Zeměplošské knihy od Terryho Pratchetta mám moc rád, dokonce jsem si z nich vzal jméno a ikonku pro zdejší uživatelský profil. Proto jsem se tolik těšil, když někdy před deseti lety byly oznámeny plány na hraný seriál o Hlídce. A proto jsem byl tak znepokojen směrem, kterým se projekt později začal ubírat, a nakonec naprosto znechucen výsledkem.


Původně měl seriál navazovat na příběhy z knih, na scénářích měla pracovat Pratchettova dcera Rhianna, mluvilo se o scenáristické nebo režijní účasti Terryho Jonese z Monty Pythonů a samotný Terry Pratchett měl kreativní kontrolu. Jenže po Pratchettově smrti BBC výrazně zredukovala plánovaný rozpočet a projekt přidělila Simonu Allenovi. Který Zeměplochu zjevně nemá rád, nepochopil ji nebo obojí.

Allen později arogantně prohlásil, že všechny pokusy o věrné adaptace nefungovaly a je potřeba to udělat jinak (a okázale tak ignoroval třeba Dobrá znamení, jež věrně adaptují předlohu od Pratchetta a Gaimana, a fungují perfektně). Celá The Watch vypadá, jako kdyby jejímu tvůrci někdo převyprávěl obsah předlohy v hospodě, on jej moc nepochopil, a ještě se mu to smíchalo s něčím, co tam zrovna běželo v televizi na pozadí. Úplně chybí Pratchettův suchý humor, lehký tón i hluboký humanismus.


Město Ankh-Morpork je tak se svou elektřinou, plastovými výrobky a posprejovaným betonem mnohem modernější, než by mělo být, a kostýmy i kulisy se nesmyslně stylizují do „punk-rockové“ estetiky. Úplně každá z knižních postav dostala v podstatě náhodně buď jiné charakterové vlastnosti, jiný původ, jinou barvu pleti, pohlaví nebo alespoň oční stíny a číro. Třeba kapitán Vimes (Elánius) je bývalý člen gangu a Richard Dormer ho hraje jako Jacka Sparrowa.

U některých změn se tvůrci ohánějí progresivními postoji, přitom však slepě zahazují mnohé charakteristiky daných postav, jež z nich právě dělaly nositele pro podnětné ideje o feminismu nebo toleranci obecně. Což svědčí o velice povrchním čtení původního textu (jestli tedy vůbec nějakém). Třeba Lady Sibyla je v knihách ženou v letech s velmi statnou postavou. Seriál ji obsadil mladou štíhlou herečkou a redukoval ji na primitivní klišé: silná ženská hrdinka rovná se hrdinka schopná fyzického násilí. Nebo postava trpaslice Cheery v knihách vycházela z klišé o typických fantasy trpaslících, kteří mají všichni plnovousy a nedají se rozeznat muži od žen, ovšem ona se bouří proti starým pořádkům a nebojí se malovat nebo oblékat žensky. V seriálu je to postava s nebinární genderovou identitou a asi dvěma metry na výšku (což v druhém plánu ještě nabourává Karotkovu charakteristiku jako výjimečného adoptovaného dvoumetrového „trpaslíka“). Úplně se také vypouští původní satirický koncept, že "rasismus podle barvy pleti je zbytečný, když se místo toho můžeme spojit proti trpaslíkům nebo trollům", protože ve městě v pozadí žádní trpaslíci a trollové nejsou a mezi hlavními postavami je trpaslík tak jiný, až už trpaslíkem není, a troll je pro jistotu odpraven hned na začátku druhé epizody.

Mohlo by se zdát, že si Simon Allen zkrátka chtěl natočit svůj vlastní příběh a jen k tomu zneužil značku Zeměplochy, ale tak jednoduché to není. Seriál si bere z knih kromě všech jmen i koncepty jako legální zločin a Cechy vrahů a zlodějů nebo ikonografy s malujícími šotky, jež nahrazují fotoaparáty a kamery. Také si bere přímo z knih spoustu Terryho vtipů, ale ani ty nedokáže pořádně podat a jen je ničí, podobně jako když se někdo snaží převyprávět skvělý vtip ze stand-up vystoupení, ale chybí mu smysl pro načasování a půlku vtipu stejně zapomněl.


The Watch rozhodně není seriálem pro fanoušky Zeměplochy, na to s předlohou zachází až příliš bezohledně. Poslední hřebíček do rakve spočívá v tom, že to není seriál ani pro nikoho jiného. Na to se v něm zase nedá dobře orientovat bez předchozí znalosti reálií, z nichž vychází, a obsahuje až moc podivných odkazů, které nebudou pochopitelné (a pro fanoušky jsou to jen provokace). S tempem vyprávění a především s expozicí pracuje zkratkovitě, hloupě (když nováček Karotka jakože nikdy neslyšel o ceších, aby se to mohlo vysvětlit divákovi) nebo vyloženě špatně, když na diváka bez ladu a skladu sype jednu bizarní informaci za druhou. A točí to někdo, kdo si myslí, že pár rychlých střihů a občasný text v obraze z něj dělá Guye Ritchieho. Aniž by ovšem měl jeho dokonalý cit pro zrychlenou naraci.

Pokud Zeměplochu neznáte, určitě se na The Watch nedívejte a raději si přečtěte Pratchettovu knihu Stráže! Stráže! A pokud znáte, přečtěte si ji znovu