Už se z toho vlastně stala taková menší televizní tradice. Jednička mezi kabelovkami HBO každoročně na jaře přichází s minimálně jedním televizním snímkem, které mají pokaždé lákavé téma, hvězdná jména před kamerou i za ní a především velké ambice urvat si pro sebe co největší množství cen Emmy či Zlatých Glóbů. Ani letošek samozřejmě není výjimkou a po loňské pecce Liberace! Stevena Soderbergha či Prezidentských volbách s Julianne Moore přichází s další luxusně obsazenou podívanou, o níž bude na všemožných předáváních hlasitě slyšet. A zcela po právu.

Není se ani čemu divit, protože silný příběh podle úspěšné divadelní hry Larryho Kramera by si pro sebe asi nejradši ukořistil i kdejaký filmový producent. Děj nás zavede na počátek osmdesátých let a prvních výskytů smrtelného viru HIV. V centru dění se ocitá spisovatel a homosexuál Ned Weeks, jemuž na nebezpečnou nemoc zemře během chvilky několik kamarádů. Založí tedy se svým kamarádem Brucem aktivistickou skupinu a společně s doktorkou Emmou Brookner se snaží upozornit na šířící se epidemii a získat si pozornost veřejnosti a vlády. Američané i politici jsou však ke všem prosbám hluší a velký názorový rozkol se navíc začíná rozpoutávat i v samotné aktivistické skupině. Nedovy metody a projevy jsou totiž pro mnoho členů až příliš radikální.

Zkrátka náběh na silnou story plnou emocí, čehož slavný televizní tvůrce Ryan Murphy beze zbytku využívá. Autor seriálových hitů Glee či American Horror Story nám tak již od samého počátku servíruje jednu silnou scénu za druhou, nešetří sexuálními výjevy a nebojí se umírání či samotnou smrt jednotlivých postav ukázat bez příkras a bez obalu. Právě v těchto momentech si je Murphy ve své režii nejistější a některé mrazivé momenty zřejmě z hlavy jen tak nedostanete. Celé je to navíc podepřeno na HBO jak se patří skvělou výpravou, jež společně s dobovým sountrackem či zprvu nenápadnou kamerou výtečně vykresluje atmosféru osmdesátek. Tento kousek by se prostě opět neztratil ani mezi našlapanou filmovou konkurencí a rozhodně za to nemůže jen vypiplaná technická stránka.

Murphy jde zkrátka v ukazování dopadů nebezpečné choroby až na dřeň, což se týká také výborného vykreslení tehdejší společenské situace. The Normal Heart totiž není jenom o boji s AIDS, ale také o boji s očima uhýbající vládou a veřejností, která bere virus jako nemoc týkající se pouze gayů. Bohužel těchto společenských šťouchanců a konfliktů je ve snímku méně, než bych očekával. Většina stopáže se totiž věnuje utrpení hlavních charakterů, jejich nenaplněným láskám a soukromému životu. I tyto linie fungují po většinu stopáže dobře. Vztah mezi Nedem a Felixem ovšem není bohužel tak zajímavý, jak by si Larry Kramer přál a ubírá filmu malinko na tempu. To se projeví hlavně v závěrečné třetině, kdy místo toho, aby snímek mrazivě gradoval, se spíše pomalu dokodrcává do nutného cíle. Je tedy škoda, že příběh není rovnoměrně rozprostřen mezi osobní a společenské linie.

Po herecké stránce ovšem hraje HBO zase tu nejvyšší ligu. Postava Neda Weekse mi možná v některých momentech přišla až příliš radikální a hysterická, na výtečném výkonu Marka Ruffalo to ale nic nemění. O jednom z letošních výherců Emmy už máme nejspíš jasno. Na pódium ho pak s největší pravděpodobností doprovodí také Julia Roberts. Její nekompromisní doktorka má sice nečekaně málo prostoru. Ani to však bývalé Pretty Woman nebrání v tom, aby si těch pár scén zcela ukradla pro sebe. Za zmínku pak stojí také Taylor Kitsch v překvapivě vážně roli či Jim Parsons v naprosto nesheldonovské úloze. V obsazení byste prostě marně hledali slabý článek.

The Normal Heart sice neudělá v televizním světě tak velký povyk jako Soderberghův Liberace!, a část diváků možná zamrzí větší důraz na osobní linie charakterů než na dopad ve společnosti. Ryan Murphy ovšem i přesto vytvořil hodně drsnou podívanou, u níž si budete mnohdy přát, aby už kamera od všeho toho utrpení aspoň na chvilku uhnula stranou. Pro fanoušky nadprůměrných dramat se tak jedná od HBO o další trefu do černého.