Už když HBO ohlásila práce na seriálové verzi comicsu Watchmen, bylo vlastně jasné, že nás čeká jeden z nejvíce rozporuplně přijatých seriálů roku, a to ze dvou prostých důvodů. Tím prvním je fakt, že když se chystáte navazovat na jeden z nejlepších comicsů všech dob, můžete s nářky a nadávkami skalních fanoušků (a vlastně i samotného autora Alana Moorea) počítat předem. Tím druhým důvodem je fakt, že za projektem stojí Damon Lindelof, tvůrce Ztracených či Pozůstálých, ale také bohužel např. filmového Promethea či Kovbojů a vetřelců. Prostě scenárista, jehož projekty v tom lepší případě rozdělují diváky na dva tábory, a v tom horším případě to opravdu hodně bolí. Bylo tedy jasné, že televizní Watchmen dopadnou podobně. Lindelof si prostě rád dělá věci po svém a boří divácká očekávání. A napjatě vyhlížený pilot to pouze potvrzuje.

 

Ve známém comicsovém světě s alternativní historií se proto přesouváme do současnosti a podíváme se do Tulsy v Oklahomě. Zde začíná po dlouhém mlčení operovat zločinecká organizace zvaná Sedmá kavalérie, která používá ke svým zločinům masky ve stylu svého vzoru Rorschacha. Po útoku na policistu vyšle rasistická skupina do světa vzkaz, podle něhož chce začít velkou bitvu, po níž bílá rasa bude konečně vládnout. Policie, jejíž členové operují v maskách a naprostém utajení, se je proto snaží co nejdříve zastavit. A pomáhá jim v tom také Angela, která v přestrojení nebezpečné Sister Night likviduje padouchy a snaží se dostat Kavalérii na kobylku. Ona i její šéf Judd však brzy pochopí, že tahle skupina je ještě nebezpečnější, než původně čekali.

 

Hned na začátku svého hodnocení musím Lindelofovi vlastně vzdát poklonu za jeho sebejistotu a odvahu natočit si Watchmen zcela po svém zcela proti fanouškovským očekáváním. Na pilotu je v každém záběru vidět autorova jasná vize, podle níž jde neúprosně vpřed. Jeho podání známého světa je jiné, než byste možná čekali, rozhodně ovšem není nezajímavé. Bavilo mě, jak scénář postupně odhaluje hezké malé detaily z alternativního světa, prokládá tu nespočtem odkazů pro nejskalnější fandy předlohy a zároveň v klasickém lindelofovském stylu předkládá jednu otázku a záhadu za druhou. A aby toho na ambiciózní tvůrčí ramena nebylo málo, jako jedno z ústředních témat seriálu si známý autor vybral rasismus.

Ano, na pilot toho opravdu není málo. Lindelof za velké pomoci režisérky Nicole Kassell to ovšem naštěstí servíruje v řemeslně precizním hávu, jak se na pilot sluší a patří. Režie má vše pevně v rukou, kamera vykouzlí nejeden hezký záběr a soundtrack je jedním slovem boží. Ostatně, jak jinak, když ho mají na svědomí Trent Reznor a Atticus Ross. Scenáristům se pak naštěstí podařilo napsat funkční a zajímavé postavy, jež vás hned po pilotu zaujmou, a to i díky skvělému obsazení. Jeremy Irons sice prozatím trpělivě vyčkává v pozadí, oscarová Regina King ale zase jednou ukazuje, že dokáže seriál klidně utáhnout i sama. A Don Johnson potvrzuje, že se skvěle napsanou rolí dokáže být pořád za velkého sympaťáka.

 

Jenže i přes všechnu tu chválu mám k pilotu jedno velké a podstatné ale. Sice kvituji, že se Lindelof nebojí neúprosně jet svou vlastní tvůrčí cestou. Bohužel je to však cesta, jež mně osobně příliš nesedí. Slavný scenárista si totiž udělal z comicsového kultu své druhé Leftovers. Comicsová novinka totiž jako by jeho předchozímu kousku z oka vypadla, a to včetně vizuálu i stylu vyprávění. Divák už skoro chvílemi čeká, kdy tu z nějakých dveří vyběhne Justin Theroux. Jenže jelikož se zrovna nepočítám mezi fanoušky Pozůstalých, je u mě lámání drsného comicsového světa do Lindelofova prověřeného stylu problematické a ve výsledku na mě příliš nefunguje. Jsem sice rád, že se novinka nesnaží nijak kopírovat Snyderův celovečerák, zároveň ovšem postrádám byť jen špetku atmosféry comicsu. Prostě bych u seriálu s názvem Watchmen chtěl o trochu více ze Strážců a méně z Pozůstalých.

 

Pilot televizních Watchmen vlastně dopadl přesně tak, jak jsme očekávali. Rozdělil diváky na dva tábory, z nichž jeden skáče radostí a druhý novinku znuděně odloží. A já se vlastně nedivím ani jedné ze stran. Lindelof si prostě jede ve svém „Leftovers stylu“ a sám asi počítá s tím, že cestou část comicsových fanoušků naštve či ztratí. I přesto, že mi jeho styl nesedí a např. téma rasismu není pojaté tak silně, jak si asi tvůrce myslí, tu potenciál do budoucna díky samotnému světu a všem otázkám rozhodně je. Úvod navíc splňuje všechny parametry řemeslného nadprůměru. Jen to zkrátka nejsou ti Watchmen, na které jste byli zvyklí. Záleží jen na vás, jestli vás autorova vize okouzlí, nebo si budete chtít raději přečíst Mooreův kult. Fakt, jestli máte rádi Pozůstalé, by vám v tom mohl krapet napovědět.