Natočit muzikálový seriál není žádná legrace. Potřebujete k tomu zatraceně nadané herce, rychle pracující choreografy a především řadu režisérů, kteří jsou schopni sekat muzikálové výstupy raketovou rychlostí. Všechno tohle se před pár lety sešlo u středoškolské taškařice Glee, Steven Spielberg si ale řekl, že to musí jít i jinak. A tak vypustil do světa druhou vlaštovku, broadwayské zákulisí prozkoumávající seriál Smash.

Muzikálovým hrátkám tentokrát dělá společnost víceméně tradiční vztahovka, která dramatičtější kořeny vyvažuje především nevtíravým humorem. Zkrátka tu máme bandu hrdinů – producentku, režiséra, dva scenáristy a dvě nadané herečky – jež se snaží narychlo oživit muzikál o Marilyn Monroe. Ze seriálového hlediska vlastně nic složitého. Děj totiž logicky stojí na tom, že si celý tým musí přestat házet klacky pod nohy a táhnout za jeden provaz, protože jinak pošlou na divadelní prkna velké kulové.

Středobodem příběhu je potom souboj zkušené blondýnky Ivy (Megan Hilty) a neokoukané brunetky Karen (Katherine McPhee aka Pierceova „dcera“ z Community!) o roli Marilyn. Obě mají pro ústřední part jiné kvality, první díly tak operují vyloženě na poli toho, která z nich si zajistí hvězdnou pozici. Tady potom vstupuje do hry prohnaný sukničkář Derek (Jack Davenport), který ukořistí pozici režiséra a snaží se lovit dál. Pochopitelně v trochu jiných vodách.

Právě Davenportovo charisma seriál táhne víc než co jiného, svoje momenty ale mají i Debra Messing nebo (stále výborná) Anjelica Huston. Smash tak zčásti stojí na slušných hercích, zbytek rovnováhy mu potom zajišťují pěkné muzikálové výstupy, na kterých je vidět vynaložené úsilí. Do sféry zapamatování hodných scén jim ale přeci jen něco chybí, což Smash oproti konkurenčnímu Glee trochu sráží dolů. Na rozdíl od středoškoláků ale broadwayská parta předvádí spoustu nových písniček, takže musí být jen otázkou času, než se začne naplno trefovat do černého.

Ta doba snad přijde ve druhé polovině první série, do níž má Smash našlápnuto víc než slušně. Stačí, když bude stále tlačit dopředu neodolatelného Davenporta a správně zužitkuje půvaby i talent hlavních hrdinek. Zatím je to „jen“ povedená zábava stále hledající svoji osobitost, potenciál na minimálně jednu skvělou sérii je ale očividný z každého políčka. Teď už stačí akorát neusnout na vavřínech.