Letošní květen není na seriálové novinky dvakrát plodný a spíše se tu dojíždí kousky z uplynulých měsíců. Jednoho z mála aspoň trošku nadějných nováčků nám pak představila kabelovka Starz. Její drama Sweetbitter podle bestselleru Stephanie Danler, jež se podílela i na scénáři, nás totiž zavede do prostředí luxusní restaurace. Což je stále téma hodně vděčné, u něhož může mít divák nejen pořádný hlad, ale také u něj slušně vypnout. Jenže Sweetbitter zatím v tomto ohledu příliš nepřesvědčuje.

 

Už základní nástřel by pak nemohl být otřepanější a ohranější. Sledujeme mladou dívku z maloměsta Tess, která se rozhodne od základu změnit svůj život a odstěhovat se, jak jinak, do New Yorku. Jenže už během pár dnů zjistí, že to byl možná blbý nápad. Nezkušená hrdinka se nakonec dostane na zkušenou do jedné z nejvyhlášenějších restaurací ve městě. Hned první den však dostane pozitivně naladěná Tess studenou sprchu, když je vtažena do hektického a drsného světa restaurace, v níž se selhání neodpouští. Jenže jak už to tak v podobných story bývá, nakonec jí narostou ty správné lokte a ona najde v New Yorku i restauraci štěstí a pravý start do života. Tedy možná.

 

Příběh je zkrátka zatím jedno velké klišé, které už jsme v bedně či kině viděli minimálně stokrát. To by samozřejmě nevadilo, kdyby tvůrci dokázali tyto známé přísady něčím pořádně okořenit. Jenže to se bohužel nepovedlo. Na pilot se sice hezky kouká, z prostřihů do kuchyně dostane člověk aspoň trochu hlad a vlastně to celkem příjemně uteče. Jenže divák si stejně na konci položí logickou otázku “Proč bych měl na tohle dál koukat?“

Úvod totiž nepřináší prakticky nic nového a je po všech stránkách zpracován tím nejrutinnějším způsobem. A místo toho, aby si autoři pomohli aspoň pohodovou atmosférou, se místy tváří až příliš vážně. Což u některých dialogů docela bolí. Ani postavy pak diváka zrovna dvakrát nezaujmou. Ella Purnell je sice správně cute, její Tess je ovšem tak moc nudná a nijaká, až se z toho chce divákovi spát. Chápu, že to byl tvůrčí záměr, tady byla ale její naivita místy až moc velká. A jak mám sakra fandit někomu, komu ani popáté nedojde, že by si neměl v kuchyni kousat nehty, že jo?

 

Sweetbitter se tak po pilotu přesouvá do nelichotivé kolonky seriálů “nenadchne, ani neurazí“, u nichž nemá divák moc důvodů, proč koukat dál. Postavy jsou nezajímavé, příběh zatím nenabízí nic nového a hektický svět luxusní restaurace to zkrátka sám nezachrání. Své fandy, nebo spíše fanynky, si seriál jistě najde. Protřelým seriálovým fajnšmekrům, kteří chtějí svůj omezený seriálový čas věnovat jen opravdu vydařeným kouskům, ovšem v této průměrnosti ke sledování asi něco chybět bude. Škoda.