Psychicky i fyzicky zjizvená novinářka Camille se vrací do rodného maloměsta, kvůli sérii článků o místních vraždách. Autorka Zmizelé Gillian Flynn, režisér Sedmilhářek Jean-Marc Vallée a HBO přichystali velice lákavou minisérii. Dostála očekáváním?

Jak to vidí Sam.Vimes

Ostré předměty nabídly psychologické drama, kde je detektivní zápletka spíš jen spouštěčem děje než středem zájmu. Sledujeme postupný rozklad charakterů i jejich nezdravých vztahů v podání především excelujících Amy Adams a Patricie Clarkson, ale i výborné mladé generace v podobě Elizy Scanlen (Camillina mladší sestra Amma) a Sophie Lillis (mladá Camille), objevu z kingovského To. Jejich hutné dialogové scény jsou kolikrát až fyzicky nepříjemné. Ve srovnání s ženami seriálu trochu zamrzí výrazně schematičtější mužské postavy.

Pomalé tempo si minisérie drží téměř až do konce, kde po hlavním rozuzlení naservíruje ještě jeden zvrat, jež se na první pohled může zdát zkratkovitý nebo nedovysvětlený. Všechno podstatné ale bylo řečeno již v průběhu série a právě během všech těch scén, jež zdánlivě děj nikam příliš neposouvaly, ale „jen“ postupně skládaly psychologické profily hlavních figur. I proto Ostré předměty fungují o něco lépe jako maraton než při průběžném sledování. Trošku krátit se ale přeci jen mohlo, třeba na sedm epizod, v zájmu silnější gradace.

Stejně jako u Sedmilhářek, i tady Jean-Marc Vallée režíroval všechny epizody a drží si po všech stránkách konzistentní tón napříč celou sérií. Asi nejpůsobivější jsou na Ostrých předmětech dvě technické kategorie, střih a zvuk. Záběry ze současnosti s krátkými flashbackovými výjevy mezi sebou přecházejí až znepokojivě hladce a věrně tak zprostředkovávají Camilliny jitření starých ran způsobené nechtěným návratem do rodného města, kde toho zažila tolik špatného. Prakticky všechna použitá hudba v seriálu je diegetická, tedy přítomna přímo v ději, ať už jde o přehrávač v autě, klavír nebo domácí Hi-Fi sestavu. Od zdroje se vždy věrně odvíjí kvalita zvuku a v závislosti na prostorovém umístění jednotlivých záběrů se i precizně mění, jak je hudba zasazená ve zvukovém mixu. Camillin nevlastní otec zavírá před mnoha věcmi oči u své vážné hudby, ona sama zase utíká od vnějšího světa s Led Zeppelin, kteří své skladby poskytují filmu jen zřídka, tady se jich ale povedlo zajistit hned několik. Prvotřídní tvůrčí tým zkrátka dodal prvotřídní minisérii. 8/10

Jak to vidí Diego.Dorlan

Tato minisérie upoutala moji pozornost ihned po prvním traileru. Temná atmosféra s Amy Adams vyšetřující záhadu ve svém rodném městě prostě, to vypadalo opravdu lákavě. Seriál je po herecké stránce naprosto výborný a Amy Adams předvedla jeden z nejlepších výkonů své kariéry. Celkově také po technické stránce jsou Ostré předměty jedním z nejlepších počinů, jaké jsem v poslední době viděl. Seriál má tedy rozhodně velkou šanci posbírat několik hodnotných ocenění, která si podle mě naprosto zaslouží.

Děj začíná spíše volněji a celková struktura příběhu vybízí, jak jsme se v redakci shodli, spíše ke zhlédnutí více dílů najednou. Nicméně rozhodně se nedá tvrdit, že by se zde nic nedělo. Kombinace flashbacků, jež nám ukazují tragický život Camille, a její konfrontace s minulostí je neskutečně zajímavou podívanou, která na diváky doléhá opravdu ztěžka. Samotné město Wind Gap je tak nevstřícné a falešné, že kdyby se jednalo o skutečné místo, tak po zhlédnutí tohoto seriálu byste se mu raději vyhnuli velkou oklikou.

Ve výsledku mám vůči tomuto seriálu jen jednu výtku, která mi ovšem celkový zážitek nijak nezkazila. Seriál sliboval vyšetřování zločinů tohoto malého města. To sice dodal, ovšem v mnohem menší míře, než mnoho lidí očekávalo. Většinou se soustředil na samotnou hlavní hrdinku a boj s jejími vnitřními a někdy i téměř skutečnými démony. Ve výsledku jsem vlastně i rád, že se nám tvůrci nesnažili naservírovat další Temný případ a místo toho se vydali trochu jinou cestou. 9/10

Jak to vidí krauset

Mind the (Wind) Gap. Tak by měl znít nápis na uvítací tabuli městečka, v němž se Camille narodila a nyní se do něj kvůli vraždě a únosu coby reportérka vrací. Než o procedurální krimi drama jde spíše o sociální psychologický thriller. Částečně proto, že Camille jako novinářka moc nemá přístup k důkazům, částečně proto, že policie těch důkazů příliš nenahromadí.  

Za nejlepší pokládám 5. a 6. epizodu, v nichž je také nejméně flashbacků. V páté se na dvorku Adory, matky Camille, sejde celé městečko, aby oslavilo každoroční Calhoun Day. Když posadáte spoustu postav ke stolům a dáte jim najíst a napít, máte o zábavu postaráno (jak pravidelně dokazuje Hra o trůny). Ještě více se otvírá prostor pro klevety a vzájemné osočování. V prostředí třepetajících se konfederačních vlajek trochu nahlédneme do duše maloměsta v Misouri a mizérie jeho obyvatel. Šestý díl, podmanivě a příhodně nazvaný „Cherry“, se zaměří na život mládeže ve městě, kvůli němuž snad byly drogy i vymyšleny. Camille a její mysteriózní trip na bruslích končí kruhovým tanečkem se sestrou, který je děsivější než cokoliv, co jsem letos viděl. 

Mám jisté pochybnosti o rozvržení děje v osmi epizodách. Na to, že se ve většině z nich nic podstatného pro hlavní zápletku neděje (což není výtka), je mnoho postav jen načrtnuta – například Alan. Druhá polovina finále je pak pro mě trochu neuspokojivá. Mám pocit, že zvolený závěr by slušel spíš detektivce, kde je cílem odhalit vraha a rozplést záhadu, než dramatu, kde je tolik času věnováno zdravotnímu stavu Camille a jejímu okolí. Právě o tom, jak na pachatele pohlíží komunita, se nedozvíme nic.  

Ostré předměty jsou seriál s jedinečnou atmosférou, silnými hereckými výkony (Eliza Scanlen jako mladší sestra Amma si i scény, které sdílí s Amy Adams či Patriciou Clarkson, krade pro sebe) a úžasnými detaily (geniálně vtipné zabouchnutí dveří před obličejem Camille, na nichž je dekorace s nápisem „Welcome“). Relativně uspěchané finále, které neuzavřelo probíraná témata tak pečlivě, jak bych si přál, přeci jen seriál nechává stupínek pod loňskými Sedmilhářkami. I tak jde ale o jednu z novinek roku.  8/10