S comicsovými seriály od DC je to poměrně složité. Zpočátku jsem universu na DC v čele s Flashem a Arrowem docela fandil, v posledních letech už se ovšem tato comicsová továrna dost vymkla z rukou a produkuje dle mého názoru jedno laciné béčko za druhým. A je jedno, zda se tvůrci snaží schovat za rádoby silnou týmovku typu Titans či si hrát na silný girl-power seriál jako Batwoman. Nová síla do party, hrdinná Stargirl, proto u nás v redakci neměla zrovna ideální výchozí pozici a po prvních promo fotkách kostýmu, jež jakoby vypadly z porno parodie, už jsme si skoro začali tahat sirky pro vybrání toho, kdo to se superhrdinskou puberťačkou zkusí. Jelikož jsem však v případě Stargirl aspoň malinko doufal v zábavné guilty pleasure, rozhodl jsem se obětovat. Jenže úvodní díl vážně žádnou zábavu nepřinesl.

V novince sledujeme puberťačku Courtney, která se se svou mámou a nevlastním otcem přestěhovala do totálního zapadákova v Nebrasce, kde se jí zrovna moc nelíbí a s otčímem Patem si dvakrát nerozumí. Netrvá to však dlouho a nalezne u něj ve sklepě tajemnou a neuvěřitelně mocnou Kosmickou hůl, jež má vlastní vůli a vybrala si ke svému užívání právě Courtney. Hlavní hrdinka pak od Pata zjišťuje, že hůl původně patřila Starmanovi, hrdinovi a členovi Justice Society of America. Tým byl ovšem před lety rozprášen a superhrdina, jemuž dělal Pat poskoka, zemřel v boji. A jelikož si Courtney začíná myslet, že Starman je jejím před lety zmizelým otcem, rozhodne se jít v jeho superhrdinských stopách. Záporáci a vrahové jejího otce ale nejsou daleko.

Už od prvních minut je jasné, že tady nejen, že se nebude cílit na comicsové geeky, ale skoro ani na teenagery. Zde se totiž míří ještě snad na mladší publikum. Stargirl ve svém úvodu sází na opravdu cheesy atmosféru, neskutečně jednoduché dialogy s rodinným feelingem a zpracováním, které jakoby vypadlo z 90. let. Jen si úplně nejsem jistý tím, že to byl záměr. Pilot totiž opravdu svou atmosférou připomíná klišovité rodinné podívané, na něž jsme koukali v televizi, když nám bylo deset let. A něco mi říká, že vidět Stargirl v tomto věku a být to jeden z mých prvních comicsových seriálů, asi to totálně žeru. 

Jenže z těchto časů už jsem bohužel vyrostl, a tak vidím jen rodinnou limonádu plnou omletých dialogů, z nichž mám osypky, a rádoby vtipné hlášky, které až na úvodní miniroličku Joel McHalea vůbec nefungují. Po příběhově stránce se tu pak v podstatě nic neděje. Jen se hlavní hrdinka postupně seznamuje s novým městem, střední školou plnou nejotravnějších klišé a na konec i se samotnou holí. Jenže bohužel to není ani zvráceně zábavné, tempo je pomalé, režie nemá kromě cheesy atmosféry prakticky co nabídnout a ani nástin záporáků znuděný dojem nevylepší. Brec Bassinger pak zatím není dostatečně zajímavá ani cute, aby jí divák aspoň chtěl držet palce. Místo toho si spíš budete většinu pilotu klást otázku, kde se tu sakra vzali sympaťák Luke Wilson a kdysi známá Amy Smart. Holt placení nájmů je v Hollywoodu asi fakt těžké.

I přes můj úvodní nevěřícný odstavec jsem nechtěl na Stargirl nahlížet přes prsty a dát jí poctivou šanci. Jenže zde opravdu není kde brát. Nová superhrdinka se totiž představila naprosto matnou a nezajímavou epizodou, v níž se prakticky nic nestane a cílí evidentně na příliš malé publikum. Jenže zároveň tvůrcům chybí nejen dostatečný drajv a styl, ale zejména nadhled. A vlastně si ani neumím představit nikoho staršího 12 let, kdo by mohl být z první epizody vážně nadšen. Jako první nenáročné seznámení dětí s comicsy by to možná mohlo být fajn, vzhledem k současné konkurenci je to však hlavně dost slabé a pitomé.