Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Scream | 2015-?
csfd  imdb
tvůrce: Jill E. Blotevogel, Jay Beattie, Dan Dworkin
režie: Leigh Janiak, Jamie Travis
hrají: Willa Fitzgerald, Bex Taylor-Klaus, Carlson Young, John Karna, Connor Weil, Bobby Campo

Scream: 2. sezóna


ikona
Redakce
Navázala druhá řada seriálového zpracování hororové klasiky na nečekaně podařenou loňskou sezónu? 

 * * * recenzi pro vás sepsal uživatel Hroubek * * *

V první řadě jedna z postav vysvětlovala, proč slasher nemůže fungovat jako seriál. Byla to taková „malá domů“, kterou tvůrci jasně naznačili, že znají pravidla žánru a nebojí se je obcházet. A co víc, i samotné postavy si byly této situace vědomy. Díky čemuž vznikla spoustu zajímavých momentů, kdy se hrálo se samotným žánrem, skládáním poct a v neposlední řadě se sebe uvědomělou parodií. To bylo v první řadě a teď se koukneme, jak se povedla řada druhá.

První řada se povedla. Uspěla u diváků i u kritiků, v což mnoho lidí ani nedoufalo. A proto první řada končila cliffhangerem, který jasně naznačil, že se bude pokračovat. A teď tu máme druhou řadu, která se pokouší zopakovat prvotní úspěch. A k mému velkému zklamání se jí to bohužel nepovedlo tak, jak jsem si přál. A je to o to větší škoda, vzhledem k tomu, že to tvůrci měli dobře rozjeté. Ale právě velké ambice druhou řadu sráží z vod nadprůměrné podívané do vod průměrných. První výrazný problém se ukazuje v tom, že se tvůrci rozhodli přidat další dvě epizody navíc oproti minulé sérii. A tak nějak se ukázalo, že sice nápady mají, ale tempo je místy bolestivě pomalé, všechno se točí v kruhu a co je ze všeho nejdůležitější, chybí tomu výraznější moment překvapení. Tím překvapením nemyslím zvraty, kterých zde je až až, ale myslím tím předvést něco nečekaného. Prostě hraní si s divákem nebo využít názvy epizod, které odkazují na různé horory a thrillery (Psycho, Úsvit mrtvých nebo Ať vejde ten pravý).

Nechápejte mě špatně. Po řemeslné stránce je to naprosto v pohodě. Tvůrci umí šponovat napětí, přidat nějakou lekavou scénu či dostát slovu slasher. Dokáží si také pohrát se soundtrackem nebo předvést parádní romanci mezi postavami. Ale je z toho cítit, že jedou na neutrál a vyloženě se nikdy neurvou ze řetězu. Neukážou nám prostě nic, co by nás poslalo do kolen, a ústa bychom hledali na podlaze. Prostě zjistili, co fungovalo v první řadě a teď to neslaně kopírují. To se dost podepisuje na dialozích, které občas trhají uši, a hlavně také v logickém jednání postav. Jasně, je to hororová podívaná, ale prostě bych předpokládal, že se postavy pokusí obejít pravidla žánru. Obzvláště za předpokladu, že je znají. Toho se ale tentokrát nedočkáme.

A o čem, že vlastně druhá série je?  Děj se odehrává několik měsíců po řádění masového vraha, který byl nakonec zabit. Ústřední šestice hrdinů, která přežila, si vysloužila přezdívku Lakewoodská šestka a snaží se vrátit do normálu. Některým se to daří lépe, než ostatním. Emma byla v léčebně a snaží se vrátit do normálního života, Noah je přesvědčený, že vrah měl komplice, hledá důkazy a pokouší se ho vypátrat, a Audrey ta dělá všechno proto, aby zapomněla, na čem se podílela. A do toho se do příběhu zapojí dalších šest nových postav (je to slasher a někde se ty postavy na zabíjení musí brát). Jak už to tak bývá, tak se zas začnou objevovat mrtvoly a vrah jasně naznačí, že s ústředními šesti má nevyřízené účty, hlavně s Emmou a Audrey.

A na jejich společném vztahu je vystavěna celá řada. O tom jak k sobě musí být upřímné, o  zvratu z první řady i o tom proč se to celé znovu děje a jakou to má pointu. A pokud mohu být upřímný, tak tohle vykreslení funguje velmi dobře a je to místy opravdu moc kvalitně napsané a zahrané. Hodně moc se mi líbila i linie kolem Noaha a nové postavy Zoe, do které se Noah zamiloval. Tato linie je velmi pěkně vypointovaná a na konci odkazuje na jeden zvláště dobrý thriller s Ryanem Reynoldsem. Zbytek postav se motá v kruhu, ať jde o Brooke, Jakea nebo Kierana. O to více potěší, že nové postavy mají co říci a to ať už jde o zmíněnou Zoe, Steva nebo Eliho. Herci si svoje postavy odehraji naprosto v pohodě a v rámci možnosti se snaží zbytečně nepřehrávat.

Na předchozích odstavcích jsem napsal, jak na mě druhá řada působí, co mě zaujalo a co naopak ne. A teď bych některé věci rozebral. I přestože mě tahle řada malinko zklamala, tak bych se rád zmínil, že se mi dost líbila pátá epizoda, která působí dost klaustrofobicky, nebo epizoda se zábavním parkem a hlavně také epizoda s únosem Noaha a Zoe.

Co mě naopak ze všeho nejvíce zklamalo, byla poslední epizoda, za kterou by si tvůrci zasloužili pár facek. Natočená je slušně, jen jsem tomu nevěřil a závěrečný zvrat působí fakt jako hloupý vtip a vyvolá spíše směšné WTF, než ty typické emoce, které má vyvolat dobře natočený a nečekaný přelom, díky kterému si uvědomíte, že jste celou dobu koukali špatným směrem. Druhá řada Scream má několik chyb a je vidět, že jí chybí lehkost té první, ale i tak s klidným srdcem mohu říci, že je to neurážející podívaná, která nabídne přesně to, co slibuje. Jestli to stačí i vám, tak na to si musíte odpovědět sami.

PS: Kdyby někdo koukal na IMDB, tak zjistí, že druhá řada bude mít na podzim speciální díl, který se pokusí uzavřít kompletně celý seriál, protože třetí řada je podle nízké sledovanosti v nedohlednu.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (6)

Verdikt

avatar6/10

Redakce

Scream: 1. sezóna


ikona
Davies182
Jak dopadla nechtěná televizní ždímačka slavné hollywoodské slasherové série od Wese Cravena?  

Na dvě palčivé otázky, které budou pravděpodobně zajímat největší okruh čtenářů, raději odpovím hned: ano, první sezóna je nádherně uzavřená, a ano, dozvíme se v ní, kdo byl po celou dobu maskovaným zabijákem. Těm z vás, kteří si v tuto chvíli klepou na čelo a spílají mi za nezodpovědné vyzrazení spoileru, mohu jen vzkázat, aby konečně dohnali čtyři původní celovečerní Vřískoty. Za prvé jsou všechny děsně super, a za druhé oplývají identickým dramaturgickým twistem. Na konci se sice pokaždé dozvíte, kdo byl vrahem, nikdy si ale netipnete správně. Co na to seriálový Scream?

Nechtěnému slasherovému revivalu stanice MTV zprvu nevěřil skoro nikdo. Protože kdo chladně uvažující by se dopředu opovažoval hádat, že právě odsud vyleze jedno z nejpříjemnějších hororových překvapení za poslední dekádu? Jasně, zdravíme serióznější (a cáklejší) American Horror Story a opatrně mrkáme i na Živé mrtvé a Hannibala, u posledních dvou jmenovaných ale již dlouho přeci jen nelze hovořit o plnokrevných žánrových přírůstcích. Tím, že nám bratři Weinsteinové zprostředkovali povedené moderní pokračování devadesátkové slasherové legendy, tak nakonec překvapili nejen statisíce diváků, ale hlavně sami sebe.

Od desetidílného televizního Vřískotu pochopitelně nelze očekávat jakoukoli propracovanou psychologickou hru s divákem – tohle není Fuller; čest Cravenově památce. Stejně tak byste se mohli snadno spálit, pokud k seriálu budete přistupovat s předpokladem, že vás v každé jedné epizodě královsky zabaví. Vzhledem k hutnější stopáži tu totiž červená zdaleka neteče proudem a může se klidně stát, že vás časté rozmluvy mezi ústředními mlaďochy budou chvílemi nudit. Tyto debaty se ovšem naštěstí neustále točí buďto okolo zajímavých teorií o tom, kdo bude další obětí, anebo děcka jejich nebezpečnou situaci přirovnávají k hrdinům z oblíbeným seriálů a filmů, které zná moc dobře i divák. A je to sranda.

MTV překvapilo nejen všechny nevěřící Tomáše, ale hlavně samo sebeNaprostá většina zdejších charakterů sice ještě neodmaturovala, za totální blbečky je ale kvůli tomu neoznačíte. Scream si navíc často dělá legraci sám ze sebe, což nezřídka znamená, že jakmile jeden z grupy v ošemetné situaci navrhne, aby se rozdělili kvůli pokrytí většího prostoru, vynadají mu ostatní do idiotů. Žánrová klišé ale přesto musí dojít naplnění, a tak už v dalším záběru stejně všichni zvesela pátrají na vlastní pěst: v rozbořené továrně, zchátralé bowlingové restauraci či noční škole. Thrillerových zápletek je hned několik, zabijákova identita nejasná. Podezřelým je každých deset minut někdo jiný, načež je poměrně důležité nezapomínat na skutečnost, že je série zčásti i odlehčenou hororovou parodií. Odjakživa.

Jak jsem již psal v srpnové TOP 5, Vřískot parádně šlapal hlavně jako odpočinková zábava po náročném všedním dni. Pop-cornové mantinely béčkového slasheru tu moc dobře znají své hranice a nehrají si na to, že musí udržet pohromadě cosi jako hororové drama, konkurující roztomile vážným zombíkům z AMC. Známá hudební stanice se prozřetelně vykašlala na nesplnitelné ambice pokořit originální filmy, a na místo toho radši rozehrála vlastní slasherovou ódu na zlaté Wesovy režijní začátky. Toho času vážně nemocný Craven si bohužel nenatočil ani jednu televizní část, koho ale měli ostatní povolaní režiséři za vzor je oproti tomu velmi dobře rozpoznatelné. Jedná-li se o prachsprosté příběhové kopírování či osobitou tvůrčí poctu, na to už si musí odpovědět sami diváci.

Jedno je ale jisté, bavit by se u téhle show měli všichni. Mladší krvi zde vizionářská MTV pravidelně předhazuje líbivý vizuál, sexy pop-kulturní narážky a jejich oblíbené písničky, ti starší pak dojdou spokojenosti zejména skrze navrátivší se vyvražďovací atmosféru a také odkazování na původní sérii. Po čtyřech letech od posledního Screamu tak v televizi znovu pobíhá rozšklebený zabiják s kudlou, aby zatopil všem náctiletým středoškolským modelkám a jejich namyšleným boyfriendům. Co víc si přát? Nedávno zesnulý vřískající guru Wes Craven si svou seriálovou značku pohlídal z producentské sesle znamenitě. Je nicméně otázkou, jak bez něj bude vypadat 2. sezóna příští rok... Budeme u toho!

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (5)

Verdikt

avatar7/10

Davies182


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    janalink

  • avatar7/10

    hroubek

Scream: Pilot


ikona
do_Od
Sexy blondýny, hrátky s divákem, krev a popcorn. Co říkáme na seriálový remake slavného Vřískotu? 

Co mají snímky Halloween, Pátek třináctého nebo třeba Texaský masakr společného? Ne, skoro a zase vedle. Správná odpověď zní „Žádný z nich nemá televizní adaptaci.“ Slasher totiž nelze adaptovat pro televizi. Zamyslete se. Dívka a její přátelé dorazí na diskotéku / do kempu / do opuštěného domu. Vrah je jednoho za druhým začne podřezávat a o devadesát minut později sledujeme úsvit slunce zatímco přeživší dívka sedí v sanitce a pozoruje, jak jsou těla jejích mrtvých přátel, postupně odvážena pryč. Síla slasherů je v jejich přímočarosti a tomu odpovídající stopáži. Televize má ale tendenci věci natahovat. V momentě, kdy je objeveno první tělo, už je jen otázkou času, než se ta krvavá koupel rozpoutá. Vtip je v tom, že celá tahle úvaha nepochází z mé hlavy, nýbrž z úst jednoho z hlavních protagonistů této nové televizní adaptace slasherové série Scream, u nás přeložené jako Vřískot. O co tedy jde? Máme tu snad přiznanou parodii na hororové vyvražďovačky? Nebo tvůrci stojící za tímto projektem míří někam výš? Krátká verze: „Je to za a)“

 

Rada týdne - nikdy nedávejte na krátké verze! Ne úplně. Obzvlášť na ty moje. Poněvadž přiznaně parodovat žánr, který se už sám o sobě nebere příliš vážně, je přesně ta cesta, kterou bych se vydal, pakliže bych v tomhle žánru chtěl získat něčí přízeň. A tak během toho, co mi geniální introvert s fetišem k sériovým vrahům ve dvě ráno (protože kdy jindy sledovat pilot k takovému seriálu) krok za krokem popisuje, jak to v takovém příběhu obyčejné chodí, dochází mi, že někdo mnohem fikanější, než já, právě láme tu pověstnou čtvrtou zeď tak mazaným způsobem, že nic lišáčtějšího jsem už dlouhou dobu neviděl. Ne, nedělám si srandu. Myslím to smrtelně vážně. Co mě totiž baví ještě víc, než vymakané vypravěčské hrátky s chronologií, jsou vymakané vypravěčské hrátky s diváky. Fincher style. A ačkoliv tomuhle dílu zcela očividně chybí k dokonalosti ono perfektní režisérské řemeslo, po scénáristické stránce to překonává veškerá má očekávání.

 

Děj začíná ve chvíli, kdy mladá, pohledná mrcha vystoupí z naleštěného auta a začne kráčet vstříc nejisté budoucnosti. Tak nějak tušíte, že asi umře. A taky že jo. Nečekejte nic převratného, relativně průměrný kill dohání fakt, že se předtím chvíli promenáduje v plavkách. Jak říkám, někdo tady ví, co dělá. Co následuje dál je klasická představovačka hlavních postav. O podezřelém chytrolínovi už jsme si řekli, dál tu máme typickou good girl (dívka ze sanitky), sexy mrchu č. 2 (podstatně víc sexy), hráče fotbalu (který je tak trochu hajzl), jeho zparchantělého kamaráda (v angličtině tzv. „douchebag“), asian girl (moc se ptá a umře jako další), lesbičku (která je vlastně bi, ale to nikoho moc nezajímá, pro naše účely to bude lesbička a hotovo) a nově přistěhovalého hezouna (jehož táta chodí s mámou holky ze sanitky). Všichni vypadají, že jim je tak třicet, tedy nejlepší možný casting pro partu středoškoláků, a všichni řeší nějaké své problémy. Ten zahýbá té, ta má poměr s tím, tu natočili jak se cucá s tou a tak dále. No a všem teď půjde o život. Terče jsou nakresleny, hra může začít.

 

Čímž se vracíme zpátky k oněm vypravěčským hrátkám. Co jsem myslel byl způsob, jakým tvůrci manipulují, a do budoucna v tom budou nejspíš pokračovat, s mými očekávání. Byl stanoven žánr, byly představeny charaktery, logicky by tedy mělo přijít na řadu vraždění. Je libo krvavá párty u jezera? Proč ne. Přece ideální prostředí. Stačí rozmíchat pár karet a postavy jsou rázem v pohybu. Sexy mrcha č. 2 se ocitá sama v garáži, teď to přijde! Nechci, aby umřela ale fajn, respektuji žánr a tak čekám. Stále čekám. Už slyším broušení nože, je to tu a- a nic? To musí být nějaký omyl! Blafovali. Teď už je to ale tady! Chytrolína převezli a teď je zcela sám, ve tmě, uprostřed zrádně vypadajícího jezera. Je jasnej. Skončil. O pět minut později ale zase nic. Tak krucinál, je to slasher, nebo ne?

 

Inu, je to televizní adaptace slasheru. Zase si teď trochu vypůjčím přímo z pilotu: Kdo to udělal nemusí být vlastně vůbec důležité. Nejde ani o to proč to udělal. Vlastně byste měli úplně zapomenout, že jde o horor. Že někdo může na každém kroku umřít. Nejprve se musíte začít starat. Starat o to, jestli sexy mrcha č. 2 vážně chrápe s jejím učitelem. Jestli basketbalový oddíl vyhraje jejich příští hru. Jestli holka ze sanitky odpustí svému bývalému příteli. Nejdřív je třeba, abyste si postavy oblíbili. Abyste jim fandili. Aby, až jim někdo brutálně vykuchá střeva ...vás to nasralo. To je pointa celého pilotu, to je zpráva, kterou vám pánové za psacími stroji tak sympatickým způsobem posílají. Zní to lákavě? V mých očích tedy sakra ano. Dobrovolné mučení začíná, otevírám sázky, čí zkrvavenou hlavu uvidíme dál a nezapomeňte – byli jste varováni.

Verdikt

avatar7/10

do_Od


Hodnocení čtenářů

  • avatar7/10

    PetrTwo

  • avatar8/10

    janalink

  • avatar7/10

    hroubek

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace