Asi všichni víme, že comicsových seriálů je na televizním a internetovém poli momentálně více, než by bylo zdrávo. Rybníček se nám v tomto žánru zkrátka dost přeplnil a divák už si musí hodně vybírat, aby našel opravdu parádní kousky. Bohužel u DC si to nemyslí a v obřím návalu svých comicsovek začnou ještě přitvrzovat. Kromě universa okolo Arrowa na CW totiž nyní rozjíždějí svou vlastní streamovací službu, na níž budeme potkávat většinou béčkovější hrdiny z jejich sešitů. Jenže hned jejich první vlaštovka, týmovka Titans, to bude mít u diváků hodně těžké. Trailery totiž děsily svým nízkým rozpočtem i nechtěně směšnými kostýmy a “lákaly“ spíše na velký comicsový průser, vedle něhož budou i současná dobrodružství Olivera Queena vypadat jak televizní klenot nominovaný na Emmy. A pilot bohužel tyto obavy do puntíku potvrdil.

Jak jste z upoutávek a promo obrázků asi pochopili, hlavní postavou této týmovky méně známých superhrdinů je Dick Grayson aka Robin. Ten se rozhodl opustit svého netopýřího mentora a z Gothamu se přestěhoval do Detroitu, kde pracuje jako detektiv. V noci však samozřejmě navlékne svůj starý známý kostým a dosti brutálním způsobem likviduje tamní zločince. Tentokrát se ale zaplete do o něco tajemnější šlamastyky. Narazí totiž na mladou Raven, která má temné schopnosti a jdou po ní neznámí lidé. A ti se při jejím chycení nebojí jít i přes mrtvoly. A je samozřejmě jen na Graysonovi, aby ji ochránil. A jak do toho zapadá záhadná Starfire a její linka z Rakouska, jež si toho momentálně příliš nepamatuje?

No, to vám bude ve výsledku asi dost jedno. Pilot Titans je totiž snad ve všech možných ohledech tak katastrofálně špatný, že se mu vlastně ani nedá smát. Spíš vás bude bolet hlava z toho, jak může někdo něco tak pitomého a laciného natočit. Ano, Arrow a kolegové také neoplývají dvakrát chytrým scénářem a někdo se za jejich sledování možná i stydí. Pořád jsou ovšem správně cheesy a snadno se dají zařadit do kategorie guilty pleasure. Úvod Titans je však po scenáristické a režijní stránce tak odfláknutý, že mi chvílema připomínal i béčkové kousky 90. let. Zde totiž tvůrcům nevychází naprosto nic.

Greg Berlanti, tvůrčí otec většiny DC seriálů, se sice snaží od svých CW kousků odlišit a naservírovat nám o dost temnější atmosféru. Režie ovšem právě s atmosférou neumí vůbec pracovat a celé je to tak rádoby temné a v každém záběru vážné, až je to vlastně nechtěně směšné. Když je scénář ještě mnohem hloupější než v počátcích Olivera Queena a spol., tak se ta vážnost buduje hodně těžko. Dialogy pak znějí, jak kdyby je místo scenáristů vyprodukoval nějaký počítač na ty nejvíce klišovitě a ohrané repliky, jaké jste kdy ve filmu či seriálu slyšeli. A navíc ten komp zamrzl už právě někdy v 90. letech. Ne, vážně si nepamatuju, kdy naposledy jsem slyšel tak otřesné a za uši tahající dialogy jako právě tady. A fakt, že většina obsazení zatím hraje na úrovni ochotnického divadla, jim samozřejmě také příliš nepomáhá. Jedinou výjimkou, a zároveň i osamoceným světlým bodem epizody, je právě Robin v podání sympatického Brentona Thwaitese, jenž trochu toho charismatu přeci jen pobral a divák si ho jako hlavního tahouna dokáže v klidu představit.

Možná už jsem na ten přísun čím dál zbytečnějších comicsových seriálů prostě starý, ale pilot Titans je bez debat jednou z nejhorších věcí, jakou jsem za poslední rok viděl. Po režijní stránce se jedná o tak nepodařenou práci (tohle že režíroval Brad Anderson, autor chváleného Mechanika s Christianem Balem?), která svým vizuálem připomíná podfinancovanou minisérii. A ne, jedna jakž takž fajn akční scéna a slušná porce brutality to v tomhle případě nezachrání. Obzvláště, když je ona brutalita zatím dosti samoúčelná a zbytečná. Tady prostě není vůbec z čeho brát a i to průměrnější hodnocení amerických recenzentů mi zůstává záhadou. Zde totiž k dalším dílům diváka přiláká jen potenciálně zajímavá postava Robina. To je ovšem vzhledem k ambicím hodně málo. Z Titans se zkrátka vyklubalo přesně to seriálové peklo, co slibovaly upoutávky, a jež uspokojí asi jen hodně otrlé comicsové DC fandy, kteří chtějí vidět v hrané podobě i ty nejpodivnější hrdiny. My mezi takové odvážlivce ale rozhodně nepatříme.