Na TVZone dřeme pro naše věrné čtenáře krev již více než tři léta a můžeme vás ujistit, že s psaním v dohledné době rozhodně neskončíme. Občas naopak milerádi doženeme i nějaký ten ostudný televizní rest, jen abychom se se stejně naladěnými fanoušky podělili o naše veskrze objektivní názory. Jenže nejen seriály je divák živ: sem tam přijdou na recenzentský přetřes i neméně povedené TV filmy. Třeba ty z produkce HBO, odkud se na nás každým rokem pravidelně valí jedna celovečerní pecka za druhou. Právě tady v roce 2011 – kdy ještě byli zdejší recenzenti na borůvkách, a celá sajta pouze v hlavě Mr. Hlada – vzniklo drama Expres na západ. Proč jej musíte vidět?

Opravdu vidíte dobře, a ti dva pánové na obrázku výše jsou vážně Samuel L. Jackson a Tommy Lee Jones. Co už ale z fotky nevyčtete je fakt, že se jedná o zfilmovanou divadelní hru podle scénáře Cormaca McCarthyho, držitele Pulitzerovy ceny a autora knižních perel jako jsou Cesta anebo Tahle země není pro starý – obou taktéž zadaptovaných Hollywoodem. The Sunset Limited, jak zní originál dvojsmyslného počeštěného názvu, se však pyšní ještě jedním neoddiskutovatelným pozitivem. Natočil jej totiž ten starší chlapík před kamerou, sám Lee Jones. Věřím, že dál už teď nikdo nečte a všichni horlivě nakupují ve virtuálních obchodech, přesto se ale pokusím sepsat, čím vším mi osobně Tommyho třetí režijní zářez učaroval.

Nuzný, ničím extra výrazný byt nižší třídy na americkém předměstí. Malinká kuchyň se sto let starou lednicí, zrezlým dřezem a loupající se omítkou. Stůl. Dvě židle. A na nich dva vrásčití chlapíci, kteří mají svá nejlepší léta dávno za sebou a jen na sebe dlouze civí. Po chvíli však jeden z nich konečně promluví, a začíná svým způsobem nejkomornější, zároveň ale paradoxně i nejakčnější snímek vašeho života. Líbila se vám Linklaterova ukecaná trilogie s Hawkem a Delpy? Zhruba tisíckrát hutnější Expres na západ by se dal v jedné větě popsat jako "Před úsvitem pro absolventy Fakulty humanitních studií". Kdo se nezalekne trochy filozofie, ocitne se s marveláckým Nickem Furym a agentem K z Mužů v černém v sedmém nebi.

A v nebi se chytrým dialogem strhnutý divák záhy ocitá doslovně, bude se totiž rozmlouvat o víře. O Bohu, Bibli a náboženství celkově. O nevyzpytatelných cestách osudu – a ve verbální opozici pak i o náhodách, které se dějí každému z nás, moc nad nimi ale raději nepřemýšlíme, aby nám snad z dumání nad záhadami všehomíra neexplodovala mozkovna. Jak moc je důležité věřit nejen v sebe sama, nýbrž i v zázraky na Zemi a smysl života? Existuje encyklopedická definice dobra a zla? A lze vlastně natočit upovídané drama, které by bez sebemenších problémů sedlo jak ateistovi či agnostikovi, tak i pravidelnému návštěvníkovi nedělních bohoslužeb? To se vsaďte, že jo. Dokonce u něj zapomenete dýchat. Tahle ostrá debata (či chcete-li výměna názorů) stojí nepřekvapivě na hercích. Budete fandit oběma aktérům zároveň a přát si, aby měli oba dva pravdu, a to vlastnímu přesvědčení navzdory.

Samuel L. Jackson je drsňák i v kuchyniVarování se proto tentokrát nesou spíše v duchu subjektivních pocitů. Někomu hodina a půl vysedávání u stolu a čtení z Bible sedne, jinému holt "nudný" film snadno zhořkne na patře úst. Tady se střílí filozofickými hláškami, nikoli ostrými náboji z kalašnikovů. Nečekejte jakékoliv fyzičtější vytržení z poklidně ubíhajícího děje, žádný brutální zvrat ani nálož třeskutých point. Nic z toho Expres na západ nemá, opravdu se jedná "pouze" o bravurně sepsanou konverzačku v na první pohled levných kulisách. Právě v nevýrazném (divadelním!) prostředí nicméně o to více vyniknou nepříjemné pravdy spolu s trpkostí ironických příběhů, pronášených Jacksonovou postavou. Jednooký hrdina z Avengers si stále umí střihnout i vážnější roli, přesvědčte se o tom na vlastní oči. Lee Jones pak Samuelovi nesekunduje – on jej doplňuje. Takhle zahrát cynika, to neuměl ani Michael C. Hall.

Finální odstavec. Schválně jsem se doposud nerozepsal o tom, jak se na začátku naší story oba muži v jedné místnosti vůbec ocitli. Inu? Hádáte pochopitelně správně. Platí tedy, že byste si o The Sunset Limited neměli zjišťovat žadné specifičtější informace. Nepídit se po obsáhlejším popisu děje, neklikat na jakékoliv internetové profily filmu. Snímek vás totiž dokonale pohltí v okamžiku, kdy v jeho úvodu zjistíte, proč se ti dva v onom bytě vůbec ocitli. Toto šokující zjištění zaháčkuje divákovu mysl a následně ji svědomitě loví z temných vod tak dlouho, dokud ta po devadesáti minutách neprorazí rozčeřenou hladinu. A pak? No přeci lapání po dechu...