Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Mindhunter: Lovci myšlenek | Mindhunter | 2017-2019
csfd  imdb
tvůrce: David Fincher, Joe Penhall
režie: David Fincher, Joe Penhall
hrají: Jonathan Groff, Holt McCallany, Anna Torv, Cotter Smith, Muse Watson, Peter Murnik

Mindhunter: Lovci myšlenek: 2. řada


ikona
Spooner
Předčila nová série kriminální pecky Davida Finchera kvalitami tu první? 

Když nám Netflix, a zejména režisérský génius David Fincher, před dvěma lety naservírovali prvního Mindhuntera, byla z toho (ne)překvapivě jedna z nejlepších televizních novinek roku, u níž fandové kriminálek a psychologických kousků slintali blahem. Putování do mysli sériových vrahů s atmosférou jak vystřiženou z Fincherova Zodiaca bylo navíc v kriminálních vodách celkem svěžím zpestřením. Díky skvělému scénáři a perfektním hercům byl navíc psychologický materiál vytěžen až na dřeň. Druhá série proto musela přeskakovat zatraceně vysoko nastavenou laťku a podle zahraničních recenzí či ohlasů diváků ji pro mnohé buď o chlup přeskočila, nebo minimálně vyrovnala. Jenže já bohužel tohle velké nadšení nesdílím.

 

Tedy, nechápejte mě špatně, Mindhunter pořád patří mezi nadprůměrné seriálové kousky a v jednotlivých aspektech má aktuálně jen hodně malou konkurenci. Po řemeslné a režijní stránce se stále jedná o naprostou špičku, která se se svou výpravou a nádherným vizuálem může se ctí postavit vedle celovečerních fincherovek. Na tempu by se sice mohlo v jistých epizodách přidat, jinak tu ale sledujeme opravdu precizní práci s detaily i s každičkým dialogem. Režie pak dokáže stále vykouzlit tak neskutečně tísnivou a mrazivou atmosféru, až vám z ní několikrát opravdu nebude dobře. A to si tvůrci nemusí ani pomáhat drsnými krvavými záběry, stačí jim onen pocit mrazení navnazovat jen pomocí fotek z místa činu.

Scény výslechů jednotlivých vrahů pak stále patří k absolutním vrcholům jednotlivých epizod. A divák často neví, jestli má víc obdivovat puntičkářskou práci scenáristů, nebo neskutečně přesné herce v rolích jednotlivých vrahů. Fakt, že ústřední trojice hraje opět na maximum s naprostou přesností, snad ani nemusím zmiňovat. Po následujících odstavcích se tedy může zdát, že druhá řada byla pro mě minimálně stejně kvalitní, jako ta předcházející. V jednom aspektu se u mě však tentokrát příliš netrefila do noty, a to ve scénáři.

 

V jednotlivých scénách a dialozích si jsou autoři pořád velmi jisti v kramflecích, celkově ale aktuální série nedrží tak silně pohromadě jako minule. V jistých epizodách dokonce působí i silně roztříštěně. Během premiéry druhého Mindhuntera se objevila zpráva, že Fincher a spol. počítají dohromady s pěti sériemi, a na aktuální štaci jakoby to bylo znát. Tvůrci zde v první polovině rozehrávají příběh do několika různých směrů a chodí od jedné zápletky ke druhé. Chvíli se řeší dlouho propíraný BTK, pak politikaření a budoucnost v FBI, poté přijde na řadu Manson (jenž je tu ve výsledku vlastně úplně navíc), do toho se řeší nějaké osobní trable a až v druhé polovině se příběh začne plně soustředit na vraždy černošských dětí v Atlantě. 

 

V té době sice dostane seriál potřebné napětí a tah na branku. Zároveň se ovšem mění v „klasickou“ kriminálku, v níž nemá psychologie úplně hlavní slovo, na rozhovory s vrahy se scenáristé vykašlou a mnoho vedlejších zápletek buď zcela vyšumí, nebo jsou zkrátka posunuty na vedlejší kolej. Zatímco první sezóna byla krásně ucelená a díky soustředění se zejména na Holdena a práci s prvními subjekty držela krásně pohromadě, druhá série působí kvůli možná až přílišným ambicím roztěkaně a nekompaktně.  Možná i kvůli tomu pak ve mně závěrečné díly nevyvolávaly patřičné emoce a negradovaly pro mě tolik, jak bych si přál.

 

Mindhunter patří pořád mezi nadprůměrné seriálové kousky. Co se týče kamery či atmosféry,nemá aktuálně moc velkou konkurenci. A objektivně by tedy měla dole svítit poctivá osmička. Jenže z osobního hlediska zkrátka nemůžu zahnat menší zklamání z roztříštěného scénáře a ne tak silného emočního prožitku. Vy ale klidně dělejte, že tam ta osmička svítí. Co se kriminálek týče, moc lepších a řemeslně vyšperkovanějších věcí aktuálně na seriálovém poli nenajdete. I přesto doufám, že příště budou tvůrci přeci jen malinko soustředěnější.

Verdikt

avatar7/10

Spooner


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    hroubek

  • avatar7/10

    Ravenous

Mindhunter: Lovci myšlenek: Úvod 2. řady


ikona
Sam.Vimes
Jak se povedl rozjezd druhé řady dlouho očekávaného Fincherova seriálu? 

Po necelých dvou letech od první řady se vrací kriminální thriller Mindhunter z dílny Davida Finchera. Ten si stejně jako minule i přímo zrežíroval několik epizod, doplňují ho pak Andrew Dominik (Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem) a Carl Franklin (House of Cards, The Leftovers). Fincher točil úvodní tři díly a právě na ně se v této recenzi podíváme.


V předtitulkových sekvencích si seriál pomalu připravuje takzvaného „BTK vraha“ (Fincher prý má Mindhuntera rozmyšleného na pět sezón). Jinak seriál navazuje přímo na konec první řady a Holdenův panický záchvat po nemocničním setkání s Edem Kemperem. V FBI došlo k personálním změnám a ústřední trio se už může těšit větší podpoře vedení. Dál pokračují ve výzkumných rozhovorech s vězni, kromě navrátivšího se Kempera se objeví i nováčci včetně Charlese Mansona, kterého si stejně jako v Tarantinově Tenkrát v Hollywoodu zahrál Damon Herriman. A Holden s Billem pomáhají s vyšetřováním Atlantských vražd dětí.

Druhá řada se rozjíždí hodně pomalu, Fincher přesto dokáže diváka snadno vtáhnout i jen dialogy o nutném politikaření FBI a policie nebo snahou prolomit psychologické obranné valy zpovídaných vězňů. Pomalu nastupující vyšetřování aktuálního případu později dodává na naléhavosti, napínavé jsou ale i vězeňské dialogy, kde se nikdy dopředu nedá odhadnout co čekat.


Oproti první řadě je tentokrát více prostoru věnováno osobním problémům hlavních postav. Zatímco Holden si v této rovině vystačí se svým lehce asociálním vědeckým zápalem, s nímž si nechtěně dělá potíže u ostatních kriminalistů, Wendy se potýká s tím, že je žena a navíc lesba v převážně mužském prostředí. A Bill řeší drsné problémy s vlastním malým synem, od nichž si chtě nechtě musí domýšlet zjevné paralely k tomu, čím se zabývá v práci.

Mindhunter mistrně pracuje s realitou a fikcí. Zatímco u sériových vrahů se velice přesně drží skutečných událostí, u postav kriminalistů tvůrci už na začátku učinili chytré rozhodnutí nesnažit se o jejich biografie, ale použít fiktivní postavy s jinými jmény, jež jsou svými skutečnými předobrazy pouze inspirovány. Seriálu to tak umožňuje fabulovat pro dramatický efekt a přitom je intuitivně jasné, co brát a nebrat vážně jako zobrazení skutečných událostí.


Hranice mezi filmovou a seriálovou tvorbou jsou smazány a Mindhunter se opět chlubí luxusním audiovizuálem. Ponuré, tlumené barevné palety v širokoúhlém formátu doplňuje poloambientní a občas i písničkový soundtrack. A schválně si všimněte, jak zvukový mix pracuje s hlasitostí ruchů pro navození pocitu úzkosti, zvlášť u některých vězeňských interview. Výborní herci jsou už samozřejmostí. Druhá řada dlouho očekávaného thrilleru ve svém rozjezdu zkrátka nezklamala.

Verdikt

avatar8/10

Sam.Vimes

Mindhunter: Lovci myšlenek: 1. řada


ikona
do_Od
Jak se povedla jedna z nejočekávanějších novinek roku od režiséra a producenta Davida Finchera? 

FBI, sedmdesátá léta a problém zvaný sérioví vrazi. Samozřejmě tak se jim tehdy ještě neříkalo, a to jednoduše z důvodu, že daná terminologie neexistovala. Přesně zde pak nastupuje na scénu nová desetidílná série Mindhunter od Davida Finchera (Sedm, Zodiac) a scenáristy Joe Penhalla (Cesta), která o tomhle všem (a víc) vypráví. Stojí za to? A neměli byste si za takhle kacířskou otázku jednu vlepit?

David Fincher netočí špatné věci. On vlastně netočí ani průměrné věci. Je to režisérská elita a na co sáhne, to většinou promění ve zlato. Problém Mindhuntera tak byl před premiérou jedině v nicneříkajících trailerech a prakticky neexistující marketingové kampani od Netflixu. Ukázky vnadily na atmosféru, herce a retro vizuál, podobné věci už nás ale v minulosti párkrát zklamaly, takže bylo poměrně složité spravovat očekávání.

Hned v úvodní epizodě vám však dojde, že ta absence děje, akademičnost, konzervativní přístup k vyprávění a vlastně i způsob, jakým to je natočené, seriál nedělá nijakým, ale přesně naopak. Mindhunter vystupuje z řady „true crime“ dramat přesně díky téhle na první pohled nepřítomné formě. Pokud jste tedy čekali další variaci na Temný případ, případně nějakou jinou severskou krimi, pak vás výsledek zcela jistě zklame.

Dvojice hlavních postav agenti Holden Ford (Jonathan Groff) a Bill Tench (Holt McCallany) jsou do jisté míry slušné protiklady. Zatímco Ford je na začátku své kariéry, je zvědavý, pracovitý a občas i mírně arogantní, Tench je veterán FBI, dobře ví, kdy se držet zpátky, je rozvážný a když to situace nevyžaduje, rád se drží pravidel. Jednu věc ale mají přece jen společnou – oba prahnou po tom zjistit, kde se v lidech bere zlo. Jakmile se tedy spojí, je celkem rychle patrné, kam celá zápletka dál povede. To ale v zásadě nevadí, protože Mindhunter mnohem víc než na zapeklitý děj a kuriózní případy vsází právě na komplexitu a psychologii.
 
Po nepolevující snaze mladšího z agentů nasměrovat FBI do nové éry, kdy se Federální úřad pro vyšetřování začne kromě řešení závažných případů zabývat také metodou, podle níž by bylo možné zločinům předcházet, se postavy konečně dostanou k jádru celého seriálu. Tím jsou jednoznačně drásavé a intenzivní rozhovory se známými zločinci, na jejichž základě se pak nově vzniklý tým snaží dát dohromady svou odbornou práci a zavést potřebný slovníček – jako např. výše zmíněné spojení „sériový vrah“.

První takový rozhovor neboli ukázka strhujícího dialogu mezi nadprůměrně inteligentním sociopatem a někým, kdo se ho snaží pochopit, přijde už ve druhé epizodě, a můžete se spolehnout, že postupem času je to jen lepší. Pomalejší děj a nepříjemnou atmosféru spousty otázek a minima odpovědí pak ještě sem tam doplní reálný případ, ke kterému se agenti shodou okolností dostanou, a kde mají možnost si své nálezy vyzkoušet v praxi. To celé pak rámuje série krátkých prologů před každou epizodou, ve kterých sledujeme budoucího vraha, kterak svůj čin chladnokrevně plánuje. Tahle linka nicméně zůstane otevřená i po skončení první série, tvůrci v tomhle případě zkrátka počítají s během na dlouhou trať a já jim to vlastně ani nemám moc za zlé, jelikož ten zbytek je plně uspokojující i bez toho a tuhle specifickou delší trať si časem rád vyběhnu s nimi.

Počet epizod se zdá být akorát, obzvlášť radost ale budete mít z faktu, že kromě režie první dvojice dílů se David Fincher chopil i těch dvou na konci, a je to právě tady, kdy Mindhunter vyloží všechny své trumfy na stůl a dojde k tzv. lámání chleba. Až v závěru mi došlo, proč vlastně tvůrci obsadili do hlavní role Jonathana Groffa, který jak možná víte, je typický homosexuál s dětskou tvářičkou, kterému byste sotva kdy uvěřili přerod v drsného macho agenta, jenž by řešil vraždy levou zadní a u toho klátil desítky ženských. Proto nás taky nic z toho nečeká. Místo toho nás povaha agenta Forda dovede do o něco temnějších míst, ve kterých jako herec kupodivu exceluje na hraně člověka, který vám začíná být na jednu stranu dosti nesympatický, na tu druhou ale chápete jeho pozici i uvědomění si své vlastní bezmoci a slabosti. Holden Ford je pro mě vlastně takový Kylo Ren. A to spousta lidí možná nevydejchá, proto to lámání chleba.

Jako ukázka práce s postavami je to však velká paráda, kterou v závěru dotváří i parádně zvolená píseň In The Light od Led Zeppelin. Soundtrack je vůbec boží, asi nejsilnější je ústřední motiv (nikoliv theme song), který se opakuje tak akorát, aby vás z něj začalo postupem času slušně mrazit, ale zase ne tolikrát, aby se vám přejedl (nebo spíš přeposlouchal). Nakonec pak musím jednoznačně vzdát hold Holtovi (nojó) McCallanymu, který po neoslnivé kariéře vedlejších rolí konečně dostal šanci zazářit a té příležitosti zde využil se vším všudy. To ale berte spíš jako takové malé, bezvýznamné plus. Zbytek pozitiv vám musí stačit, a co se negativ týče, nemám nic. Jestli máte radši Finchera v takové té umírněné poloze, tzn. Zodiac, a jste připraveni na nevšední krimi z prostředí FBI a sériových vrahů, budete nadšení. Jestli ne, budete furt nadšení, jenom o stupínek míň. A desítku si šetřím pro druhou již potvrzenou sérii, kdy už budou všichni dostatečně oťukaní a vyprávění se ještě víc vyhrotí. Vy si ten letošní devítkovej nářež ale pokud se tak již nestalo, koukejte naordinovat co nejdřív.  

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (12)

Verdikt

avatar9/10

do_Od


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    hroubek

  • avatar9/10

    jiri.vit

  • avatar10/10

    kaapaa

  • avatar9/10

    IZFNP

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace