Rok a tři čtvrtě. Přesně tak dlouho jsme museli čekat po Avengers: Endgame na novou marvelovku. Hlad po dalším nášupu z dílny MCU už byl opravdu enormní, a nakonec kvůli pandemii získáváme jiný kousek, než se původně předpokládalo. Místo filmové Black Widow či Falcona s Winter Soldierem totiž komiksové sucho vyplní WandaVision. Minisérie o Scarlet Witch a její lásce Visionovi pak vykopává další fázi komiksového univerza a startuje éru výpravných Marvel seriálů na Disney+, na něž dohlíží sám Kevin Feige. Navíc se tu však už dlouho před premiérou mluvilo o nejulítlejší a dosti jiné marvelovce, která bude skládat poctu starým sitcomům. Ano, zní to poněkud podivně a svým způsobem to skutečně divné je. A po prvních dvou epizodách je víceméně jasné, že tento komiksový experiment nebude sedět každému.

Tvůrci se tu totiž opravdu s ničím nepářou, přeskakují nějaký vysvětlující úvod okolo Scarlet Witch a místo toho se hned vrháme do kulis sitcomu z 50. let, v němž budeme sledovat příběh novomanželů, tak trochu čarodějné Wandy a jejího manžela Visiona, jenž je zase tak trochu stroj. Oba se pak budou snažit žít spokojený a nenápadný život na předměstí a bez prozrazení svých schopností zapadnout mezi své spořádané sousedy. Jenže si začnou časem všímat, že tu něco úplně nehraje. Minisérie tak jede celé dvě epizody na vlně čistokrevného starého sitcomu se všemi atributy, včetně parádní retro znělky a umělého smíchu. Jak se Wanda s Visionem do této éry dostali? Děje se to celé v hlavě známé superhrdinky? A jak je to s Visionem? To jsou otázky, na něž už možná budete trochu tušit odpověď. Scenáristé si ale s nimi prakticky nelámou hlavu, jedou si to svoje a v tomto směru nám nadhazují jen pouhé bizarní střípky.

A za tuhle odvahu musím Marvelu smeknout. Naservírovat hladovějícím fanouškům po epickém Endgame něco tak totálně odlišného, specifického a zatím vlastně i dost komorního, to chce opravdu trošku koule. A Feigemu a spol. evidentně po všech úspěších nechybí. Showrunnerka Jac Schaeffer si jde zkrátka svéhlavě svojí cestou a prakticky z ní neuhýbá. WandaVision je ve svém úvodu vážně poctou starým sitcomům, jež u nás prakticky nikdo neviděl, a množství odkazů ocení asi jen zámořští pamětníci. 

Na druhou stranu však epizodám nechybí potřebná lehkost, hravost a to správné marvelácké kouzlo, díky němuž by snad mohli u minisérie vydržet i diváci, jimž poetika 50. let vůbec nic neříká. Od komediální části by pak bylo asi mylné očekávat třeskutý humor plný hlášek, ostatně ani u dobového komediálního seriálu byste se dnes asi za břicho nepopadali. Humorné vložky jsou zde ovšem správně staromilské, naivní a párkrát vám úsměv na tváři přeci jen vykouzlí. A skvěle zapadají do kouzelného retro celku.

Tento styl má ovšem svou jasnou spotřební lhůtu. Už na dosti kolísajícím tempu druhé epizody je znát, že to začíná chvílemi drhnout a divák se začne přeci jen malinko nudit. Jenže toho jako by si byli autoři vědomi, začínají pomalu vršit podivnosti i otázky a zároveň dávají najevo, že zde se budou tvůrčí styly měnit poměrně často a rozhodně zde nezůstane jen u sitcomů z 50. let. Je tedy evidentní, že bizarní úvod je pouhým počátkem a celé dobrodružství Wandy s Visionem bude žánrově ještě daleko pestřejší a podivnější. A já pevně doufám, že se scenáristům celá jejich vize nerozpadne pod rukama. A to už jen kvůli ústřední dvojici. Elizabeth Olsen i Paul Bettany už jsou ve svých rolích samozřejmě jako doma, pořád to mezi nimi funguje a skvěle vystihují i poetiku 50. let. A už jen proto, že tyto vedlejší charaktery MCU dostávají zaslouženou porci pozornosti, se vyplatí dát tomuto kousku šanci.

WandaVision je zkrátka marveláckým experimentem, jenž chce být naprosto odlišný od všech svých předchůdců a nebude to mít kvůli této svéhlavosti u diváků lehké. Ano, v některých okamžicích možná tvůrci ve své vizi tlačí až moc na pilu a druhému dílu malinko chybí šťáva. Autoři si jdou ale sebevědomě za svým, sympaticky si hrají se sitcomovým žánrem, správně dávkují porci podivností a naznačují, že příběh Wandy s Visionem bude ještě daleko rozmanitější a nejspíš nás čeká nejedno překvapení. I když je pak spousta možností, jak se to může celé ještě pokazit, já věřím, že Feige a spol. mají zase vše hezky promyšlené. Odstartovali k tomu totiž více než sympaticky.