Nový svět je fakticky možná na západ od Španělska, ale Kateřině Aragonské, jejíž rodiče sponzorovali Kolumbovu výpravu, stačí ke kulturnímu šoku zdaleka ne tak vzdálená Anglie. Historická minisérie Španělská princezna navazuje na Bílou královnu a Bílou princeznu, seriály, které se zaměřily na ženské protagonistky Válek růží. 

Nyní jsme v roce 1501, kdy Anglii vládne Jindřich VII. Plantagenet, který si bolestně uvědomuje, že je jeho země chudá a zranitelná. Proto zorganizoval sňatek svého syna Arthura, stydlína, co neumí mluvit s dívkami, s dcerou mocného páru, který vyhnal muslimy ze Španělska. Jak se princezna podiví, když zjistí, že si milostné dopisy vyměňovala nikoliv s Arthurem, nýbrž s jeho mladším bratrem Harrym, budoucím Jindřichem VIII. (divila by se asi ještě víc, kdyby mu bylo v seriálu deset let jako ve skutečnosti).

Kateřinu ztvárňuje Charlotte Hope, známá jako sadistka Myranda ze Hry o trůny. Pro Myrandu ovšem mluví to, že byla mnohem méně vybíravá na počasí. Když Kateřinina loď dorazí k břehům Anglie, princezna nemůže věřit tamnímu podnebí. Vyčte Arthurovi, že ji nutí procházet se v dešti, místo aby ji opatroval, přičemž Arthur nechápavě odpoví: „To není déšť. To je mlžení.“ A rozvede monolog na typy britských přeháněk. Pro Kateřinu je ale všechna voda z nebe déšť, v tomhle nehodlá smlouvat. 

 

Kulturní rozdíly a národní stereotypy jsou v pilotu zdrojem příjemného, i když ne vždy jemného humoru. Třeba když Kateřina dorazí do domácnosti lady Margaret Beaufort, zbožné a přísné ženy, která se k španělské princezně chová spíše jako k španělské chřipce, a dožaduje se koupele a siesty. „Co je to siesta,“ ptá se Margaret, „jídlo?“ A proč se chce Kateřina koupat každý den, když jistě jednou týdně postačí? 

Jestli vám bude Kateřina připadat nepříjemně ukňouraná asi záleží na tom, jaká je vaše tolerance pro rozmazlené infantky stěžující si na nehostinné prostředí. Moje tolerance je asi značná, protože mě zatím ústřední hrdinka baví. A těžko jí zazlívat, že – vychována ve sluncem zalitých palácích Španělska – Tower není nemovitostí podle jejích představ. 

Produkčně vypadá Španělská princezna rozhodně líp než ta Bílá i díky španělské barevnosti, která kontrastuje s anglickým stylem oblékání i architekturou. Scény ve Španělsku jsou nasnímány velmi pěkně a hrají sytými barvami. Pochvalu zaslouží i fakt, že se ve Španělsku nemluví anglicky, což je sice něco, co by mělo být samozřejmostí, ale bohužel u historických produkcí doteď není. 

Jako drama je to samozřejmě jen lehce nadprůměrná, solidní věc. Dá se očekávat, že podobně jako v Bílé princezně budou dialogy v přibývajících epizodách čím dál předvídatelnější a zacyklenější, ale to se uvidí. Zatím to, nakolik vás zaujme tahle adaptace historických románů Philippy Gregory, záleží jak na vaší ochotě přijmout historické nepřesnosti, tak jít minisérii naproti.