Kolikrát se nám již žánrově různě rozpjaté seriály pokoušely prodat hrdinu, kterému bychom měli fandit i přesto, že je ve skutečnosti ohromnou "sviní"? Dr. House nebo Hank Moody jsou jen vrcholkem ledovce, do beden teď v polovině července připutoval další nabubřelý anti-hrdina. Jmenuje se William P. Rush a v recenzi zjistíte, jestli je s ním sranda nebo ne.

Rush vyštudoval lékařskou akademii s vyznamenáním. Časem se ale rozhodl, že makačka s pevnou pracovní dobou v ordinaci není ničím, co by stálo za jeho pevné nervy a usmyslel si proto, že na to se svými zdravotnickými schopnostmi půjde trochu jinak. Tenhle chlápek je chodící nemocnice. Nejdražší chodící nemocnice na světě.

Protože za kvalitu se platí. Will si za pár let stačil vybudovat renomé ostříleného znalce v medicínském oboru, jeho znalostí tak často využívá zejména společenská smetánka nebo klientela, jejíž morální přesvědčení se tak trochu vymyká zákonným standardům. Ano, Rush sem tam nezaujatě helfne například i hovadským borečkům, co rádi mlátí své ženy, nebo dokonce i mafiánům.

Pokud bychom se na seriál dívali z hodně velikého odstupu a přimhouřeným okem, připomíná ve svých světlejších chvilkách Raye Donovana s lékařským kufříkem. Také Rush se totiž narodil s telefonem u ucha a nablýskaným fárem po ruce, za jehož volantem se x-krát denně dostává k jeho neobyčejným zákazníkům. Jste bohatým filmovým producentem s problémy s erekcí a nechcete si o sobě po návštěvě špitálu přečíst v nedělním bulváru? Volejte Rushe!

Zdánlivě vážné scény vyvolávají spíše úsměv na tváři, vše napravuje až napínavé fináleByznys nese. Pro našeho hrdinu není problém, vydělat si klidně i padesát tisíc dolarů za den. Willovi je k dispozici také jeho kámoš z pohotovosti a jeden nezodpovědný saniťák, i oni dva občas přiloží ruku k dílu. Scénáristické průsery však začínají už s brzkým nástupem Odette Annable (Banshee). Fešná herečka je Rushovi na blízku vyloženě jen pro potěchu divákova oka, její výplň v podobě bývalé přítelkyně je šíleně nezajímavá. Nezodpovědnost, dětinskost a přehrávané sobectví, arogance a celkově jednoduše "sviňáctví" ústřední postavy pochopitelně taktéž dělají své, Tom Ellis se může snažit, jak chce – tomuhle doktůrkovi jeho rozmařilý styl života moc věřit nebudete.

Očividně ambicióznímu projektu stanice USA Network dále nepomáhá ani skutečnost, že je v jeho nejvypjatějších scénách vlastně nechtěně vtipný. Až Rushovi během improvizované operace v garáži vypadnou pojistky a pod skalpel mu bude mobily svítit vyjukaná partička přihlížejících, vzpomeňte si na mě. Vše naštěstí zachraňuje samotný závěr pilotu, v němž se jasněji rýsuje budoucí směřování show a také fakt, že má Will kdesi v zastrčeném koutku duše cit i pro nějakou tu spravedlnost. Tehdy se dá napětí krájet, sympatie úřadují. Stačí to ale?

Režisér dramatu 50/50 a líbivé zombie romance Mrtví a neklidní, Jonathan Levine, se do televize možná vrhnul po hlavě, ono to ale přitom ze začátku chtělo spíše víc šlapat na brzdu. Seriál se nepochybně vyprofiluje až po dalších epizodách, teprve pak bude jasno, dá-li se do Rushe zamilovat. Prozatím si je tohle střídání nálad sobeckého třicátníka s andělskou duší až příliš nejisté samo sebou. Pro fandy bílopláštíků a atypických hrdinů i tak povinnost.