Obávám se, že už si dnes mnozí lidé vůbec neuvědomují, jak je důležité, koukat se na špatné filmy a seriály. S každým dokonalým průjmem, který v kině či doma v bedně vidíme, se totiž úměrně snižuje míra očekávání ohledně té kulturní podívané, na které spočineme zrakem příště. Když to shrnu, tak bychom se čas od času rozhodně měli podívat i na nekvalitní filmařinu, abychom řádně docenili tu, která si divácká uznání zaslouží. A teď hádejte, do které skupiny patří Olympus od SyFy.

V ateliérech televize, která neviděla moderní digitální efekty snad ani z oběžné dráhy Uranu, se přes zimu zrodila dobrodružná ptákovina jara. To samé se ale kupodivu nedá říci o prvních pěti minutách pilotu, kdy tahle legendární akce až podezřele baví. Bezejmenný hrdina se v ní probouzí v Kyklopově jeskynním království a zjišťuje, že si na něj hrozivá nestvůra právě brousí nože – doslova. Mladík se proto pokouší o fikaný útěk a na chvíli to celé vypadá, že se SyFy vytasilo s koukatelným béčkovým hororem... Ano, vážně jen na chvíli.

Záhy totiž následuje otřesné jančení neherců před zelenými plátny, u kterého bohužel zůstane až do závěrečných titulků. Někoho tam za mořem napadlo, že by bylo hrozně príma, natočit si vlastní mytologičtější verzi Millerovy Třístovky, smíchanou navíc s levnějším klonem Spartaka ze stáje STARZu. Jenomže když na CGI hrátky zůstane cca deset dolarů z původního rozpočtu, je něco špatně. Strašně špatně. Tady nepomůžou ani jedna efektní bojová zpomalovačka a sličná ženština ve vedlejší úloze.

Z Kyklopa jde strach. A pak i ze zbytku pilotu.Pilot tedy začíná probuzením hlavního protagonisty v kamenném labyrintu. Brzy vyjde najevo, že je náš hrdina na osudové výpravě za záchranou prorocké vědmy, s jejíž pomocí chce lidstvo znovu nalézt ztracené Bohy. Nebeský panteon zeje již po mnoho let prázdnotou, Zeus a jeho kámoši jsou polozapomenutí uvězněni v Hádově říši. Tam je kdysi uvrhlo hříšné smrtelné pokolení, které unavovalo věčné ohlížení se přes rameno směrem k nemilosrdnému Slunci. No a od té doby je svět ve válce. V počítačové válce.

Scén, kdy se Olympus odehrává v exteriérech či komornějších kulisách antického města uprostřed války, je zde poskrovnu. Zbytek hloupoučké výpravy suverénně tone v oči trýznících digitálních obrazech, které by chtěly hrozně moc vypadat jako seriálový Pán prstenů, jsou ale leda tak pro smích. Nebo k pláči. Herci kolikrát dokonce ani neběhají po zemi a animace je tak katastrofální, že tu všichni levitují centimetry nad křemíkovým mramorem, křemíkovou džunglí a/nebo křemíkovou pouští. Hnus, velebnosti. A už jsem psal o pitomé bojové choreografii a labilních dialozích? Vážně musím?

Takhle tragicky si pomálu kultovního Herkula ani Xenu nepamatujeme – to byla tenkrát panečku jiná! Nedokáži pochopit, s vypětím jakých nadpozemských sil jsem byl schopný těchto čtyřicet olympských minut zhlédnout. Asi jsem si pořád dokola opakoval ono rádoby moudro z prvního odstavce. SyFy si holt znovu jede svůj céčkový standard a připomíná nám, proč máme všichni tak šíleně rádi jiné, nadprůměrné seriálové kousky. A teď už mě omluvte, jdu honem upravit hodnocení k poslední sezóně Živých mrtvých. Došlo mi, že to vlastně byla čistá a nefalšovaná desítka!