Watchmen

Ach jo, tak zase nic. Třetí epizoda Watchmen mi po rozpacích z úvodních dílů až nečekaně sedla. Lindelof se totiž vykašlal na svoje podivnosti a celá epizoda byla hezky rámovaná příběhem zatím nejzajímavější a postavy seriálu, Laurie Blake, díky níž se projekt i více napojil na původní comics. Byl to prostě zářez, který musel konečně uspokojit i comicsové fandy a dal naději i těm, jež start seriálové novinky příliš nepotěšil. Jenže tentokrát Lindelof na fanoušky předlohy zase kašle a vrací se zpět ke svému osobitému bizáru.

Angela se snaží stále zjistit více detailů o své rodinné historii a chce přijít celé záhadné situaci na kloub. Zároveň si ovšem musí dávat pozor právě na agentku Laurie Blake, jež vede vyšetřování a mohla by být na stopě jejímu tajemství. Do hry navíc vstupuje další tajemná postava, bilionářka Lady Trieu. A podíváme se samozřejmě na chvilku i k Adrianu Veidtovi, abychom si i po čtvrté za sebou položili otázku, co že to sakra dělá.

Lindelof tak pokračuje ve velmi pomalém budování zápletky a lákání na velké věci příští, a to svým už typicky osobitým stylem. Tedy s plno otázkami a hromadou podivných situací. Jenže to jde přesně mimo mě a s comicsem už má novinka společný snad akorát název a jména některých postav. A s tím stále nejsem tak úplně spokojen. A to zejména proto, že tvůrčí styl je pro mě až příliš odosobněný, chladný a k postavám (s výjimkou zmiňované Laurie a Veidta) i celému načrtnutému světu si prostě nedokážu najít cestu. Na to je Lindelof na můj vkus až příliš zahleděný do sebe. Režie možná jede na řemeslnou jistotu, zároveň však nepřidává žádnou scénu, jež by mě posadila na zadek a vytrhla z čím dál větší letargie.

Ale chápu, je to prostě osobní vize kontroverzního scenáristy, která vám buď sedne, nebo ne. A Lindelof divákovi rozhodně žádné ústupky dělat nehodlá, na což se vtipně poukazuje i v názvu epizody (If You Don't Like My Story, Write Your Own). Jenže já bohužel v tomto patřím do kategorie neoslovených, jimž začíná být příběh při svém pomalém tempu a takřka nedějovosti už spíše ukraden. Uznávám tvůrčí odvahu, řemeslné kvality i úžasný soundtrack, ale pro mě to prostě nejsou ti praví Watchmen.

Alternativní historie se musí odněkud vyprávět. Musí někde začít alternovat. A události komiksu Watchmen jsou dobrý začátek. První dvě epizody, v nichž byla předloha pouhou ozvěnou, se postaraly o to, aby nám ukázaly nový svět třicet let po událostech komiksu. Třetí už se k mýtu a původním hrdinům Watchmen vrací více zpříma. 

Tentokrát i vytáhneme paty z Oklahomy. Epizoda začíná fingovaným přepadením za účelem nalákat nějakého okostýmovaného samozvaného „hrdinu“, protože v centru naší pozornosti je agentka Laurie Blake (dříve známá jako Laurie Jupiter) z odboru potírání vigilantismu a samozvanectví, kterou hraje fantasticky stoická Jean Smart. Tahle nepoddajnost ji dostane k vyšetřování Juddovy smrti, jehož tělo pohřbívají v Tulse nějak příliš brzy.   

Tvůrci nám jemně připomínají příběhy hrdinů Watchmen, minulý týden pomocí hry, kterou nechal nastudovat Adrian Veidt neboli Ozymandias (Jeremy Irons), tentokrát celou epizodu prostupuje hovor Laurie z telefonní budky na Mars a rámuje vyprávění vtipu, ve skutečnosti ale spíše podobenství, o třech superhrdinských mužích, kteří jí přišli do cesty. V tomto podobenství skončí jak Ozymandias, tak Doctor Manhattan, tak Nite Owl (poslední dva jmenovaní její milenci) v pekle.  

Třetí epizoda je v něčem starosvětský příběh poldy, nebýt bizarních sexuálních pomůcek, zalehnutí výbušniny nebožtíkem, boha s vyhřezlým mozkem putujícím do pekla, hledání semínka mezi zuby za pomoci skleněné masky a tím, že vše směřuje ke klání nikoliv mužů, ale žen, mezi Laurie a Angelou Abar neboli Sister Night (Regina King). To vše se závěrečnou pointou o velikosti auta. Pozor na šrot z vesmíru. 

Z redakce jsem zatím s Watchmen nejspokojenější. Ten seriál je něčemu na stopě a já se bavím superhrdinsky.  

S kontroverzním přijetím Lindelofových Watchmenů asi všichni počítali, já jsem ale jako fanoušek Ztracených i Pozůstalých (o Mooreově excelentním komiksu nemluvě) měl očekávání hodně vysoko. I tak ve mně ale hlodala pochybnost, jestli nebude osobitý tvůrce původní materiál až příliš necitlivě lámat do svého vlastního stylu…

Po finále pilotní epizody se Angela ještě částečně v šoku snaží něco dostat ze starého vozíčkáře, jehož našla na místě činu. A formou flashbacku vzpomíná na incident, který ji přiměl nasadit masku. Strážci zákona mezitím odpovídají tvrdým protiúderem a starý Ozymandias pokračuje se svým bizarním divadlem.

Lindelofovu novému seriálu se nedá upřít parádní vizuál i práce s hudbou ani zajímavé nápady. Zásadní problém ale tkví v tom, že to celé nemá nic moc společného s původním komiksem (nebo Snyderovým filmem). Jistě, jsou tu masky, hodiny, spousta zjevných i nenápadných odkazů a občas se mluví o starých známých postavách. To vše ale (bez ohledu na původní genezi nápadů) ve výsledku působí jen jako něco navíc, něco co Lindelof navěšel na svůj námět, jen aby splnil požadavek na souvislost se značkou.

Jeho vlastní projekt o vyhroceném rasismu v alternativní historii USA by fungoval mnohem lépe a já bych jej viděl mnohem raději. Takhle ale seriál jen neustále zakopává o vlastní nohy a zdrojový materiál, jež mu měl být oporou, je ve skutečnosti spíše přítěží. Samozřejmě jsem nechtěl ani pastiš, jež by jen doslovně opakoval to samé. Nepodléhejme ale falešnému dilematu, že jediné dvě možnosti byly buď nepřiznaný remake anebo něco natolik jiného, až to už s původním dílem nemá nic společného.