Nejen Hollywoodem tvořeno jest L.A. Jsou tam i čtvrti, o nichž se lifestylové magazíny nezmiňují. Jednou takovou je i Boyle Heights ve východní části města. Je to čtvrť hispánská, plná starousedlíků, kterou se snaží developeři systematicky přetvořit tak, aby zapadala do šablony města andělů.  

 

Zde se narodily sestry Emma (Michel Prada) a Lyn (Melissa Barrera) a schází se tu teď tak trochu nedobrovolně na matčin pohřeb. Představte si jejich překvapení, když v nebožčině bytě najdou „spolubydlící“ Eddy (Ser Anzoategui), která byla ve skutečnosti její manželkou. Vidalia, zkráceně Vida, se jim jaksi před smrtí zapomněla zmínit. Emma, která je sama lesba, běsní, protože ji matka jako dítě odeslala pryč, když ji nachytala při líbání s kamarádkou. 

S dědictvím navíc bude plno starostí. Obytný dům s barem, jemuž se po majitelce přezdívá Vida, Eddy odmítá prodat, i když je zadlužený a prodělává, protože nájmy jsou příliš nízké, aby si je usedlíci mohli dovolit. Těm hrozí vystěhování, pokud by dům získal jeden obzvlášť slizký developer. Jak naložit se vzpomínkami, ublížeností, starými vztahy, dědictvím, o tom je šestidílná první série Vidy.   

 

 Televize Starz zpracovala nové chytlavé téma – život gay menšiny uvnitř latino menšiny. Autenticitu obstarává i to, že showrunner je Mexičanka Tanya Saracho a scenáristé jsou Latinos. Poměr pět scenáristek a jeden scenárista se spolu s velmi dobrým herectvím odrazil i na kvalitě ženských postav. Nejsou klišé ani anti-klišé. Jsou zranitelné, a přece silné. A dost chybují. Emma žije v Chicagu a je úspěšná, cílevědomá, praktická a dotčená. Lyn je lehkomyslná, sexy i neohrabaná. Nehledí moc na důsledky. Ani jednu místní nevidí příliš rádi. O Emmě mají dojem, že se na své rodiště dívá spatra, a Eddy zrovna neoceňuje, že chce zvýšit nájemné a pak dům s barem prodat. Lyn zase svede svého ex Johnyho, jehož snoubenka čeká dítě.   

 

 Přes Johnyho se dostáváme ke čtvrté ženské figuře, Mari (Chelsea Rendon). Mari je aktivistka, bojuje proti tomu, aby se prodejem nemovitostí bílým navždy změnil ráz místa, a točí útočné vlogy. Často od ní uslyšíte slovo „kolonisté“ a různé obměny slova „gentrifikace“. Na plné rozvinutí gentrifikační zápletky ale není v půlhodinových epizodách dost času. Takhle jen slouží k dokreslení problémů místa, ale samostatná funkční dramatická linie z toho není. Mari je k tomu mírně otravná a škodí jí, že skoro nesdílí scény s ústřední dvojicí.   

Vida prosperuje tam, kde se se zabývá vztahem sester mezi sebou a k Eddy. Myšlenka boje o lokálnost tu v malém funguje lépe než u Mari. Přes postavy a osobní vztahy se z intimního dostat k velkému společenskému problému, to je dobře napsané drama. Vida se skvěle se opírá o výrazný kolorit místa, je smyslná, voňavá, barevná. Přijímá jistou nadpřirozenost místa, lidové prvky a mysticismus stařen, pověry... To vše – plus Lynin plán prorazit na trh s krémem inspirovaným Aztéky –  evokuje magický realismus (jak bystře poznamenalo i Variety).  

 

Určitá předvídatelnost zápletky není nijak na obtíž. A v některých momentech je Vida ohromně silná (truchlící Eddy, sarkasmus Emmy, Lyn pozorující, jak se zlatá mládež chová k uklízečce). Tohle velmi současné queer drama není pro každého. Ale já jsem rád, že bude mít druhou sérii. Když Emma s Lyn sedí na střeše domu s barem, útočištěm lesbické komunity, a pozorují východ slunce, má jeden chuť namíchat Tequilu Sunrise. Vždyť Vida znamená španělsky „život“.