Watchmen

Ano, už se pomalu blížíme do finiše. Seriáloví Watchmen se přehoupli do své poslední třetiny a my už za dva týdny budeme mít jasno, jestli měl v kvalitách seriálu pravdu tábor fanoušků, či hlasitějších kritiků, kteří přístupu Damona Lindelofa prostě nepřišli na chuť. A mezi něž se počítá i moje maličkost. I když něco mi říká, že ani v následujících týdnech jednotlivé tábory od svého názoru příliš neustoupí. To je ale teď vlastně nepodstatné. Důležité je, že Lindelof před blížícím se koncem konečně odkrývá karty. A jedno odhalení, o němž se bude mezi diváky mluvit ještě dlouho.

Ale vezmeme to hezky popořadě. Angela se léčí v péči Lady Trieu, která se jí po předávkování Nostalgií snaží vymazat z hlavy vzpomínky jejího dědečka. S ním by si ovšem hlavní hrdinka ještě jednou ráda promluvila. Situace okolo Wadea a Sedmé kavalérie se pak začíná přiostřovat a Laurie začíná všemu přicházet na kloub. Zároveň se však dostane do velkého nebezpečí. Veidt si mezitím jede své tradiční sólo a dostává se před soud.

A musím uznat, že po režijní stránce to solidně šlape. Epizoda má drajv, na poměry minulých dílů velmi svižné tempo a Lindelof už naštěstí přidal na příběhových obrátkách. Jednotlivé dílky skládačky začínají zapadat dohromady, i když otázek je po skončení titulků zase více než dost. I přesto se začíná sympaticky šlapat na plyn a závěrečné týdny by mohly být docela nabušené. No a pak přijde závěrečný twist, jenž oba divácké tábory zase o něco více rozdělí. Jestli bude zvrat patřit do kategorie bizarních, či hezky promyšlených, nám ale napoví až další epizody. Mé problémy s Watchmen však i přes řemeslnou kvalitu zůstávají stále stejné. Tvůrčí styl až příliš připomínající Leftovers se mi nedokáže dostat pod kůži a postavy mi jsou v podstatě ukradené. Což je vzhledem k tvůrčímu přístupu, kdy byla hlavním aktérům vždy věnována takřka samostatná epizoda, malinko problém.

Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že pod všemi těmi scenáristickými kličkami a rádoby rafinovaným stylem vyprávění je to celé vlastně dosti jednoduché a v některých momentech prvoplánové. I když vím, že mě za to fanoušci kontroverzního autora v komentářích nepochválí. Na mě jeho styl zkrátka vůbec nefunguje a i přes skvělou režii a řemeslné kvality (soundtrack je pořád boží) mu zkrátka na chuť už asi nepřijdu.

Šestá epizoda Watchmen je unikátní. A to nejen svou bíločerností a tím, že jde o hodinovou sérii flashbacků, ale i tím, co říká: co říká o tom, nakolik mohou být Afroameričané v rasistické společnosti strážci zákona, jak se vypořádat s traumaty i o původu prvních superhrdinů světa Watchmen. 

Na konci páté epizody spolykala Angela paměťové pilulky, které pro ni nechal její děda Will v autě padlém z nebe. Předávkovala se, aby mohla na vlastní oči vidět, co prožil její předek. Vrstvení všech jeho traumat, masakru v Tulse, ztráty rodičů, policejního vystřízlivění. Vidí, jak dostává policejní odznak v roce 1938 i varování „pozor na Kyklopy“. Ve všem jeho konání provází Willa (Jovan Adepo) jeho matka, hrající na piano hudební podkres němého filmu Trust in the Law, kterým celý seriál začal. Ten film Willa poznamenal i v tom, že uvěřil, že je možné být rovným členem policejního sboru. Že to byla chyba, se ukáže, jakmile zatkne bělocha Freda, který před jeho zraky zapálil židovské lahůdkářství. Bílí kolegové zadrženého okamžitě propustí. 

Naplno dají Willovi poznat, že nemá strkat nos do „bílých věcí“, když ho jeho kolegové zmlátí, unesou a pověsí na strom v brilantní sekvenci počínající vidinou mrtvol z Tulsy vláčených za policejním autem – předzvěst toho, co bude, i jeho neschopnosti oprostit se – a končící věšením natočeným z pohledu oběti. Při cestě domů, v ruce masku a kolem krku smyčku, narazí Will na násilné přepadení a útočníky po nasazení kukly přepere. Tak se rodí první superhrdina. Ale jak mu jeho žena June (ona nalezená holčička při masakru) radí, běloši by nepřipustili superhrdinu tmavé pleti, a tak mu okolí očí přemaluje světlým make-upem.  

Zanedlouho ho vyhledá Captain Metropolis, aby se přidal k superhrdinskému týmu Minutemen. Ale když mu i jeho nový partner odmítne pomoci při útoku KKK v kině proti černošskému obyvatelstvu, vyjevuje se, že proti rasovému předsudku není úniku ani pod maskou a líčidlem. 

Postavy už se setkaly se superhrdinou Hooded Justice, v rámci seriálu American Hero Story: Minutemen i v komiksu Action Comics #1, ale že by byl prvním superhrdinou Afroameričan, to nikoho ani nenapadlo. Komiks a TV slouží jako nespolehliví vypravěči uvnitř televizního seriálu. Watchmen má zájem ukázat, jak se i skrze média zažírají předsudky, a šestá epizoda, This Extraordinary Being, v tom udělala kus výjimečné práce. Do toho osvětlila několik původních superhrdinů opředených tajemstvím, odhalila, co se stalo s Juddem Crawfordem, a odvyprávěla, o kolik je skutečnost složitější než fikce.  

Seriáloví Watchmen jsou už v půlce řady a ani po pěti epizodách jsem se nezbavil dojmu, že si Damon Lindelof točí The Leftovers 2: The Watchmen edition (copyright by Spooner). Ač se mi Pozůstalí líbili, jako fanouškovi Mooreova původního komiksu mi to tady vadí.

Pořád mám problém seriálu věřit, že by to měl být ten stejný svět a ty stejné postavy. Asi je holt potřeba na něj nahlížet čistě jako na nesouvisející fanfikci, podobně jako u nových (zejména Johnsonových) Star Wars… A pokud to dokážete, čeká vás dost možná zatím nejlepší epizoda.

Po vzoru Lindelofových předchozích děl se i tady objevují epizody soustředěné na konkrétní postavu a po Laurie předminule se tentokrát dostal na řadu Wade alias Looking Glass. Který je, stejně jako Laurie, podstatně zajímavější než (bohužel) hlavní postava Angela. Každopádně tady si je Lindelof konečně jistý v kramflecích, nejdřív ukáže Wadeův formativní flashback, pak ještě chvíli sleduje v současnosti, abychom se mu víc dostali pod kůži a pak konečně začíná zúročovat expozici.

Jinými slovy, ano, konečně se to někam posouvá a minimálně Wade dokáže vzbuzovat zájem. A zároveň se někam hmatatelně posouvá i Veidt ve svém podivném exilu. Mimochodem, je zvuková podoba Wade x Veidt jen náhoda? U Lindelofa člověk nikdy neví… Kamera i hudba jsou pořád super a vlastně bych jen byl paradoxně radši, kdyby odkazů na původní Watchmen bylo méně, aby se ta disonance mezi komiksem a seriálem dala opomíjet snadněji.

Ach jo, tak zase nic. Třetí epizoda Watchmen mi po rozpacích z úvodních dílů až nečekaně sedla. Lindelof se totiž vykašlal na svoje podivnosti a celá epizoda byla hezky rámovaná příběhem zatím nejzajímavější a postavy seriálu, Laurie Blake, díky níž se projekt i více napojil na původní comics. Byl to prostě zářez, který musel konečně uspokojit i comicsové fandy a dal naději i těm, jež start seriálové novinky příliš nepotěšil. Jenže tentokrát Lindelof na fanoušky předlohy zase kašle a vrací se zpět ke svému osobitému bizáru.

Angela se snaží stále zjistit více detailů o své rodinné historii a chce přijít celé záhadné situaci na kloub. Zároveň si ovšem musí dávat pozor právě na agentku Laurie Blake, jež vede vyšetřování a mohla by být na stopě jejímu tajemství. Do hry navíc vstupuje další tajemná postava, bilionářka Lady Trieu. A podíváme se samozřejmě na chvilku i k Adrianu Veidtovi, abychom si i po čtvrté za sebou položili otázku, co že to sakra dělá.

Lindelof tak pokračuje ve velmi pomalém budování zápletky a lákání na velké věci příští, a to svým už typicky osobitým stylem. Tedy s plno otázkami a hromadou podivných situací. Jenže to jde přesně mimo mě a s comicsem už má novinka společný snad akorát název a jména některých postav. A s tím stále nejsem tak úplně spokojen. A to zejména proto, že tvůrčí styl je pro mě až příliš odosobněný, chladný a k postavám (s výjimkou zmiňované Laurie a Veidta) i celému načrtnutému světu si prostě nedokážu najít cestu. Na to je Lindelof na můj vkus až příliš zahleděný do sebe. Režie možná jede na řemeslnou jistotu, zároveň však nepřidává žádnou scénu, jež by mě posadila na zadek a vytrhla z čím dál větší letargie.

Ale chápu, je to prostě osobní vize kontroverzního scenáristy, která vám buď sedne, nebo ne. A Lindelof divákovi rozhodně žádné ústupky dělat nehodlá, na což se vtipně poukazuje i v názvu epizody (If You Don't Like My Story, Write Your Own). Jenže já bohužel v tomto patřím do kategorie neoslovených, jimž začíná být příběh při svém pomalém tempu a takřka nedějovosti už spíše ukraden. Uznávám tvůrčí odvahu, řemeslné kvality i úžasný soundtrack, ale pro mě to prostě nejsou ti praví Watchmen.

Alternativní historie se musí odněkud vyprávět. Musí někde začít alternovat. A události komiksu Watchmen jsou dobrý začátek. První dvě epizody, v nichž byla předloha pouhou ozvěnou, se postaraly o to, aby nám ukázaly nový svět třicet let po událostech komiksu. Třetí už se k mýtu a původním hrdinům Watchmen vrací více zpříma. 

Tentokrát i vytáhneme paty z Oklahomy. Epizoda začíná fingovaným přepadením za účelem nalákat nějakého okostýmovaného samozvaného „hrdinu“, protože v centru naší pozornosti je agentka Laurie Blake (dříve známá jako Laurie Jupiter) z odboru potírání vigilantismu a samozvanectví, kterou hraje fantasticky stoická Jean Smart. Tahle nepoddajnost ji dostane k vyšetřování Juddovy smrti, jehož tělo pohřbívají v Tulse nějak příliš brzy.   

Tvůrci nám jemně připomínají příběhy hrdinů Watchmen, minulý týden pomocí hry, kterou nechal nastudovat Adrian Veidt neboli Ozymandias (Jeremy Irons), tentokrát celou epizodu prostupuje hovor Laurie z telefonní budky na Mars a rámuje vyprávění vtipu, ve skutečnosti ale spíše podobenství, o třech superhrdinských mužích, kteří jí přišli do cesty. V tomto podobenství skončí jak Ozymandias, tak Doctor Manhattan, tak Nite Owl (poslední dva jmenovaní její milenci) v pekle.  

Třetí epizoda je v něčem starosvětský příběh poldy, nebýt bizarních sexuálních pomůcek, zalehnutí výbušniny nebožtíkem, boha s vyhřezlým mozkem putujícím do pekla, hledání semínka mezi zuby za pomoci skleněné masky a tím, že vše směřuje ke klání nikoliv mužů, ale žen, mezi Laurie a Angelou Abar neboli Sister Night (Regina King). To vše se závěrečnou pointou o velikosti auta. Pozor na šrot z vesmíru. 

Z redakce jsem zatím s Watchmen nejspokojenější. Ten seriál je něčemu na stopě a já se bavím superhrdinsky.  

S kontroverzním přijetím Lindelofových Watchmenů asi všichni počítali, já jsem ale jako fanoušek Ztracených i Pozůstalých (o Mooreově excelentním komiksu nemluvě) měl očekávání hodně vysoko. I tak ve mně ale hlodala pochybnost, jestli nebude osobitý tvůrce původní materiál až příliš necitlivě lámat do svého vlastního stylu…

Po finále pilotní epizody se Angela ještě částečně v šoku snaží něco dostat ze starého vozíčkáře, jehož našla na místě činu. A formou flashbacku vzpomíná na incident, který ji přiměl nasadit masku. Strážci zákona mezitím odpovídají tvrdým protiúderem a starý Ozymandias pokračuje se svým bizarním divadlem.

Lindelofovu novému seriálu se nedá upřít parádní vizuál i práce s hudbou ani zajímavé nápady. Zásadní problém ale tkví v tom, že to celé nemá nic moc společného s původním komiksem (nebo Snyderovým filmem). Jistě, jsou tu masky, hodiny, spousta zjevných i nenápadných odkazů a občas se mluví o starých známých postavách. To vše ale (bez ohledu na původní genezi nápadů) ve výsledku působí jen jako něco navíc, něco co Lindelof navěšel na svůj námět, jen aby splnil požadavek na souvislost se značkou.

Jeho vlastní projekt o vyhroceném rasismu v alternativní historii USA by fungoval mnohem lépe a já bych jej viděl mnohem raději. Takhle ale seriál jen neustále zakopává o vlastní nohy a zdrojový materiál, jež mu měl být oporou, je ve skutečnosti spíše přítěží. Samozřejmě jsem nechtěl ani pastiš, jež by jen doslovně opakoval to samé. Nepodléhejme ale falešnému dilematu, že jediné dvě možnosti byly buď nepřiznaný remake anebo něco natolik jiného, až to už s původním dílem nemá nic společného.