Fantasy série Smrtelné nástroje dostala po neúspěchu filmu s Lily Collins druhou šanci v podobě televizního seriálu. Ten se snaží knižní předlohy adaptovat věrněji než film, přičemž kromě prvního dílu používá i prvky z dílů následujících (zato ale raději vynechává scény, jež by byly trikově příliš náročné). Ještě to ale nutně neznamená, že jde o kvalitnější dílo.

Pro připomenutí zápletka – mladá Clary přijde o matku a je vržena do světa démonů, lovců stínů, upírů, vlkodlaků a romantických mnohoúhelníků. Shadowhunters vysílá stanice Freeform (bývalá ABC Family), což je něco jako trochu víc teen CW a to o seriálu říká prakticky vše podstatné. Casting tu vypadá tak, že pokud nemáte postavu modela/modelky spodního prádla, nemáte ve světě nadpřirozena co dělat, ideální outfit na lovení démonů jsou zase boty na vysokých podpatcích a těsné minišaty nebo alespoň přiléhavá černá kůže (Selene doporučuje). Na okrajích obrazovky se objevují vlezlé hashtagy pro tweetování u televize (které, pokud vím, stejně využívá jen minimum diváků) a použitá hudba se žánrově pohybuje ve vodách romantického popu a elektroniky.

Nadpřirozené konflikty nebo hledání magických artefaktů tu slouží hlavně jako kulisy pro rozebírání sympatií, antipatií, rodinných vztahů či nevyřčených citů mezi jednotlivými postavami. Bohužel tu však není nikdo, kdo by všemu tomu tokání a vztahovým dramatům dodal třetí rozměr kvalitním hereckým podáním. Katherine McNamara je sice hezká, ale není moc dobrá herečka a má lehce afektovaný projev, jež často zní spíš jako deklamování replik ze scénáře než skutečný projev postavy. Zbytek obsazení na tom není o mnoho jinak.

A žádné zázraky se nekonají ani když už dojde na akci. Slabá choreografie soubojů (a pravděpodobně i nevelké schopnosti herců v této oblasti) tak často bývá maskována zrychlovačkami a střihem. Moc peněz z rozpočtu nešlo ani na digitální triky, například u bojujících a proměňujících se vlkodlaků se zřejmě scenárista s kameramanem slušně zapotili, aby se vyhnuli co nejvíce trikovým záběrům. I naplno ukázané triky se ale značně různí v kvalitě, ta je někdy ucházející, ale někdy zase třeba rozpadající se upíři vypadají asi jako před 15 lety v Buffy.

V předchozích odstavcích jsem na Shadowhunters nenechal nit suchou, o úplný odpad ale určitě nejde. Seriál trpí rozpočtem, jenž se trápí s trikově náročnou předlohou, a všemi možnými neduhy neambiciózní podívané pro dospívající ve stylu dříve hudební stanice MTV nebo CW (jež se ale přeci jen snaží, viz Supernatural či Flash) jako jsou jalové dialogy a herci, u nichž je důležitější vzhled než umělecký projev. Pokud ale s těmito predispozicemi počítáte nebo se řadíte k fanouškům knižní série, neměli by vám seriáloví Shadowhunters nijak vážněji ublížit.