A je konec. Jeden z nejkontroverzněji přijatých seriálů letoška, televizní pokračování Watchmen, dospělo do svého finiše. A jak bývá u kousků z dílny Damona Lindelofa zvykem, ani ohlasy na tuto novinku z dílny HBO nejsou úplně jednoznačné. Někteří projekt řadí mezi seriály roku, další dali comicsovce sbohem už po pár dílech. Ani u nás v redakci pak nepanuje zcela jasný názor. Ostatně, podívejte se sami a zhodnoťte, s kterým z nás nejvíce souhlasíte.
Jak to vidí Spooner
Seriáloví Watchmen to neměli zpočátku u fanoušků příliš jednoduché a diváci se po pilotu rozdělili na dva rozdílně spokojené tábory. A těch nespokojených bylo zpočátku přeci jen trochu více. Jenže jak epizod přibývalo, situace se začala rapidně měnit a sledovanost i hodnocení na všemožných webech z průměru postupně stoupala. A i já musím nakonec uznat, že vlastně zaslouženě. Ne, Lindelofova vize kultovní comicsu stále není pro každého a i já si budu stále stát za tím, že minimálně v první polovině nemá seriál s atmosférou Mooreova díla nic společného. Prostě to jsou Pozůstalí v malinko comicsovější edici, což mně osobně bylo dost proti srsti. Jenže v závěrečné třetině, zejména tedy v posledních dvou dílech, dokázal Lindelof všechny linky, vršené bizarnosti, otázky a různá témata až překvapivě nádherně uzavřít dohromady. Navíc zde konečně došlo na comicsové ducha a projekt od HBO má najednou se svým předchůdcem společného více, než bychom ze začátku tušili. Něco mi říká, že i Alan Moore by nad tímto skvělým vyvrcholením brblal méně, než je u něho zvykem. Tedy kdyby ho někdo přivázal k židli, dal mu pistoli k hlavě a donutil ho dívat, samozřejmě.

Jenže i přes skvělý závěr mé rozpačité pocity ze zbytku série převládají. Stále si myslím, že Lindelof lámal opěvovanou látku až příliš do svého osobitého stylu. I když se snažil tento svět šikovně rozšířit, nejsilnější byl seriál stejně v momentech, kdy se více opíral o comicsovou bichli. Což je nejvíce vidět u nových postav, které si mě ani po devíti příliš nezískaly a hlavní hrdinka Angela se mi vůbec nedokázala zarýt pod kůži. Watchmen jsou tak nejsilnější v okamžicích, kdy se na scéně objevuje někdo ze starých známých v čele s Laurie a Veidtem. Ostatně, závěrečná třetina není skvělá jen díky šikovně vystavěnému scénáři, ale také díky tomu, že dává konečně velký prostor božímu Jeremy Ironsovi. Pokusy o reflektování společenských témat, zejména rasismu, mi zde pak přišly až příliš tlačené na sílu a vlastně i trochu zbytečné. Watchmen prostě nejsou jednoduchým projektem na recenzi. I přes parádní uzavření, nesporné řemeslné kvality a boží soundtrack mě Lindelofův pohled nesemlel tolik, jak od počátku měl. Mezi výrazné počiny roku ale i přesto patří. 7/10

Jak to vidí krauset
Ambice má charisma. Vzít možná nejlepší komiks všech dob, aktualizovat ho a podvrátit a přitom zůstat věrný celkové myšlence, kterou Watchmen přináší o superhrdinství, to chtělo od Damona Lindelofa nadlidskou odvahu ve vlastní vizi. Nemám Watchmen nijak načtené, a tedy ani důvod chovat se k nim pietně, o to víc ale dokážu ocenit směry, kterými si Lindelof vydává. A nesouhlasím, že si měl vytvořit vlastní svět od nuly, to, jak pracuje s odkazem a aktualizuje ho, v tom je jasná bravura.
Hrdiny renovuje uvěřitelným způsobem, dává jim novou hloubku i původ. To, co dělá s Hooded Justice, dává takový smysl. Lindelof se pouští do excelentního world buildingu a velmi mu je ke cti, že se nesnaží vše zbrkle vysvětlovat, Watchmen nejsou doslovní a expozice se drží na minimu. Navíc se seriálu excelentně daří zachytit duch doby, od bílých nadřazenců, kteří „nejsou rasisti“, jen už se „nechtějí pořád někomu omlouvat“, protože „dneska je zločin být bílý“. Skvěle je tu ilustrována argumentace lidí, kteří si mylně myslí, že obrácený rasismus je větší problém než klasický rasismus. Celá šestá černobílá epizoda a symbolika provazu kolem krku je úžasně výmluvná.

Seriál má v podstatě osmidílnou expozici, ale jakou! Lindelofovi jde tradičně více o atmosféru a myšlenky a jednotlivosti, ale na děj bohaté finále skoro všechny konce sváže, a to i tematicky. Věnuje se otázce moci a tomu, zda absolutní moc má skutečně tendenci korumpovat absolutně, a kdy by se proti ní mělo zakročit. Dokázal toho Dr. Manhattan málo? A byl sám v pasti času, vlastně zcela impotentní ve své omnipotenci, protože otrokem času? S velkou mocí jde ruku v ruce velká zodpovědnost, jak víme.
Dalším takovým tématem je maskování a samozvanectví. Jakmile si zakryjeme totožnost, je obtížné odlišit dobro od zla. I Adrian poznamenává, že „masky dělají lidi krutými.“ Maska žádné rány neuzdraví, „protože ty musí dýchat.“
Dr. Manhattan Adriana znejistěl pozorováním, že „nikdy nic nekončí“ a Veidt doslova zamrzl u jednoho triku. Poslední epizoda se jmenuje See How They Fly, ale ve Watchmen nelétají superhrdinové, nýbrž olihně. Jsou tam věci a vizuální nápady, které jsem nikdy nikde neviděl: rozmašírovávání bizonů, pacifikace výbušniny pomocí rakve s nebožtíkem, popřípadě jistá erotická pomůcka, kterou si s sebou vozí Laurie.
Watchmen jsou za mě nejlepší seriálovou novinkou roku. A rozhodně ne ve stylu Kyklopů coby jednooký král. Mají váhu a zároveň virtuozní lehkost vyprávění. Je to promyšlená kreace od titulů epizod přes výtvarnou stránku po sdělení a úžasné vzepětí tvůrčích sil. 10/10
Jak to vidí Sam.Vimes
Lindelofovo seriálové pokračování Watchmen se mi hodnotí velmi těžko. Rozhodně se mu nedá upřít vynikající formální stránka, ať už u soundtracku a celkově práce s hudbou, u střihu a kamery, barev nebo struktury některých epizod. A dobří až výborní jsou i herci, především Jeremy Irons. Problém je, že Lindelof si po sedm epizod točí v podstatě další Pozůstalé, spoustu času tráví s novými postavami, které nejsou ani zdaleka tak zajímavé jako ty staré (a vlastně nejlépe fungují právě jen ve chvílích, kdy přihrávají těm starým), pokládá spousty otázek a občas odkazuje na původní Watchmen, s jejichž odkazem se moc nepáře.

Lindelof snad ani neumí vyprávět jinak než pomocí vrstvení záhad prokládaných příležitostnými bizarnostmi. Jenže tohle funguje úplně jinak, když si staví od počátku vlastní svět mysteriózního ostrova či populace poznamenané nevysvětlitelnou ztrátou a jinak, když navazuje na již existující svět a charaktery jiného autora. A u té druhé možnosti to bohužel dost skřípe. Jenže pak v posledních dvou epizodách, jako kdyby si Lindelof vzpomněl, že přeci jen točí Watchmen a ne Leftovers 2, přeostří na ty správné postavy a dovede svůj příběh k výbornému finále, jež hýří stylovými momenty i nápady a fungují v něm emoce.
Hádám, že jako maraton by mohli seriáloví Watchmen fungovat lépe, byť pak zase bez pauzy na zamyšlení možná něco tolik nevyzní. Koncovka se povedla skvěle, jen bych si přál, aby tvůrci zvolili rozumnější model než sedmidílný prolog (kde jsem se s Lindelofem mnohdy trápil), z něhož pak vzejdou dvě skvelé epizody. 7/10
Velká paráda. Wind River považuji osobně z...
Je to celkem povedené. Začátek mě sice tak...
To jsem se lekl :D
Velmi dobrý výběr. *:+*
Super správa. Mám Radosť!!!!!!
Těším se, líbí se mi, že umí dodat i ty vá...
Proběhlo už přeci [link="https://en.wikipe...
Podle mě se radikální křídlo demokratů sku...
Jako ta reakce je samozřejmě absolutně dis...
Asi nejsem soudný, ale mě přijdou naprosto...