The Chilling Adventures of Sabrina

Recenze druhé Sabriny mi dala poněkud zabrat. Nejednalo se ovšem o problém samotného seriálu tak moc, jako o můj osobní. Spoonerovo přirovnání Sabriny k Riverdale je totiž opravdu velmi přesné a mé osobní nadšení z Riverdale začalo během poslední sezóny poněkud opadávat. Nicméně deset dílů (počítám do této série i ten Vánoční) mi uteklo vlastně velmi rychle.

Děj druhé série navazuje perfektně na první řadu, kdy Sabrina upsala své jméno Satanovi. Její přátelé se musí sžívat se skutečností, že jejich kamarádka je čarodějka a do toho stále promlouvá rozchod Sabriny a Harveyho. Na akademii vytváří otec Blackwood své ďábelské plány a terorizuje zhruba polovinu místních studentů a do toho se v Greendale ještě dávají do pohybu mnohem větší a temnější události, které by mohli nastolit až konec světa. Není toho zkrátka málo a samozřejmě váha světa leží na ramenou Sabriny, její rodiny a přátel.

Jedním z největších neduhů seriálu je, že se tvůrcům příliš nedaří balancovat mezi dvojím životem Sabriny. Díky tomu zde máme extrémně okaté „zdůvodnění“ pro její neustálé přeskakování mezi světem čarodějek a smrtelníků. Tato silná odtrženost vytváří vcelku nerovnoměrný divácký zážitek. Zároveň to také působí tak, že tam kde se aktuálně Sabrina nenachází se toho moc neděje a její příchod do životů ostatních tak většinou způsobuje pouze vlny, které jdou téměř všem proti srsti.

I přes časté přechody hlavní hrdinky mezi jednotlivými lokacemi se nedá popřít, že divák se nemá moc šanci nudit, jelikož děj se téměř pořád někam posouvá. Ovšem toto dějové tempo posunulo na vedlejší kolej vývoje postav, což je škoda, protože v první sérii se v tomto ohledu scénáristům dařilo mnohem více. Čarodějné obsazení postav má také tendenci používat mnohé slovní hříčky, kdy se obrací postavení pekla a země, což je ze začátku poměrně úsměvné, ale mě osobně to začalo po pár dílech poměrně otravovat, protože je to často hrozně prvoplánové. 

Seriálu se zároveň extrémně nepovedl casting hlavního záporáka série – Temného Pána, Lucifera Morningstara atd. Jeho způsob vyjadřování, manýrismus a samotné charisma zkrátka nedokázalo dostát obrazu, jenž pro něho byl budovaný v průběhu série. Na druhou stranu ostatní herci v čele s Kiernan Shipka do svých rolí sedí velmi dobře a herecké výkony jsou tak napříč sérií velmi dobré. Což je vcelku s podivem, když zohledníme, jak moc neortodoxně je vlastně celé Greendale prezentováno.

Sabrina si na sto procent najde své publikum, stejně jako to udělalo Riverdale, ale rozhodně se nejedná o seriál, který nadchne každého diváka. Produkční kvality seriálu jsou na vcelku dobré úrovni a kulisy i prostředí, kde se děj odehrává sednou úplně na míru. Extrémně temné ladění vizuálu ovšem může být místy působit poměrně nepříjemné, protože je velmi snadné si nevšimnou některých detailů ve všudy přítomné temnotě.

Už to asi můžeme říct na rovinu, z nové verze mladé čarodějky Sabriny se na Netflixu vyklubal během pár týdnů solidní divácký hit. Přechod z devadesátkového sitcomu na temnější, a původnímu comicsu bližší, notu této značce prospěl, stejně jako sázka na teenagerský styl podobný Riverdale od stejných tvůrců. A já osobně jsem po prvních dílech styl “Riverdale s kouzly“ co se týče zábavnosti docela pochválil. Nabídla však první série úspěšné čarodějnice ještě něco navíc?

No, nenabídla a evidentně to ani nebylo v plánu. Tvůrčí ambice v tomto případě opravdu nebyly veliké a scenáristé nám zkrátka jen chtěli naservírovat potemnělou pubertální jednohubku se špetkou hororové atmosféry, která si umí šikovně hrát s čarodějnickými proprietami. A to se jim vlastně podařilo, se všemi klady i zápory. Seriál je správně cheesy a někdy až naivní, jak byste od autora Riverdale a producentů Arrowa, Flashe a spol. čekali. Ani dialogy tu nejsou zrovna z nejchytřejších a seriálu by prospělo, kdyby měl daleko silnější hlavní dějovou linku. Ta se zde sice v úvodních dílech hezky nastřelí, poté se však přejde spíše k epizodním zápletkám, jež bohužel nejsou vždy stejně zajímavé. A zejména v polovině řady se tak tempo malinko přibrzďuje. Závěrečná třetina pak sice opět hezky funguje, i přesto by ústřednímu ději prospělo daleko více péče.

Jenže tyto mušky se dají většinou docela snadno prominout, protože ve svém ranku teenagerských jednohubek je to pořád solidní zábava, u níž se člověk nemá moc kdy nudit. Tvůrci naštěstí neberou Sabriny dobrodružství nijak vážně a na výsledku je to hezky vidět. Sem tam navíc překvapí nečekaně drsným či hororovějším výjevem a onen čarodějnický svět se jim daří budovat velmi šikovně a nápaditě. Nejvíc ale scenáristé těží z toho, že se jim v úvodu povedlo prodat sympatické postavy, jež si řada diváků asi bez problémů oblíbí. Nejvíce plusových bodů tu samozřejmě sbírá roztomilá tahounka Kiernan Shipka, zbytek kouzelnického ansámblu za ní ovšem tolik nezaostává, ať už je řeč o hláškující tetičce Lucy Davis, přísné a správné odtažité Mirandě Otto či ukázkové školní mrše Prudence v podání Tati Gabrielle. Jen škoda, že lidských přátel Sabriny za zbytkem pořád zaostávají a patálie jejích kamarádek asi mnoho diváků nedojmou.

Sabrina je zkrátka jednohubkovou teen podívanou se vším všudy. Jen s tím rozdílem, že se tu příliš neřeší romantika či vztahy, a i ta úvodní mnou kritizovaná feministická linka naštěstí časem ustoupí. Ano, dospělejší divák si už možná v jistých scénách řekne, že je na tohle už trochu starý, i přesto ho ale seriál svou upřímností a sympatickým obsazením snadno ukecá na svoji stranu. Žádnou kvalitativní extratřídu tedy rozhodně nečekejte, v rámci svého ranku jde ovšem o solidní jednohubku, která ani lidem, jimž už není “-náct“, rozhodně oči nevypálí. Pokud tedy v tomto čím dál chladnějším období hledáte něco fakt oddechového, Sabrina by pro vás mohla být to pravé.

Mladou čarodějnici Sabrinu si z dětství pamatuje asi většina z vás. Přeci jen v devadesátých (a vlastně i v následujících) letech rotoval ne zrovna zábavný sitcom s Melissou Joan Hart v českých bednách s železnou pravidelností. A nyní se, stejně jako slušná řádka tehdejších televizních hitů, vrací i ona. Tentokrát se však nejedná o tradiční remake, ale zcela novou temnější a malinko vážnější verzi, jež by měla být atmosférou více podobná své comicsové předloze od Archie Comics. Bylo tak vlastně jasné, že se malé čarodějky ujme stejný tvůrčí tým jako v případě jiné adaptace stejné stáje, hitu Riverdale. Okolo Sabriny se pak díky slavnému jménu a hodně povedené kampani Netflixu vytvořil minimálně ve Spojených státech slušný hype a jedná se prakticky o jednu z posledních větších novinek tohoto roku. Opravdu se zde můžeme těšit na svižnou čarodějnickou jednohubku po vzoru spřízněného Riverdale? Po úvodních třech epizodách se zdá, že k tomu máme hezky našlápnuto.

Příběh je většině z vás asi rámcově jasný, ale přeci jenom si ho zopakujeme. Sabrina Spellman je napůl člověk a napůl čarodějka, která žije v městečku Greendale se svými čarodějnými tetami a bratrancem Ambrosem. Již za pár dní ale oslaví své šestnácté narozeniny, což znamená jediné. Totální příklon k životu čarodějky, upsání se pánu zla aka satanovi a chození na čarodějnickou střední. Jenže hlavní hrdince se se svými smrtelnými kamarády a zejména přítelem Harveym příliš loučit nechce a začínají v ní narůstat pochybnosti. A asi všem už je teď jasné, jak se nakonec rozhodne. Její rozhodnutí však bude mít velké následky. Se Sabrinou měl totiž pán zla evidentně své plány a začnou se okolo ní dít velmi podivné a strašidelné věci.

A zatím to funguje a odsýpá přesně tak, jak se na potemnělý seriál pro teenagery patří. Ne, žádnou extra temnou či snad až hororovou jízdu opravdu nečekejte, to si ostatně scenáristé vzhledem k cílovce látky ani nemohli dovolit. Jako odlehčená čarodějnická podívaná se sem tam slušnými strašidelnými momenty ovšem funguje úvod skvěle. A po řemeslné a režijní stránce si není moc na co stěžovat. Režii se daří budovat poctivou čarodějnickou atmosféru, sem tam se přidá ta správná porce černého humoru a svižné tempo podporuje také nečekaně našlapaný soundtrack. A nesmíme zapomenout také na sympatické postavy, jež diváka začnou nečekaně rychle bavit.

To se týká zejména hlavní hrdinky v podání skvělé Kiernan Shipky z Mad Men. Jen u málo takhle mladých hereček můžeme říci, že zvládnou v pohodě utáhnout seriál, jí se to ovšem daří bez sebemenších problémů. Je sympatická, roztomilá a divák jí prostě hned od začátku musí držet palce. Záda jí pak kryje zbytek čarodějnického obsazení v čele s Mirandou Otto, která se po letech konečně dočkala pořádně výrazné role. Škoda, že na straně hrdinčin lidských přátel to tak slavné není a máme tu jen sbírku nemastných neslaných charakterů, jež zatím nemají příliš čím zaujmout.

Po scenáristické stránce se pak samozřejmě připravte na malinko naivnější podívanou, tvůrci si jsou však svých limitů jasně vědomi, znají své hranice a pár hezkých nápadů ze sebe rozhodně dostanou. Jediné, co bych jim tak zatím vytknul, je až na můj vkus příliš násilné tlačení feministického podtextu, či lépe řečeno linie silné ženy vs. arogantní muži. Toto téma nejen, že v jinak odpočinkovém teen seriálu působí malinko jako pěst na oko a příliš se sem nehodí, ale scénář v něm navíc místy až moc tlačí na pilu. A pokud to tak půjde dál, hrozí bohužel i překonání únosné linie otravnosti.

Zkrátka a dobře, zahraniční recenze mluvící o nové Sabrině jako o Riverdale s kouzly nejspíš opravdu nelhaly. Příběh je možná místy až příliš pubertální a hloupoučký. Tvůrci ovšem nemají naštěstí zase tak velké ambice a chtějí hlavně bavit, což se jim v úvodních třech epizodách daří skoro na jedničku. Netflix si zase vše řemeslně pohlídal, dějové linky se posouvají hezky vpřed a divák se prostě nemá moc kde nudit. I když na druhou stranu, hodinová stopáž je na tuto jednoduchou zábavu trochu přestřelená. Jako nenáročná jednohubka s velmi sympatickou hrdinkou, která si navíc na nic nehraje, by zkrátka mladá čarodějka u vás mohla uspět. Zda se ze Sabriny opravdu vyklubala oddechovka podzimu, si řekneme definitivně za několik dní.