Komika Dannyho McBridea zná většina diváků z rolí těch největších blbečků a buranů, většinou z komedií s Sethem Rogenem a spol. V televizní sféře už je ale nějaký pátek profláknutý coby autor neotřelých, šílených a stoprocentně osobitých komediálních seriálů, které vám svým humorem buď ihned sednou, nebo je začnete tiše nenávidět. Z baseballového Eastbound & Down se díky jeho boží roli Kennyho Powerse stala taková menší kultovka. Nedávný kousek Vice Principals ovšem na HBO dosti divácky prošuměl. Svou jistou skupinku diváků si však McBride díky svému stylu najde asi vždycky. A nyní je proto na kabelové jedničce zpátky, tentokrát s novinkou The Righteous Gemstones aka Ve jménu našeho Pána, v níž se po sportu a školství přesouvá do církve. Tedy tak trochu. Ani s jeho dalším seriálem to totiž nebude po divácké stránce zrovna jednoduché.

 

Seriál se zaměřuje na rodinný klan Gemstoneů, super slavnou evangelickou rodinku, která šíří víru v Pána po celých Spojených státech a vlastně i po světě. Jenže spíš než o věrné ovečky jim jde o co největší výdělek z merchandisingu a nebojí se kvůli svému novému kostelu v obchodním centru poštvat proti sobě ostatní pastory. Tahle famílie pak samozřejmě není tak dokonalá, jak se před svými ovečkami tváří. Hlavou rodiny je stárnoucí Eli, jenž za svým falešným úsměvem skrývá smutek ze ztráty své milované manželky. A se svými dětmi to nemá jednoduché. Jeho potenciální nástupce Jesse je (jako každá McBrideova postava) totiž hlavně arogantní blbec, jenž se v soukromí rád utrhne ze řetězu, a do toho mu plánuje už druhý syn utéct od církve. Jesseho sestra Judy pak nesnáší, že musí žít ve stínu svých bratrů a mladý Kelvin je z toho všeho už také trochu unavený. A navíc má za nejlepšího kámoše bývalého satanistu. Rodinnou situaci pak kromě rostoucí války s konkurenčními pastory zkomplikuje právě Jesse, jehož začne kdosi vydírat.

 

A McBride nám i tentokrát servíruje hodně osobitou povídanou, jež vám buď sedne, nebo ji po prvním díle znuděně odložíte na věčné časy. A vlastně tak trochu rozumím oběma táborům. Jenže i přes své tradiční sázky na humornou jistotu je Dannyho nový kousek malinko odlišný. Tentokrát se totiž jedná spíše o dramedy,která (tak trochu po vzoru skvělého Barryho) rozjíždí i poměrně drsné hlavní linky, v nichž se může jít v postavách hezky na dřeň. A upřímně musím říct, že tato lehce dramatická část mi po třech epizodách zatím sedí lépe než humorné pasáže. Autor a herec v jedné osobě už v totiž v humoru přeci jen spoléhá na své prověřené propriety. I když se člověk sem tam solidně pousměje, už ho nemá tento tvůrčí styl příliš čím překvapit. Navíc McBride a spol. zatím do církve nerýpou po komediální stránce tolik, jak bych očekával. 

Za to ve vážnějších linkách se stále něco děje, příběh se posouvá každou epizodou sympaticky kupředu a přijde i jeden slušný zvrat. Postavám se navíc divák dostává díky tomuto přístupu čím dál více pod kůži a herci tomu samozřejmě vydatně pomáhají. Danny McBride si jede zase svoji klasiku, John Goodman ovšem na prozatím menším prostoru s minimem dialogů válí svým charismatem a pohledem snad ještě více. Adam Devine je sympaťák, a pokud počkáte dva díly, dorazí opět i lahůdkový Walton Goggins.

 

Ano, stejně jako každá „mcbrideovka“, ani Ve jménu našeho Pána není pro každého. I já jsem si během pilotu říkal, že tentokrát se známý komik úplně netrefil do mého vkusu. Jenže s přibývajícími díly si jsou tvůrci stále více jisti v kramflecích, jejich osobitý styl si začíná hezky sedat a celé to prostě začíná mnohem více šlapat. Po třetím dílu a nástupu Gogginse už se proto i mé prvotní rozpaky malinko rozplynuly a rozhodně dám této ne úplně božské rodince šanci až do konce řady. Fanoušci Boje o ředitelnu i Nahoru a dolů by zkrátka měli být spokojeni i tentokrát. Vy ostatní raději přistupujte k této novince velmi opatrně.