Režisér Brad Silberling je na první pohled zatraceně všestranným hollywoodským tvůrcem. Má za sebou rodinné výplachy typu Casper nebo Země ztracených s trhlým Willem Ferrellem, ale také třeba fungující romanťárnu Město andělů, příjemné drama 10 položek a méně s Natalií Portman nebo poctivou dobrodružnou jízdu Lemony Snicket s přelíčeným Jimem Carreym. Teď ho v rozparáděném The CW překecali k režii ambiciózního historického zářezu s názvem Reign. A naneštěstí pro všechny chlapy je to slaďárna jako prase.

Co to znamená: znamená to, že pokud jste slečna - nejlépe do osmnácti let - a chcete trávit více času u bedny po boku přenádherných, šarmantních playbo- chci říci "televizních hrdinů", přišla po nějaké době opět vaše chvíle. Nikdo tu nikomu nic nezazlívá, ani nevyčítá špatný vkus, naopak. Za přirozenou individualitu nikoho pranýřovat nebudeme, však jsme lidi. Produkčním mágům z americké teenagerské stanice jde rozhodně ku cti, že se snaží cílit na co nejširší spektrum diváků. Smůla ovšem je, když do tohoto růžového spektra nespadá zbylých osmdesát procent populace.

Žádné meče ani sekery, jen spousta přecitlivělých srdéčekReign začíná co se televizních měřítek týče docela rozmáchlou scénou v odstrčeném francouzském klášteře, v němž stačí ještě před úvodními titulky zhynout ošklivou smrtí jedna z nevinných řádových sester. To je poměrně efektivní znamení pro celý řád, jenž drží ochrannou ruku nad skrývanou Mary, Královnou Skotů... je čas! Čas na velké činy, jež si žádají velké oběti, hromadu promyšlených intrik a tucty zlomených srdcí. Přišla konečně chvíle, aby Mary vystoupila ze stínu jejího inkognita, a vzala osud Skotska a Francie do svých křehkých rukou. Třeba tím, že se nedobrovolně vdá za budoucího monarchu Francise. Spoilery? Ale kdeže, dějepis!

Po prvních pěti minutách téhle show jsem si omámeně gratuloval k tomu, že se mi zase jednou podařilo, urvat si v redakci atmosférický seriál (kostýmy jsou bomba!), zdařile konkurující například výtečným Vikings nebo nadprůměrné The White Queen. Nyní, o cirka padesát minut později, bych si nejradši za své zmatky s předčasným hodnocením pořádně nafackoval. The CW totiž není History ani STARZ, a pravděpodobně už nikdy nebude kvalitativní rozdíl tak markantně viditelný, jako v případě růžového Reign. Žádné meče, žádné sekery. Žádný přímočarý, nedejbože poutavý děj nebo slibné charaktery, nic. Všichni se tu jednoduše pilotní hodinu předbíhají v tom, kdo si s kým dříve zasouloží (je to ovšem velmi chytře maskováno za hromadu nejapných keců!), kdo koho víc napráská, no a prostě kdo má nejryzejší a naopak nejprohnilejší srdíčko. Záhadná postava připomínající Scarecrowa z Batmana či Nostradamus jako zákeřný travič? Fujtajbl.

Píšu to u recenzí k novým seriálům poměrně často, a napíšu to s těžkou hlavou znovu: jeden z největších problémů Reignu tví paradoxně v hudební složce. Do divákových uší se zde bez přestání (ano, to znamená non-stop) zařezává brzy ubíjející instrumentální kytarové brnkání, k němuž se často nepochopitelně přidá MODERNÍ popíkové prozpěvování v duchu současných pecek od náctiletých mainstreamových zpěvaček. Děs, běs. Nezlobte se na mě, ale já mám zdraví jen jedno - u další epizody mě nehledejte. Jdu si pustit Mechanický pomeranč.

P.S. Čtenářky do dvaceti let si k hodnocení povinně přičtou 6 (slovy šest) bodů a zapomenou na dva předchozí odstavce. Žádná diskriminace ani drzé posmívání. Myslím to smrtelně vážně, a držím vám palce.