Měl bych mít vlastně radost. Recenze na evidentně podprůměrné filmy se totiž díky jakémusi nepsanému pravidlu píší často mnohem snadněji než ty vychvalovací; nadávat holt lidem jde. Budu dnes tudíž mít více času na následný literární kroužek s Danem Simmonsem, od nějž se poslední dobou nemohu odtrhnout... Ale k věci. Musejí ufňukaný televizní film Return to Zero nenávidět úplně všichni? Komu by mohl debutující režisér udělat svým kouskem radost?

Zkušení filmoví matadoři Minnie Driver (Dobrý Will Hunting, Dávám tomu rok) a Alfred Molina (Spider-Man 2, Prince of Persia) se nechali neznámým Seanem Hanishem ukecat ke spolupráci. Do týmu dále přizvali povědomou seriálovou tvář v podobě Paula Adelsteina (Prison Break, Private Practice) a vyrazilo se natáčet do špitálu. Na potenciálního diváka totiž čeká tíživé drama o temných stránkách těhotenství, kdy překvapivě nemálo filmové stopáže strávíme na sále.

Maggie a Aaron spolu tvoří bohatý pár, užívající si plnými doušky života v luxusní vilové čtvrti kdesi v LA. Oba dva jsou v nejlepších letech a díky jejich energické zamilovanosti se ostatním v rodině neustále její jako šťastné hrdličky, věčně usměvavá Maggie se navíc k očekávání všech připravuje na svůj první porod. Zdá se, že miminko bude pro oba rodiče požehnáním. To by se ale muselo narodit živé.

Ano. Tenhle posmutnělý příběh napsal sám krutý život, snímek je k nemilému údivu inspirovaný skutečnými událostmi. Již mnoho bylo řečeno, napsáno a bohužel i zažito v otázce rizikového těhotenství, Maggie má ovšem mnohem větší důvod k depresím. Ona ani maličký Arthur totiž nejevili jakékoliv známky budoucích komplikací, dokud jednoho dne malé srdíčko nepřestalo bít. Z ničeho nic. Co obnáší vyjmutí neživého plodu z matčina lůna? A lze se vyrovnat s tak děsivou tragédií?

Nezkušený filmový tvůrce selhává ve stavbě dialogůZačíná vztahový horor a útrpná pouť přes hory apatie. Připravte se na několik uchu nelahodících mouder, pesimistickou rodičovskou filosofii a dokonce i kruté, explicitní záběry. Jestliže lze Hanishův debut za něco pochválit, pak je to zdrcující autenticita šokujících záběrů. V Hollywoodu se obecně tématu zesnulých dětí vyhýbají jako čert kříži, ne tak v případě Return to Zero. Potud výborná práce. Co už však scénárista (opět Hanish) solidně pohnojil, je imbecilní scénář v dialozích. Tenhle film chtěl být knihou – papírem šustícím scénkám se divák paradoxně nemůže nesmát.

Což je pochopitelně největší zápor TV filmu. Je fajn, že se herci snaží odehrát jejich přirozený standard. Všechno ale šlape pouze do chvíle, dokud z obrazovky nepadají často tak hloupoučké, nereálné, a do úst násilím roubované věty, jimž se musí racionálně uvažující člověk od srdce smát. V dramatu! Dokonce i Molina si kvůli prvoplánovitě dojímavému scénáři zahrál otravnou a ambiciózní bossáckou svini bez špetky soucitu, která háže Aaronovi klacky pod nohy jen proto, aby si jeho postava vysloužila více sympatií. Nefunguje to, vůbec. Myšlenka filmu a námět za jedna, zpracování za nedostatečnou.

Ale co. Pokud jste se úspěšně prokousali všemi předcházejícími odstavci až na samotný konec této recenze, měli byste mít už stejně dávno jasno. Důrazně tak apeluji na ty z našich čtenářů a čtenářek, kteří si za a) něčím podobným naneštěstí sami prošli, za b) jsou šťastně zamilovaní a plánují mimčo, anebo jsou za c) jednoduše dívkami či ženami, libujícími si v dojímavých dramatech. Spadáte-li do alespoň jedné z těchto tří "skupin", k hodnocení si s klidným srdcem přičtěte šest příček. Ostatní doufám dávno zavřeli prohlížeč.