Letošek evidentně přeje silným minisériím, které jsou postaveny na reálných událostech. Tedy lépe řečeno na tak děsivé realitě, až z toho chvílemi zůstává rozum stát. Po neskutečně atmosférickém Černobylu patří do této kategorie také novinka oceňované režisérky Avy DuVernay When They See Us, která je inspirovaná neuvěřitelnými událostmi okolo nechvalně proslulého případu zvaného Central Park Five. A už teď je jasné, že právě tyto dva projekty si to na předávání prestižních cen Emmy a spol. nekompromisně rozdají. A drsný příběh od Netflixu bude nad seriálovou událostí od HBO možná paradoxně triumfovat. Zatímco Černobyl silně rezonuje zejména na našem kontinentu, ve Spojených státech se silně mluví právě o When They See Us a velebení kritiků je v podstatě na stejné úrovni. A dá se říci, že vlastně celkem právem.

When They See Us je totiž opravdu dalším silným příkladem toho, jak dokáže být reálný příběh drsnější, krutější a smutnější, než kdejaká filmová fikce. Čím méně pak o celém případu víte, tím více budete, zejména v úvodních dvou epizodách, koukat s nevěřícím výrazem. Ve zkratce tedy jen řekněme, že případ Central Park Five se točí okolo brutálního znásilnění 28leté ženy, z něhož byla neprávem odsouzena pětice mladíků kolem 15 let, konkrétně čtyři Afroameričané a jeden Hispánec. A zbylé detaily a události už je opravdu dobré nevědět. Reálné události jsou totiž v tomto případě vlastně docela bizár. Ale velmi smutný a nepříjemný bizár, u jehož prvních dvou částí vám rozhodně nebude hezky.

Jak už jste asi vytušili, právě úvodní polovina čtyřdílné minisérie je z celého projektu nejvíce pohlcující. Pasáže okolo výslechů i následný soudní proces jsou opravdu silné, svým průběhem šokující a tvůrčím stylem připomínají tyto díly to nejlepší z American Crime Story. A soud z druhé části se s procesem O. J. Simpsona může téměř srovnávat. Ava DuVernay, jejíž tvorba šla vždy tak trochu mimo mě, si zde pak naštěstí nehraje na ženskou verzi Spikea Lee a místo toho servíruje řemeslně precizní, civilní a správně odtažitou podívanou, v níž prostě všechno funguje, jak má. Téma rasismu se zde naštěstí neakcentuje tak na sílu a za každou cenu, jak jsem se obával, a je tedy naštěstí dávkováno v té správné míře. A je pak pouze jedním z hlavních témat, jimiž se série zabývá.

Druhá polovina minisérie však bohužel nedokáže v kvalitách zcela naplno navázat a zejména třetí zářez pak naplno ukazuje režisérčiny největší slabiny. A to ne zrovna šikovnou práci s postavami a zejména emocemi. Zde vás zkrátka i snaha o vyhrocený emotivní moment nechá chladným a nepěkné osudy hlavních charakterů s vámi prostě nepohnou tak, jak mají. Závěrečný díl, v němž se probírá asi nejtragičtější osud z celé pětice, pak dojmy ze slabé třetí části znatelně vylepšuje. I přesto je znát, že režisérka si je mnohem jistější ve vyšetřování případu, než v osobnějších a emotivnějších rovinách. A také s tempem má u až příliš rozvleklých posledních dvou epizod malinko problémy.

Tam, kde ovšem místy tápe režisérka, zachraňuje situaci precizní zbytek. Což znamená kromě silného scénáře zejména herecké obsazení, kde kromě přesně obsazených dětských herců i jejich dospělejších verzí dostaneme také řadu známých herců ve vedlejších úlohách v čele s Verou Farmigou, správně slizkou Felicity Huffman, Famke Janssen, Johnem Leguizamem či Joshuou Jacksonem. A prakticky všichni zde hrají na maximum a zejména Farmiga si u mě po několika nevýrazných projektech zase pořádně zvedla reputaci.

Minisérie When They See Us nebude v globálním měřítku takovou seriálovou událostí jako nedávný Černobyl. A není ani tak řemeslně a režijně vybroušená. Svým způsobem je ovšem, aspoň ve Spojených státech, minimálně stejně důležitým projektem. Ukazuje totiž, jaké absurdnosti a nespravedlnosti se mohou v moderní době stát. Streamovací gigant i zkušená režisérka pak měli otěže pevně v rukou a hlavně díky ním se o celé události v USA zase hodně mluví. A zejména díky úvodním dvěma částem na osud Central Park Five ani vy jen tak nezapomenete.