Vinyl

Vinyl

Plakát k seriálu Vinyl

Vinyl /2016

Tvůrce: Martin Scorsese, Mick Jagger

Režie: Martin Scorsese

Hrají: Bobby Cannavale, Olivia Wilde, Ray Romano, Ato Essandoh, Juno Temple

Přidáte-li si film do Budíčku a my k filmu přidáme článek, budeme vás o tom informovat formou e-mailu či zprávou do Vzkazníku. Druh oznámení si můžete zvolit v nastavení vašeho účtu.

Přispějte na MovieZone

Váš nick na MovieZone:


Proč přispět?        Jiné možnosti plateb

Facebook
Diskuze (11)

1. série

Fuck this place up!


Sdílet:

HBO, Martin Scorsese, Mick Jagger, retro New York 70. let, rocková muzika, sex a drogy. Z těchto ingrediencí snad ani nemohlo vzniknout nic jiného, než lahůdková podívaná, výsledek přesto dokázal překonat i naše už tak dost vysoká očekávání. Už teď je jasné, že na konci roku se v našich výročních žebříčcích a topkách bude Vinyl často a vysoko, ne-li na jejich úplném vrcholu.

The Nasty Bits - Woman Like You

Jak to vidí Sam.Vimes

Já osobně mám o seriálu roku jasno už v půlce dubna. Něco jako Vinyl jsem si vždycky přál vidět, ale neodvažoval jsem se doufat, že to pro mě někdo natočí. Martin Scorsese, Terence Winter a Mick Jagger mě vyvedli z omylu. Jejich počin bych nazval rockovými Mad Men, kdyby ovšem takové přirovnání nebylo zbytečně skromné.

Vinylu se daří překonávat už tak vysoký standard HBO se svou excelentní režií (nejen ve Scorseseho pilotu), na televizní poměry nevídaně vynikající kamerou a střihem nebo vypiplanými kulisami a kostýmy. Šťavnaté dialogy dokážou pobavit, napnout i strhnout, nebyly by však nic bez výborných výkonů herců. Nejvíce pozornosti na sebe pochopitelně strhává živelný Bobby Cannavale, slabý článek se ale nenajde ani v jedné z bezpočtu vedlejších rolí. Velkou pochvalu si zaslouží i to, jak seriál pracuje se splétáním skutečných a fiktivních událostí a postav. Objeví se v něm až překvapivé množství reálných rockových legend (John Lennon, Alice Cooper, Elvis a mnozí další), přitom jsou ale všechny zahrané věrně, leč civilně, nepůsobí samoúčelně, ale organicky zapadají do světa Vinylu. Má jediná, menší výtka by směřovala ke scénářům, které ač většinou pečlivě propracované, si na pár místech pomůžou příliš jednoduchými zkratkami. Opravdu jde ale spíš jen o drobnosti a ústupek tomu hlavnímu, o čem celý Vinyl je – hudba a její atmosféra.


Výborný soundtrack nepřestane hrát skoro nikdy a sype do diváka jednu výbornou skladbu za druhou, a to aniž by si musel pomáhat výběrem jen těch nejprofláklejších hitů. Tím to ale zdaleka nekončí, láska tvůrčího týmu k muzice je tu cítit i z práce s kamerou, která se přímo mazlí s hrajícími kytarami, nebo z dramaturgie. Je to vidět na hudebních vystoupeních, jež se neomezují jen na pár záběrů, ale vyplňují poctivě dlouhé scény s vlastní vtahující atmosférou. Viz třeba koncerty, které Richie navštíví, zkoušky The Nasty Bits nebo Lesterova brilantní lekce ze základů blues. Vinyl je zkrátka seriálem, který předvádí špičkové produkční hodnoty jakoby mimochodem, aby na jejich základech vyprávěl o lásce k hudbě. Jestli vás tohle nepřiměje vzít do ruky kytaru a naučit se pár akordů, tak už nic. 10/10

Jak to vidí Spooner

A víte co, když už se teda nacházíme v těch divokých sedmdesátých letech, tak si i já malinko zarebeluji a začnu malinko netradičně zápory. Někdo v tom článku plném superlativů tu špinavou práci holt zastat musí. I když je totiž Vinyl téměř dokonalým výletem do jedné z nejlepších hudebních ér, pár chybiček se tu přeci jen najde. A ty se bohužel nacházejí ve scénáři. Terence Winter a spol. sice odvedli jako vždy vynikající práci a gradace i pointy jednotlivých epizod (Richieho týdenní pařba, kasino) nemají chybu. Jenže i přesto jsem se zhruba v polovině sezóny nemohl zbavit dojmu, že zde forma a láska k sedmdesátkám malinko zvítězily nad obsahem.

Příběh se proto točí tak trochu v kruhu a vlastně jede pořád to samé. Také s vedlejšími postavami si mohli scenáristé pohrát o trochu více. Ne, že by zde nebyly zajímavé charaktery, většina z nich (s výjimkou Zaka a Devon) je tu ale odsouzena k tomu být jen křovím pro živelného a geniálního Richie Finestru v podání ještě geniálnějšího Bobbyho Cannavaleho. Zbytek osazenstva tak buď dostává po hříchu málo prostoru a zůstává nevyužita, nebo operuje s malinko nudnějšími zápletkami. A to je přece jen malinko škoda.

Jenže co naplat, když ten zbytek je i přes mušky neskutečně návykovou a mistrně natočenou záležitostí, která je vlhkým snem pro fandy sedmdesátkové hudby. Dobová atmosféra i soundtrack jsou opravdu geniální, celý seriál si však i po odchodu Martina Scorseseho z režijní židličky udržuje neskutečný feeling jeho dobových filmů. Divák tak už jenom čeká, kdy ze stojícího taxíku vyleze mladý De Niro. Ostatně, i ta gangsterská zápletka páchne jeho fláky na sto honů. Jde prostě o režijní, hereckou i vizuální parádu, na níž je poznat, s jakou nesmírnou péčí tvůrci k seriálu přistupovali. A vy byste se díky nim do tohoto nespoutaného hudebního ráje, nebo vlastně svým způsobem i pekla, nejraději ihned vydali. Takhle má prostě vypadat poctivá, vypiplaná televizní práce. S takovou se i ty menší scenáristické zádrhele odpouští snadno. Nechám proto své kritické já klidně spát a tu devítku jedné z nejlépe natočených novinek poslední doby bez okolků vlepím. 9/10

 

Jak to vidí Davies182

Může být seriál o hudebním byznysu ze 70. let, za kterým stojí Martin Scorsese a Mick Jagger, průměrný? Nebo snad dokonce špatný? Proberte se. Jasně, že nemůže. První sezóna Vinylu je naštěstí přesně tak dobrá, jak si ji zhruba tajně představíte, když zaslechnete právě ono Scorseseho jméno. Z tohohle kokainem poprášeného fláku oldschoolová atmosféra doslova prýští. Elektrizuje. Bobby Cannavale v něm štramácky potvrzuje nepsané pravidlo, že v několikahodinovém seriálu snáze vyniknou herecké schopnosti celebrit z hollywoodské branže, no a Martin je na producentské sesli i po sedmdesátce stále v nejlepší formě. Překvapivě. A to je teprve začátek. Co dělá z Vinylu nezapomenutelnou seriálovou záležitost a důvod, proč se k němu budete každým dnem rádi vracet, je soundtrack.

Hudba k nejnovějšímu počinu z dílen HBO vyšla na celkem dvou nosičích a osmi digitálních EP, nás ale budou primárně zajímat ona dvě plnohodnotná alba. Obě totiž nejen Daviesovi změnila život. A vám ho teď změní taky. To první se jmenuje jednoduše VINYL: Music From The HBO Original Series - Vol. 1, druhé potom VINYL: The Essentials: Best of season 1. A teď bacha. Zatímco první deska je převážně autentickým výřezem ze Scorseseho oblíbené hudby datované do sedmdesátých let, ta druhá už má o něco modernější kořeny. Šok. Vážně jsem netušil, že se i dnes po hudební scéně potulují umělci, jejichž smyslem života není nic jiného než tvořit ve 21. století stylový garage rock a roots rock: tedy kytarovou muziku, která si v ničem nezadá s rockovými vypalovačkami ze zlaté éry květinových dětí.

První album, které skrze uhrančivé riffy parádně dokresluje strhující děj dvouhodinového pilotu, bere dech. Je nostalgickou exkurzí do dob, kdy se ještě rock&roll pyšnil notoricky známými přívlastky „sex“ a „drogy“. Podobnou živočišnou dravost již dnes u rocku v podstatě nenajdeme. Špinavé kytarové odrhovačky jsou navíc na prvním z obou CD umně prokládány tady jazzem, támhle bluesem, a jako kompaktní celek všechno funguje znamenitě. Také druhá do nebes vynášená deska má punc padesát let starých klasik. Na takový třetí poslech si však posluchač jistě všimne vyčištěnějšího zvuku a mnohem vytříbenější melodie. Jemnějších perkusí... Což ovšem rozhodně není záporem! I když jsou tyto songy nahrané v moderních světových studiích, stejně jim onu nasládlou hipísáckou patinu zbaštíte i s navijákem. Jsem unešen. Rozhodně se na kompletní první sezónu Vinylu mrkněte a dáte mi za pravdu. Hudba tu dělá polovinu zážitku. Soundtrack ro(c)ku, dramatické retro desetiletí. 10/10

Viděli jste? Jak se dramaticko-hudební majstrštyk líbil vám?

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
10/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (6)

První dojmy

Whole Lotta Love


Sdílet:

V HBO nám poskytli Vinyl až po pátou epizodu a my vám tak sotva týden po pilotním díle můžeme přinést dojmy rovnou z celé první poloviny řady. A jestliže po pilotu jsem byl nadšený (viz níže), po pěti epizodách už bez okolků říkám, že seriálová událost roku letos dorazila již v únoru.

Pusťte si ke čtení recenze soundtrack Vinylu.

Richie Finestra se teď svůj label American Century místo prodeje naopak snaží zachránit a více přiblížit své původní vizi, což u společnosti na pokraji kolapsu není jednoduchý úkol. Kromě toho ještě hasí požáry na všech stranách, ať už jde o jeho čím dál tím problematičtější manželství, vracející se hříchy minulosti nebo stahující se smyčku policejního vyšetřování. Mezitím musí ostatní zaměstnanci zabránit vyhazovu podepsáním smluv s novými talenty a Jamie se zase pokouší zvládnout punkové The Nasty Bits.

Režírující Martin Scorsese byl v pilotním díle poměrně výrazný, ani po jeho odchodu ale nedochází k žádnému poklesu. S měnícími se režiséry se mění preferované formální postupy (např. delší scény na jeden záběr) a mění se i ladění jednotlivých epizod (vážnější nebo odlehčenější), konstantou ale zůstává vysoký kvalitativní standard.


Celý Vinyl je nádhernou exkurzí do hudebního průmyslu sedmdesátých let a všech jeho sfér – na jedné straně Richieho jednání s „velkými zvířaty“ v byznysu, snahy manažerů najít nové kapely, na druhé straně zase třeba přetavení „garážové“ kapely ve vydělávající mašinu tak, aby byli použitelní pro rádia a větší koncerty a dělali co jim manažer řekne, ale zároveň aby v nich zůstalo to původní kouzlo, kvůli kterému si jich nahrávací společnost původně všimla. Protože zkrocený tygr možná nekouše, ale už to taky není ta obdivuhodná divoká šelma, kterou jste chtěli vidět. Dojde i na vyrovnávání se s pádem z výsluní zpátky do šedi obyčejného života i naopak na ochutnávku života těch největších hvězd, jež si prakticky mohou dělat co chtějí. Po Led Zeppelin z prvního dílu se objeví i další reálné hudební legendy, nebudu vám ale kazit překvapení jejich prozrazením.


Seriál lahodí i oku se svými teplými barevnými paletami a nádherně vybavenými interiéry plnými gramofonů, vinylových desek či kytar. To nejdůležitější je ale samozřejmě samotná hudba a ta tady hraje prakticky neustále, ať už jako soundtrack nebo přímo jako součást dění v podobě koncertu či poslechu desek. Žánrově se rozpíná od blues přes všechny možné příchutě rocku a rock‘n’rollu až po punk, zkrátka všechno co produkujícího Scorseseho a Jaggera baví. Vinyl je jedním velkým milostným vyznáním rockové muzice a je jí dokonale prostoupen, dokonce přímo vyvolává chuť vzít do rukou kytaru a hrát, i kdyby jediné co umíte byl riff Smoke on the Water na jedné struně. Nepřeháním, já to po dvou dílech nevydržel a musel si jít na chvilku zahrát.


Z celého textu i číselného hodnocení dole je asi jasné, že jsem z Vinylu bezmezně nadšený, protože takový seriál jsem vždycky chtěl. Pokud ke kytarové hudbě obecně nemáte žádný zvláštní vztah a je to pro vás maximálně tak zvuková kulisa z rádia, pořád se na Vinyl můžete dívat jako na výborné drama. Pokud ji ale máte rádi nebo jí dokonce žijete, budete Vinyl milovat.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
10/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (1)

Pilot

Good Times Bad Times


Sdílet:

Martin Scorsese dal světu takové filmové klenoty jako Taxikář, Casino nebo čerstvě Vlk z Wall Street, Mick Jagger zase s legendárními Rolling Stones skoro třicet studiových alb a bezpočet koncertních šňůr po celém světě. Když se tedy tito dva velikáni svých oborů spojili, aby natočili seriál z prostředí hudebního průmyslu 70. let, naše očekávání to našponovalo na maximum.


New York, rok 1973. Šéf hudebního labelu American Century Richie Finestra (Bobby Cannavale) se snaží prodat krachující firmu a mezitím pokud možno vyžehlit problémy s majitelem řetězce rádií, podepsat smlouvu s Led Zeppelin a najít nové talenty. O problematických rodinných vztazích ani nemluvě.

Tučný bezmála dvouhodinový pilot důkladně seznámí s postavami a vybuduje základy, zároveň vrhne Richieho do víru událostí, kvůli nimž se ještě bude muset sakra snažit, aby si on i jeho společnost udrželi hlavu nad vodou. Kromě Richieho je ještě celkem dost prostoru věnováno postavě hrané Juno Temple, mladé asistentce v American Century, jež by se ráda prosadila v tomto mužském světě a třeba i pomohla společnosti upsat nějakou rockovou hvězdu na vzestupu.


Scorsese se na režijní stoličce nezapře, už jen rámováním celého dílu do Richieho vyprávění vlastního příběhu. A vůbec je ruka zkušeného režiséra vidět na celé epizodě, od herců až po takřka filmový look. Ač bych neřekl, že je Vinyl náročnou podívanou, přeci jen od svých diváků očekává jistou dávku pozornosti když aktuální dění místy prokládá flashbacky z Richieho profesních začátků a ukazuje tak mimo jiné i kořeny pošramoceného vztahu s jeho prvním hudebním objevem. Hercům samozřejmě není co vytknout, všichni podávají nadprůměrné výkony a za zmínku stojí i James Jagger (ano, Mickův syn) v roli dravého frontmana punkové kapely The Nasty Bits. I přesto, že se většina děje soustředí na fiktivní label a fiktivní postavy, nebojí se ukázat i zákulisí koncertu Led Zeppelin a dialogovou scénu s věrně vystiženým Robertem Plantem.

Kromě šťavnatých postav a dobře napsaných dialogů je ale tím asi nejlepším na Vinylu fantastická dobová atmosféra. Ta totiž není navozována jen jako povrchní pozlátko v podobě přehnaných kostýmů a těch největších hudebních hitů. Naopak je pilot tím poctivým sedmdesátkovým rock‘n’rollem prosáklý skrz naskrz. Od tehdejší velké moci rádií a labelů, vztahů mezi producenty a rozevlátými muzikanty až po bezuzdný život ve stylu oné klasické trojice sex, drogy a rock‘n’roll. A samozřejmě dojde i na tematizaci postavení žen či rasových menšin. Ale ono to nakonec není až takové překvapení, tohle není seriál od mladíčků, jež o 70. letech tak maximálně četli, ale od sedmdesátníků Scorseseho a Jaggera, kteří je opravdu prožili.


Z celého Vinylu pak čiší obrovská láska k hudbě a čím víc jste v tomto ohledu s tvůrci na jedné vlně, tím víc vás budou bavit všechny ty záběry na kytary, náhled do zákulisí hudebního průmyslu, precizní a - ano, opět - atmosférické scény hudebních vystoupení a samozřejmě soundtrack. Vinyl nebude seriál pro každého, ale zato jeho cílovka, která doma v přehrávačích protáčí cédéčka a elpíčka desítky let starých kapel a v garáži žhaví Stratocastera a stowattového Marshalla, ta bude nadšením bez sebe.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
9/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
© Copyright 2000 – 2016 Všechna práva vyhrazena.