Ve Spojených státech najdete asi málo lidí, kteří by nevyrostli na písničkách a vtipném dovádění plyšové party The Muppets. Zatímco u nás všichni žrali Krtečka či Boba s Bobkem, americké dětičky vychovávala několik dekád pomocí televizních show či nespočtu filmů legendární skvadra z hlavy Jima Hensona. A v povědomí dospělých i malých diváků se jim daří držet i po úctyhodných šedesáti letech od jejich vzniku. Díky nedávnému filmovému kousku s Jasonem Segelem se dokázali úspěšně představit další mladé generaci, a i když jeho pokračování kiny spíše prošumělo, o popularitu se Muppeti ještě dlouho bát nemusí. Po mnoha letech se totiž vrací i do bedny s vlastní seriálem, jenž pro stanici ABC může představovat takřka jistý hit.

Pokud ale čekáte, že se nám parta okolo žabáka Kermita a šílené Miss Piggy představí opět v rozverné poloinfantilní taškařici plné písniček, jste na omylu. Muppeti jdou totiž opět s dobou. Místo toho se objeví v současnosti oblíbeném mockumentary stylu, jenž by je nám měl ukázat v tak trochu jiném světle. Imaginární dokumentární štáb, jenž bude sledovat jejich plyšové osudy, nás tedy zavede do zákulisí úspěšné televizní Late Night show, jejíž hvězdou není nikdo jiný než Miss Piggy a v jejím zákulisí najdete všechny povědomé tváře. A těm v roli hlavního producenta šéfuje samozřejmě sám Kermit. Jenže splnit požadavky pološílené prasečí primadony, obzvláště když už s ní zase jednou pro změnu nechodíte, a ostatních osobitých členů není nic jednoduchého a divák by tak měl mít zase o zábavu postaráno.

Jenže i když zápletka pořád zní klasiciky “muppetovsky“, ve skutečnosti bychom se měli dostat oblíbeným hrdinům více pod kůži, nahlédnout do jejich soukromí i osobních vztahů. To všechno za podpory malinko dospělejšího humoru, který rozhodně necílí jen na malé caparty. Jenže v pilotním díle to vychází tak nějak napůl. Scenáristická snaha nahlédnout charakterům vtipným způsobem více pod pokličku a více je začlenit do normálního lidského života tu překvapivě celkem vychází. Obzvláště zápletka Fozzie Beara, jenž se seznamuje s rodinou své lidské přítelkyně, jejíž otec je tak trochu medvědí “rasista“, či Kermit s novou prasečí přítelkyní, zajišťují sympatický počet humorných situací. Tyto linky navíc skvěle ukazují, že tento styl má opravdu co nabídnout a časem by mohl i skvěle fungovat. Obzvláště, když známé postavy se ani po desetiletích vůbec neomrzí, camea známých tváří zase baví a i z ohraného mockumentary stylu si tvůrci dělají slušnou legraci.

Jenže samotná humorná stránka zatím nefunguje tolik, jak bych očekával. Střídání jejich tradičního humoru s malinko dospělejší fazónou s různými narážkami totiž zatím působí dosti těžkopádně. Ono totiž opravdu vypadá malinko divně, když se tvůrci v jedné scéně pokouší o dvojsmysl pro odrostlejší publikum a v té následující někdo rádoby vtipně spadne či vydává roztomile srandovní zvuky. Příliš to nefunguje, působí to křečovitě a úplně spokojená kvůli tomu úplně nebude ani jedna strana diváctva. Je mi jasné, že i ony pro děti vděčnější pasáže sem prostě patří. Tvůrcům se však zatím v úvodu nepovedlo tradiční humor a moderní pojetí správně namixovat. Ani ty povedenější gagy vám pak zrovna nezpůsobí zrovna křeče v břiše, ale spíše se u nich jen mírně pousmějete.

I  přesto, že scenáristé si zatím nevyjasnili, jak přesně vlastně chtějí nový plyšový kousek uchopit, pořád jejich novinka skýtá hodně slibný potenciál. Nápad ukázat nám klasické postavičky i oblíbený humor tak trochu jinak prostě z ní z diváckého hlediska hodně zajímavě. Pokud se jim tedy podaří projekt dostatečně vyvážit a vychytat všechny mouchy, mohla by nás pořád čekat hodně slibná rodinná jednohubka, kterou si užijí děti i rodiče. Byla by škoda, kdyby tuhle slavnou značku i řadu hvězdných cameo roliček, jež se na nás po pilotu evidentně nadále chystají, nedokázali tvůrci pořádně využít.