Vývoj seriálu Protiúder je docela zajímavý. První sezóna, ve které se sešli Andrew Lincoln a Richard Armitage, nebyla úplně špatná, ale nezajímavé postavy a trošku utahaný příběh jí podrážely kolena. Ve druhé řadě se ale ke slovu dostali britská seriálová hvězda Philip Winchester a neznámý Australan Sullivan Stapleton a s nimi přišel i nový styl.

Ne každý je z toho ale nadšený. S novou dvojicí se z Protiúderu stalo regulérní béčko s charaktery, proti nimž jsou hrdinové Stevena Seagala mnohavrstevné charaktery. Brit Michael Stonebridge je profesionál, který miluje svou vlast a rodinu. Američan Damien Scott zase hovado, které dostane nebo alespoň zkusí dostat do postele všechno, do čeho pasuje jeho přirození. No a oba postřílí během hledání teroristů a atomovek víc lidí než Jack Bauer. Díky atraktivnímu vizuálu a režii, která je na televizní poměry hodně nadprůměrná, to ale zatím byla pokaždé parádní zábava.

Třetí řada sice trošku narazila s okoukaným příběhem o magorovi, co si staví atomovky, ale zdá se, že aktuální čtvrtá série se alespoň trošku poučila. Tentokrát nejde jen o hon na šíleného miliardáře a hledání zbraní hromadného ničení. Čtvrtá série spoléhá víc na svět špiónů, dvojích identit, různých tajemství, podrazů a nečekaných zvratů. Zkrátka je to najednou výrazně atraktivnější než nahánění magorů z Blízkého východu uprostřed pouště.

I tentokrát tvůrci vsadili na atraktivní způsob vyprávění, kdy vždy dva za sebou následující díly tvoří jeden příběh a pak se děj přesouvá do jiného prostředí, v němž se jde po krku jinému druhořadému padouchovi a cestou se sbírají stopy vedoucí k velkému šéfovi. Kvalitní režie zůstává, takže nejspíš budete mít oprávněný pocit, že kdyby po pětačtyřiceti minutách nebyla týdenní pauza, Protiúder by se neztratil na DVD jako solidní béčkový akčňák. Winchester a Stapleton sice stále hrají prostinké charaktery, ale jsou evidentně na stejné vlně a tvůrci moc dobře vědí, že je nesmí nechat dlouho mimo akci, jinak by divákům mohlo dojít, že si s komplikovaností jejich charakterů fakt nikdo nedal moc práce. Ale ti dva si evidentně sedí, nehledě na to, že v akčních scénách vypadají dost uvěřitelně a celkem snadno jim člověk uvěří, že dokáží ve dvou postřílet třicítku amatérů s kalašnikovi.

Příjemné je, že první dvě epizody se odehrávají v atraktivním prostředí jihoamerické džungle, což je po pouštích a písečných pustinách ze minulé sezóny velmi příjemná změna. Navíc se vrací i pár charakterů, které už bychom po třetí řadě nečekali a zabíjení narkobaronů je tak najednou i trošku osobnější. Produkčně a částečně i režijně na všechno dohlíží Michael J. Bassett, tvůrce skvělého hororu Pustina a povedeného Solomona Kanea, takže po technické a akční stránce jde pořád o hodně velký televizní nadprůměr. Přestřelky jsou přehledné, patřičně drsné a na pohled hodně atraktivní a je celkem fuk, jestli Rhona Mitra bojuje se dvěma protivníky nebo Winchester s Stapletonem utíkají před stovkou naštvaných Kolumbijců.

Protiúder zkrátka šlape i počtvrté. Trošku přehlížený seriál potvrzuje, že patří mezi absolutní televizní špičku v žánru akčních podívaných a i když by bylo naivní očekávat, že se teď najednou začne brát víc vážně a pokusí se o nějakou psychologickou pitvu hrdinů, náznaky, že tentokrát bude zápletka přeci jenom trošku komplikovanější a zajímavější, bezpochyby potěší.

Rozjezd čtvrté řady rozhodně stojí za to. Tvůrci moc dobře vědí, co po nich jejich fanoušci chtějí a rvou to tak do nich horem spodem. Pokud vás agenti se Sekce 20 zaujali někdy v minulosti, rozhodně vás ani tentokrát nezklamou. A jestli je ještě neznáte, je čas dát jim minimálně šanci. Co se akčního žánru týče, jen těžko budete v televizi hledat něco lepšího.