Projekt Orena Peliho, režiséra oslavovaného Paranormal Activity, a televizního producenta a scénáristy Michaela R. Perryho (mimo jiné je také spoluautora scénáře Paranormal Activity 2) byl původně zamýšlen jen jako nízkorozpočtový horor. Po rozhovoru s producentem Stevenem Spielbergem se ale zrodila idea udělat z The River seriál, jehož režie se chopí Jaume Collet-Serra (Orphan, Neznámý). Tato zvučná jména samozřejmě přivábila nemalou pozornost a vzbudila značná divácká očekávání. Jaká tedy ve skutečnosti tahle „řeka“ je?

Jak už napovídá Peliho jméno, The River nepředstavuje běžný seriálový formát, na jaký jsme zvyklí. Jedná se o formu fiktivního dokumentu, found footage záchranné výpravy doplněné o scény ze seriálu doktora Colea The Undiscovered Country, které nahrazují funkci tradičních flashbacků. Mimo to The River přebírá strategii kabelových televizí a celý seriál se skládá z pouhých osmi epizod. Zároveň bourá hranice současného trendu zkracování úvodních titulků a kompletně je vynechává.

Seriál se točí okolo zmizení populárního dokumentaristy Emmeta Colea, který se nevrátil ze své poslední výpravy. Zatímco úřady ho označily za mrtvého, jeho rodina věří, že Emmet je stále naživu. Společně s televizním štábem, někdejšími Emmetovými kolegy, se vydávají na lodi Magus vypátrat okolnosti jeho zmizení hluboko do srdce tajemné Amazonie. Oblasti, která skýtá mnohá tajemství i nebezpečí.

Found footage televizní segmentaci překvapivě sluší.Základní premisou však není pátrání po ztraceném manželovi, otci a kamarádovi, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale samotná Amazonka, po níž se hrdinové plaví. Cílem je představit spirituální svět, tedy nadpřirozené bytosti či síly spjaté s daným místem, v našem případě řekou a jejím okolí. Tím, že postavy těmto silám čelí, se vystavují svým vlastním strachům a soukromým prohřeškům, aby v závěru jednotlivých epizod mohly dosáhnout určité formy očištění. Právě v tomto bodě se seriál nejvíce přibližuje k fenoménu Ztraceni, jehož vliv je zde doslova hmatatelný. Ovšem na rozdíl od Ztracených postavy v The River nedostaly ani zdaleka tolik prostoru a jejich představitelé se o nějakou tu hlubší psychologizaci ve skutečnosti ani nesnaží. O jejich motivaci a problémech se tak dovídáme jen to nejnutnější a k tomu ještě natolik neosobní formou, že ono závěrečné očištění působí nejen nuceně, ale přímo zbytečně. Jednotlivé charaktery totiž nijak zvlášť nerozvíjí.

Problematický je i fakt, že každá epizoda se snaží představit nového ducha, takže místo funkční atmosféry se dostavuje akorát otravný pocit toho, že každé koryto a každý strom je ověnčen nějakou uměle vytvořenou legendou, kterou se nás tvůrci snaží za každých okolností ohromit. O jejich laciném jevu nemluvě. První entita, se kterou se setkáváme na palubě Magusu, je dokonce podobná ´černému kouři´ze Ztracených. A když už jsme u toho, i pozdější objevení členů Emmetova ztraceného týmu uprostřed tropického lesa nápadně připomíná setkání s pasažéry z utrženého ocasu letu Oceanic 815.

Na druhou stranu The River si udržuje dostatečně svižné tempo a solidní rovinu zábavnosti, takže nudit se rozhodně nebudete. A nemálo scén dokáže spolehlivě vyvolat i nějaké to mrazení v zádech. Co je ovšem na The River opravdu zajímavé, je jeho snaha aplikovat pseudodokumentární formu do seriálového prostředí. Found footage totiž televizní segmentaci překvapivě sluší. Umožňuje funkčně porušovat kompaktnost jednotlivých segmentů a zhustit jeho děj, přirozeně přeskakovat z jednoho prostředí do druhého a volněji nakládat s klimaxy a cliffhangery. Zároveň maskuje veškeré nedostatečnosti a limity televizního rozpočtu. Peli a celý jeho tým si to očividně uvědomují, a tak se z toho logicky snaží vyždímat maximum. Ale zjevně si neuvědomují, že forma napětí nevytvoří. Švenkování kamery, rozostřování či vypadávání obrazu a hektický střih dnes už nikoho nevyděsí. Nehledě na to, že finální cliffhanger The River odsouvá až na úroveň směšného škváru.

Závěrem je nutno podotknout, že ne všechny Spielbergovy nápady znamenají úspěch. Přestože se seriál setkal s vesměs pozitivním přijetím, jsem stále skálopevně přesvědčen, že jako nízkorozpočtový horor by si vedl mnohem líp.