Tak nám skončila první řada ohromného překvápka ze stáje největší kabelovky na světě. A skončila dost posmutněle, protože všichni ti, kteří k sobě během osmi epizod hledali cestu, se na ní postupně snad ještě více ztráceli. Po úvodních spíše komediálních dílech se nakonec Počtyřech vyprofilovalo jako hořkosladká dramedy ze života, která stavbou nápadně připomíná Mendesovo Všude dobře, proč být doma. Opisuje od něj, ale zase zbytečně nekopíruje slovo od slova. A představuje postavy, na které dlouho nezapomeneme – rozhodně ne na ten rok, kdy dorazí další potvrzená sezóna. Ale povězme si to hezky od začátku...

Co se stane, když nastěhujete čtyři dospělé kamarády do jednoho baráku, jsme zjistili po pilotu. Co se ale přihodí, když se ti samí lidé brzy začnou nejen hádat a lézt si tak trochu na nervy, ale i se postupně zamilovávat? A proč si zde Amanda Peet střihla jednu ze zdaleka nejsympatičtějších ženských televizních postav začátku roku? Na první otázku by se dalo odpověděť, že se ze všeho vyklube patřičně hutná a hlavně mrazivě upřímná vztahovka v komorních kulisách, na tu druhou pak pouhými dvěma slovy: psaní bratrů Duplassových. Tyhle dva talentované podivíny jsme už na TVZone několikrát velebili, a nejspíš s tím jen tak nepřestaneme.

Mark Duplass si zde rovnou střihl i jednu z hlavních rolí v podobě lehce uťáplého Bretta, a je vidět, že si svou postavu psal vyloženě na tělo. Jak tady potom máme jako kritičtí diváci poznat, že tihle herci takzvaně stejně "nefungují" i v reálném životě? Nejde to. Scénář je totiž až tak kulišácky vychytralý, mnohdy nepříjemně syrový a naprosto bez servítek. Donutí vás přemýšlet, jestli děláte vy sami pro váš dlouhodobý vztah maximum, a podílel se na něm i další z hereckých matadorů: Steve Ziss. Ano, tlouštík Alex, který se v každé volné chvíli snaží sbalit Tinu (Peet).

V jednu chvíli smích, podruhé pláč. Kouzlo funguje!S Togetherness se dají zažít veselé chvilky stejně jako ty, během kterých vám o minutu později vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Brettova manželka Michelle sice svého muž miluje, nikoli však naprosto bezvýhradně. Osvědčení zabijáci manželství, jako je například stereotyp (proti kterému jsme často líní bojovat), rozkládají Piersonovic rodinu zevnitř. Brett pozvolna zjišťuje, že má vlastně opovážlivě jednotvárný život a Michelle naopak cítí, že se její muž stává poněkud apatickým, a přitom netuší, jak mu po několika marných snahách vlít novou krev do žil.

Ani na druhé frontě se ovšem nevedou o nic méně lítější boje. Tina si buďto není zcela vědoma toho, že si s Alexovým srdcem ošklivě zahrává, anebo ji prostě baví laškovat s ostatními a dívat se, jak po ní její obdivovatelé nedosažitelně touží. Alex se s hlavou v oblacích pere o svou vysněnou lásku a nepřestává doufat. Bude po heroickém výšlapu na horu plnou emocí následovat strmý pád? Jděte do toho. Sem tam končí jednotlivé epizody pozitivně, jindy vám z nich ale bude šoufl a budete roztržitě hledat papírové kapesníčky. Mírně depresivní a zároveň kouzelně romantické finále pak všemu nasazuje sarkastickou korunu.

Je velmi sympatické, že má Počtyřech půlhodinovou stopáž. Otázka totiž je, jestli by člověk za rok zmáknul více než čtyři hořkosladké hodiny ve společnosti jím tolik podobných individuí. Vsaďte se, že se v dosti netradiční dramedy sami kdesi najdete a nebojte se, užít si díky tomu celý seriál na plné pecky. Protože koho to v závěru nesemele, tak má srdéčko z kusu studeného šutru. HBO si do svého repertoáru připisuje úsměvnou a zároveň srdceryvnou story o bandě lidí, kteří jsou úplně obyčejní – stejně jako my. Možná proto je tak sugestivní.