Minisérie Waco byla rozhodně jedním ze seriálových černých koní počátku roku. Parádní obsazení v čele s Michaelem “jsem teď snad všude“ Shannonem a Taylorem Kitschem i natočení tragických událostí okolo 51denního obléhání sekty Davidiánů ze strany FBI a ATF slibovalo mnohé a rozhodně zde bylo nakročeno na další adorovanou televizní pecku. Jenže projekt nakonec proplul tak trochu pod radarem a kritici ani diváci z něj většinou moc neskákali nadšením. A to je docela škoda. Já totiž po odzívané kritice dostal řemeslně precizní snímek, jenž látku ždíme téměř na maximum.

Hlavní síla Waca tkví zejména ve scénáři popisující celou událost nádherně nečernobíle. Tady se zkrátka nenadržuje ani jedné straně. Za zdmi komplexu tak máme zmiňovanou sektu v čele s Koreshem, jenž je sice sebestředný náboženský magor, který si své ovečky dokonale omotal kolem prstu, scénář ho však přehnaně nedémonizuje a u něho i jeho pobočníků nám samozřejmě ukáže i jeho lidskou stránku. Ani lidé na druhé straně barikády totiž nebyli v této tragédii bez viny. 

Parádně tu tak máme nastíněn fakt, že k celému obléhání došlo v podstatě kvůli diletantské práci ATF, jež si chtěla nahnat politické body a FBI to poté se svými šarádami a lhaním do médií také příliš neurovnala. No a mezi těmito dvěma stranami stojí uprostřed jedna z mála opravdu kladných a sympatických postav, Gary Noesner, v podání Michaela Shannona, jenž chce celé obléhání vyřešit bez krveprolití. A divák mu díky skvěle napsanému charakteru a dalšímu urputnému Shannonově výkonu drží palce od začátku do konce. Sakra, ten chlápek zahraje fakt opravdu všechno.

Onen konflikt pak neodsýpá nejen díky nečernobílosti či autenticitě, ale také právě díky poctivé režii. Ano, první dva díly možná až příliš připravují půdu na nechvalně proslulý konflikt. Kdyby se prostříhaly do jednoho, nic moc by se asi nestalo. Jakmile ale dojde na samotné obléhání, jede se na maximum. Pár kecacích scén by se možná mohlo vypustit, jinak ovšem minisérie sviští příjemně kupředu, některé sekvence jsou správně intenzivní a silné dialogy zejména ve vyjednávacích částech nechávají hned zapomenout na ony slabší momenty uvnitř sekty. Ve chvílích, kdy se Noesner snaží vykecat díru do hlavu Koreshovi či jeho pobočníkovi Schneiderovi a zároveň udržet na uzdě horké hlavy z FBI, jsem si vzpomněl na old school vyjednávací filmy, jež se už dneska prakticky netočí. A tvůrci si jsou v těchto sekvencích naštěstí naprosto jisti v kramflecích. Ani oněch náboženských pasáží se nakonec nemusíte tolik bát. Koresh tu samozřejmě mele o Bohu docela často, tyto promluvy jsou zde však většinou podávány jako způsob jeho manipulace. Žádné přehnané řeči o víře s lidmi na druhé straně, jimž by vám chtěli tvůrci vymýt mozek, tak naštěstí nečekejte. 

Na druhou stranu, v některých scénách jsem si říkal, že mohla být režie ještě daleko důraznější a přidat mnohem více na emocích. Scénáři se například nepodařilo příliš prodat stoupající nervozitu v obou táborech, kdy po několika týdnech obléhání mohla stačit jen maličkost k neuváženému zmáčknutí spouště. Také situace v samotné sektě byla i postupujícím čase obležení malinko klidnější, než bych čekal. Pak ovšem naštěstí přijdou poslední dva díly a zejména tragické finále, které díky skvělé tvůrčí práci vygraduje v parádní emoční peklo, jež vyždíme diváka na sto procent. A režie dá tak celé minisérii tu správně intenzivní a depresivní tečku. 

Waco možná není úplně bezchybný projekt a pár mušek by se tu našlo. Emoce či konflikty mohly být v jistých momentech daleko vyhrocenější, a když někdo tvrdí, že by se dala celá událost o pár epizod zkrátit, moc se s ním hádat nebudu. Mně však tato stopáž vyhovovala, jelikož jsem dostal režijně sebevědomý a neselhávající kousek se skvěle napsanými dialogy i vykreslenými charaktery, jež vás prostě zajímají, i když víte, jak to s nimi dopadne. A může za to samozřejmě i parádní obsazení, v němž nenajdete ani ve vedlejších rolích slabý článek. Dokonce i ten Taylor Kitsch se hodně snaží, i když bych si na jeho místě asi dokázal představit i více charismatické borce. Waco tak letos asi nesesbírá prestižní ceny a ani se nezapíše mezi nejchválenější minisérie historie. Po všech stránkách precizní podívaná s parádní emotivní tečkou ale dle mého taky není úplně málo. Takže neváhejte a zkuste Waco také. Možná budete na konec stejně spokojení jako já.