Stranger Things

Stranger Things

Plakát k seriálu Stranger Things

Stranger Things /2016-?

Tvůrce: Matt Duffer, Ross Duffer

Režie: Matt Duffer, Ross Duffer, Shawn Levy

Hrají: Winona Ryder, David Harbour, Millie Bobby Brown, Natalia Dryer, Matthew Modine

Přidáte-li si film do Budíčku a my k filmu přidáme článek, budeme vás o tom informovat formou e-mailu či zprávou do Vzkazníku. Druh oznámení si můžete zvolit v nastavení vašeho účtu.

Přispějte na MovieZone

Váš nick na MovieZone:


Proč přispět?        Jiné možnosti plateb

Facebook
Diskuze (10)

3. řada

Keep the door open three inches.


Sdílet:

Stranger Things se v minulosti stalo jedním z garantovaných hitů. První série si získala srdce diváků téměř okamžitě. Druhá série sice nebyla bez výtek, ale i tak představovala skvělou zábavu. Nyní za sebou máme sérii s pořadovým číslem tři. A hlavní otázkou tedy je, zda dostála extrémnímu očekávání fanoušků?

V této sérii již značně narostl počet protagonistů a z toho důvodu, byl děj této řady rozdělen na tři, potažmo čtyři, hlavní dějové linky, přičemž v každé z nich figuruje skupina postav, která byla velmi dobře vybrána pro dané specifické dobrodružství. Toto tvůrčí rozhodnutí mi osobně velmi sedlo, ale reálně trvalo asi první tři díly, než se začne všude něco dít a úvod třetí série byl díky tomu poněkud pomalejší. Od čtvrtého dílu se ovšem děj na plno rozjíždí napříč všemi dějovými linkami a až do finále nesundá nohu z plynu.

Děj se oproti minulým sériím sice tolik nemění, ale upřímně, kdo čekal, že se oblíbená parta z Hawkins bude snažit o něco přehnaně originálního? Tvůrci již po první sérii prohlásili, že mají ze samotného Upside Down naplánováno mnohem více věcí, a myslím si, že tuto zvrácenou dimenzi nebudou ani v budoucnu opouštět. Někomu možná přijde nepříjemná dimenze již ohraná, ale tvůrcům se daří rozšiřovat již ustanovené věci a dále s nimi pracovat takovým způsobem, že se rozhodně nemáte šanci nudit, nebo si myslet, že jste už viděli všechno zajímavé.

Toto budování světa spolu s růstem a rozvojem postav tak funguje velmi dobře, kdy sice naši hrdinové musí bojovat s podobným nepřítelem, ale už to nejsou ti stejní hrdinové, které jsme viděli v minulých sériích. Téma vyrůstání a opouštění určitých věcí na úkor jiných, převážně více dospělých témat zvládla třetí řada naprosto na výbornou. Ať už se jedná o hlavní dětskou partu, Steva a Robin či Hoppera a Joyce, nikdo z nich není na konci série tou stejnou osobou, jakou byl na začátku.

Důležitým aspektem seriálu je samozřejmě retro styl. Ten nejen že dodává seriálu nádech nostalgie a v rámci moderní konkurence vlastní identitu, ale také poskytuje jistou diváckou toleranci a pochopení, díky které se tvůrci mohou opravdu kreativně vyřádit. Umíte si představit zápletku Dustina, Steva a Robin v jakémkoliv jiném období? Nebo hlavní překážku, jež stojí Hopperovi v cestě? Já také ne. Dnes už si tvůrci nemohou dovolit vytvořit takovouto zápletku a tvářit se, že je vše v pořádku, ale u Stranger Things to prostě a jednoduše funguje.

Často jsou teď v důsledku třetí řady slyšet ohlasy od diváků a kritiků, kteří očekávali něco více, než jsme dostali, ale za mě musím říct, že jsem od seriálu dostal přesně to, co jsem očekával. V závěru tedy snad nezbývá nic jiného než třetí řadu doporučit všem fanouškům předchozích dvou sérií. Stranger Things se pomalu ale jistě stávají standardem pro dobrou zábavu a garantovaným letním hitem. Seriál se sice neobejde bez jakýchkoliv neduhů, ale ty jsou za mě spíše drobným mráčkem na jinak čisté obloze města Hawkins. Pokud jste tedy ještě neviděli třetí řadu anebo dokonce celý seriál, tak máte nejvyšší čas tento neduh napravit.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
9/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (6)

Úvod 3. řady

Stará parta znovu pohromadě. Nebo ne?


Sdílet:

Tak už je to konečně tady! Na třetí sérii Stranger Things jsme si museli počkat skoro dva roky a Netflix si dal s pokračováním jednoho z největších seriálových hitů současnosti pořádně na čas. Už hodně povedená trailerová kampaň však dala tušit, že nás nejspíš čeká nejen jedna z největších událostí léta, ale celého roku. Zároveň ovšem mnozí diváci doufali, že tentokrát už tvůrci přijdou s novými nápady a nezačnou se točit v kruhu. A jelikož mám za sebou úvodní tři díly a klasický netflixovský maratón je tedy v plném proudu, mám už o nové řadě trochu lepší obrázek.

 

Od událostí minulé sezóny uběhlo několik měsíců a v městečku Hawkins se toho docela dost změnilo. Vyrostlo zde sice moderní obchodní centrum, které je narvané k prasknutí a tamní omladina zde tráví většinu času, zároveň se ovšem ve městě zavírají všechny malé obchody a lidem se tamní situace nelíbí. Také naši dětští hrdinové se ale změnili. Mike randí s Eleven, Lucas zase s Max a spíš než hraní ve sklepě s Willem a Dustym je zajímají holky a hraní si na dospěláky. Což samozřejmě v partě nedělá dobrotu. Tajemné zlo z Upside Down však stále neřeklo poslední slovo a v městečku se začnou dít tajemné věci, jichž si začnou všímat všechny známé charaktery. Smrtící hrozba si pak navíc najde nového hostitele.

 

Hned na úvod se pak sluší přiznat, že žádná razantní změna či odvážný krok novým směrem se ani protentokrát nekoná. Naši hrdinové sice budou nejspíš bojovat i s trochu jinou formou zla a nepřátel zde bude o něco více, koncept a osvědčené postupy ovšem zůstávají prakticky stejné. I zde se toho v první epizodě, jež je tak spíše příjemným znovushledáním se starými známými, nic moc nestane, aby se pak začaly rozjíždět dětské trable (tentokrát puberta a první lásky) a následně se postavy rozdělí do několika skupinek, kdy je každá na stopě nějakému tomu tajemství. Prostě tradiční start, na který jsme u Stranger Things zvyklí. Žádné velké novinky zde tedy opravdu nečekejte. Jen už atmosféra není tak tajuplná až hororová a celé je to mnohem diváčtější, popcornovější a stále silněji se zde tlačí na retro stránku.

Což jsou věci, jež by možná některé diváky mohly odradit. Jenže tvůrci nám to servírují v tak řemeslně sebejistém a zábavném hávu, že prostě zase neodoláte. Netflix navíc do své dojné krávy logicky pumpuje čím dál více peněz a na seriálu je to samozřejmě znát. Tempo je svižné, budování napětí jde režii taky od ruky a zmiňovaná sázka na osmdesátky stále funguje na jedničku. Navíc má scénář stále velký trumf v podobě neskutečně sympatických postav, které už člověku prostě přirostly k srdci a každý si zde našel svého oblíbence. I když je pravda, že i v tomto případě scenáristé mnohdy až příliš tlačí na pilu a dělají z některých postav v jistých scénách zbytečně pitomce (Hopper).

 

Netflix zkrátka v úvodu nové řady vsadil na jistotu a naservíroval divákům to, co mají nejraději. Ne, řeči o tom, že by třetí série mohla být konečně jiná, se prozatím nepotvrzují. A je jen na každém z vás, jestli vám to vadí, či ne. Karty jsou ovšem rozdané slušně, otázek i potenciálních konfliktů je celá řada a tahle sebranka by nás bavila, i kdyby jen celou epizodu hrála Dungeons & Dragons. Nesmíme navíc zapomenout na to, že seriálový megahit má vždy ve zvyku se rozjíždět právě kolem čtvrtého dílu. Pokud se tedy tvůrci budou i nadále držet svých tradic a nyní hezky vytahovat své trumfy, máme zde možná založeno na další velkou diváckou spokojenost.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
7/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (7)

2. řada

Should I Stay or Should I Go vol. 2


Sdílet:

Slibuji, že příští rok už vám o Stranger Things bude psát někdo jiný. Ostatní z redakce se na to ale letos vybodli, takže holt na své první dojmy z druhé řady budu muset přece jen ještě jednou navázat já sám – o to předvídatelnější tahle recenze asi bude. Byl jsem totiž spokojený už po dvou dílech a ani ten zbytek s mojí spokojeností nijak zvlášť nezamával. Nicméně pár výhrad by se tady našlo, a jelikož jsem minule začínal od toho dobrého, vezmeme to dneska za opačný konec.

Sedmá epizoda. Je mi naprosto jasné, že tohle bude letos asi nejdiskutovanější část druhé série Stranger Things a tak nemá cenu to odkládat. Tzv. „backdoor pilot“ obecně v seriálech slouží k tomu, aby se skrz něj představily nové postavy, od kterých by se pak tvůrci mohli odpíchnout při tvorbě nového seriálu. Jestli Netflix plánuje spin-off Stranger Things, nebo se jen bratři Dufferové rozhodli expandovat svůj svět a položit základy pro budoucí sezóny, to momentálně nikdo neví – jisté je ale jedno, všichni mají na kontroverzní epizodu nějaký názor.

Za sebe můžu říct, že jsem k podobným věcem často velmi shovívavý. Nevadila mi kalifornská epizoda s Jessem z Gilmorek a přimhouřil jsem oko i tady. Eleven je stále jedna z nejzajímavějších postav a její cesta k sebepoznání dávala pro takhle vystavěnou sérii smysl. Ano, možná to na někoho mohlo působit dojmem, že tam je akorát proto, aby mohla na konci Millie Bobby Brown zahlásit, že se vrací pomoct svým kamarádům. Příliš nepomohly ani klišovité vedlejší postavy punkerů, nebo hodně levná zápletka s odplatou. V rámci příběhu to však bylo nejen skousnutelné, ale taky především nečekané odbočení – což je asi hlavní důvod, proč se celá epizoda dá v klidu akceptovat.

A protože už jsem to nakousl, tak u příběhu rovnou zůstanu. Druhá série se často tváří, že se v mnohém opakuje. V pravdě už by ale nemohla být rozdílnější. Jenom fakt, že tvůrci záměrně rozbili dynamiku mezi dětmi odloučením Jedenáctky od hlavní dějové linky, víceméně vše mění. Dokonce ani ústřední postava mladého Willa, který se stal opět terčem teroru z Upside Down, nezažívá to samé, jako loni. Tentokrát je celou dobu přítomný, a právě skrze něj obří kouřové monstrum z obrácené reality většinu času bojuje proti lidem na opačné straně. Napětí kolem Willa funguje skvěle, a byť jsou některé ze zvratů s ním spojených předvídatelnější, než bych si asi přál, pořád je s nimi zacházeno dost citlivě na to, aby fungovaly.

To samé pak platí i o nových postavách dívky Max nebo jejího násilného bratra. Tvůrci nám z jejich pozadí nikdy nenabídnou příliš informací a tahle clona pak funguje obzvlášť ke konci, kdy se postavy opět začínají skupit a zápletky proplétat do mocného finále. Vtip je v tom, že zatímco všichni bojují o holý život, děti přitom nezapomínají taky dospívat – v téhle rovině scénář přímo exceluje a to je pak znát nejvíc při samotném závěru na plese (na fantastický písničkový výběr už mi asi nezbydou řádky, tak chválím aspoň zde). Hrdinou večera (a téhle recenze) ale prostě musí být Samvěd Křepelka.

Ani tolik Mirek Dušín, jako prostě obyčejný, uzemněný chlapík, který je tak obyčejný, až je vlastně ze všech nejodvážnější. Herec Sean Astin od Pána prstenů mírně ztatkovatěl, to ale vůbec nevadí, na Boba se totiž hodí perfektně a snad až na ten trošku přihlouplý osud jeho postavy (za který ale on nemůže), byla radost s ním trávit čas. Jenom škoda, že tvůrci ani v jeho případě nedokázali zatlačit trochu víc na ty emoce. A tím se vlastně dostáváme k závěrečné pointě.

Emoce. Věc, která ve druhé řadě bohužel zásadně chyběla. Ne snad, že by tam žádné nebyly, převážná část ale spadala do té dospívací roviny a nikoliv do boje s gigantickou tornádovou kobylkou. A to je jednoznačně špatně, protože to, co se mnou dokázala provést první série, se s tímhle nedá srovnávat.

Přesto, když se ohlédnu, pořád převažuje to dobré. Druhá řada byla vtipnější, akčnější, líp vygradovaná a zavřela dveře na místech, kde si to fanoušci přáli. Evoluce postav proběhla na jedničku (taky najednou všichni milujete Steva?) a pro třetí sérii mají tvůrci čistý štít. Za mě tedy spokojenost, velká, a těším se na příště.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
8/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (13)

První dojmy

Pořád vzhůru nohama


Sdílet:

Jo, tohle mi chybělo. Čekání na novou řadu Stranger Things bylo dlouhé, příliš dlouhé. O to sladší je však ten pocit, když zapnete Netflix, kliknete na tlačítko přehrát a o pár vteřin a jeden akční prolog později jste konečně zpátky doma. A jelikož mám za sebou první dvě epizody, můžu vám teď na pár odstavcích krátce nastínit, jak se tvůrcům povedlo zneškodnit bombu jménem maximální divácká očekávání, co bylo myšleno tím „nepoužitým materiálem“, o kterém bratři Dufferové mluvili po premiéře první série, a taky jak je sakra možný, že je to celé pořád tak sakra dobrý.

Potenciál světa a toho, co se v něm děje, vám krátce ukáže už úvodní honička mezi mladou partou lupičů a policií města Pittsburg. Je to přesně tady, kdy vám hned zkraje dojde, že komornost malého městečka Hawkins a dojemného příběhu o ztraceném Willu Byersovi a jeho přátelích a rodině je pryč. Tohle je větší, mnohem větší. Naštěstí na vás ale tvůrci v prvních dvou epizodách nijak nespěchají a místo toho s chladnou hlavou a pevnou rukou krouží kolem známých postav, takže se s nimi můžete znovu v klidu sžít. A protože se blíží výročí událostí s Demigorgonem, je si na co zvykat.

Ústřední postavou se znovu zdá být malý Will, který prožívá nemilé „epizody“, během kterých se v mžiku oka ocitá zpátky v Upside Down. Tam na něj mimochodem zírá něco, co vypadá jako by si to odskočilo z destrukce světa v Cloverfieldu, aby to rozsévalo teror i v televizi. Tyhle incidenty pak Willa jenom dál posouvají pryč od jeho už o něco míň hysterické (ale furt divné – Winono, přestaň brát ty drogy, sakra!) matky a bráchy, kteří o něj mají přirozeně starost. Naštěstí pro něj tu jsou pořád jeho kamarádi.

Doufám, že nejsem sám, koho sledování téhle party kluků vrací vzpomínky do vlastního dětství. Ať už je řeč o společném hraní videoher, lámání rekordů, obyčejných věcech, ze kterých děti dokáží vyrobit ty největší detektivky, nebo postávání na školní chodbě a sledování vysněných dívek, tvůrci mají práci s nostalgií jednoduše v malíku a jsem hrozně rád, že na to ve druhé sérii úplně bez problému navazují. A když už jsme u toho navazování, úvod nezapomíná ani na řešení některých nevysvětlených záležitostí z minula. Tak například, kdo a co všechno ví, #justiceforbarb a v neposlední řadě i kam zmizela Eleven. Scénář zkrátka nezapomíná na nic a zatím se zdá, že tu je v pozadí skutečně nějaký větší plán, podle kterého se jede (a pojede i další 3 řady) – což je jednoznačně pozitivní zpráva.

Asi nejlepší věcí na celém návratu je ale opět atmosféra. A nemyslím tím jen cool osmdesátkovou stylizaci, perfektní výběr písniček, nebo boží práci s Halloweenem jako takovým. Mám na mysli ten neurčitý pocit, kdy nikdy tak úplně nevíte, co se stane dál. Občas si s vámi režie hraje, provokuje vás falešnou lekačkou tady, nebo bezohledným řidičem tamhle, stále si přitom však drží svoje trumfy těsně u těla a vás přitom baví i napíná zároveň. Je to taková hra na kočku a na myš a věřte mi, v tomhle případě jste vy ta myš. Za mě tak doposud velká spokojenost, které nemám téměř nic co vytknout. Jo, je fakt, že minule jsem byl dohnán k slzám už v úvodu a seriál na mě působil mnohem hororověji. Zde to naopak nahrazuje pomalejší tempo a pečlivější práce s charaktery. Něco mi ale říká, že o to působivější to bude, až nás kočka konečně chytí do svých drápů.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
9/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (12)

1. řada

Should I Stay or Should I Go?


Sdílet:

Tak to vypadá, že letošní rok bude na parádní seriály skutečně asi nejbohatší, co za poslední roky pamatujeme. Zatímco v kinech totiž člověk marně vyhlíží vyložené pecky, v televizi si naopak z těch seriálů nedokáže vybrat, protože všechny zní skvěle, většina z nich má výborné ohlasy a pokaždé se najde někdo, kdo ten či onen seriál doporučí klasickou větou „tohle prostě musíš vidět.“ Na tomhle místě bych vám teď rád řekl, že pro vás mám konečně zaručený návod, jak to udělat, abyste si na všechny ty výborné seriály mohli vyhradit čas a přitom se nemuseli vzdát svých pracovních míst, rodiny, přátel, či dospělého života obecně. Jenže neřeknu, protože sám nemám páru. Co vám ale můžu říct a o čem se teď chci chvíli bavit je fakt, proč byste měli ihned všeho nechat a jít se okamžitě ponořit do kouzelného světa nového seriálu od Netflixu, tajemných Stranger Things. Důvod je přitom prostý. Tohle prostě musíte vidět!

Hawkins, Indiana, 1983. Parta kluků hraje Dungeons & Dragons, když se náhle ocitnou před složitou volbou. Použít ochranné kouzlo a bezpečně utéct, nebo riskovat smrt a zakouzlit ohnivou kouli, která při správném hodu kostkou může pekelného Demogorgona porazit? Jejich osudy visí na vlásku, když v tom se ozve jeden z vůbec nejděsivějších lidských zvuků na světě. Něčí matka. Rázem je po zábavě a chlapci se pomalu vydávají na svých kolech domů. Cestou ale malý Will Byers naráží na něco… něco podivného. Něco, co ho vyděsí natolik, že padá z kola a zbytek cesty musí běžet po svých. Výše zmíněné něco ho ale záhy dostihne a ubohý Will z ničeho nic zmizí, aniž by po sobě zanechal nějaké výraznější stopy. Následujícího rána se Willova matka (Winona Ryder) snaží Willa najít, jenže marně. Je tak vyhlášeno pátrání, do kterého později zasáhne nejen šerif malého městečka (David Harbour), ale také Willovi dětští přátelé, Mike, Dustin a Lucas. A během tohoto krátkého úvodu, který jsem vám zde právě vypsal, se můžou stát jenom dvě věci. Buď se do seriálu zamilujete, nebo zjistíte, že nebude nic pro vás.

Kvality mu přitom upřít nelze. Podstatné je, že všechno o čem seriál vypovídá a jakým stylem pokračuje, je obsaženo už v těch úvodních minutách, takže pokud někdo náhodou zjistí, že to přece jen není úplně jeho šálek kávy, další díly na tom příliš nezmění a klidně může jít o dům dál.

V zásadě jde o to, že od začátku na vás dýchne určitá atmosféra, která je až příliš povědomá na to, abyste si k ní ihned neutvořili jakýsi vztah. A ten vztah se bude odvíjet podle toho, jestli jste v dětství zbožňovali filmy jako E.T. volá domů, Rošťáci nebo třeba Stůj při mně. Pokud ano, máte už vlastně z půlky vyhráno. Zbytek pak  bude záviset na tom, jak dokážete ocenit nečekaný mix tajemna, staromilského drama, ale také i hororu. Nemá cenu vám lhát, u některých pasáží jsem osobně byl celkem nervózní a jiné zase byly tak intenzivní a emotivní, že jsem ihned šel do kolen. Slabší povahy jako já si u telefonátů ze záhrobí, v kombinaci se zoufalostí matky, která právě přišla o dítě, příliš klidu rozhodně neužijí. Paradoxně jsem za to ale byl rád. Fakt, že ve vás nějaké audiovizuální dílo dokáže vyvolat podobně silné emoce je vždycky působivý. Kdyby to ale byla jediná známka toho, že sleduji něco unikátního…

Nene, už někdy od čtvrté epizody bylo jasné, že tady tvůrci hrají s mnohem lepšími trumfy, než které by divák běžně čekal. Byla by opravdu škoda tvrdit o Stranger Things, že těží pouze z odkazování na oblíbenou filmovou éru, že bratři Dufferové jen využívají obdobných žánrových kliček, jako desítky jiných vypravěčů před nimi. Jo, Stranger Things tohle všechno zohledňuje, zároveň ale buduje něco zcela originálního. Svého. A pak na tom také staví. Mluvím o scénáři, který na první pohled zasypává příběh řadou nepodstatných událostí a postav, které ale záhy začnou dávat smysl, nebo jinak posunou děj dále kupředu. Nic tak není navíc a všechno parádně graduje až do samotného závěru. Až teprve v posledních dvou epizodách začnou tvůrci vytahovat svá esa, i když už se třeba dějové linky ze začátku propojily kolem páté, šesté epizody, teprve v onom dvoudílném finále z toho všichni těží naplno. A mezitím vším - mytologie, jakou jste už dlouho nezažili.

Mimochodem, seriál má krom vynikající ústřední para-linky i parádní vedlejší zápletky. Ať už je to ta vyšetřovací (vzpomněl jsem si na první řadu Temného případu, ačkoliv tady ani zdaleka nešlo o nějaké velké krimi, spíše tak jen snahou postav dojít k nějakým odpovědím), která se dále větví a víceméně je stále v popředí, nebo třeba linka se Studenou válkou, která s tím vším na určitém levelu souvisí, ale je to spíš známka doby, ve které se seriál odehrává a funguje jen jako doprovodný strašák. A překvapivě zábavně podaný je i jeden teenage románek, který se postupně krásně rozplete ve slušnou lekci do života, aniž by přitom působil nějak klišovitě. 

Už to zase zbytečně natahuji, jenže já bych si opravdu neodpustil, kdybych další odstavec nevěnoval ještě postavám a hercům. Obzvlášť, když k téhle oblasti putuje zároveň i má jediná výraznější výtka (ačkoliv jak vám později dojde, s tou výrazností se to má tak všelijak). Zatímco totiž dětští herci, především díky skvěle napsaným dialogům a uvěřitelným motivacím a chování, překvapivě excelují (přičemž ze všeho nejvíc si to dává mlaďounká Millie Bobby Brown v roli tajemné Jedenáctky), dospělí jsou tentokrát kapánek pozadu. A nemluvím teď ani tolik o drsňácké postavě minulostí spráskaného šerifa v podání Davida Harboura (další throwback k dětství, tedy pokud máte rádi ten McClaneovský typ mužů), nebo o podezřelém vědci Dr. Martinu Brennerovi s tváří Matthew Modineho (Temný Rytíř Povstal), který svými úsměvy a velice málo slovy ztvárňuje jednoho z těch lepších záporáků poslední pětiletky, protože oba svým způsobem splnily přesně to, co se od nich očekávalo. Mluvím bohužel o Willově matce, často až příliš labilní Joyce (Ryder). Jistě, tady to přehrávání zrovna jde chápat a dokonce ani neříkám, že jsem jí v určitých chvílích nefandil, nebo s ní dokonce nesoucítil (znova, ty telefonáty!), většinu času jsem se s ní ale jednoduše nebavil tolik, jako s ostatními. Jo, to byla má připomínka. Má jediná připomínka. Malá, titěrná, prakticky neviditelná. Sorry, zbytek jsem si zkrátka… zamiloval?

Asi už to tak bude. Viděl jsem toho letos dost na to, abych už mohl pomalu začít srovnávat a v hlavě si dávat dohromady nějaký ten žebříček toho nej za poslední rok a zatímco takový American Crime Story nebo druhá řada Daredevila jednoznačně dominovaly a budou na konci roku hodně vysoko, Stranger Things měl i něco jiného. Těžko se to popisuje, ale dalo se s ním, nebo spíše s jeho postavami spojit i na jiném levelu, než jen obyčejná fantazie, či prostý respekt. Je to seriál, který má na to vás opravdu pohladit. Zároveň není těžké mu už od začátku uvěřit, že vás jednou nezklame. Je to seriál, který vám chce vyprávět něco neuvěřitelného, ale přitom jednoduchého. A jakmile vám dojde, že to vypráví naprosto bezchybně, s citem a nakonec i nevídanou důmyslností, jen těžko se ubránite dojmu, že jste skutečně zažili něco jedinečného. Nejen proto se zatím jedná o nejlepší novinku roku. Dalším důvodem je pak soundtrack. Na další chválu už ale nezbylo místo, takže musíte vzít zavděk alespoň tímto odkazem a teď už na nic nečekejte a běžte se na seriál konečně podívat.  Je to strašně příjemná záležitost, na kterou jen tak nezapomenete. A kvůli tomu za to určitě stojí.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
10/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (8)

První dojmy

Osmdesátková klasika z 21. století


Sdílet:

Neflix dominuje čím dál tím větší části seriálového trhu a nové série titulů ze své vlastní tvorby vypouští už málem každý druhý týden. Politický House of Cards, vězeňské Orange is the New Black, drogové Narcos, marvelovské komiksovky Daredevil a Jessica Jones… a teď čerstvě porce osmdesátkového mysteriózna pod názvem Stranger Things.


Americké maloměsto, rok 1983. Parta kluků, geeků, tak trochu společenských vyděděnců, hraje Dungeons & Dragons (Dračí doupě). Pozdě večer skončí s hraním a rozjedou se na kolech domů. Jeden z nich ale narazí na něco a pak beze stopy zmizí. Matka s místním šerifem se ho zoufale snaží najít a své vlastní pátrání rozjedou i jeho tři kamarádi. Nestačí? Taky jsou tu tajné vládní experimenty, pro které stojí za to zabíjet, podivná holka s oholenou hlavou a pravděpodobně telekinetickými schopnostmi a něco ve stínech, kvůli čemu mizí lidé.


Stranger Things se mohou chlubit krásným osmdesátkovým feelingem. Nejen časovým zasazením příběhu (pochopitelně), ale i tím žánrovým mixem mysteriózního dramatu, sci-fi s pár málem hororovými prvky a klukovského dobrodružství. To vše je navíc podpořeno vynikajícím, atmosférickým soundtrackem. Hlavně ale celé to osmdesátkové ladění nepůsobí samoúčelně, nejde jen o pouhé brnkání na strunu nostalgie. A i když se tu zjevně míchá spousta vlivů a inspirací, Stranger Things dokáží být své, dojem laciné kopírky tu nehrozí.

Dětští herci často bývají kamenem úrazu, tady se ale casting rozhodně povedl a já jim nemám co vytknout. Když už, tak bych spíš zmínil Winonu Ryder v roli matky zmizelého kluka, která snad až trochu přehrává. Jenže vzhledem k situaci její postavy ten projev není zas tak nepochopitelný, takže tady bych počkal s verdiktem až na konec série.


Stranger Things se svým rozjezdem podařilo zaujmout a zaháčkovat diváka. A podle náznaků z trailerů asi ještě dojde na hodně zajímavé věci. Netflix zkrátka vyprodukoval další sympatický seriálový kousek. A ta (solidní) sedmička v číselném hodnocení na konci je v tuto chvíli spíš jen provizorní a s dalšími epizodami má značný potenciál stoupat výše.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
7/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
© Copyright 2000 – 2019 Všechna práva vyhrazena.