V současné době u nás neexistuje zrovna příliš režisérů, jejichž snímky jsou povětšinou slušnou známkou kvality a příprava jejich dalšího projektu ve mně budí přinejmenším zvědavost. Jiří Strach ovšem mezi těch pár vyvolených rozhodně patří. Na celovečerním poli se mu sice zatím příliš nedaří. V televizní produkci ale často neselhává, pitomé scénáře si zrovna nevybírá a navíc rád experimentuje s různými žánry. Po pohádkách či mysteriózní kriminálce se tentokrát rozhodl zabrousit do žánru bláznivé komedie, jež navíc ukotvil do doby normalizace. Že je to až příliš velký risk? Možná. Režijnímu šikulovi to ovšem i tentokrát vyšlo na jedničku.

Příběh nás tak zavede roku 1980 do života průměrného úředníčka Richarda, jenž by nejraději vůbec nic neřešil. Tohoto dne však bude mít starostí nad hlavu. A probuzení s velkou kocovinou po včerejším flámu je pro něj ten nejmenší problém. Manželka ho uhání kvůli nebezpečnému potrubí, v práci ho nahání dychtivá ne tak úplně milenka, synáček ho překvapí s nečekanou novinou a večer ho čeká dlouho odkládané vytrhávání zubů moudrosti. Aby toho na něj nebylo málo, tak brzy zjišťuje, že během včerejšího večera podepsal Chartu 77. Pro své známé se tak stává hrdinou, pro dvojici estébáků novým terčem sledování. Jo, tenhle den bude pro Richarda zatraceně dlouhý.

Nečekejte však tradiční českou tragikomedii z dob komunismu, jimiž jsou tuzemská kina zásobována více, než filmy Tomáše Magnuska. Strach se totiž přeci jen vydal malinko rafinovanější cestou, než neustále se dokola opakující konkurence a opravdu nám přináší hlavně bláznivou situační komedii. Richard zde prostě chodí z místa na místo, z jednoho průseru do ještě většího průseru. Místo deprese se však na diváka valí jeden povedený gag za druhým, tempo se díky neustálému kmitání hlavní postavy prakticky nezastaví a osmdesát minut uteče ve Strachově neselhávající režii až nečekaně rychle. Film má navíc i přes své vážné téma celou dobu neskutečně pohodovou a zábavnou atmosféru. Fráze veselý film o neveselých věcech sice zní většinou jako otřepané marketingové klišé. K tomuto počinu se ale nečekaně hodí.

Velký podíl má na tom také scenárista Marek Epstein. Ano, ten Marek Epstein, jehož už začala slušná řádka lidí po jeho posledních neúspěšných kouscích slušně odepisovat. S Jiřím Strachem ovšem evidentně tvoří zatraceně sehranou dvojici, která zatím nešlápla vedle a Epstein nám tak servíruje jednu ze svých nejpromyšlenějších látek posledních let. Komediální timing mu, stejně jako režisérovi, evidentně nechybí a scénář rozhodně není jen sledem více či méně bláznivých scének. Naopak, samotný příběh skvěle, a vlastně i docela nečekaně, graduje. Což se dá ostatně říci i o jednotlivých scénách, které často nabízí i překvapivou pointu. Vtipné dialogy plynou jako po másle a duo Epstein/Strach se úspěšně spoléhá také na neverbální a obrazový humor.

Že má osvědčené tvůrčí duo k dispozici i neselhávající obsazení, už ovšem žádné překvapení není. Ivan Trojan si roli roztržitého zmatkaře zase neuvěřitelně užívá a Zuzana Stivínová mi ještě nikdy nebyla sympatičtější. Zaujme i řada známých herců v téměř karikaturních roličkách v čele s Markem Taclíkem a Miroslavem Krobotem. Výživná rolička Josefa Dvořáka pak dává jasně najevo, že tento herecký veterán by si zasloužil mnohem více televizních a filmových příležitostí.

Na komediálním překvapení Osmy mi vlastně vadí jen jedna věc. Že neměla Česká televize dost odvahy na to, aby snímek i přes jeho nesmírné kvality procpala do kin. Nejen, že by film strčil hravě do kapsy většinu celovečerní konkurence svými kvalitami, bezchybnými herci a silnou myšlenkou. Ono by se mu to povedlo také hodně povedeným retro vizuálem, o němž se většině tuzemských režisérů ani nezdálo. No nic, jejich škoda. Takhle si budete moci jeden z nejpovedenějších českých filmů roku vychutnat (téměř) zadarmo ve vašem obýváku.