Živí mrtví

Tak a je to tady. Moment, který už musel asi nevyhnutelně přijít, i když jsme ho co nejdéle oddalovali. Dneškem nejspíš definitivně končíme s recapy Živých mrtvých. A že to byla opravdu dlouhá, a v některých sezónách i dosti komplikovaná, éra. Se zombíky jsme zažili celkem dost zábavy a v posledních letech jsme s nimi bohužel už spíše přetrpěli hodně pitomých a bolestivých chvil. A naše trpělivost byla mnohdy opravdu velká. Jenže čeho je moc, toho je příliš, a aktuální osmá série zombíků je silným kalibrem už i na nás. 

Ono už to vlastně ani není vtipný, ale jen hodně smutný. Živí mrtví vždy přitahovali řadu hejtrů, i přesto ovšem byla každá série menší seriálovou událostí, u níž se mezi odpůrci a fanoušky hojně debatovalo a celkově bylo okolo zombíků (nejen) na internetu veselo. Jenže v osmé sérii přišla definitivně změna. Okolo seriálových nemrtvých je doslova mrtvo a nikde se příliš nediskutuje, protože i unaveným fanouškům došla slova chvály. A sledovanost pak tento týden dosáhla největšího dna od druhé sezóny. I po nejnovějším díle pak musíme říct, že je tento divácký nezájem a odchod z největší popularity naprosto zasloužený.

Scenáristé totiž jako by si z ubývajícího zájmu nic nedělali a dopouštějí se pořád těch samých chyb, které už přitom většinu diváků spíše vytáčejí. I tentokrát totiž dostáváme typickou ukázku natahovaného a zbytečně roztříštěného děje. Pamatujete si na malý cliffhanger z konce první epizody, kdy Negan s Gabrielem zůstali trčet v karavanu obklopeném zombíky? Tak až v pátém dílu (!!!) se k této situaci konečně vracíme. A protože vykecávání kněze a borcem s Lucille samozřejmě nestačí, dostaneme ještě houstnoucí atmosféru u zbytku Spasitelů a konflikt mezi Rickem a Darylem.

Tentokrát by se zde přeci jen pár světlých záblesků našlo. Scény, v nichž se Gabriel snaží Negana vyzpovídat, a my se tak konečně dozvídáme něco z padouchovy minulosti, totiž díky Morganovi opravdu fungují a dávají aspoň malinko vzpomenout na časy, kdy prim hrála hutná atmosféra a sázka na postavy opravdu fungovala. Jenže ten zbytek je zase marnost nad marnost, která kdyby se o takových 20 minut zkrátila, tak by se vlastně nic nestalo. A navíc ukazuje, že právě na atmosféru a silné charaktery už tvůrci většinu času kašlou. U Neganových kumpánů vládne nuda, v níž byste nenašli napětí ani mezi Eugenovými přerostlými vlasy a roztržka mezi Rickem a Darylem je tak vycucaná z prstu až je k smíchu. Tahle se fanouškovská přízeň zpátky opravdu nezískává.

Živí mrtví pořád dřou ve své osmé štaci bídu z nouzí a divák už kromě setrvačnosti a občasné dávky Negana nenajde snad žádný důvod, proč se na tento vyšeptalý kousek dívat dál. Tady už prostě nefunguje nic a já už se vlastně koukám jenom proto, abych zjistil, čím tvůrci završí tuhle mizérii v blížícím se mid-season finále. Dokáží nás aspoň zde autoři posadit na zadek, nebo nám definitivně dojde trpělivost? Bojím se, že odpověď znám už předem.

S08E03 - Monster

Nová série zatím nikomu moc radosti neudělala. Přiznejme si, Walking Dead už zdaleka není tím seriálem, kterým býval. Vlastně ani pořádně nevím, co napsat k recapu nové epizody. Už třetí díl po sobě je to to stejné. Rick versus Negan. A jejich následovníci, kteří proti sobě vedou válku. Takto se skutečně dá popsat děj celé osmé série a vůbec bych neřekl, že ve zkratce. Nic jiného se tam prostě vážně neděje.

Kde jsme skončili minule? Vrátila se postava z první série, která ale zmizí stejně rychle, jako se objeví (díky Daryle). Daryl zabíjí. Ezekiel si hraje na filozofa. Rick má morální dilema. Epizoda končí cliffhangerem. Přiznám se, že během sledování jsem docela často koukal na hodiny, protože už jsem se těšil, až díl skončí a já se budu moct věnovat jiným věcem. Neubránil jsem se dojmu, že bych daleko radši sledoval jiné, lepší seriály. U této epizody jsem si také všiml jedné věci. Už dlouho mám pocit, že celý seriál stojí na jednom místě. Jakoby scenáristé prostě nevěděli, jak se posunout v příběhu dále, a prostě se v tom plácají jako ryba na suchu. Jednotlivé díly jsou proloženy dlouhými dialogy o ničem a sem tam se objeví nějaká akční sekvence, která ale diváka bohužel už příliš nenadchne. Rick a jeho parta prostě měli skončit už před dvěma či třemi lety, když byl seriál na vrcholu.

Tak už je zase konec. Nebo možná díky bohu, že je konec? Sedmá série The Walking Dead nám opravdu příliš důvodů k radosti nedávala a je rozhodně tou nejroztahanější a nejvíce dramaturgicky nezvládnutou ze všech. Zombíci zkrátka získávají zasloužené rozpačité reakce ze všech stran, finále ovšem mohlo tyto rozpaky přeci jen trošku zachránit. Ostatně, tvůrci už v minulých řadách ukázali, že nabušené a událostmi natřískané závěry jim jdou docela od ruky. Ten letošní navíc sliboval první pořádný střet s Neganem. Jak to tedy nakonec dopadlo?

Rick a spol. se tedy pilně připravují na první velkou potyčku se Spasiteli, při níž by rádi porazili i samotného Negana. A možná jim v tom pomůže i přeběhlík Dwight. Náš oblíbený záporák s baseballkou se mezitím snaží na svou stranu ukecat uvězněnou Sashu, která má ovšem svůj vlastní plán. Spasitelé jsou zkrátka za rohem a vše bohužel nepůjde podle Rickových představ. Pomůžou mu nakonec Ezekielovi hoši z Království a Maggie s posilou z Hiltopu? No, hádejte dvakrát.

Tolik známých postav v telce nebylo snad od první části sedmé série! Před finišem aktuální řady The Walking Dead se konečně upozaďuje striktně epizodické vyprávění, a my se tak po dlouhé době znovu setkáváme se všemi (skoro) našimi oblíbenci. V epizodě S07E15 – Something They Need se s Rickem a tlupou vojáků vydáme krást nové zbraně a verbovat ženštiny na pláž, a se Sashou strávíme moc hezké chvilky s Neganem a srabáckým Eugenem. A bude toho víc.

Asi nejvíc tentokrát potěšila linka s Maggie a velkohubým Gregorym, kde došlo na poměrně zásadní rozhovor v mezičase během sázení stromků za branami Hilltopu. A překvapila také následná mini-bitka s nemrtvými. V ní se ukázalo, jaké trumfy vlastně (ne)má Gregory schované v rukávu, a lze říci, že právě od této části příběhu lze do budoucna čekat velké věci. Nejvíce potom naopak zklamala linka, která měla působit nejrozmáchleji, a sice ta s obsazením ženské vesnice u pobřeží. Inu, méně je někdy více.

Došlo zde totiž dokonce i na několik výbuchů! Ohnivou apokalypsou ale tvůrci v akčním guláši nepolevují a rozhodli se nás zahltit ještě z prstu vycucaným útokem zombií z nedalekého tankeru (předtitulková scéna přitom byla top), při kterém se vystřílí víc nábojů, než jsou alexandrijští inženýři schopni vyrobit za měsíc. Něco mi navíc říká, že si Rick a jeho banda touhle kolosální zradou a odebráním zbraní přeživším z Oceanside vykopali vlastní hrob. Odkudpak asi v dalších dílech dorazí v nejméně vhodnou dobu vendeta?

To už se ale dostáváme k Sashe a její urputné snaze odkráglovat Negana tím, že se (chytře) infiltruje do jeho osady a tam se (blbě) nechá chytit. Po zjištění z minulé části, a sice šoku z obrácení Eugenea na špatnou stranu, má navíc Abrahamova milenka další plán. Ten možná bral v potaz fakt, že je ukecaný vlasatec přelétavým strašpytlem, nepočítal už ale s chytrolínovým selským rozumem a až dětinskou naivitou. Zprvu bravurní nápad se zřítil jako domeček z karet. Bude ze Sashy brzy další... Negan? Totální války se nejspíš příště nedočkáme, menší čistka by nicméně klidně proběhnout mohla.

Ale jo, takhle by to šlo. Sedmá série The Walking Dead je pro mě vlastně jedna velká zívačka, která obzvláště ve své druhé polovině diváka buď co nejdříve uspí, nebo se začne brzy smát nad marností scenáristů. Už minulý díl zaznamenal menší zlepšení a zdá se, že v malinko povedenějším připravování půdy před finále hodlají tvůrci pokračovat i nadále. Stačilo se přitom po delší době podívat do poněkud přehlíženého Hilltopu.

Právě v této osadě připravuje Maggie místní obyvatele na možnou bitvu s Neganem. Jenže zatímco ona se společně se zuboženým Darylem musí schovat před nečekaným příjezdem Spasitelů, Sasha s Rositou využijí situace a vydají se s oblíbeným záporákem navždy vyřídit účty. Šéfa kolonie, slabocha Gregoryho mezitím čeká dosti nepříjemné překvapení.

Já snad ještě začnu na starý kolena psát, že se mi líbí x-tá sezóná Živejch mrtvejch, tyvado. Kdo bude tvrdit, že se u S07E13 – Bury Me Here nudil, a že na epizodě nebylo vůbec nic překvapivýho, tak mu prosimvás pěkně nevěřte. Protože podle mě kecá. Nemrtví chodci mi dělají poslední dva díly ohromnou radost a vážně bych nečekal, že se budu po tak šíleně dlouhé době u televize zase jednou bavit. Co se povedlo?

Nejeden divák by možná předpokládal, že když nová epizoda začne prostřihem na Království, že jej po minulé akční části s Rickem pro změnu čeká další čtyřicetiminutové lovení ptactva, doručujícího poštu, z dutiny nosní. Ale není tomu tak! Morganův šokující objev, který mu scénáristé nadšeně vrazili do pařátů, totiž baví. A šokuje. Seriáloví The Walking Dead se zbavují vyšinutých postav (pamatujete ještě na Jima a Shanea z 1. řady?) ještě před tím, než stačí ohrozit celou komunitu. A dělají to inteligentně a stylově.

Takže? Ezekiel je se svou grupou na cestě k další předávce části potravin Spasitelům, když se něco ošklivě pokazí. Jeden vodní meloun z dvanácti totiž chybí, a to není vůbec žádná sranda, zvlášť když na sraz dorazíte pozdě kvůli nezodpovědnému zaměstnanci Globusu, který se neumí postarat o úklid nákupních košíků. No průser. A protože má s sebou Neganova skupina jednoho obzvláště nervózního a namachrovaného frajírka, dojde na krev. Nic z toho pochopitelně nebylo (tak docela) v plánu, a tento čin odstartuje řadu událostí s razantním dosahem do budoucna.

Najednou máme v bedně o postavu méně. Krev ale ještě ani nepřestala stříkat, a už se schyluje k dalším trablům. Dozvídáme se více o ne úplně košer Morganově psychickém stavu, a tvůrci nenápadně naznačují, že nás s poměrně oblíbenou postavou v brzké době čeká ještě pěkných pár twistů. Dnešní epizoda byla o umění zachovat si chladnou hlavu a naopak nechat vzkypět vztek v situacích, které to vyžadují. A dívalo se na ní pěkně. Akci střídá chytré ždímání psychologických manýrů jednotlivých postav, a já začínám věřit, že finále bude masakr. Nejen fyzický, ale i duševní.

Za uplynulé roky už jsem se tak nějak naučil nemít od zombie hitu Živí mrtví velká očekávaní a často raději čekat poněkud hloupoučkou a natahovanou zombie nudu. To, co se však tvůrci rozhodli naservírovat věrným divákům v aktuálním díle s názvem Say Yes, ale opravdu nemá obdoby. Pokud jste si totiž u minulé epizody věnované Eugenovi okousávali nehty nudou, nyní si asi sežerete rovnou celou ruku. Tvůrci nám totiž po dlouhé době zase jednou ukázali, jak vypadá to pravé seriálové zombie dno.

O příběhu zde tentokrát vlastně ani nemám co psát. Něco jako děj zde totiž prakticky neexistuje. Rick s Michonne se zkrátka vydávají hledat pro své nové spojence zbraně a občas u toho zabijí zombíka nebo si zasouloží. Tara řeší dilema a čím dál otravnější Rosita si zase hraje na rebelující drsňačku a divák má stále větší touhu na ní vypustit Negana s Lucille. Víc ani ťuk.

Nebudu lhát a prostě na férovku napíšu, že jo, určitě sem celkově dost línej, ale tentokrát to vážně není tenhle případ. Ohledně nové epizody The Walking Dead s pořadníkem S07E11 a názvem Hostiles and Calamities totiž vážně není moc o čem psát. Proto dnes zcela výjimečně jen v rychlosti. A návdavkem vás ani nebudu dlouho napínat: díl to byl oproti dosavadnímu zbytku sezóny vcelku povedený!

Eugene a Dwight. Plus trocha Negana a několik lehkých slečen. No a tady by vlastně recap klidně mohl skončit, i když ono se toho kupodivu stane ještě o trochu víc – hlavně tedy po stránce charakterního rozvoje hned několika lidiček. Tvůrci seriálu se chytli za hlavu a předvádějí ryze psychologickou padesátiminutovou část, a světe, div se, ono to funguje. Josh McDermitt (Eugene) doopravdy hraje a skrze svou postavu nutí diváky k přemýšlení!

Negan se totiž snaží udělat z nebohého alexandrijského muničního dodavatele svou vlastní chovnou ovečku. Myslí si, že má Abrahamova kamaráda dokonale přečteného. Že ví, co vlasatec chce. A divák si to myslí taky. McDermitt a scenáristé si tudíž se všemi hrají, maskují Eugenovy myšlenky, a skrze jeho křečovité grimasy a odměřené vědecké žargony nechávají vyklepanou postavu říkat přesně to, co by od ní Spasitelé čekali. Zradí náš vlasatý přítel nakonec? Baví mě to.

A dál? Ve druhé polovině sledujeme znetvořeného Dwightíka. Zatím asi nejpropracovanější postava na straně Spasitelů je nucena šlápnout do pedálů, a na motorce hledá po širém okolí svou exmanželku. Odkrylo se hodně z Dwightovy minulosti, a nebylo to ani úmorné, ani trapné, a dokonce ani zbytečné. Zdejší charaktery rozhodně mají co nabídnout, když se pisálci nových epizod dobře vyspí. Jakási naděje, že televizní Živí mrtví neskončí jako opovrhovaná soap opera po vzoru Tak jde čas, tu stále je...

Asi na málokterém place bylo v posledních měsících takové horko, jako u tvůrců Živých mrtvých. První polovina sedmé série se nelíbila téměř nikomu, moc se toho v ní nestalo a totální roztříštěnost dějových linek mnoho diváků naštvala natolik, že už dali zombíkům sbohem. Sledovanost tak klesala raketovou rychlostí a kravaťákům z AMC bylo jasné, že druhá polovina série musí konečně šlápnout na plyn a získat si věrnost fandů zpět. A světe div se, tvůrcům ten jejich reparát opravdu celkem vychází. Minulá epizoda sice ničím bulvy neurvala, byla ale celkem příjemnou zombie oddychovkou, jež diváka konečně dokázala pořádně pobavit. A nový zářez v této vlně naštěstí pokračuje.

Rick a spol. se tedy při své záchraně otce Gabriela dostávají do konfrontace se zcela novou, a hodně divokou, skupinkou přeživších. I když se její členové netváří příliš přátelsky, náš zarostlý hrdina vycítí příležitost k verbování nových posil proti Neganovi. Ukecat je na svoji stranu ovšem nebude vůbec jednoduché. Daryl se pak mezitím rozkoukává v Království, kde se snaží Morgana s Ezekielem přemluvit ke spolupráci. Při svém tamním toulání však samozřejmě nenarazí na nikoho jiného, než samotářku Carol.

A nutno říct, že tvůrci se ze svých předešlých chyb evidentně poučili. Konečně tak, alespoň protentokrát, upustili od svého dramaturgického zlozvyku věnovat se pouze jedné příběhové linii a natahovat nudný příběh do nesnesitelné stopáže. Tentokrát se scenáristé zaměřují na dění okolo Ricka i Daryla a celé epizodě to velmi prospívá. Díl má konečně ten správný drajv, tempo, slušnou řadu zajímavých momentů a divákovi se nechce už po prvních minutách zívat nudou. Rickův zombie zápas mi pak dokonce připomněl ty drsnější a povedenější časy seriálu. Bohužel, láska tvůrců ke zbytečným a plytkým dialogům se v poslední třetině zase projeví a závěrečné minuty už zase budete pomalu bojovat se zíváním. I přesto ovšem “desítka“ obsahuje mnohem více zábavných a vděčnějších momentů, než první poločas série.

Ne, pořád se nejedná o žádný seriálový zázrak a stále se tu nevylézá z televizního průměru. Když si ale divák zvykne na malinko jednodušší zábavu a čím dál stupidnější chování postav, čeká ho vlastně celkem svižná a neurážející nemrtvá zábava. Ano, ambice tvůrců jsou možná mnohem výše. Po té loňské nudě však tímto stylem rozhodně nepohrdnu. Příští týden se navíc o slovo konečně zase přihlásí naštvaný Negan, takže by mohlo být ještě více veselo.

Asi jste to vůbec nečekali, ale je to tak. Zombíci se v únoru s již železnou pravidelností opět přitrmáceli do televizních přijímačů všude tam, kde na nich lze chytnou AMC, a znovu je to návrat dlouho vyhlížený. A byly na něj kladeny nemalé nároky. Jak se tvůrci osm dílů před výroční 100. epizodou s těmito očekáváními poprali? S07E09 – Rock in the Road nepřináší nic moc nového a hraje se spíš na klid před bouří, i tak ale dojde na několik sympatických scén. Třeba na blbnutí s ocelovým lankem a hordou nemrtvých...

Seriál se začíná čím dál tím víc diametrálně odlišovat od papírové předlohy. Po obýváku se mi tu někde válí již dvacátý crwí sešit s názvem Totální válka, který jsem sice zatím nečetl, různých odboček jsem ale i doposud registroval více, než by bylo zdrávo. Comicsy si dlouhodobě drží áčkovou kvalitu, zatímco seriál je již delší dobu spíše takovým úsměvným béčkem. Dialogy jsou uboze předvídatelné, klišoidní hlášky padají hrdinům od huby častěji než Arnoldovi v devadesátkách, a všichni tu v důležitých scénách legračně stojí v kroužku a činí vážná rozhodnutí. Asi jako Strážci Galaxie, akorát bez vtipného mývala.

Přiznejme si holt znovu, že se na Živé mrtvé z větší části stále díváme hlavně proto, že jsou pro nás čímsi jako Rodinná pouta pro naše maminky, když ty zrovna večer tančí u žehlicího prkna. My víme, že ta jedna kulervoucí scéna na 6 – 8 epizod zase jednou přijde, a tak scenáristům onu vatu vlastně rádi trpíme. Tentokrát se v Alexandrii a jejím okolí řeší zmizelý kněz Gabriel (krade zásoby!), verbují se dobrovolníci do početné anti-Spasitelské armády (hele, máme za barákem tisíc kámošů s kulomety!), vypořádává se s výbušnou dopravní zácpou na dálnici (Negan asi nesnáší silničáře), no a nemrtví se pro změnu musejí popasovat s efektivní variací na kráječ chleba.

Kde jsem měl během nové epizody s vážnou tváří trnout, tam jsem se smál. A kde tvůrci dle mého přesvědčení vyžadovali od diváka napětí, tam jsem si plácal rukou do čela, zdali je ona cimrmanovská divadelní inscenace myšlena vážně. Jo, a začíná mi tu dost vadit jakýsi čím dál početnější fanouškovský komparz: zdá se mi, že castingové oddělení dělá seriálu medvědí službu, když do něj v každé části prosadí deset nových tváří a režie je pak nabádá, ať v pozadí záběru cvičí s holemi, běhají vojenská kolečka, hlídkují u brány apod. Atmosféře tihle neherci rozhodně nepřidávají. Ale třeba jsem v téhle válce zase jednou sám, a Spooner bude další týden vrnět blahem...

A pak že to nejde. Někdo tam za mořem si z nás jakožto fanoušků dělá v AMC evidentně legraci. Napětí je zpátky, alespoň na chvíli. Jak je možné, že lze najednou do jedné krutopřísné hodinky Živých mrtvých vměstnat všechny aktuální dějové linie a navštívit bez problémů všechny postavy? Jak to, že vše najednou šlape jako precizně natažené hodinky, kde je nuda minulých epizod? Pojďme si připomenout, co všechno se stalo v nervydrásající S07E08 – Hearts Still Beating, která po dlouhé době opět definuje pojem nefalšované televizní zábavy.

Nebyl to přelud? Těžko si lze představit, že by podobně jako poslední díl vypadal celý zbytek sezóny (který do beden znovu dorazí v polovině února). Je to něco nemyslitelného: seriál, který se za poslední roky nešťastně vyprofilovává jako roztahané post-apo cosi, kde dostanou v každé části prostor maximálně tři charaktery, však překvapivě dupe na plyn. Děj najednou odsýpá, v hodinovém scénáři je místo pro všechny přeživší, a zvraty nespočítáte ani na prstech zombíkem ohlodané ruky. Rick a hausbót, Michonne a Spasitelka, Carol hádající se o válce. Odkud se vzal ten náhlý thrillerový drajv?

Nabízí se pochopitelně slovo záměr. Tvůrčí záměr, kdy konečně dochází k razantní změně příběhové skladby poté, co se Negan pomalu ale jistě utrhává ze řetězu. Dokud je Morganova postava relativně v klidu a jen nenuceně šikanuje oblíbené hrdiny, nenamáhá se scénář s hektičtějším svazováním jednotlivých osudů. Jakmile ale začne být hrozba reálnější a Negan ďábelštější a nekontrolovatelnější, je v Alexandrii třeba táhnout za jeden provaz. Napětí elektrizuje.

Rozdělení skupiny nejen za účelem hledání zásob je nyní chápáno jako cílené Neganovo oslabování komunity. Podobně tudíž došlo i k rozštěpení vyprávění: jakémusi záseku na mrtvém bodě, kdy jsme každý týden sledovali okolnostmi zdeptané jedince. V množství je pak síla nejenom fyzická a duševní, ale i narační. Po jednom Negan dokáže Rickovu bandu zlikvidovat, dohromady už je to ale těžší. Setkání u kulečníkového stolu pak navíc nepůsobí prvoplánovitě, naopak. Smrt jednotlivých postav vynikne úměrně tomu, čím více se jich divákovi během čerstvé televizní hodiny připomene.

Takže takhle by to rozhodně šlo. Za sebe říkám, že pokud měla první polovina sedmé řady demonstrovat rozpad lidské naděje, promítnutý fikaně do vypravěčského formátu, povedlo se. Mid-season katarze v tomto směru zafungovala perfektně a nekompromisně ukázala otřepané „Spolu přetrváme, sami padneme“ (Rick Neganovi nepoděkoval, ale vyhnal jej, pamatujete?). Slabší části teď proto po krvavém srazu v Alexandrii dávají sice pochybný, ale jakýs takýs smysl. A i když se z postřelení Lucille nejspíš dalo vykřesat mnohem více emocí, natěšenost na onu nezbytnou válku stoupá výš a výš...

Myslím si, že minimálně čeští fanoušci dávají AMC dobře na srozuměnou, že se jim natahovaná stavba nových epizod Živých mrtvých pomalu začíná zajídat – hodnocení na Edně tomu rozhodně nasvědčuje. Nikomu se holt nelíbí, když musí čtyři díly sledovat střípky osudů postav, jež ve zdejším zombielandu nejsou tak populární, na úkor Ricka a jeho nejbližších, kteří seriál táhnou nejvíce. Neznamená to ovšem nutně, že se v takovém případě musí jednat o slabší část, což dokázala i nejnovější S07E05 – Swear.

K nabytým informacím o tom, že bude šestka o jinak nemastné neslané Taře, jsem přistupoval se značným skepticismem. Celkem zbytečně. Ze začátku se sice hejtuje poměrně snadno – to když režie používá asi tak desetkrát rozvleklejší naraci než je nutné – později se ale Přísaha rozjede. A dává i docela smysl. Tara narazí na podivnou komunitu lidí při pobřeží a celkem reálně se rozhoduje, jakou má tato pro jejich vlastní skupinu v Alexandrii význam. A v mezičase utíká o život. Nejen před nemrtvými.

Takže bych lhal, kdybych tvrdil, že mě noví zombíci opět ničím nepřekvapili. Bylo fajn vzpomínat, kde divák Taru v minulé sezóně s Heathem opustil. Bylo pěkné si uvědomit, že i vedlejší charaktery mohou mít stravitelnou příběhovou vsuvku. A bylo zábavné objevovat novou naději anebo hrozbu, na kterou oplácaná (jak je to v post-apo světě možné?) postava nečekaně narazila. Je navíc zřejmé, že má epizoda význam v kontextu již odvysílaných částí a je pravděpodobné, že k mručivým ženám z Oceanside v budoucnu ještě zavítáme. Negan z toho radost určitě mít nebude.

Tak jsem se konečně dočkal. Už jsem se obával, že nám sedmá série zombie megahitu bude servírovat pouze jednu utahanou nudu za druhou. Doslova jsem žasl na schopností tvůrců natahovat plytký a asi tak deset minut trvající děj téměř na hodinovou stopáž. Jenže jak se zdá, i v post-apokalyptickém světě Roberta Kirkmana se občas blýská na lepší časy. Ne, pořád se ani nepřibližujeme k seriálovému nadprůměru. Epizoda s názvem Go Getters ale konečně zvládá aspoň dvě základní věci. Pobavit diváka a posunout děj konečně aspoň malinko vpřed.

Tentokrát se totiž podíváme do Hilltopu. To je tak kolonie, v níž pobývá sympaťák Ježíš, a která nabízela minulou řadu hodně potenciálu. A proto jsme ji logicky už nejméně sedm epizod nenavštívili. Tentokrát se zde však uhnízdila nebohá Maggie, která se zdravotně i psychicky srovnává s předešlými událostmi, a společnost jí zde dělá i parťačka Sasha. A holky by se tu vzhledem k současné situaci velmi rády zdržely. Místní šéf a asi největší srab post-apokalyptického světa Gregory je ovšem razantně proti. Carl se mezitím v Alexandrii nemůže vyrovnat s Neganovou výhrou a společně s Enid se vydává na cestu právě do Hilltopu.

I když to pak zpočátku nezví kdovíjak lákavě, ono to tentokrát opravdu docela šlape. Atmosféra začne v průběhu dílu sympaticky houstnout, dialogy tentokrát mají hlavu i patu a hlavně se dává prostor vedlejším charakterům, jež jsou stále dosti zajímavé. Ze Sashy se stává správná drsňačka, Ježíš je pořád neprávem upozaděný sympaťak a Gregory je tak ukázkový blbec, až diváka prostě baví. Když se pak na scénu přiřítí Neganova pravá ruka v podání Stevena Ogga aka magora Trevora z GTA 5, mnoha divákům úsměv z tváře jen tak nezmizí. Skoro jsem až čekal, kdy v Trevorově zuřivém stylu s někým hodně ošklivě zamete. Záporáky pro tuto sérii zkrátka vybrali v AMC na jedničku s hvězdičkou. To už divák seriálu odpustí i toho rádoby drsného Carla či fakt, že najednou se postavy dostanou do Hilltopu jen při jedné odpolední procházce. Přitom ještě nedávno jim to dělalo problémy i autem.

Tentokrát to zkrátka šlape, jak má. Do starých dobrých časů má sice pátý zářez stále zatraceně daleko, z dějového hlediska se ovšem už konečně začínají dít o něco zajímavější věci a dočkáme se i pár scenáristických pomrknutí do budoucna. Závěrečná scéna pak dává tušit, že bychom se do poloviny sezóny a tradiční pauzy přeci jen mohli dočkat zase nějaké té zajímavé polízanice. Zkušenost ale v tomto případě mluví za vše, a nás tak po této sympatické jednohubce nejspíš zase čeká propad do nudné rutiny. Rád se však budu mýlit.

Spontánnost existuje. Musím uznat, že alespoň co se striktně zavedené stopáže týče, tak tady se AMC narušení standardů rozhodně nebojí. Aktuální epizoda Živých mrtvých má totiž rovnou hodinu, a na přetřes v ní po dlouhých minutách přichází (fanfáry!) Rick a jeho truchlící kámoši z Alexandrie. S07E04 – Service již dle trailerů slibovala hutnější děj než předchozí dvě komorní části, očekávání tedy byla nemalá. Bavila nás začátkem tohoto týdne konečně seriálová odrůda nemrtvého Kirkmana?

Fanoušci původního comicsu se pomalu smiřují s tím, že televiznímu Neganovi nejspíš nikdy nenarostou tak macaté kulky, jako jeho papírovému předobrazu. V comicsu je holt Negan tisíckrát maniakálnější, vulgárnější, nepředvídatelnější, no a celkově prostě mnohem strašidelnější než Morganova dvacátá verze Komedianta z Watchmenů. To ale naštěstí nic nemění na tom, že když tenhle vtipálek v křivákovi zaklepe s Lucille na brány Alexandrie, stejně z toho vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Rick & spol. mají návštěvu!

Je to nepříjemné překvapení: stihli jste sesbírat všechny zásoby, i když jejich výběrčí dorazili o týden dříve? Ne? Tak si jednoduše najdeme něco jiného, co nám místo jídla udělá stejně velkou radost! Service výborně šlape v tom smyslu, že nechá diváka permanentně napnutého, kdy snad namachrovanému Neganovi jebne a střelí náhodného rebelujícího Alexandrijce do obličeje – tohle kupodivu jakž takž funguje jak v sešitech, tak i v bedně. O fajn vsuvku se navíc stará i mrzutý Daryl, jehož mlčenlivost má v seriálu konečně skvělé opodstatnění. Nikdo netuší, co přesně se zjizvenému vlasatci honí kebulí.

Takže ano, převládá nadšení. Nuda moc prostoru ve čtvrté části 7. sezóny nedostala. Negan a jeho banda sympaticky šikanují celou Alexandrii, prakticky nikdo nezůstane ušetřen jízlivých fórků a tiků v oku z pošilhávání po krvavé baseballce. Zvlášť když se o ni stará zdrcený Rick. Po vzoru předlohy se sice klidně už teď mohlo všecko trochu víc vyhrotit (Eugene už na tom maká), praskajících nervů se ale pravděpodobně dočkáme až v mid-season finále. Ano, zase tomu věřím, páč jsem byl rezignovaně přesvědčenej o tom, že se tohle pondělí zase moc daleko v ději neposuneme. Zrušte prosím ostatní linie!

Co si budeme nalhávat, sedmá série Živých mrtvých v úvodních dílech zrovna dvakrát nenaplňuje divácká očekávání. Neganova řezničina možná skalní fanoušky stačila uspokojit, ta druhá snad nudila i ty nejzaslepenější příznivce a chvílí spíše připomínala nechtěnou komedii. Jenže třetí epizoda s názvem The Cell mohla být přeci jen o něco hutnější kafe. Ke slovu se v ní totiž dostávají asi nejvděčnější charaktery série, velebený záporák Negan a nejoblíbenější postava publika, Daryl. Jenže co na plat, ani tady nám divácká pšenka nepokvete.

Přesouváme se tedy do domova Spasitelů, v němž nemilosrdně vládne milovník krvavého baseballu Negan. Náš starý známý vlasatec je pak držen v jedné z místních cel, kde je mu vymýván mozek klasickými televizními songy a povědomý zjizvenec Dwight ho chce spolu s Neganem za pomoci drastických metod donutit, aby se přidal na jejich stranu. Jenže jak víme, zlomit kámoše Daryla není nikterak lehké. Stejně jako dokoukat tuto epizodu bez usnutí.

O nejnovějším přírůstku k Živým mrtvým se toho vlastně nedá ani příliš moc napsat. Celé je to zkrátka takové nijaké. Místo hutné atmosféry, jež by nám ukázala strach a teror v Neganově kolonii nastupuje pouze pomalá nuda o ničem, která vlastně ani nikam nevede. Divák si zkrátka na konci říká, proč na tento řídký děj s ohranými dialogy a zuboženým Darylem musí koukat celou epizodu. Jeffrey Dean Morgan je pak sice stále stejně ďábelský, tentokrát ale hraje až druhé housle a ke slovu se dostává především jeho poskok Dwight. Tedy další z řady postav, jež diváka příliš nezajímá a ani po této epizodě se to nijak nezmění.

Hlavní roli tu pak hraje ta stinná stránka Živých mrtvých, na níž si stěžujeme snad už od dávných věků, natahovanost. Místo toho, abychom se konečně vrátili k Rickovi a spol. a děj se začal aspoň malinko posouvat vpřed, my stojíme i potřetí prakticky na místě a nimráme se v ději, jenž by byl ve většině seriálu vyřízen během deseti minut. Zkrátka slabota, která nenabízí absolutně nic zajímavého. Příští týden se však konečně dostane na řadu Rick a Neganova šikana Alexandrie, tak snad už bude lépe. Snad.

Snad jste se od posledně moc netěšili. Jak to vypadá s Rickovou partou poté, co se jeho skupina minulý týden dočkala ne úplně očekávaného masakru z rukou Neganovy ostnaté baseballky, se totiž v nejnovějším díle Živých mrtvých nedozvíme. Místo toho nás tvůrci vezmou za Carol, která neustále někam odchází, aby se příště zase mohla vrátit. Už několik sezón! A aby toho nebylo málo, potkává zde tentokrát oblíbená šedovláska zdaleka nejkomičtější postavu, která se doposud v seriálových mrtvácích objevila.

Přesně tak. Žije tu totiž jeden dredatej chlápek, kterej nejenže vypadá celkem legračně, ale ještě má navíc i... tygra! A právě zde tkví hrůzostrašná pointa celého aktuálního dílu S07E02 – The Well, která jen naoko představuje mírně teatrálního krále Ezekiela a jeho osadu Království. V té jsou všichni tak roztomile naivní a jejich vůdce tak okázale melodramatický, že až se posléze všechno překlopí do překvapivé dramatičtější roviny (a vyjde najevo drsný Ezekielův původ), spadne divákům brada.

Anebo jim možná spadnout měla, to by ale scénáristé ze začátku nesměli tolik mlžit. Budování onoho odlehčenějšího geografického image je totiž tak dokonalé, až spolehlivě zazdívá překvápko, jaké se nejspíš mělo ve druhé polovině epizody dostavit. Představitel Ezekiela záměrně hraje jak z ochotnického divadla, jen aby později rádoby šokoval svou realističtější, uvědomělou tváří. Pozdě: té už pak bohužel nikdo nevěří. Nová lokace Království se holt za cirkusovou manéž maskuje tak mistrně, až její pozdější proměna v jakousi základnu duševní rezistence proti Neganovi selhává.

A tak se nám Rolnička v nejnovější části pomalu uzdravuje z dalšího psychického šoku, k ruce má věrného Morgana, a oba se nestačí divit, proč se od reality odtržený Ezekiel vyjadřuje jako chodící Ottův naučný slovník. Skřípe to. Zatímco v originálním comicsu hraje příchod hrdinů do Království na znepokojivé struny beznaděje a nejistoty v boji proti Spasitelům, v televizi dostáváme jen jakousi ubohou melodramatickou náhražku nuzné dětské odrhovačky. Moc se omlouvám, ale nelze nesrovnávat... Digitální tygry nechceme. Jak dlouho nás ještě bude brodění se tímhle dějovým bahnem na úkor dvou kulervoucích scén na sezónu bavit?

No, tak nám ten slušně rozjetý vlak přeci jen začal malinko zpomalovat. A zrovna před horečně očekávaným finále. Jak psal posledně zklamaně kolega Davies, tvůrci po mnoha dílech zcela nepochopitelně šlápli na brzdu a zase jednou ukázali, že kecací a prázdná nuda se může do země nemrtvých vrátit v podstatě vždycky. Tentokrát to sice zase tak špatně není, i přesto jsem ale tak nějak doufal, že scenáristé budou v předposledním díle přikládat pod kotel s daleko větší vervou.

V Alexandrii se tak Rick a spol. začínají připravovat na případný útok Neganových Spasitelů. Jenže co čert nechtěl, na poslední chvíli se všichni rozutečou do všech stran. Zatímco Rick a Morgan se vydávají hledat rezignující Carol, trojice Michonne, Glenn a Rosita zase vyrážejí za rozzuřeným Darylem, který se chce Spasitelům pomstít za smrt Denise. No, a jak už to tak bývá, vše se malinko zkomplikuje. I v samotné Alexandrii.

Jedná se zkrátka o klasický předposlední zářez, v němž se toho až na závěrečné minuty příliš nestane a spíše se připravuje půda na finální, a snad i řádně hutný a krvavý, nářez. Potud dobrý. Jenže to by to na můj vkus nesmělo být v některých pasážích tolik kostrbaté. Což o to, tempo si tvůrci stále udržují slušné, žádné mlácení prázdné kecací slámy taky překvapivě nenastalo a zrovna interakce mezi Rickem a Morganem byla už zatraceně potřeba. I přesto však na můj vkus působila epizoda až příliš roztříštěně, místy se okatě natahovalo a nemohl jsem se prostě zbavit dojmu, že po scenáristické i atmosférické stránce šlo z epizody vytřískat daleko více. Zejména pak linie okolo Carol včetně jejího chování mi stále přijde jako vycucaná z prstu.

I přes řadu výhrad jsem se ale u nejnovějšího zombie kousku nenudil a seriálu se pořád daří držet nad balastem z první poloviny řady. Akorát jsem zkrátka čekal, že se bude před finále přiostřovat mnohem více a celé to bude podstatně hutnější a vyhrocenější. A ne, závěrečný laciný cliffhanger do toho rozhodně nepočítám. Ale to už jsem byl zřejmě z předchozích epizod až příliš namlsaný. I tak jsem ovšem na závěr letošní řady až překvapivě zvědavý. A rozhodně to není jenom tím, že bude mít o pár desítek minut navíc a konečně v něm vykoukne Jeffrey Dean Morgan coby zlověstný Negan. Hlavně totiž doufám, že tvůrcům se podaří korunovat svou povedenou formu, do níž se tento rok zase po čase vrátili.

Scheiße. Nadprůměrná štace se nekoná, asi jsme se Spoonerem hajpovali příliš mocně. Normálně jsem měl v pondělí večír smůlu na špatný epizody mnou pravidelně sledovanejch seriálů. Vražedná práva totiž skončila přímo katastrofálně (recenze brzy), no a ani druhý seroš v řadě, The Walking Dead S06E14 – Twice as Far, mě úplně nechytnul. Proč? Inu, protože jsme už zase museli půl nic neříkající hodiny zívat, než se dostavila solidní akce.

Útrpné čekání na střílení ostrýma ale bohužel nebylo jediným nedostatkem, který divákům čerstvý mrtvácký díl přinesl. Z ničeho nic jsme najednou z rozjetého vlaku s patáliemi s Neganem opět přestoupili na plahočící se drezínu. Stačí pár f(al)ešných obletů kamerou nad Alexandrií a jednomu ještě před znělkou dojde, že je něco špatně. Že se místo zuřivého bitkaření se zbytkem Neganova oddílu – anebo alespoň zbrojení do války! – všechno vrací do starých (nudných) kolejí. Tahle apatická dramaturgická změna působí dost násilně.

Yop. Po masakru z minulých epizod se nyní dokonce až tak moc flákanduje, že se v dalších neopatrných skupinách znovu vyráží na nové repetitivní obhlídky okolí. Hledají se zapadlé supermarkety, polozapomenuté lékarny a muniční sklady. Na jeden osudový trip se přihlásí Abraham s Eugenem, na ten druhý potom Daryl, Rosita a Denise. Nůůůda! Ve světě zombíků je pořád nekonečné léto, plus navíc i lesnato-městské prostředí už diváci velmi dobře znají, takže tady žádné překvapení. Na to si počkáme do poslední čtvrthodiny...

Možná za to tentokrát může absence Ricka, možná mě prostě jenom štval ten zpátečnický vypravěčský obrat o stoosmdesát stupňů. Či jen odpočíváme před grandiózním finále? Těžko říct. Za týden budeme moudřejší, dneska aspoň poděkujme za sympaticky nečekané odkrouhnutí jedné z postav... a šmitec. Bylo líp. Jo, a ještě něco: za tu rozlučkovou facku v úplným závěru bych už vážně vraždil. Každýmu normálnímu člověku je jasný, že se oblíbená hrdinka vrátí v mid-seasonu sedmý řady a nakope Neganovi zadek, aby Ricka zachránila před jistou smrtí. Sem unavenej.

Musím se vám k něčemu přiznat. Už několik týdnů totiž tak nějak čekám, a zčásti se možná na to i škodolibě těším, až si letos zase pro jednou napíšu poctivý hate na Živé mrtvé. Jenže co na plat, druhá polovina této sezóny mi k tomu nedává prakticky žádnou možnost. Zatímco v první polovině jsem mohl prskat prakticky na cokoliv, v letošní náloži nemrtvých jakoby se seriál začal vracet do starých časů, kdy jsme na partu okolo Ricka nedali dopustit. A ani nejnovější, podstatně pomalejší epizoda, na tom kupodivu nic nemění.

Zatímco předchozí díly byly o akci a prozkoumávání nových spojenců i nepřátel, tentokrát jsme dostali podstatně komornější epizodku, v níž se tvůrci spokojí v podstatě jen s jednou místností a šesti charaktery. Carol a Maggie totiž byli uneseni zbytky Neganových lidí a mezitím, co s Rickem vyjednávají výměnu, jsou přesunuty do nedaleké továrny. Zde se naše dvě hrdinky pomalu seznamují se svými únosci a celá událost je změní více, než původně očekávaly.

A nutno říct, že odklon ke komornějšímu a pomalejšímu dílu seriálu po minulých nahuštěnějších dílech svědčí. Ostatně, tvůrci už v minulých řadách několikrát dokázali, že podobné epizody zaměřené jen na pár charakterů dokážou být mnohem působivější a silnější, než bezduché propichování zombíků. A aktuální zářez to plně potvrzuje. Po dialogové stránce by to sice chtělo malinko vypilovat, jinak ale tento malinko osobnější střet funguje, jak má. Tísnivá atmosféra nečekaně zabírá a tvůrcům se daří budovat napětí i přesto, že divák tak nějak tuší, jak to celé dopadne. Hlavně se ovšem povedlo výtečně vykreslit konflikt Carol a hlavní záporačky, která se od oblíbené postavy vlastně ani příliš neliší.

Maggie a Carol pak v závěru prošli i celkem nečekanou proměnou. Jenže zatímco u Glennovy lásky je to vzhledem k těhotenství posun uvěřitelný, u Carol budou muset tvůrci u jejího náhlého prozření, vzhledem k jejím předchozím činům, ještě malinko zapracovat. Tuhle změnu jsem jim zkrátka i přes celkovou spokojenost zrovna nezbaštil. I přesto tyto menší nehudy ovšem musím říct, že Rickovi a spol. tohle dějové posouvání vpřed vstříc Neganovi zkrátka svědčí a lepší omluvu za zmrvenou první polovinu série tvůrci fandům možná ani přichystat nemohli. Snad se tedy jejich povedená jízda v závěrečně třetině ošklivě nezadrhne.

Musím vás bohužel všechny zchladit, Negan se totiž stále neukázal. A já už fakt čekal, že bude mít na konci epizody nějakej parádní cliffhanger, i s tím jeho lišáckým fanatickým úšklebkem! Tak snad příště, S06E12 – Not Tomorrow Yet holt zatím slibovaného maniaka s tváří známého hollywoodského herce nenabídla. Pokud jste náhodou zapomněli, kdo má krvežíznivce hrát, nebudu spoilerovat a popojedem... Bude dnešní pitva Živých mrtvých pochvalná?

Ano, zase to budou odstavce vesměs pozitivní. Vážně je po dlouhé době vidět, že tvůrci konečně šlápli do pedálů. Scénáristé se vybodli na otravně nudné scény plné nic neříkajících dialogů z rádoby poklidného života v Alexandrii, a místo toho naše hrdiny zas a znovu háží do akce. Něco jako: „jsme rádi, že jste s námi v minulosti přetrpěli tu duchaprázdnou příběhovou vatu, a my vám za to ve druhé polovině šesté sezóny chceme poděkovat.“ Fakt z toho mám přesně takovej pocit.

Navíc už se vám asi doneslo, že seriáloví zombíci konečně dohnali českou mutaci Živých mrtvých v comicsech od CRWE, takže je momentálně v tuzemsku ještě více napnutých fanoušků než kdy dřív. A jakmile nejenom Davies neví, co se stane, tak dokáže překvapivě bejt i trochu nervózní. Což znamená jedno, a sice, že se tvůrcům daří pracovat s nejistými osudy Rickovy party. Party, která si dnes historicky poprvé vyzkoušela chladnokrevné vraždění.

Grimes si vzal Ježíšův (to jméno je naprosto dokonalý) slib o zásobování k srdci. Když Alexandria vyvraždí Spasitele, budou mít zachránci Hilltopu co jíst. Podobně brutální a nesmlouvavá akce pochopitelně vyžaduje zatraceně krvavý plán, a tak si naši televizní oblíbenci zahrají na vrahy. Kruté a nemilosrdné. Zabíjení lidí ve spánku rozhodně není něco, co bychom někdy před dvěma, třemi lety od The Walking Dead očekávali, a slušně z toho mrazí.

Zprvu bezproblémově odsýpající asasínská prácička se ovšem nakonec nevyvine úplně dle představ, a místo nožů najednou štěkají kulomety. Napínák! Jako netvrdím, že se v aktuální části vůbec nekecá a neužijeme si i další melodramatické post-apokalypsy plné zlomených srdcí, to ne. Dialogů je totiž poměrně dost. Vzhledem k našláplé finální akci se mi ale výjimečně zdá, že mělo všechno to kecání na úvod tentokrát hlavu a patu, že někam směřovalo a bylo smysluplné. Již tři epizody za sebou jsem spokojen. Začínám se bát.

Ani jsem nevěřil, že to napíšu, ale druhá polovina populárních zombíků se dosud vyvíjí lépe, než jsem po zmršené první půlce čekal. Ne tedy, že by tvůrci předváděli nějaké televizní zázraky. Po masakru v deváté epizodě se jim však celkem povedl i minulý důraz na postavy. Nebýt pak naprosto nesmyslného a nechtěně vtipného párování dvou hlavních charakterů, skoro by nebylo nad čím brblat. Třetí letošní štace pak v solidním tempu i nadále pokračuje. A můžeme za to poděkovat samotnému Ježíši.

Právě postava tajemného Jesuse je ta, která seriálovou partu táhne k novým příběhovým zítřkům. Vousatý podivín totiž konečně kápne božskou a osazenstvu z Alexandrie prozradí, že sám pochází z podobné osady jménem Hilltop a nabízí Rickovi a spol. možnost spolupráce a vzájemného obchodu. A jelikož Alexandrie na tom není se zásobami jídla zrovna nejlépe, nezbývá našim hrdinům nic jiného, než dát tomuto spojenectví šanci. Vydávají se tedy do vzdálené osady, kde poznávají tamního arogantního vůdce Gregoryho. Zároveň pak poznávají, že jejich osady mají jednoho vzájemného nepřítele, čím dál nebezpečnějšího Negana.

Ano, kultovní comicsový záporák začíná pomalu vykukovat na scéně a příběhová linie se, snad poprvé tuto sezónu, konečně malinko posouvá vpřed. A nutno říci, že je to směr vcelku zajímavý. Prozkoumávání post-apokalyptického světa pomocí různorodých osad a vzájemných spoluprací totiž vyznívá jako celkem logický krok vpřed a jako comicsový neznalec jsem zvědav, co tvůrci z interakce s Hiltopem dokážou vytěžit. Jesus je pak tou správně atraktivní novou postavou, jež přináší do poněkud ohrané party potřebné osvěžení. I staří známí zde dostávají sympaticky rovnoměrně prostoru a fandy potěší zejména vyjednávačka Maggie a více prostoru pro Abrahama.

Je to však paradoxně zrzavý drsoň, jenž nás ve svých sekvencích vrací malinko do reality a známé scenáristické bezradnosti. Jeho náhlé milostné dilema a osobní krize nejen, že kvůli scénáři příliš nefunguje, ale hlavně působí zcela vycucaně z prstu. Ostatně celá ta tvůrčí snaha najednou všechny nesmyslně párovat mi přijde dosti nešťastná a kazí dojem jinak z celkem slušně odsýpajícího dílu. Jenže to už by ani nebyli Živí mrtví, abychom se nedočkali pár zcela zbytečných scén. Jinak se ovšem stále pokračuje celkem ve fajn tempu a divák má konečně pocit, že šestá řada začíná ve svém druhém poločase někam směřovat. Snad tedy scenáristé potenciál nových zápletek zase zbytečně nezahodí a bude se tak pokračovat ve slušné zombie jízdě.

Jen aby mezi námi bylo jasno, tak Daviesovi minulá epizoda vůbec nesedla. Spoonerovo nadšení nesdílím, naopak. Akci v předcházející části totiž považuji za šíleně nucenou, přepálenou, a z hlediska chování postav také za krajně neuvěřitelnou. Jenomže to je holt uzpůsobeno tím, že odebírám českou verzi Živých mrtvých... Ta je oproti seriálu ještě pořád kousek napřed, a já prostě čekal, že se tvůrci s alexandrijským masakrem poperou o něco epičtěji. Zase ta očekávání! Napravuje S06E10 – The Next World fanouškovi původních comicsů chuť?

Začnu záporem (subjektivně jediným!), páč konec se vážně nepovedl. AMC pochopitelně nekopíruje originální sešity okénko od okénka a scénáristé improvizují. Což v překladu znamená, že dost často strkají televizní postavy do situací, v nichž by čtenáři očekávali postavy jiné. Konkrétněji narážím na jednu gaučovou líbačku, která v seriálu vyznívá vyloženě srandovně a nezbaštil jsem jí jeden jediný moment. Bylo to divný. Uvidíme, jak budou tvůrci s Alexandria 902 10 pracovat v budoucnu, a popojedem. Zbytek epizody je totiž našláplej až běda!

The Next World bych se nebál označit za zábavnou nudu. Divák v ní sice sleduje pouze jeden delší Rickův a Darylův trip za jídlem a Carlovo a Michonnino toulání se lesem, nuda ale nehrozí. Chlapácká linka je dokonce tak návyková, že jsem se těšil na každý jeden další záběr z ní. Trampoty s náklaďákem plným jídla se hodně povedly a písničkový soundtrack seriálu výjimečně pomáhá namísto toho, aby z něj dělal parodii na zombie apokalypsu. A Michonne? Ta s Carlem řeší ryze existenciální a vlastně celkem zajímavé psychologické věci, panenky se mi u nich kupodivu neprotáčely.

Snažím se zde dnes tudíž napsat jednu věc, a sice, že když se chce, tak to jde. V tom smyslu, že lze s přehledem natočit i jednu hodinovou část v podstatě o ničem, která ovšem fikaně strhne svými chytře naroubovanými dějovými intermezzy. Hledání zásob je napsáno svižným způsobem, akce má šťávu a vše je proložené neurážejícími řečičkami o tom, zdali jsou všichni zombíci pouhopouhým masem na ostřel. Po minulé pitomě zaranžované akční slátanině ve mně Živí mrtví opět probudili zvědavost a víru v lepší zítřky. S06E11 doslova vyhlížím!

Upřímně přiznávám, že na návrat Živých mrtvých jsem se vlastně vůbec netěšil. Ostatně, totálně nudná a zpackaná šestá řada k tomu nedávala příliš důvodů. Nadějně rozehrané dusno v Alexandrii ustrnulo na místě, charaktery se už nikam neposouvaly a celý děj a rádoby napínavé situace byly tak vycucané z prstu, až jsem si sám říkal, proč na tento nemrtvý hit pořád koukám. Očekávání od druhé poloviny řady tak byla prakticky nulová. A možná i proto jsem z devátého zářezu tak spokojený.

Začínáme samozřejmě přesně ve chvíli, kdy jsme zombíky zamořenou Alexandrii minule opustili. Rick, Michonne a spol. se tak v ne příliš voňavém přestrojení snaží dostat do bezpečí, Glenn s Enid se snaží zachránit nebohou Maggie, zatímco Daryl s Abrahamem a Sashou se musí potýkat s prvními vlaštovkami v comicsech známého záporáka Negana. Prostě v malebném městečku jde konečně pořádně do tuhého a postav začíná po delší době sympaticky ubývat. A naštěstí to odsýpá lépe, než bych si po doposud utahané a uzívané sezóně mohl vůbec přát.

Pravda, ani devátý díl není rozhodně dokonalý. Režie po slibném úvodu usne zhruba v polovině na chvilku na vavřínech a zase se zde najde pár dialogů, bez nichž bychom se rozhodně obešli. Také šokující čistka v polovině epizody bohužel nezabrala emočně tolik, jak by si tvůrci přáli a abych pravdu, šlo snad o nejslabší pasáž celé čtyřicetiminutovky.  Jenže ten zbytek to tentokrát hezky vyvažuje. Oblíbené charaktery se najednou zase mají kam se posouvat a konečně se objeví i dlouho postrádaná napínavá atmosféra. No, a pak je tu zejména poslední čtvrthodinka a s ní i jeden velký masakr. Masakr, který má v sobě drsnost, nekompromisnost i souznění s postavami. Prostě všechno, co už mi v Živých mrtvých dost dlouho chybělo. Režie šlape na pedál, hlavy se sekají o sto šest, Daryl je zase jednou cool badass a už si vlastně ani nepamatuju, kdy seriál naposledy přišel s tak povedenou akční pasáží.

Návrat zombíků se zkrátka nečekaně povedl. A nejde ale zdaleka jen o povedenou akci. Nečtenáři se totiž dočkají i nejednoho překvapení a navíc se nám vcelku sympaticky završí momentální linka a trable v Alexandrii. Chybiček je tu však přeci jen pořád dost a nedělám si naději, že scenáristé budou i nadále pokračovat v nastoleném tempu. Jsem však rád, že se tvůrci aspoň trochu poučili z klesající sledovanosti a dali fanouškům pořádně svižnou a hutnou podívanou. Na ty nejlepší epizody jak ze starých časů to sice stále není, v kontextu aktuální řady je ovšem tato epizoda jednookým mezi králi.

No, co říct a už se jen znuděně neopakovat? Vlastně ani nic. Asi se najde jen málo lidí, kteří by byli se šestou řadou populárních Živých mrtvých spokojeni. Po pro někoho svižném startu, po němž mnozí očekávali hutné konflikty a napínavou atmosféru v Alexandrii, se i ti nejskalnější fandové totiž dočkali ošklivého vystřízlivění. Děj je tu prakticky nulový a posouvá se vpřed jen díky z prstu vycucaným situacím, dialogy jsou ještě hloupější a prázdnější, než v průběhu mnou nenáviděné druhé série, a celé se to táhne unyleji, než stokrát prostřílený zombík. I přesto ovšem mnozí doufali, že napínavé a akcí nabité mid-season finále naše dojmy přeci jen o něco spraví. Jenže to jsme se krutě přepočítali. Místo napravení reputace nám totiž tvůrci servírují doposud nejslabší finále vůbec.

Osmá epizoda je totiž přesný příkladem všeho, co je na aktuální sérii špatně. A začíná to již prakticky nulovým dějem. Čekali byste, že budou známé postavy po prolomení hradby zběsile bojovat o život před armádou zombíků a budou hledat způsob, jak tuto nemrtvou šlamastyku co nejrychleji vyřešit? Ale kdepak vy naivky. Charaktery se místo toho rozutečou do několika baráků, kde jen bezbranně koukají na plazící se návštěvu za okny a zase si jednou vykecávají díru do hlavy. Jediné, co se tak zde řeší, je konflikt mezi Morganem a Carol a neuvěřitelně otravná pubertální linka mezi Carlem a tím druhým nesnesitelným spratkem. Posun vpřed je takřka nulový, malinko důležitější věci se stanou až v samotném závěru a zápletka, jež by jiné seriály sfoukly během 20 minut, se tu pro jistotu natáhne minimálně ještě na počátek jarní části. Fakt skvělá scenáristická práce.

Jistá bezdějovost by se dala ještě svým způsobem prominout, kdyby bylo aspoň na co koukat. Jenže, jak vám můj dnešní hate asi napověděl, nejen, že není na co koukat, ale ani není co zajímavého poslouchat. Dialogy zase mlátí už dávno rozmlácenou slámu, tempo je nulové a všechny rádoby napínavé momenty se odvíjejí od toho, že se postavy chovají jako naprostí idioti. Vážně, je mi až záhadou, jak mohli scenáristé udělat z ještě loni apokalypsou prověřených charakterů naprosté trotly, kteří zakopávají na rovině, amatérsky si nehlídají záda, nebo dvě minuty napínavě lezou po žebříku. Začínám mít teorii, že kdesi ve sklepě v Alexandrii je tajná místnost, v níž byla všem hrdinům během páté a šesté řady provedena lobotomie, jinak si nedovedu vysvětlit.

Zkrátka a dobře, podzimní zakončení dalo jasně najevo, že na první polovinu nové řady budou chtít všichni asi co nejrychleji zapomenout. Příběh ani postavy už nám prakticky nikam nesměřují, celé je to natahované ještě mnohonásobně více, než v minulých řadách a z naprosto rutinního zpracování i hereckých výkonů mám dojem, že už to snad nikoho ve štábu příliš nebaví. Jedinou nadějí už tak asi vážně zůstává ten Negan v podání Jeffrey Dean Morgana, na jehož tvůrci v závěru nadějně odkazují. Otázkou zůstává, zda na něj do konce šesté sezóny, kde se má údajně poprvé objevit, vydržíme ještě čekat. 

To nám to zase rychle uteklo. Týden se s jedním nemrtvým týdnem sešel a my už si příští pondělí naordinujeme prozatímní vyvrcholení této sezóny, po níž zase čeká dvouměsíční pauza. A upřímně, na žádné nervy drásající čekání na návrat to tentokrát opravdu nevypadá. Když se totiž ohlédnu za první polovinou sezóny, tak si uvědomím, že se tu vlastně toho moc zásadního nestalo. Ano, dočkali jsme celkem svižného a napínavého útoku na Alexandrii. Jinak ovšem hlavní postavy buď většinu času nudně a bez zásadních konfliktů proseděli v městečku, nebo se rozutekli do všech stran, aby se někteří ještě ani nestačili vrátit. Místo očekávaného dusna tak spíše marně čekáme na nějaký posun vpřed či aspoň svěží scenáristický nápad. Živí mrtví se zkrátka zase ocitli v jedné ze svých prozívaných fází a nejnovější epizoda to jenom potvrzuje.

Tu nejzásadnější, a vlastně také jedinou zajímavou věc si totiž odbudeme hned v prvních minutách. Ano, ta natvrdeljší část diváctva se konečně dozví, co se stalo s vy-víte-kým a i přes svou lacinost a očividnost vám odpověď na tuto otázku radši říkat nebudu. I když už vám to, předpokládám, také došlo. A co tu máme dál? No vlastně nic moc. Banda okolo Ricka se snaží více opevnit Alexandrii, trénovat bojem nepolíbené obyvatele či vysvětlit nováčkovi Morganovi, že bez zabíjení to prostě někdy nejde. Prostě takový menší klid před bouří, která podle závěru přijde již v prvních vteřinách příštího dílu.

Epizoda je tak vlastně jen klasickou vábničkou na mid-season finále, jak už jsme od Živých mrtvých, ale i jiných seriálů, naprosto zvyklí. Až s tím rozdílem, že zde vlastně nemají tvůrci moc čím vábit. Zde se totiž vlastně nestane vůbec nic. Postavy si jen zase jednou pro změnu vykecávají díru do hlavy, dialogy vlastně příliš někam nesměřují a polovina scén by se dala s klidem vystřihnout. Charaktery se nikam nevyvíjí, každý už je zde vlastně na Rickově straně a kromě jednoho frustrovaného puberťáka tu vlastně ani nehrozí ani žádný velký konflikt. Chvilkové dusno pak přichází jenom v momentě, kdy Rick zase jednou na někoho řve a snaží si sjednat pořádek. Zkrátka nic, co by vás z příběhového hlediska nutilo napjatě očekávat nadcházející loučení. A ne, ani onen z prstu vycucaný cliffhanger na závěr to nijak nespraví. Spíše vás definitivně přesvědčí o tom, že tady už scenáristé melou z posledního. 

Úspěšní zombíci zkrátka i nadále pokračují v šedém průměru a až na dva povedenější zářezy dokazují, že jejich šestá štace vlastně nemá moc co nabídnout. Zajímavé dění v Alexandrii se nám rozmělnilo do nezajímavých zápletek, charaktery se zase nesmyslně rozdělily a divák už tak nějak marně doufá, že se to v nadcházející polovině řadě konečně zlepší. A že se toho horečně očekávaného záporáka Negana, jenž by mohl věci konečně pořádně rozhýbat, dočkáme dříve než na konci série. The Walking Dead by totiž podobný příběhový doping v současnosti potřeboval jako sůl.

Ale jo, vcelku poměrně povedenej díl. A největší radost mám asi z toho, že nám tvůrci v The Walking Dead S06E06 – Always Accountable prozradili, jací jsou fandové filmových Mission: Impossible. Daryl se totiž na začátku epizody docela stylově vyseká na motorce, a v dalším záběru má koženou bundu poctivě sedřenou až na krev. Na krev! Ne jako Ethan Hunt a jeho za vlasy přitažené kotrmelce ve švihácké košilce... Pochvala. Narazíme nicméně v aktuální třičtvrtěhodince i na jiné postavy než jen na Dixona?

V S06E06 si podávají štafetu Sasha, Abraham a právě naštvaný Daryl. Pokud jste se těšili na někoho jiného, smůla, vydržte ještě týden. Zrovna nedávno jsme se Spoonerem debatovali nad tím, jak originální bylo střídání jednotlivých linií s od sebe odloučenými postavami před takovými dvěma, třemi lety. Dnes už ale podobné rozkouskované epizody – odehrávající se pokaždé jiná ve vzdálené lokaci – diváka jenom nutí k prskání nadávek. Jak útrpné je ono čekání, kdy se na obrazovce zase objeví oblíbený Rick / Michonne / Glenn apod.!

Živí mrtví fungují zdaleka nejlépe, pokud jsou všechny zdejší charaktery v telce hezky pohromadě. Fakt. Pakliže naše hrdiny scénář nešťastně rozdělí, fláká se totiž jedna jejich část přešlapováním na nudném místě, a ta druhá se pak k ostatním v několika epizodách snaží dostat zpátky: často ovšem poněkud strnulou chůzí skrze hustý, velmi hustý les. A pro ukázku vážně nemusíme chodit daleko, AMC ji odvysílalo minulou neděli...

Abych ale jen nehanil, tak to tentokrát vlastně docela utíkalo. Daryl přišel o motocyklovou lásku svého života, byl nucen ji na chvilku samotinkou schovat v křoví a pokračovat v hledání Sashy a Aba po svých. Jak k odtržení došlo? Trojici, která měla za úkol odlákat mrtváky z lomu, nám hnedle na úvod epizody napadl (zřejmě Neganův) válečný gang. Hromotluk a ženština se tedy ukrývají v nedalekém městečku a čekají na signál od motorkáře, motorkář sám mezitím potkává nové lidi. Divné, vystrašené a s bouchačkou. Takže i nebezpečné.

V Abrahamově linii sice figuruje nález spásného pokladu v podobě raketometu a doutníků, jinak se ale jedná o veskrze ukecanou sondu do mozkoven unavených bojovníků se zombiemi. Nic moc. To Dixonova story šlape o poznání znamenitěji, nudné listnaté lesy v ní totiž chytře vystřídal les shořelý. Plný doutnajících nemrtvých. Daryl se sice nemilým způsobem poučí o tom, že ne každý stojí za záchranu a obětování vlastního drahocenného času, štěstí se na něj ale nakonec přeci jen usměje... No, ušlo to. Furt radši deset takových šlapacích dílů s překvapením než další prznění dialogů v Alexandrii.

Co si budeme povídat, bylo jen otázkou času, než dostaneme podobnou epizodu. Předešlá nálož oblíbených zombíků nám totiž servírovala hlavně svižnou a akční nálož, v níž postavy utíkaly, jak smyslu zbavené, a místy dokonce zapomínaly úplně přemýšlet. Tedy samozřejmě krom minulé, malinko násilně naroubované, flashbackové epizody. Bylo tedy jasné, že se zase jednou bude muset šlápnout na brzdu, aby se naši hrdinové dokázali vzpamatovat z minulých událostí a pořádně si u toho vykecat díru do hlavy. A ta chvíle přišla právě teď.

Což o to, na podobné epizodě by nebylo vůbec nic špatného, koneckonců byla vlastně i docela potřeba. V tom správném scenáristickém podání bychom se totiž mohli dočkat pořádného atmosférického dusna a hlavně zajímavého dopadu na charaktery. Toho se však v epizodě Now dočkáme tak napůl. V Alexandrii se tak stačila zakopat většina mrtvol a do tábora se vrátila i většina přeživších, včetně zázračně se objevujícího Ricka s armádou zombíků v zádech. Na ty ovšem zatím vzhledem k pevnému opevnění všichni kašlou a místo toho se vzpamatovávají z předešlých událostí. Rick se tak opět snaží udržet morálku, vůdkyně Deanna naopak ztrácí půdu pod nohama a zoufalá Maggie se s Aaronem vydává na záchranou výpravu Glenna.

Ano, základ pro vývoj charakterů a hutné atmosféry by tu byl a všechny zmíněné linie zde vlastně solidně fungují. Problémem je, že tvůrci jakoby zapomněli, že se jim někde po ulici potuluje Michonne, Carol si v některé kuchyni ostří nůž a Morgan si zase někde hraje s hůlkou. Kdepak, místo těchto stále zajímavých postav, jež se zde sotva objeví, musíme sledovat převážně nové osazenstvo z Alexandrie v čele s amatérskou doktorkou, čím dál drsnější Jessie a nezáživnou puberťáckou linií. A i když taková Jessie disponuje celkem údernými proslovy, sledovat tyto linie a vatové dialogy je prostě nuda. Obzvláště, když většina těchto charakterů nemá vůbec co nabídnout a vy si jen přejete, aby se už na obrazovce objevil zase někdo ze staré gardy. Stejně to jsou všechno jen kusy čekající na porážku.

I přesto má ovšem pátý zářez do takových těch utahaných a naprosto prázdných epizod naštěstí celkem daleko. Putování a interakce Maggie s Aaronem funguje překvapivě na jedničku, stejně jako ono kruté vystřízlivění původních obyvatel Alexandrie a poznání, že je to všechno opravdu v řiti. Tempo je slušné a divák nemá zase takový pocit, že by se jelo odnikud nikam. Jen se mohlo jet se zajímavějšími lidmi a daleko lákavějšími odbočkami. V kontextu šesté řady se však pořád jedná o jeden z těch příjemnějších dílů. Příště už ale zase hurá za Darylem a spol. do hlubokého lesa.

Tohle je ale prostě úplně typický... AMC se hecne a zařadí do svého zombie repertoáru – poslední dobou spíše ryze akčních – slátanin jednu pro změnu osvěžující psychologickou epizodu, a fanoušci šílí. Jenomže ne nadšením, nýbrž v nenávistném opovržení. Nová část Živých mrtvých s kódovým označením S06E04 a názvem Here's Not Here se totiž drze ohlíží za Morganovým duchovním putováním, a nechává ostatní seriálové postavy ve scénáristickém štychu. A já se teď budu snažit popsat, proč to rozhodně není špatně.

Jako jasně, žádný mega terno se v neděli večer v televizi určitě neodehrávalo. I já si hlavně ze začátku Morganova běhání po lese několikrát říkal, že už s The Walking Dead vážně nehodlám ztrácet nervy. Oblíbená postava hned z pilotu populárního seriálu tu v pološíleném amoku apaticky killuje hromady zombíků, občas něco napíše na kámen, no a tím celý děj úvodní wtf čtvrthodiny hasne. Nuda na entou, plácání se do čela a protáčení zorniček? Přesně – a zaslouženě. Jenže pak se na scéně objevila ona tajuplná chata v lesích a békající Róza... a začly se dít věci.

Za všechno vlastně může ostřílený hollywoodský herec John Carroll Lynch. Jeho jméno možná spoustě z vás nic moc neřekne, po rozeznání obličeje je už ovšem většina nejen filmových ale i seriálových diváků doma. John se mihl například v původním Fargu, Tváří v tvář anebo Gran Torinu, televizní žrouti jej pak znají třebas z American Horror Story... No a teď nám tahle talentovaná hvězda hostovala v zásadní epizodě Živých mrtvých. Je libo trochu existencionální psychologie? Fajn.

Ztrátou rodiny poznamenaný Morgan se ocitá v nedobrovolném vězení záhadného sympatického mužíka. Podivínský Eastman nad zamlklým vězněm neláme hůl a mluví a mluví, dokud mu snad samým vyčerpáním neodumře jazyk. Fandům dobře známý charakter nevlídně mlčí, nová obtloustlá postava dál blekotá o sto šest, a před námi se náhle rozehrává úctyhodná hra kočky s myší. V téhle partii má však běsnící myška nad uvážlivou mícou jednoznačně navrch. Nebo alespoň zdánlivě...

Odkud Morgan získal aikidovskou hůl? Kde nalezl svůj dávno ztracený rozum poté, co přišel o milovaného syna? A proč nedorazil společně s Eastmanem do Alexandrie? Otázek bylo hodně, líbivou filozofií nabitá S06E04 je ale všechny s grácií zodpověděla. Jsem mile překvapen, dojat, a zároveň mi i tak trochu svitla naděje do budoucna. Mnozí z nás už v bedně nadále nechtějí vídat bezduchý akční paskvil s nemrtvými v hlavní roli: po dlouhé době by naopak bylo fajn, kdybychom u Živých mrtvých občas museli i přemýšlet. Hutné drama je přeci jen lepší než uondaný horor.

P.S. O tom vyloženě dementním pokousáním zombíkem jsem se schválně nezmiňoval, chci na něj totiž zapomenout. Jde to napsat lépe, scénáristé!

Z úvodu šesté řady úspěšných Živých mrtvých mám prozatím dosti rozporuplné pocity. Úvodní epizoda se sice snažila diváka co nejrychleji uspat, od minulého týdne však tvůrci sympaticky šlapou do pedálů a dávkují do nás tu správně namixovanou porci akce, napětí i důrazu na hlavní charaktery. Prostě se na to hezky koukalo, děj se posunul dopředu a člověk si neměl pomalu kde oddechnout. I přesto jsem se ovšem nemohl zbavit menšího pocitu scenáristické bezradnosti, v níž se až příliš staví na náhodách a pitomém chování obyvatel tamního městečka. Zkrátka, že se tu i malinko vaří z vody. A nejnovější příspěvek s názvem Thank You nabízí v podstatě úplně to samé. Jen se o něm bude fanoušky diskutovat ještě o něco hlasitěji.

Od masakru v Alexandrii se tak zase vracíme k Rickovi a spol., kteří se s tisícovkou zombíků v zádech vrací domů. Jenže zatímco náš oblíbený lídr se snaží přijít na způsob, jak nemrtvé zase odlákat a brzy se vydá na vlastní misi, zbytek skupiny v čele s Glennem a Michonne se snaží vrátit zpátky, ať to stojí, co to stojí. Díky zraněním několika z nich to ale samozřejmě nebude vůbec jednoduché a slabé články skupiny se projeví v tu nejhorší možnou dobu.

I tentokrát zkrátka epizoda skvěle odsýpá od začátku do konce, konflikty mezi postavami fungují na jedničku a počet adrenalinových či nekompromisních scén je pořád sympaticky vysoký. Hluché místo byste zde navíc nenašly ani za nejbližším stromem, efekt zábavnosti jede stále na maximum a podle konce to nevypadá, že by se mělo začít rapidně zpomalovat. S čím, že mám tedy problém? Pořád mi zkrátka přijde malinko směšné, že scenáristé dokážou příběh takřka poloviny své podzimní štace postavit na selhání Rickova plánu, jenž byl již od svého počátku naprosto stupidní, vlastně nedával příliš smysl a s každou další minutou působí čím dál více jako vycucaný z prstu. Kdyby se celé zombie dobrodrůžo sfouklo během dvou dílů, neřeknu ani popel. Už nyní je ovšem víc než zřejmé, že se bude tato linie natahovat ještě několik týdnů. A začínám mít ošklivý pocit, že Abraham se Sashou za sebou budou nemrtvou smečku táhnout až do midseason finále.

No, a pak je tu samozřejmě onen šokující moment, o němž už mluví polovina internetu. Ani ten mě ale ze scenáristického hlediska příliš nepřesvědčil a z mého pohledu se jedná spíše o laciný šok a levné nalákání na další epizody, abychom se konečně dozvěděli, jak to s onou postavou dopadlo. Jenže na většinu fandů to evidentně zabírá a zdá se, že jim průhledný tah většinou sežrali. Takže vlastně zafungoval přesně tak, jak má. Živí mrtví tak v rámci jednohubkové akční zábavy stále spolehlivě zabaví. I přesto mě však mrzí, že se tvůrci až příliš odprostili od zajímavých motivů a konfliktů v Alexandrii a až příliš dlouho se hodlají zabývat jednou akční řeží. Alespoň že příště si díky Morganově devadesátiminutovém flashbacku malinko odpočineme.

Originalita se hledá těžko, a ta televizní obzvlášť. Všechno už bylo vymyšleno, všechny příběhy odvyprávěny. Sepsány, natočeny a zhlédnuty. Jedna z nejdůležitějších pouček pro začínající scénáristy zní: nesnažte se za každou cenu přijít s originálním námětem, který konzumenta odzbrojí svou pointou – snažte se jej místo toho adekvátně zabavit. A přesně to se povedlo nejnovější epizodě Živých mrtvých s označením S06E02 a názvem JSS.

Zatímco úvodní část před týdnem jsem navzdory ucházející zápletce prozíval, tentokrát mi tvůrci nedopřáli oddychu. To, co by se před několika sezónami odehrálo přirozenou cestou až v samotném finále roztahaného děje, je náhle divákovi dopřáváno hnedle zkraje řady aktuální, tedy šesté. Alexandria čelí nečekanému útoku zfanatizovaných členů neznámého gangu a je na Carol a Morganovi, aby se se smrtelnou hrozbou vypořádali. Než bude pozdě...

Na obrazovce se zčistajasna odehrává totální masakr. Strach, zmatek a bezdůvodné násilí se dostávají pod (a hlavně na) kůži každého jednoho obyvatele. Donedávna ještě mírumilovná osada se čtenářským a pečícím kroužkem se rozpadá, peklo se urvalo z řetězů. A ani k tomu výjimečně nepotřebuje zombíky. Sem tam se sice stále najde více než dost prostoru pro nereálné dialogy, úsměvné doktorské scény jako z kolumbijské telenovely a nudné pasáže (Maggie), akce ale hraje prim.

Pakliže se tímto adrenalinovým způsobem nová sezóna The Walking Dead vykašle na bezduché přešlapování na místě v podobě nicneříkajících keců z minulého podzimu, a předhodí místo nich fandům krvavé tanečky s mačetami, sekerami a holemi, není co řešit. Jak již bylo zmíněno: není důležité snažit se být za každou cenu originální. Hlavní je upoutat divákovu pozornost a zabavit jej tak, aby neměl čas dívat se na hodinky. Doufejme tedy, že nastolené tempo nepoleví, náznaky by tu byly.

Koukám, že kolega Davies má jednu nemilou vlastnost. Nejvíce hejtuje zrovna ty díly Živých mrtvých, které si to nezaslouží. Minulá epizoda totiž konečně řádně vytěžila budovanou atmosféru a čím dál větší dusno v Alexandrii v jeden z nejlepších zářezů této série, v němž to mezi starými a novými charaktery začalo již pekelně vřít a dočkali jsme se i celkem slušné a brutální akce. Čtrnáctý díl zkrátka šlapal od začátku do konce a začal přikládat pod hutný alexandrijský kotel. Ze závěru se navíc dalo usuzovat, že zombíci budou v nastavených konfliktech a napětí pokračovat i nadále. Bohužel se tak ovšem nestalo.

Předposlední epizoda je totiž typickou výplňovkou před závěrem série, jenž nás čeká již příští týden. A proto se výrazně zpomaluje a řeší se hlavně linky, které vlastně nikoho moc nezajímají. Ano, Deanna už po rodinné tragédii sice pochopila, že to s přibráním našich starých známých do mírumilovné komunity asi měla trošku promyslet. Jinak se však děj příliš neposouvá a překvapivě se prozatím moc neřeší ani případné vyšetřování či následky události z minulé části. Místo toho sledujeme Sashu léčící si svou depku s bouchačkou v ruce a Carla laškujícího s holčinou v lese.

A je to docela nuda, jež charaktery vůbec nikam neposouvá a spíše zabírá místo zajímavějším liniím. A neříkám to bohužel jen proto, že mi Sasha v současnosti přijde jako jedna z nejhůře napsaných i zahraných postav. Situace v Alexandrii je totiž stále správně vyhrocená a i takové “obyčejné“ domácí násilí zde může nadělat solidní paseku. Je proto škoda, že nedostává o něco více prostoru. Když se totiž v závěrečné třetině dostane ke slovu starý dobrý Rick, ona nepříjemná atmosféra z předchozích dílů je naštěstí zpátky a opět je na co se dívat. Stále si sice nejsem tou Rickovou přeměnou v druhého Guvernéra úplně jistý, určitě se ale jedná o krok zajímavým směrem.

Předposlední epizoda tak po uplynulých výtečných zářezech spíše přešlapuje na místě a tvůrci si to největší dusno schovávají až do samotného závěru. Tedy aspoň v to doufám. Samotné finále, jež bude mít tentokrát devadesátiminutovou stopáž (tzn. bez reklam spíše hodinku), navíc tentokrát slibuje o něco komornější podívanou než v předchozích sezónách. A paradoxně jsem na něj, i přes dnešní nudu, zvědavý.

To snad není možný. Zase scénáristickej průšvih. Hodnotit pátou sezónu mrtváků bude pekelně těžkej oříšek, fakt že jo. Po třech dobrých dílech jsme totiž znovu po kolena v kvalitativním bahně, The Walking Dead S05E14 – Spend hlásí návrat k nezajímavým zápletkám a okázalé nudě. Což zabolí o to víc, když je nová epizoda poměrně sympaticky akční, a dokonce se v ní i rozloučíme s několika známými postavami. Bohužel je ale celá natočena tak odtažitým způsobem, že divák spíše kroutí hlavou, než aby se v jednom kuse bál o oblíbené hrdiny.

Shrňme si tedy nejprve ucházející scény, ať potom mohu bez výčitek hejtovat. Byly celkem tři: Rickovo pivní střetnutí s místním potížistou, Abrahamův berserkovský amok na staveništi, a pak i jedno nechutné roztrhání dobrodruha, jenž se spolu s ostatními vydal mimo plot pro zásoby. Konec, všechno. Kde je znepokojivá atmoška minulých částí?

Rick je poctěn nečekanou návštěvou a začíná tušit, že zde možná nebude vše tak ideální, jak se na první pohled zdálo – a rodinné problémy se ještě pořádně vyhrotí, nebojte. Dále. Zrzavý borec se svaly většími než Arnold zjistí, jak se v alexandrijské komunitě starají jeden o druhého, když jim jde o kejhák, a radost z toho mít nebude. Proč jsou všichni takoví srabi? Eugene by mohl vyprávět, a přitom se vlastně ani nepočítá mezi starousedlíky. No a ona krvavá nechuťárna? Lahůdka. Tvůrci nám znovu efektivně předvedli, proč byste v post-apokalyptickém světě nechtěli být sežráni zombíky zaživa. Protože to pochopitelně moc bolí, vyhřeznou vám při tom vnitřnosti z břicha, a ve finále možná i praskne vykulená bulva. Mňam! Snad jste během sledování jako já nevečeřeli.

Namlsáni? Zní to sice lákavě, několik parádních scének ale S05E14 výbornou nedělá. Postavy zbytečně plýtvají náboji, aby si divák užil akce, po dlouhé době se všichni chovají jako po profesionální lobotomii, no a korunu všemu nasazují dialogy. To v AMC doopravdy nikdo nevidí, jak šíleně tu skoro všechno, co si charaktery řeknou, tahá za uši? Eugene je se svým encyklopedickým moralizováním na přesdržku, a není sám. Zastřelte už někdo konečně i toho legračního kněze, napište Maggie normální důležitou scénu a servírujte probůh víc Michonne. Nuda a šeď, i přes rádoby osudový adrenalin. Čeká nás snad ve finále další televizní hnůj? Není na něj nálada, ale vůbec.

Tak ten Daviesův hype zase trochu přibrzdíme, co říkáte? Megahit The Walking Dead se po hooodně dlouhém tápání minule vytasil s epizodou, která dala značně umrtvenému seriálu konečně nový impulz. Ne, vážné to nebylo tak revoluční a ani jsme neviděli jeden z nejlepších dílů vůbec. To ovšem neznamená, že bychom nedostali poctivou epizodu, jež po delší době konečně sází na budování atmosféry a zajímavější vývoj postav. Nový zářez pak dokazuje, že Kirkmanovy zombie patálie se vstupem do Alexandrie nejspíš opravdu dočkaly žádaného dopingu.

Přitom se zde toho na první pohled příliš nezměnilo a tvůrci i tentokrát sází hlavně na pomalé tempo, nekonečné dialogy a po příběhové stránce se vlastně příliš neposuneme. Naše stará známá parta se tak stále seznamuje s obyvateli a zvyky idylického městečka, kde jakoby okolní apokalypsa ani neexistovala. Někteří se adaptují rychle, trojice Rick, Carol a Daryl však začínají kutit vlastní plán a tuší, že správný zombie ranař musí být vždy připraven na nejhorší. Jenže i staronový šerif a oblíbený vidlák s kuší začnou přicházet místnímu životu přeci jen nechtěně na chuť.

A hele najednou to i přes onen pomalejší režim a místy malinko haprující dialogy funguje. Stačilo jen ohrané charaktery přesunout do nového prostředí a hned je na čem stavět. Postavy, jež v minulosti už začaly dosti nudit, mají najednou co nabídnout a mezi šťastnou komunitou slibují hodně zajímavý vývoj. Jejich místní oťukávání je úsměvné a psychické stavy až překvapivě uvěřitelné. Tvůrci pak nezapomínají budovat napínavou atmosféru plnou otázek a zřejmě čím dál většího dusna. Navíc mám pocit, že si musí po delší době pomlaskávat i comicsoví fanoušci. A nemyslím tím jenom mého nadšeného kolegu.

Cesta do napravení reputace rozpačité páté série je sice ještě strašně dlouhá, scenáristé se ale možná konečně vydali tím správným směrem a představují nám jednu z Kirkmanových nejlepších zápletek. A já, jako nečtenář předlohy, jsem upřímně hodně zvědavý, jak se tato linie vyvine dál. A to už se mi u Živých mrtvých nestalo nejspíš od první poloviny třetí řady.

Vejráme. Martyrium, protrpěné u několika posledních částí extrémně nudných Živých mrtvých, totiž začíná nést své divácké ovoce. K parádní epizodě, jakou S05E12 – Remember jistojistě byla, náhle stačí oholit a ostříhat Ricka, odsunout zombíky na vedlejší kolej a rozehrát Funny Games USA v nové místní komunitě. Psycho a hutná nálož existencionálního dramatu se vracejí a seriál atmosférou konečně připomíná jeho legendární začátky před pěti lety. Hurá!

Nevíme úplně přesně, jestli v AMC dostali zprďáka přímo od Kirkmana, že mu z jeho comicsového dítka dělají růžovou knihovnu plnou dějových exkrementů, něco se ale určitě stát muselo. Někdo asi dostal v centrále kabelovky vyhubováno nebo se konečně probral z letargie a řekl si, že spaní na vavřínech musí skončit. Že by to po nějaké době znovu chtělo, předvést fanouškům za jejich věrnost i trochu kvalitní seriálové stopáže. Žádný problém!

Nedůvěřiví Rick & spol. se zabydlují v Alexandrii. Satelitní městečko na předměstí Washingtonu DC bylo kdysi dávno zafinancováno armádou a jeho účel je prostý: poskytnout uprchlíkům v těžkých (militantních) časech azyl a nové alternativní místo k životu. Šéfka zdejších trosečníků mezi zahrádkami vypadá v pohodě, žádná guvernérova autoritativní aura ji neobklopuje. Následuje seznamovací a rozřazovací pohovor, každý z našich vyjukaných hrdinů dostane přidělený džob – i když ani pořádně neví, o co tu ksakru jde.

Zázračná Alexandria zdá se býti dokonale odtržená od dění za jejími bytelnými zdmi. Ven se sice pravidelně konají výpravy za účelem získání zásob, těch se ale účastní jen ti největší drsňáci – ostatní obyvatelé si užívají skutečnosti, že už v životě neuvidí jediného nemrtvého. Jsou tu koupelny s tekoucí vodou, televize, knihovny plné klasiků a dokonce i Xbox. Prostě ráj. Tak proč se Carl a ostatní nemohou přinutit k tomu, aby se bavili? Protože nejsou hloupí a nechtějí zlenivět. Lze jen tak zapomenout na hrůzy, odehrávající se pár kilometrů od vaší nové verandy?

Slaboši nepřežijí, to je motto dne. Podobnou depresivní nálož svět Živých mrtvých potřeboval, a snad se podle comicsu pojede co nejdéle to bude možné. Přivítejme nové policisty Ricka a Michonne a těšme se, jaké různé prohřešky proti zločinu budou muset v jejich novém domově řešit. Jeden, dva hlavní potížisté již vystrkují růžky, ostatní na sebe jistě nenechají dlouho čekat. Nezahrávejte si se šerifem, zvlášť když mu pomalu začíná hrabat. Protože bezpečí? Nic takového na světě už dávno neexistuje a on to ví. On ví...

Je fajn, když se jede hezky podle comicsu. Scénáristické najetí do kolejí papírového originálu Živých mrtvých jsem prorokoval již minulý týden v recenzi české třinácté knihy, a vyšlo to. Rick a jeho banda sice podivně milému batůžkáři Aaronovi nevěří ani nos mezi očima, stejně se ale nakonec všichni nechají vidinou arkádijského útočiště zlákat. Zombíci se v bedně pomalu ale jistě přehupují do nové dramatičtější etapy, připravte se na veliké změny.

V S05E11 – The Distance se z Ricka stává pragmatický ďábel, posedlý bezpečím Carla a Judith. Rodina je svatá. Hlavní vousatá seriálová postava usměvavému Aaronovi nedůvěřuje a my jí to vlastně ani nemůžeme mít za zlé. Grimes si totiž moc dobře pamatuje, co se naivní skupině stalo naposledy, když jí bylo cizinci slibováno bezpečí mezi čtyřmi zdmi. Mohou být na první pohled mírumilovní obyvatelé Alexandrie také pološílenými kanibaly? S naprostou jistotou to zatím tvrdit nemůžeme, určitá opatrnost je tedy na místě.

Jedenáctá epizoda zabaví, i když se v ní kupodivu pořád jenom psychologicky kecá. Dobře, několika krvavých útoků mrtváků si také užijeme, ty ale nehrají prim. Tentokrát šlo výhradně o to, dostat se pod kůži zdeptaným postavám. A povedlo se. Na jedna mínus. Je až s podivem, že nám dialogy výjimečně neutekly z léčebny pro zaostalé, ale že mají po dlouhé době zase hlavu a patu. Rozmluvy ve stodole se nesou v duchu hesla "nikomu nevěř" a musím se přiznat, že jsem během nich ani nedutal. Prohlížení fotek a jezení přesnídávky nikdy nebylo napínavější!

Takže ano, takhle by to prosím pěkně šlo – tento týden vcelku veliká spokojenost. A malý zázrak. Budoucnost bude, zdá se, zatraceně upovídaná, ale ne takovým tím otravně nudným způsobem, na jaký jsme si doposud naneštěstí zvykli. Tohle bude psycho. Lze si povšimnout zárodku možného konfliktu mezi Rickem a Michonne, oblíbenou dvojku čeká malá duševní očista. Na jakou stranu se přidá Daryl? A jaké to je, ohlížet se v ráji dennodenně přes rameno? Dozvíme se v dalších dílech! Poprvé po letech se na ně vysloveně těším. A vy?

Nejnovější putovní epizoda Živých mrtvých potěší nemálo fanoušků původní comicsové série, a to z hned několika důvodů. Tím prvním je skutečnost, že v S05E10 – Them konečně zazní pravděpodobně nejznámější věta z Kirkmanova post-apo světa, pronesená Rickovými ústy. Moudří už vědí, ostatní se o filosofické momentce vůdce party přesvědčí na vlastní uši a oči. Více takových poct originálu, prosím! A jedeme dál. Nebo spíše jdeme.

Znavené skupině dochází nejen voda a jídlo, ale po dlouhé době také opět i benzín. S pohonnými hmotami je to holt v nemilosrdném zombie světě špatné – je tedy na čase, začít pro změnu znovu používat vlastní spolehlivé končetiny. S oněmi důležitějšími potravinami bude ale situace ještě o něco horší. Ani trénovanému lovci se totiž nedaří: Daryl nachází v okolních zpustlých lesích jen samé srnčí a veverčí mrtvolky, také vody je náhle méně než na vyprahlé poušti. Může být hůř? Může, když nemáte během neustálého boje o přežití ani čas, oplakávat zčerstva zesnulé. Ano, připravte se tudíž předem na další vodopád Darylových slziček. Bethina smrt si v nejnevhodnějším hladovějícím okamžiku vybírá svou daň, hodinu její depresivní slávy si dále užije i osamocená Maggie.

Tápe se. Jak dlouho bude seriálovým Živým mrtvým trvat, než se opět vytasí s odpovídající dramatickou či napínavou epizodou? Někdo už by možná tvůrcům mohl říci, že jsme z toho chození kolem horké kaše (doslova) po dvou identických sezónách poněkud otráveni. Apatičtí diváci dnes vzpomínají na v minulosti hejtované vězení se slzou v oku, za mřížemi se alespoň něco dělo. V aktuálních The Walking Dead se namísto toho všichni jen tupě potácí za vlastním nosem, občas si někdo zabulí, a jako bonus sejme pár čím dál tím nezajímavějších zombíků. Kdy přesně se stalo, že se zprvu atmosférická hororová show transformovala do akčního béčkového výplachu k žehlení? Jakmile si pak po 60-ti odvysílaných částech sešlé postavy ve scéně v temné stodole uvědomí, že "tohle celé je realita a nemrtví jsou opravdu mezi nimi", budete chtít scénáristům naplácat na holou.

Setrvačnost je vlastně docela ošklivé slovo. Divák v podstatě stále jen doufá, že se v příští prohnilé epizodě už konečně dočká další zásadní kulervoucí momentky, která mu v šoku vyrazí dech z plic. Že se o slovo znovu přihlásí strhující survival, najede se sebejistě na ztracené Darabontovy koleje (haha) a bude lépe. Ale ono furt nic. Osobně u televizních Živých mrtvých ještě zdaleka netrpím, začínám se ovšem opovážlivě nudit. Dokonce ani ta milá superhrdinská návštěva z konkurenčního MARVELu nové části nijak výrazněji neprospěla, zvlášť když se Thor ani neobtěžoval ukázat v záběru. Asi nebyly prachy.

Tak už jsou zase zpátky. Rick a jeho banda si dali dvouměsíční pauzu, nám se ale vlastně ani moc nestýskalo. Živí mrtví totiž po slušně rozjetém úvodu ve své páté štaci zase spadli do utahaného a řádně ukecaného průměru, který sem tam osvěžil jen nějaký ten efektní zombie kill či napínavá scéna. Mid-season finále pak marnost tvůrců jenom dovršilo a místo napínavé jízdy jsme dostali nefungující nudu s rádoby šokujícím úmrtím. Má nás tedy návrat páté série ještě vůbec čím překvapit nebo tvůrci stále přešlapují na místě?

Dobrou zprávou je, že devátá epizoda se naštěstí nesoustředí na oplakávání zesnulé Beth a jede se dál. Rick se tak společně s Michonne, Tyreesem a Glennem vydávají splnit přání nebohé bloncky a dovést mladého Noaha k jeho rodině a popřípadě zjistit, zda by tu mohli najít nové útočiště. Jenže, jak už to tak v post-apokalyptickém světě bývá, vše nejde tak úplně podle plánu. A zombie smrtka možná zaúřaduje znovu dříve, než byste si mysleli.

Už od prvních vteřin to pak vypadá, jakoby se tvůrci po několika dílech konečně odhodlali malinko experimentovat a naservírovali nám epizodu tak trošku jiného ražení, než jsem v poslední době zvyklí. Úvod je tak téměř videoklipovou směsí nesouvisejících záběrů, v nichž se malinko hraje i na nostalgickou strunu, a až následující minuty dají najevo, co že to má všechno sakra znamenat. A po každotýdenní rutině je to docela příjemné zpestření. Bohužel se ho scenáristům ani přesto nepodařilo naplno využít a opět dostáváme ne zrovna zajímavý děj plný nezáživných dialogů, v nichž se vlastně stále řeší to samé. Tempo je pak pořád příliš pomalé a já s každým dílem dostávám čím dál větší pocit, že nám oblíbené postavy už vlastně nemají moc co nového nabídnout.

Pak se navíc přihlásí o slovo závěrečná čtvrthodinka, u níž se bohužel nevyhnu drobným spoilerům.  Zde totiž nejenom, že se dočkáme dosti zbytečného odpravení jednoho z charakterů, ale navíc ho dostaneme naservírován prostřednictvím dosti podivného zombie očistce, který asi nefunguje přesně tak, jak tvůrci očekávali. Jasný, mnoho fanoušků nejspíš potěší chvilkový návrat starých známých. Celkově ovšem tato pasáž nabízela mnohem více potenciálu a dalo se z ní vytřískat mnohem více emocí a slziček. Takhle zůstává celá epizoda jen hodně zajímavým zpestřením v zatuhlých vodách seriálu, jenž kvůli klasickým scenáristickým i režijním neduhům zdaleka nenaplnil svůj potenciál. I přesto se však musí drobná snaha ocenit.

Mám zombíky pořád moc rád, protože se u nich parádně relaxuje. Člověk během nich ale nemůže myslet na onu nezaměnitelnou thrillerovou, téměř až hororovou atmosféru, které se mu dostávalo v první A-čkové sezóně, kdy na seriál dohlížel mistr Darabont. Dnes již totiž Živí mrtví vypadají spíše jako něco, co narychlo spíchnuli lidé z vysmívaného SyFy, namísto talentů z AMC. Čím vyčnívá S05E08 – Coda nad průměr?

Guilty pleasure efekt tentokrát funguje pouze tak nějak z poloviny, bavit se divák bude zejména až v poslední vypjaté čtvrthodince. Takový z prstu vycucaný útok na kostel je sice fajn a konečně se díky němu vrací řádně naštvaná Michonne, scéně ale chyběla jakási památnější gradace. Nejen smrtící zátaras z varhanů působí celkem směšně, vyjukaný a hlavně zbrklý kněz zůstává neoblíben.

To už se ale přesunujeme do nemocnice, kde vůbec ničemu nepomáhá úsměvný záběr na šéfku místního policejního oddělení, šlapající ve volné chvíli mezi kontrolováním strážníků na pochůzce na rotopedu. Pěst na oko. Čekají nás snad ve Walking Dead po vzoru dlouholetých seriálových trvalek také epizody, ve kterých bude krvavá show parodovat sebe samu? Muzikálu se doufejme nedočkáme. Díky tedy alespoň za Bethinu ukázku kickboxu, jinak bychom se asi znovu unudili k smrti.

Dále už je to pak také zaběhnutá klasika: schyluje se totiž neúprosně k veliké akci a šokujícímu mid-season finále, tudíž si spolu ještě musí hrozně moc postav strašně dlouho pokecat a vyříkat si vše nezbytně nutné. Ke konci tuny dojemných zpovědí mezi ztrápenými charaktery ale naštěstí vynervovaný Rick konečně rozráží dveře zatuchlého špitálu, napětí by se v následujících momentech dalo krájet.

Takže ano, samotný finiš osmé epizody sice nutí k doširoka otevřeným očím, bezhlesým otevíráním úst a dost možná i slzičkám, tvůrci jej ale opět poněkud zbytečně oddalují. Pět nářezových minut za půl hodiny hezky vypadající nudy? Pátým nemrtvým stále chybí to nejdůležitější, čím by mělo zábavné drama disponovat, a sice výraznější tempo. Můžeme zde ovšem vzhledem k dalším cca deseti schváleným sezónám věřit v nápravu? Odpovězte si sami. Na viděnou v únoru, naděje umírá poslední...

Jo, ten seriálový čas utíká fakt rychle. Je to teprve pár týdnů, co megaúspěšní Živí mrtví ve velkém stylu odstartovali svou pátou sezónu a už nám na dveře začíná klepat podzimní finále. A stejně rychle, jak utíkají jednotlivé týdny, nám bohužel uniká i samotná kvalita. Minulý týden se totiž seriál již definitivně vrátil do ukecaných nudných kolejí, v nichž se scénář místo akce a posunu děje spoléhá na prázdné dialogy a zdlouhavé pohledy do očí. Nejnovější zombie přírůstek pak v této smutné tradici bohužel pokračuje.

Je to přitom malinko paradoxní, jelikož se tvůrci konečně odhodlali ke kroku, který jsem pro tuto nekonečnou sérii žádal již několik týdnů. Místo natahované věnování se jedné dějové linii se totiž nyní po delší době konečně vracíme ke všem zápletkám a oblíbeným charakterům. Na kvalitách nového dílu se to však bohužel vůbec neprojevilo. Ostatně, když máte k dispozici scénář, v němž se téměř nic zajímavého nestane, tak by z něj zajímavou podívanou nedokázal vykouzlit ani ten sebešikovnější kouzelník.

Hlavní linie přitom ještě jakž takž funguje. Daryl totiž konečně zasvětil svojí kostelní partu a společně s Rickem a spol. se vydává zpět do Atlanty, kde se snaží vymyslet, jak zachránit Beth a Carol. Podsaď je vše v pořádku a jako příprava půdy pro prý krvavé finále funguje tato zápletka více než solidně. Jenže do toho ještě musíme sledovat řadu ultranudných epizodek, v nichž se nestane absolutně nic zajímavého. Dočkáme se tedy nudného postávání u hasičského auta, Glennova chytání ryb či dalšího příšerného přehrávání otravného kněze. Epizoda tak působí přinejmenším roztříštěně a pomalé tempo si v ničem nezadá s plazením rozpůleného zombíka. O nudných dialozích a nejlacinějším závěru této série se snad ani rozepisovat nemusím.

Jak se pro mne pátá série slavné comicsové adaptace solidně rozjela, tak její letošní finále může zase jenom překvapit. Zombíci se zkrátka vracejí zpět do šedivého průměru, z něhož je může zachránit jen nějaký ten překvapivý trumf. Snad si tedy pro nás tvůrci nějaký ten menší šok přeci jen připravili a rozloučí se s rokem 2014 ve velkém stylu.

Tyhle dialogy patlá nějaký vtipálek, vážně. A jde na nich krásně vidět, jak se Živí mrtví za pisálkovskými stoly v kancelářích AMC zlatokopecky natahují donekonečna, až to bolí. V S05E06 – Consumed sice pojde tolik zombíků, že by se s jejich mozky dala vytapetovat celá nemocnice, epizoda se ale přesto nedokáže zbavit trpkého odéru okázalé nudy. Daryl a Carol si mezi vzácnými bitkami ve špitále povídají o ničem, a jde to těžce znát.

V nejnovější části post-apo fláku se vracíme do Atlanty jako do zase o něco více zpustlého města. Nejednomu divákovi potom s návratem do známých kulis dojde, že se vlastně celá Rickova skupina za dlouhé měsíce moc daleko neposunula. Z psychologického hlediska postav pochopitelně ano, nikoli však co se týče neméně důležité (a palčivější) geografické stránky seriálového prostředí. Pořád jsme doslova pár kilometrů od města, ve kterém to všechno začalo, nyní tedy nadešel čas na příjemnou dávku nostalgie.

Efektivní záběry na dálnici z plakátu první sezóny jsou sice fajn a potěší i průzkum dalších povědomých ulic, podstatná část stopáže má ale stejně poněkud komornější nádech. Oblíbená herecká dvojice se samopalem a kuší se ukrývá ve tmě a vede spolu osvícenské dialogy o spasení těla a duše, přičemž když už má dojít na pořádnou akci, volí se raději útěk. Protože pojďme si povídat o naší hořké, krvavé minulosti, a o tom, jak je důležité, mít se navzájem rádi. Beth počká.

Z širšího kontextu vytržené věty, pronášené ústy našich hrdinů, nemají často hlavu ani patu. Carol se chvíli chce svěřit a pak zase nechce, Daryl by v jednom okamžiku rád poslouchal kamarádčinu zpověď, v tom dalším ji ale náladově odbyje. Bludný kruh zmatečných dialogů navíc korunují bezúčelné vteřinové flashbacky jednoho z charakterů, tísnivá atmosféra totiž díky nim rozhodně prohlubována není.

Vážně už nás tvůrci nenapínejte a koukejte šlápnout do pedálů. Živí mrtví to v sobě stále mají, onu auru depresivní podívané s příměsí živelné akce, jen se jí z jakéhosi (peněžního) důvodu zdráhají ukazovat. Čtyři epizody z rádoby zajímavé minulosti již myslím fanouškům bohatě stačily – teď to chce dát naštvanou skupinu opět dohromady, a jít všem těm potvorám s vyhřezlými střevy nakopat zadnice. Chce to Ricka.

Vlastně se to dalo čekat. Po úvodních nařachaných epizodách, kdy byla naše oblíbená post-apokalyptická partička hezky pospolu, se totiž cesty našich hrdinů zase až příliš rozdělily a tvůrci tak opět přešli do stejného módu vyprávění, jako v druhé polovině předchozí řady. Každý díl se tak budeme věnovat jiné zápletce a sledovat osudy různých postav. A zase se u toho bude hodně kecat a chvílemi evidentně i dosti natahovat. Na rozdíl od zmiňované čtvrté série, kdy se charaktery vlastně jen potulovaly po jiných koncích lesa, ovšem zatím tento styl v páté řadě díky různorodosti jednotlivých linií vcelku sympaticky funguje.

Minule jsme se tedy ohlédli za nemocniční kapitolou Beth, příště se zase podíváme na noční výpravu Daryla a Carol. Tentokrát se povezeme s Abrahamem, Glennem a spol. v jejich záchranné misi do Washingtonu, kde Eugene konečně spasí celý svět. Jenže, jak už to tak ve světě Živých mrtvých bývá, autobus udělá po chvilce kaput a jeho posádka musí opět přejít do pěšího režimu. Boj s hladovými zombíky navíc neustává a odhodlanému Abovi už celá situace začíná malinko lézt na mozek.

A naštěstí to pořád solidně šlape. Tempo už je sice o poznání pomalejší, než na začátku páté série a některé dialogové scény by si zasloužily malinko prostříhat. Jinak nám ale Self Help nabízí atmosférickou čtyřicetiminutovku s dostatečnou porcí probodnutých zombií hlav, v níž tentokrát funguje důraz na hlavní postavy. Svého vytouženého velkého prostoru se totiž konečně dočkal borec Abraham, jenž vyfasoval dokonce i menší flashback, a Michael Cudlitz svojí hereckou šanci využil bez problémů. Poněkud pomalejší tempo navíc na závěr nakopává překvapivé finále, jež možná ani samotní comicsoví fanoušci nečekali takhle brzy. Je ovšem tou správnou emotivní třešničkou na dortu, kterou tento díl potřeboval.

I přesto, mi ale současný styl “jedna epizoda=jedna dějová linka“ stále příliš nesedí. Scenáristé se s tím sice nyní poprali nadmíru dobře, snaha o natahování děje a až přílišná ukecanost je však z aktuálního přírůstku i tak cítit. Byl bych proto mnohem radši, kdyby se tvůrci místo vykecávání v knihovně raději na pár minut stavili u Ricka v kostele. Protože zdejší sebranku už jsme neviděli sakra dlouho a dle ukázek nejméně ještě jeden díl neuvidíme. S tím knězem tam asi musí být fakt nuda.

Tak jsme se zase jednou vůbec, ale vůbec nikam neposunuli. Spíš udělali krok zpátky. V nejnovější epizodě The Walking Dead – Slabtown se dozvíme, jak to vlastně celé bylo s "unesenou" Beth. Kdo by snad ale čekal přiblížení se k napínavému cliffhangeru z minulého dílu, kdy Daryl tajuplně promlouval k houštinám u kostela, odejde od televize zklamán. Dnes se tu bude akorát nimrat v minulosti.

Není to ale minulost zase až tolik nezajímavá, televizní Živí mrtví v ní totiž konečně ukazují i svou druhou, nezakrvácenou tvář. Blonďatá Beth se ocitá v přísně hlídané nemocnici, v tomhle zdravotnickém institutu byste si ale chřipku léčit rozhodně nechtěli. Ve sterilních místnostech vládne klid, pohoda a domnělé bezpečí. Nemrtví jsou v roli hrozby společnosti zatlačeni do pozadí, z ponurého survival hororu se najednou stává plnokrevné drama v téměř domáckých kulisách.

Tvůrci seriálu se (alespoň okrajově) zaobírají nepříjemnou otázkou, je-li apokalypsou stižený člověk schopný návratu do plnohodnotného života. Dokážeme obklopeni mírem zapomenout na peklo, jímž jsme si coby ostřílení mariňáci v nebezpečném světě kdesi tam venku nedávno prošli? Lze se kdy se šrámy na těle cítit v bezpečí? Akční vložky se hladoví fanoušci dočkají až v samotném finále epizody, před ním nás ovšem všechny čeká další poutavá psychoanalýza lidských pohnutků.

Člověk adrenalin cíleně doslova nevyhledává, zároveň ale od přírody nevydrží setrvat na jednom jediném místě. Beth má potom celé rozhodování o jejím dalším osudu o to jednodušší, že je inkriminovaný špitál obydlený značně podivnými individui. Není všechno zlato, co se třpytí! Zkuste si aktuální přísně flashbackovou část páté řady užít jako thriller namísto hororu, a možná že budete spokojeni. Jako s krátkým výletem do minulosti nemám s mrazivým Slabtownem problém.

Upřímně, ohledně páté řady Živých mrtvých jsem byl hodně skeptický a dost dlouho jsem uvažoval nad tím, zda mám na ní vůbec začít koukat. Ani výtečná úvodní epizoda, jíž nechyběla akce či dlouho postrádaný drajv ve mně zcela nezahnala všechny obavy zapříčiněné totálně mdlou a nudnou čtvrtou sérií. Jenže, post-apokalyptický světe div se, ono to šlape hodně solidním tempem i nadále a zombíci z  pera Roberta Kirkmana tak mají možná po delší době našlápnuto k hodně povedené sezóně.

Závěr minulého dílu nezanechal naši partu v zrovna nejlepší situaci. Zdánlivou idylku v kostele totiž překazil úprk Daryla a Carol, kteří se rozjeli po stopě povědomého auta, ale hlavně únos nebohého Boba, jenž se stal nedobrovolně vrcholem na jídelníčku Garethových přeživších. A právě s těmi se Rick a spol. pustí po zjištění situace znovu do křížku. A dokonce i kněz Gabriel vyjeví v této nabušené epizodě své hříchy.

Po příběhové stránce se jeden z nejsledovanějších seriálů současnosti sune až nečekaně rychle vpřed a připraví si pro nás i nejedno příjemné překvapení. Scénář má sice do vybroušenosti stále daleko a kromě několika logických nesrovnalostí se zde dočkáme i jednoho z prstu vycucaného konfliktu naší oblíbené partičky, který navíc v oné dané situaci nepůsobí příliš věrohodně. Jinak však celý díl šlape na sto procent. Tvůrcům se povedlo najít ten správný mix mezi střídmě dávkovanými dialogovými scénami s akčnějšími sekvencemi. Svojí atmosférou pak musí nejnovější díl potěšit mnohé skalní fandy comicsu. Scénám navíc nechybí napětí a závěrečné třetině ani ta správná dávka emocí.

Již moje x-tá šance krvežíznivým zombíkům se prostě dosud nečekaně vyplácí a nadějný závěr dává tušit, že vypjatých situací a zajímavého příběhu bychom se mohli dočkat i v následujících týdnech.  Na scénu se totiž vrátí pohřešovaná Beth, jejíž kapitola by mohla seriál ještě více nakopnout a pořádně napnout i comicsem zběhlé diváky. Snad se tedy Živí mrtví povezou na současné kvalitativní vlně co nejdéle a nevrátí se do pro mě nudných a zatuchlých vod.

Už vidím ty naštvané klávesnicové výkřiky všude různě po internetu. Kam se ztratil adrenalin z minula? Proč zas nic nevybuchuje a nestříká krev? V The Walking Dead S05E02 – Strangers se ke slovu znovu dostává spíše psychologie, což v překladu znamená spoustu řečiček na úkor vyžadované akce. Tvůrce zajímá, jak se postavy cítí a s čím zápasí uvnitř svých ztrápených mozkoven, nikoli jak se dokáží ohánět s katanou či střílet z revolveru. Je to špatně?

Kecací stránka seriálu se – když na ní dojde – celkem pravidelně potýká se zapřísáhlými hejty tisíců zhrzených fanoušků. Většina těchto rádoby odpůrců si ale nakonec stejně pustí i každou další epizodu, protože odpouštět je koneckonců lidské. Je ale doopravdy co promíjet? Má praotec nemrtvých Kirkman právo, být na své televizní druhy ve zbrani naštvaný?

Tu katanu chceme vrátit!Určitě ne co se nejnovější epizody týče, hraná adaptace celosvětově úspěšného comicsu se totiž po čase znatelně přiblížila své papírové předloze. Rickovi svěřenci se tak na procházce lesem poprvé setkávají s mlčenlivým knězem Gabrielem, přičemž následuje zdánlivá chvíle oddychu a pořádná hostina. Washington holt musí počkat, teď je čas na trochu chytře napsaného filozofování.

Takže si budeme povídat, pusinkovat se a plakat. Krvavé CGI si ale nedává pauzu úplně: dočkáme se napínavé sháňky po konzervách s jídlem, během níž se pyšní maskéři pochlubí novým, atraktivním druhem zombíků. U seriálu se opět důrazně nedoporučuje konzumace masných výrobků. Čtenářům původního comicsu udělá radost samotný závěr aktuálního dílu, jenž slibuje zatraceně veliké věci a napovídá, jakou vyhrocenou scénu si nejpíše vychutnáme před zimní pauzou za šest týdnů.

Nefalšovaný horor jednoduše znovu zpomaluje. Na scénu se nám místo něj nenápadně vracejí vybroušené dialogy z čím dál populárnějšího světa, stiženého neznámou biologickou katastrofou, a komu se to nelíbí, ať si zombíka políbí. Rozrůstající se tábor příznivců Živých mrtvých se od jejich druhé sezóny dělí na dvě skupiny, tj. milovníky postav a milovníky strhující akce. Za jak dlouho spolu dokážeme žít v symbióze?

Tak se nám zdá, že Darabontovi scénáristé dokonale krmí nefanoušky Živých mrtvých a zkoumají, co všechno jsou ochotni vydržet jejich věrní. Příběh se totiž od masakru ve věznici převaluje ze strany na stranu nesmírně rozvážným tempem. Takže pokud uvažujete nad zhlédnutím dvanácté epizody čtvrté řady a nahlížíte do recapu, zda se v ní „konečně“ něco stane, vyprovázíme vás i nyní se špatnými zprávami.

Epizoda „Drinking Buddies“ je o… ehm, drinking buddies. Neboli o popíjejících kámoších. Kompletní tři čtvrtě hodinku si pro sebe krade dvojka Beth a Daryl, jejichž peripetie jsme si již užili v prvním dílu. Nejprve houmlesačí v přírodě, pojídají hadí prsa na badyánu, když v tom si mladičká blondýnka Beth vzpomene, že by se zatraceně ráda lokla chlastu. A tak s Darylem jdou, prolezou pár baráků, najdou nejprve broskvový likér (jehož konzumaci Daryl autoritativně zamítne) a pak ve vidlácké chatrči po domácku vyrobenou pálenku. Pár panáků jim navíc otevře ústa. Beth si sama sobě přizná, že je v rámci seriálových postav totálně nezajímavá, a Daryl zase zavzpomíná na to, že býval dřív taky pěkný vidlák. End of story. Jo a pár scén, převážně z první poloviny epizody, je docela působivých. Třeba ta, kdy si v golfovém klubu Beth najde zachovalý bílý svetr, a pak jí ho dokonale znečistí krev z Darylem zabité zombie. Nebo hned úvodní scéna, kdy se sledovaná dvojice rozhodne strávit rozbouřenou noc v kufru automobilu. „ Drinking Buddies“ vlastně docela funguje jako epizoda, v níž se formuje vztah mezi dvěma postavami. Bohužel tak nějak tušíme, že se za týden tenhle vztah zase odsune a přenechá místo dalším několika. A my na to nějak přestáváme být zvědaví.

Co bude s Živými mrtvými? Skutečně se druhá půle čtvrté řady bude zabývat jen tím, jak se hrdinové zase někde náhodně sejdou, nejlépe před branami nových kulis pro chystanou sezónu pátou? Nemělo by se skutečně uvažovat o zkrácení počtu epizod na sérii? Nemělo, víme, přeci jen Živí mrtví jsou pro AMC hotovým zlatým dolem. Pak to ale vypadá tak, jak to vypadá. Tedy – dosti bledě.

Masakr na n-tou. V aktuální napínavé mid-season epizodě Živých mrtvých s označením S04E08 - Too Far Gone pochopitelně není nouze o vyčerpávající akci. Jenomže co naplat. Když slabá úvodní půlhodinka i tak spolehlivě nalomí pěkných pár fanouškovských srdcí, je něco špatně.

Ano, The Walking Dead asi vážně jsou fikcí. Už to tak bude - naštěstí. Proč by se ale ve stanicí AMC představovaném apokalyptickém světě měla velká část postav i přesto chovat, jako by právě podstoupila lobotomii? Budu se snažit, neudělat z recapu hate. Guvernér- pardon - Brianovo - nové "stádo" následuje nového vůdce do pekla. Žádné opodstatněné argumenty, žádné otázky. Návrh: jdeme prostě vykosit vězení, bude nám všem lépe. Nezapomínejme však, že je zde vše inspirováno comicsem. A právě tady se nyní konečně hlásí o slovo onen gigantický paradox. Chybí tu totiž bubliny!

Dodnes si šlo v případě seriálového dobrodružství se zombíky kdykoliv oprávněně stěžovat na přehršel zbytečných průpovídek. Tentokrát ale pozorný divák naopak poprvé zaznamenává úbytek dialogů. Dialogů, které jednoduše měly být vyřčeny. Dialogů, které by z nepřemýšlejících charakterů udělaly racionálně uvažující lidské bytosti. Takhle všem zúčastněným dojde, že jsou po uši v maléru (a poslouchali toho nepravého!) až poté, co jich dobrá polovina zařve ve fatální bitvě o vězení. A že se Michonne s Hershelem nemohli z patové situace vykecat? Za pokus by to stálo, ne? Nicméně, ploty padly a mrtvoly se kupí. Konečně se někam dostáváme. Fandové, kteří za sebou mají již devátou knihu v českém jazyce, jsou teď na druhou půli čtvrté řady jistě nesmírně natěšení. Dějová linie poskočí kupředu!

Není ale tak trochu smutné, že jsou rozpohybovaní nemrtví stále častěji jen o té divácké zvědavosti? Nenudíme se vlastně dávno? Pojede se od února i nadále v zajetých kirkmanovských kolejích? Příliš mnoho otázek. Jeden tábor volá po užším provázání s předlohou, druhý po volných tvůrčích rukou. Nachází se snad zlatá střední cesta kdesi uprostřed? Netuším, ale na krutopřísného zabíječe Abrahama se už zatraceně třesu.

Před týdnem jsem tady brblal, jak se mi vězeňské prostředí začíná zajídat a že jestli se Rick trochu nevzchopí, začnu ho mít regulérně nerad. A autoři mě potěšili porcí, jakou bych nebyl býval čekal. Vykašlali se totiž na ústřední partičku a vzpomněli si konečně na postavu, kterou jsem tady vzýval již od recenze úvodu série. Ano, Guvernér je zpátky a s ním i David Morissey, jenž se nejprve snažil v USA být nástupcem Michaela Douglase, než v sobě našel to pravé jednooké charisma. V první pětiminutovce si tak nejprve užijeme dokončení Guvernérova příběhu z třetí řady a pak již sledujeme jeho trampoty, coby vousatého tuláka na kraji smrti. A děj se náhle opět dostává do formy, ve které si nejsme jisti, co se vzápětí stane a kde neexistují předem stanovené šablony.

Guvernér potkává dvě sestry s dítětem a starým otcem a my sledujeme, kterak se odpoutává od své minulosti, zapomíná na svoji maskulinní přezdívku a pomáhá. Jasně, ten přechod z maniaka do skoro-klaďase je hrozivě jednoduchý a dovedu si představit, že se s ním mnoho lidí nespokojí. Ovšem. Guvernér je rozhodně charismatická postava a coby alternativa k Rickovi a Darylovi, kteří mají svůj pomyslný vrchol přeci jen již za sebou (Daryl v sérií první a druhé, Rick v té třetí), ho vítám s otevřenou náručí. Epizoda Live Bait je kapičku umluvená, ale nepřešlapuje na místě a oživuje příběh novými pádnými zápletkami. A proto jsem pro tento týden spokojen.

BTW: Hořící Woodbury je setsakramentsky boží, nemyslíte?

Živí mrtví - Hershelova část. Už jsme se tak nějak přestali posmívat tomu, že je zrovna zvěrolékař jedním z největších mudrců a nejlepších lékařů, jaké jsme kdy v seriálovém univerzu viděli. Ostatně, Hershela v jeho roli podporuje devět z deseti Pavlů Belobrádků. V páté epizodě čtvrté řady, která se honosí přízviskem Internment má tento sympatický starý pán s jednou nohou part přímo majestátní. Karanténa nemocných se totiž stane spíše vězením, v němž se ocitá on a Glenn proti hrstce lačných nemrtvých.

Akční epizoda, jeden by řekl. Ejhle. První polovina je těžká filosofie a velká debata na téma "Hershele, pojď pryč z té karantény, vždyť se nakazíš" střídaná Hershelovým "doktořina je moje poslání a kapitán opouští loď jako poslední". Nevím, zda si drobných střípků všímám jenom já, ale čtvrtá řada se začíná v některých ohledech podobat té druhé. Scenáristé mají zase dojem, že nám servírují dramatický seriál a opomíjejí fakt, že k akční jednohubce se zombiemi se velké množství morálních dilemat příliš nehodí. Přicházejí tak znovu scény, působící ve své jednoduchosti nechtěně vtipně. Tak například Rick, který v závěru otevírá lusk a podává svému synovi hrášek, přičemž se zadívá hloubavě do dálky, to už zase autoři překročili hranici vážnosti. Ještě, že tu byla ta fajn akční samopalová scéna, která konečně rozťala hrozbu spadlého plotu. Jen to srandovní házení zásobníku s pěti vruty na dva metry si mohli tvůrci odpustit.

Rozpačité dojmy z epizody tak výrazně léčí samotný závěr, naznačující příchod postavy, kterou jsme tady v rekapitulacích opakovaně hledali. Chřipka je téměř zažehnána, jak však ostatní přeživší oslabí lidská hrozba?

Trocha filozofie ještě nikoho nezabila, řekli si nejspíše tvůrci Živých mrtvých před natáčením S04E04 - Indifference. A tak jsme se v pondělí brzy ráno (našeho času) dočkali poněkud atypické epizody, v níž se toho sice po té akčnější stránce stalo opravdu hodně, prázdných řečí však bylo snad ještě více. Zamávejte vězení, uděláme si malý výlet do přírody!

Že nedá Rickovi proměna Carol ve vraždící monstrum spát, je tentokrát zřejmé z mrazivé scény už před úvodními titulky. Když holt někdo ošklivým způsobem přijde o jediné dítě, a lidé se mu před očima mění v masožravá monstra, asi to s ním pořádně zamává. Snažit se ze dne na den přežít mezi bandou nemrtvých kanibalů prostě jednoho naučí, razantní proměna osobnosti tudíž není v kulisách plných zombies ničím nereálným. Zachmuřený Grimes začíná tušit, že má před sebou další těžkou volbu. A tak vezme Carol na projížďku po dědině, koncipovanou zároveň jako menší test. Mezitím se Daryl, Michonne a další úspěšně přeskupují (ne, Tyrese naštěstí nebyl pokousán!), a začíná druhá etapa hledání spásných léků v okolí opuštěné veteriny... No nebudu vás dlouho napínat, guvernér si zase ani neškrtne. Asi se už z ubíjející samoty v liduprázdném městě duchů dávno oběsil, a tvůrci se nám to jaksi zdráhají přiznat. Anebo bych to viděl na infarktový cliffhanger za pár týdnů před vánoční pauzou, hm? Honba za medikamenty každopádně dopadne víceméně dobře: Tyrese dostane vyhubováno od naštvané samurajky a začne si konečně vážit života, Daryl záhy osobitě zprdne sobeckého člena týmu, jenž se na úkor bezpečí ostatních rozhodne obohatit o lahvinku tvrdého. Jo, vztahy dostanou zabrat.

Doufejme tedy, že to příště půjde i bez oněch rádoby moudrých a slzopudných promluv, které očividně zamotaly hlavu nejednomu překladateli českých titulků, a dočkáme se projednou té vysněné, stoprocentně akční epizody. I když to asi nebude zdaleka taková čistka, jako v originálním comicsu (devátý díl v tuzemsku právě vyšel), je myslím na co se těšit. Rozlučkový love song na konec, během nějž se Rickovi v důsledku těžkého bye bye s vlastně poměrně nevýrazným charakterem rozostřuje vidění, na mě přesto výjimečně zabral. A na vás?

Když jsme se v recenzi třetí řady Živých mrtvých podivovali nad enormním množstvím nových postav, zařizující si bydlení u Ricka, Daryla a spol., tak trochu jsme tušili, že kolem něco nehraje. Armáda bývalých obyvatel Woodbury se totiž poměrně brzy proměnila v bezvýznamné panáky, které postihla nespecifikovaná epidemie. Třetí díl s podnázvem „Isolation“ má prioritu stanovenou jasně a zřetelně. Polovina tábora trpí chorobou a je uzavřena do samostatné karantény. Michonne, Daryl, Bob a Tyreese pořádají výpravu do poměrně vzdálené veterinární stanice, kde by se podle Herschela mohla ukrývat potřebná antibiotika. Boj o život tak převléká kabát. Z primárních obav, že hrdiny zkonzumují hnijící mrtvoly, se začínají obávat mrchy mnohem přirozenější – tedy bakterií.

Třetí epizoda Živých mrtvých patří spíše k těm ukecanějším a pořádné akce proti hordě nemrtvých se dočkáme až na samotném konci (ano, je to ta na obrázku). Velmi zajímavou postavou čtvrté řady je bezesporu Rick, tedy muž, jehož dušínovství nás ještě před dvěma lety dovádělo k šílenství. Jeho úvodní rvačka se zoufalým Tyreesem byla skvělou psychologickou vsuvkou a jeho vyřešení případu „kdo spálil Karen a Davida“ příjemně potěšilo. Ricka coby nemluvného podivína adoruji a stává se paradoxně zajímavější postavou, než Daryl, oscilující na trati mezi drsňákem a největším klaďasem seriálu. Jinak se toho příliš zajímavého neděje. Hádal bych, že Herschel hrdinsky zaklepe bačkorami, zatímco Glenn a indický lékař se z toho na poslední chvíli vylížou. Někdo to přeci z „těch důležitých“ odnést musí, no ne?

Změna hrozby je zatím příjemná, leč seriálu znatelně chybí nebezpečí ze všech větší – nebezpečný člověk. Guvernére, vrať se.

Já to tušil, že takové farmaření nebude vůbec žádná legrace. Roztomilí vepříci, kteří si své divácké sympatie stačili získat ještě před tím, než ve skutečnosti čtvrtá řada Živých mrtvých začala, zažijí krušné časy. Jak si naši oblíbení hrdinové poradí v S04E02 - Infected s šířící se nákazou? A má vůbec sledování této natahované zombiecalypsy ještě nějaký smysl?

Napíšu to znovu: lepší práce s gradací za pomoci úvodní seriálové znělky snad zatím nikde jinde než v The Walking Dead v bedně neexistuje. Znepokojivá atmosféra ponurého světa, stiženého katastrofou, totiž ve spojení s tíživým orchestrálním podkresem těchto titulků stále funguje, zvlášť když je aktuálním posledním záběrem před hereckou představovačkou scéna, v níž figurují litry krve a jeden nenasytný zombík. Jo, ve vězení bude zase jednou pořádné dusno. Tady někdo za ty dlouhé týdny (měsíce?) nezodpovědně usnul na vavřínech, a tak se nyní nelze divit, že je po menší čistce za doprovodu jedné brokovnice, kuše a několika pistolí nutná rychlá porada, po níž jsou "zdraví" odděleni od "zatím nenakažených". Tentokrát ale zabíjí zákeřná chřipka, nikoliv zmutovaný virus, který z lidí dělá žbleptající kulhavce. No prostě je veselo. Jako by to však nestačilo, musí se navíc Rick vypořádat také se selhávající drátěnou ochranou celého komplexu, naštvaného Tyreseho užírá nešťastná láska, a donedávna striktně pacifistická Carol pro změnu učí malé děti, jak správně fajtovat s kudlou. Plus kdosi zlotřilý krmí za branami vězení zahnívající záporáky, aby je nalákal co nejblíže ke grupě... kdo to asi tak bude? Je toho dost. Nejdůležitější potom je, že se pořád něco děje.

Připravte se mimochodem na jeden z nejlepších hereckých výkonů (trocha ironie v té větě asi bude), jenž se váže k již na začátku zmíněným podsvinčatům, a o který se s těžkým srdcem postará Andrew Lincoln alias Rick. Obzvláště nedoporučuji chovatelům domácích selátek v panelácích, aby si náhodou nepřivodili srdeční zástavu... Yep, zatím poslední nemrtvou epizodu jsem si holt užil, a mám z ní asi tak stokrát lepší pocit než z mdlého startu celé řady před týdnem. Milí scénáristé: vyžeňte je všechny konečně mimo zdánlivě bezpečné betonové zdi, ať je zase jednou pořádná sranda!

V samé nedočkavosti na (doufejme) grandiózní finále velmi dobře šlapající třetí řady nás přivítala… inu, jasně nejhorší a nejnudnější kapitola za hodně dlouhou dobu. Epizoda Prey se zabývá těmi vedlejšími postavami, které patří mezi ty nejméně zajímavé, a čtyřicet minut v jejich přítomnosti se stává krutě nekonečných. Ačkoliv jsme v průběhu druhé řady velebili Andreu coby nejzajímavější charakter projektu, s akční třetí sérií ztratila valnou část svého kouzla. Její nerozhodnost, zda zůstat s Guvernérem ve Woodbury anebo se vrátit k Rickově partě je od odchodu Michonne nepoutající. V Prey jsme nuceni sledovat její útěk k Rickovi a Guvernérovu snahu přivést ji zpátky. Konflikt dobra a zla je ovšem v tomto případě hluchý a „naháněčka“ mezi zombiemi byla (ne)překvapivě bez jakýchkoliv emocí. Závěr epizody jsme tak kvitovali spíše se škodolibou radostí.

Problémem čtrnáctého dílu je také odklon od vězeňské dějové linie. Prokázalo se, že ústřední parta je ve třetí sezóně skutečně základním klíčem k úspěchu a její pominutí znamená pouze výplňový materiál. Jasně, hořící zombie v jámě nás nadchly, ale sledovat jen kvůli nim příběh dosti nenápadné čtveřice postav, když nás zajímají úplně jiné konflikty…? AMC zkrátka protahuje a napíná věrné diváky před blížícím se koncem. Namísto gradace nám však definitivně otrávili Andreu a její osud je nám nyní až překvapivě ukradený.

Před posledními epizodami tímto uzavíráme epizodické reportáže Živých mrtvých a těšíme se na vás u plnohodnotné recenze.

Třináctá epizoda Živých mrtvých s podtitulem Arrow on the Doorpost navázala na minulý týden poměrně odvážně. Zatímco naposledy jsme viděli Ricka, Michonne a Carla, vracející se do věznice, nyní nás AMC poměrně nevybíravě „vhodí“ na jednání Ricka a Guvernéra. Divák je instruován, že se jedná o meeting uspřádaný Andreou za účelem sjednat mír mezi znepřátelenými stranami. A my nemůžeme být spokojenější, protože debata mezi těmito dvěma charismatickými postavami je to nejlepší, co jsme v této sérii doposud slyšeli. Skvěle se zde mísí Rickova obezřetnost, tak charakteristická pro třetí řadu, a Guvernérova krutost a falešnost. Čekání na konkluzi a závěrečné navrácení se ke skupinám je výtečné a my se nemůžeme dočkat závěrečných třech epizod.

Bohužel zbylé minuty třinácté epizody jsou poměrně zdlouhavé a zabývají se dialogy Herschela, Daryla a mužů „z druhé strany barikády“. Chápeme, že jistá osobní znalost postav bude pro závěrečné finále rozhodně pádná, avšak v Arrow on the Doorpost některé části přeci jen zavánějí nudou známou z loňské farmy. Připomněla nám ji ostatně i sexuální scéna, která jakoby dávala dopředu vědět, že někdo ze zamilované dvojice Glenn-Maggie závěr série nepřežije. Nejzajímavějším momentem je každopádně závěrečný dialog Ricka s Herschelem, který významně redefinuje to, co před pár minutami oznámil Rick celé partě.

Jakým směrem se podle vás bude finále Živých mrtvých vyvíjet? Přechytračí Rick samotného ďábla?

Třetí řada jako by se nám snažila namluvit, že nedopečená první sezóna The Walking Dead měla od samého začátku své opodstatnění. A tak zatímco se v úvodu objevil bezruký Merle, nyní se na scénu dostává Morgan, černý chlápek z úplně prvního dílu seriálu. Rick, Michonne a Carl se totiž vydávají na výpravu pro zásoby a zmapování terénu jako takového. Ne náhodou přijíždějí do King’s County, města, ve kterém Rick bydlel se svojí rodinou. Čeká však na ně překvapení v podobě zvláštní pevnosti plné smrtonosných pastí a samozřejmě i Morgana v neprůstřelné vestě s celým arzenálem „kanónů“. Morgan, přátelský chlápek z první série, se však změnil ve schizofrenní bestii, i kvůli smrti svého syna Duana vlastní, v zombie pozměněnou matkou. Ačkoliv jsme Morganův návrat kvitovali s povděkem a byli jsme rádi za symbolické ukončení této uzavřené linie, máme pocit, že šlo ze setkání této dvojice po takové době vytěžit více šťávy. Morfóza z hodného táty na zoufalého lovce zkrátka skýtala větší potenciál.

Sekundární linkou je Carlův chtíč dojít do svého bývalého domu a odnést si fotografii matky. Divák samozřejmě od začátku ví, že je to pošetilý nápad a tak pouze pasivně sleduje, jak se Carl s Michonne vylížou z přesily zombií. O katarzi a výslednou zvláštní pachuť se však ve dvanácté epizodě „Clear“ nestará hlavní nebo vedlejší linie. Příčinou je sotva minutová scéna, ve které Rick, Michonne a Carl minou osamělého přeživšího volajícího o pomoc, a v poslední scéně jen chladně odnesou jeho baťoh z dálnice. Tohle je odtažitost a obezřetnost, která Živým mrtvým sluší a nutí k zamyšlení, o kolik je Rick Grames lepší, než zoufalý a opatrný Morgan.

>

I dvanáctá epizoda rozhodně má co vyprávět a nepřešlapuje na místě jako většina druhé řady. Spokojenost!

Výborná, vyvážená epizoda, odpovídající hned na několik otázek, které si u sledování třetí řady Živých mrtvých již delší dobu klademe. V jedenácté části I Ain't A Judas se totiž Andrea vydává „za nepřátelské hranice“ a nezávisle na názoru Guvernéra se vypravuje do vězení. Nikoliv však jako dezertér, ale spíše jako člověk sjednávající o příměří. Setkání Andrey se zbytkem party je pochopitelně značně emotivním zážitkem a je zábavné sledovat, jak se s její přítomností vypořádá Rick, Merle nebo Michonne. Andreino chování je obzvláště v této epizodě velice racionální a její popudy jsou nám (na rozdíl od jiných postav) zcela jasné. Naše správné dojmy potvrzuje i závěrečná scéna, ve které se Andrea zachová tak, jak se zachová, zatímco ji perfektně doprovází Hold On od country barda Toma Waitse. I díky emotivnímu podkladu je zkrátka jedenáctý díl perfektně vygradován a návyková píseň vás dost možná navede k příslušnému odkazu na YouTube.

Silnějšími okamžiky oplývají v I Ain't A Judas i ostatní postavy. Herschelův dialog s Merlem, který je zakončený vtipnou narážkou na knihovnu ve Woodbury anebo shledání Carol s Darylem jsou senzačně natočené scény. Líbí se nám taktéž, že nebylo exaktně naznačeno, co vlastně na Andreino vyjednávání říká Guvernér. Přijetím čtyř „známých“ do Woodbury a jejich negativní smyšlení o Rickovi bylo možná jediným vodítkem věcí příštích. My se samozřejmě můžeme jen domnívat, kam povede výprava Ricka, Michonne a Carla a jaké plány uspřádá Guvernér. A co na to Andrea?

Zkrátka a dobře mějme se na pozoru. V lesích kolem Woodbury bude ještě pěkně veselo!

Už se pomalu zdálo, že si budeme muset v portfoliu postav hledat nového hrdinu. Daryl odešel hledat štěstí se svým hubatým bráchou Merlem a Rick Grames se vydal na výlet mimo vězení pátrat po vidině své mrtvé manželky. Netřeba dodávat, že by odchod dvou zřejmě nejsilnějších hrdinů znamenal pro ústřední partu pěknou polízanici. Desátá epizoda Home je proto naplněna zvláštním paradoxem. Jedná se totiž zřejmě o nejukecanější epizodu třetí série a přitom díky posledním několika minutám i o epizodu nejakčnější. Zajímavě se jeví především toulání bratrů a následné zjištění, že je to k sobě už po roce odloučení tolik netáhne. Střízlivě jsme tak tipovali, že se spíše Merle stane neškodnou součástí party, nežli by uklidněný Daryl po mnoha dílech znovu zvlčil. Podle úplně poslední scény jsme tak nejspíše tipovali správně a jsme na sebe tak náležitě pyšní.

Ačkoliv jsme se dočkali výtečné scény, v níž Daryl s Merlem na mostě „pomáhají“ cizincům, připomínala nám valná část desátého dílu farmářské osudy z předchozí sezóny. Bezmeznou radost nemáme ani ze závěrečné přestřelky. Guvernérovo „nekrytí se“ a mnoho slepých úderů nám přišlo spíše jako prodlužování jedné eliminace méně důležité vězeňské postavy. Naše tužby ale jednoznačně směřují dopředu. Jsme upřímně zvědaví, jak dopadne konfrontace Rick – Guvernér, která začíná pomalu ale jistě vystrkovat drápky. Oceňovali bychom větší dávku fyzična a méně neefektivních přestřelek.

Nenechte se ale zmást naším lehkým zklamáním. Třetí sezóna si nadále hraje v jiné lize, než série předchozí a The Walking Dead zcela jistě neřeklo své poslední slovo.

Zombie jsou zpátky. Na začátku prosince jsme se s Živými mrtvými rozloučili při konfliktu Rickovy party s občany Guvernérova Woodbury. Devátá epizoda, The Suicide King, poměrně plynule navazuje na závěrečnou scénu, v níž se bratři Merle a Daryl ocitají v aréně smrti. Ačkoliv se jedná o situaci svízelnou, nakonec se nekoná žádná seriálová „Sofiina volba“ v níž by se autoři museli rozhodnout, kterého z významných hrdinů nechat popravit. Rickova parta se totiž naštěstí včas vrátí, odvede oba bratry a bez životních ztrát zmizí z Woodbury. To zůstává v poněkud zdecimované podobě a jednooký Guvernér je z nepokojů a Merlova odchodu dosti rozladěn. Situace se (ne)překvapivě chopí Andrea a zdá se, že by její charakter mohl v následujících epizodách sympaticky nabírat na obrátkách. Ta dvojakost Woodbury, jehož obyvatelé nejsou nikterak zlí, se nám pořád líbí a potenciálu v něm vidíme habakuk.

The Suicide King, ačkoliv přichází po dvouměsíční pauze, je vcelku obyčejná, nijak zásadní kapitola celku. Merle s Darylem patrně navždy opouštějí partu a jejich konání (snad) budeme sledovat separátně. Mnohem zajímavější je tedy původní skupinka kolem Ricka, která se odchodem silného Daryla notně oslabuje. Jak nám prozradily poslední minuty, sám Rick zřejmě velkou zodpovědnost a kotrmelce v osobním životě těžce snáší a jeho psychický úkrok na konci může být předzvěstí něčeho většího. Má vůbec ústřední parta v této podobě, s jednonohým Herschelem, mnoha ženami a týdenním dítětem šanci na přežití? Jsme zvědavi na další díly. Rickova pozice každopádně už není tak pevná, jako bývala kdysi.

A co vy? Jste spokojeni s návratem Živých mrtvých a na co se ve zbylých epizodách třetí řady nejvíce těšíte?

Jak jsme naznačovali již v rekapitulaci minulý týden, The Walking Dead si po včerejší epizodě dává plánovanou zimní pauzu. Osmý díl s podtitulem Made to Suffer však příliš otázek neuzavřel, naopak spíše rozvířil řadu dalších. I tak se však jedná o seriózní mini-finále, které je napěchované akcí a jedním sympatickým, leč kapku nevhodným setkáním sourozenců. Rickova parta vedená Michonne si přišla do Woodbury „vyzvednout“ vězněného Glenna s Maggie. To vše samozřejmě v nelibosti Guvernérova lidu, což má na svědomí ultimátní přestřelku v ulicích improvizovaného města. Hlavním soubojem této epizody je však chladná bitva mezi Michonne a Guvernérem, dvěma zřejmě nejvýraznějšími postavami série. Nehledě na osobní sympatie jsme si přáli, aby obě postavy krvelačnou bitku přežily. Jsou pro nás totiž takovými hmotnými symboly neobyčejného vylepšení seriálu a absence jednoho z nich by zřejmě znamenala i celkový kvalitativní pokles.

Konec osmého dílu rozhodně neznamená klid zbraní. Třeskuté setkání v aréně - kdy Guvernér viní za narušení Woodbury i ztrátu svého oka Merla, a následně přivede i zajatého Daryla – je logický a přesto překvapivý otevřený závěr. Partička „nových lidí“, která dorazila do vězení, je vpravdě další prvek, jenž bychom od podobně nastoleného minifinále neočekávali. S jejich příchodem jsme se popravdě trochu báli, že nás čekají další razantní ztráty na životech hlavních hrdinů. Naštěstí se prozatím nic podobného nekoná a velký souboj uvnitř Woodbury proběhne jen s několika, méně významnými skony.

Nejprve jsme uvažovali nad recenzí dosavadního průběhu série, avšak nakonec jsme se rozhodli o standardní rekapitulaci. Chválou zde použitou snad nezakřikneme veskrze pozitivní dojmy z třetí řady a budeme doufat v důstojné navázání. Frank Darabont se po dvou letech tápání nemusí stydět za své jméno v titulcích a my jsme překvapeni, jak nám třetí sezóna zatím připomíná jeho hororovou pecku The Mist. Svým uměním překvapit, béčkovým feelingem a dobrou kombinací dialogů a akce. Těšíme se na únor.

Žádná zásadnější pauza od akce se nekoná a již úvodní předtitulková scéna projednou vhání smrtelnou dávku adrenalinu do krve. Tvůrci Živých mrtvých v nové epizodě třetí řady přitvrzují hned zkraje, a my sledujeme začátek honu na mrštnou Michonne. Jo, holka to asi v hlavě nakonec neměla tak úplně v nepořádku, když dobrovolně opustila Guvernérův azyl! To důvěřivá Andrea si zatím na nový domov mezi nadpřirozeně čistými ulicemi stěžovat nehodlá. Dějová linie sličné blondýny opět dostává nemálo prostoru - atmosféra houstne a schyluje se k velkým růžovým věcem.

Dialogů je nicméně v šesté části post-apokalyptické legrace přeci jen o něco více, než by se na první pohled pozdávalo. Jak moc to vadí? Díl s názvem Pronásledovaná sice divákovi svérázným způsobem připomene, proč skupina nechala v Atlantě Merla připoutaného k potrubí, kamera nás ale dále přenese i k Rickovu záhadnému aparátu. Právě tady se záhy odehraje na hraný Walking Dead překvapivě netypická, poměrně silná psychologická scéna. Tím však povídání rozhodně nekončí. Rozkecat se tentokrát usmyslel také ublížený Daryl, o dost možná zbytečné slovo se hlásí i do pozadí odsunutý kulhající Hershel. Což o to, rozmluvy jsou to víceméně zajímavé, obavy z nemilého návratu k plytkému štěbetání z druhé řady tu s námi ale přeci jen ještě nejaký čas budou. To se to teprve bude (doufejme) hodnotit, až bude kompletní sezóna za námi! Zatím tu rákosku drž pořád pevně, Franku. 

Následující nemrtvá epizoda slibuje nejen hodně vzájemných představovaček mezi našimi oblíbenými hrdiny, ale také spoustu svěží akce a pár nehezkých výslechů, jichž se zhostí sám Guvernér. Vypadá to, že by se seriálová adaptace zombíků mohla zase jednou více přiblížit své comicsové předloze - tak si to za ten další týden nechme znovu společně líbit!

Ani pátá epizoda nám dosud nevyvrátila bezmezné nadšení z třetí řady Živých mrtvých a už je téměř natuty jisté, že autoři konečně našli správnou stopu. Po srdcebolném závěru čtvrté epizody se oblíbený seriál AMC navrátil přímo do emocemi tekoucí scény. S jindy velice silnou psychikou Ricka ztráta Lori a narození dítěte vskutku zacloumala. Zatímco se ostatní starají o přežití novorozeněte, on se poblouzněný vypravuje do vězeňského komplexu a se sekerou v ruce tančí mezi zombiemi. Ačkoliv by takovýto psychedelický výlet ještě loni působil zřejmě směšně, je v tomto dílu prokládán výtečnou akcí a především je dobře vypointován zabitím jedné konkrétní zombie.

Ještě o něco zajímavější je ovšem dění v Guvernérově oboře. Michonne začíná lézt sám velký guru na nervy a během oslav mu pořádně prošmejdí obydlí. Málem se jí podaří zjistit tajemství ohledně jeho malé dcerky (proměněné v chodící mrtvolu), avšak na nic konkrétnějšího se jí kápnout nepodaří. Vrcholem je poté pompézní gladiátorská show, kdy se Merle a jeden z odvážných vyzyvatelů perou v aréně ohraničené přivázanými zombiemi. Ačkoliv je Andree tento způsob zábavy proti srsti, Guvernérovo vysvětlení není primárně hnáno sadistickými sklony a může působit i sympaticky. Tajemno kolem Guvernéra, jeho dobrá, špatná a zatím otázkami zahalená stránka, působí dokonale a my si jeho charakter zatím bezmezně užíváme. Stejně jako mačetovou one-woman show, kterou nám předvedla Michonne těsně před tím, než odešla z osady.

Pátý díl Živých mrtvých byl dějově nezásadní, ovšem absenci výrazných dějových zvratů se tvůrcům daří vykreslit o sto procent lépe, než v druhé sezóně. Takhle se nám to líbí. Tohle je Darabont, jehož Mlhou v televizi nikdy nepohrdneme. Proč ti to tak dlouho trvalo, Franku?

Kdybychom měli hodnotit mimosezónní progresy zaběhnutých seriálových značek, trčely by oživlé zombie The Walking Dead zatraceně vysoko. Třetí řada totiž není pouze pokračováním loňského farmářského „chillingu“, z něhož si dělal legraci snad úplně každý, ale přenáší známé postavy do nově pojatého světa nákazy. Do prostředí, které je více komiksové, krvavé, akční a svým kontrastem k zaběhnutému mustru až podivuhodně kruté. A my už čtvrtým týdnem čekáme na návrat zoufalého tlachání a bojíme se, že ta ultimátní řežba s perfektně nalíčenými protivníky v některou z neděl ustane. Jenomže současná epizoda si znovu zapomněla přibalit servítky a usmrtila hned několik hlavních postav. Ani závěrečná přestřelka v druhé sezóně totiž nezasáhla do ústřední party tak výrazně, jako nynější epizoda s názvem Killer Within.

Abychom mohli exaktněji hodnotit, nevyhneme se spoilerům a vyzradíme jména charakterů, kteří nepřežili předvolební neděli. Ve věznici totiž došlo k prosáknutí zombií a hlavní partu zastihl tento nenadálý atak v nedbalkách. A tak trochu mimoděk, aniž by byl divák připravený, kousne jeden z chodců do krku T-Doga. Ano, toho černého halamu, který se dvě sezóny motal v popředí, aniž by měl ve scénáři jakoukoliv výraznější úlohu. Jeho smrt je tak poměrně zanedbatelná, leč jsme stále očekávali, že autoři najdou T-Dogovi nějaké korektní využití, než jen roli „ubrečené báby s hromadou svalů“. Na pomezí smrti se dostane i Carol, pro kterou se T-Dog v podstatě obětuje. O jejím osudu se ale více dozvíme až v příštích epizodách. Momentem týdne se však stal porod Lori. Ta se ocitla s Maggie a svým synem v úzkých a do přepadení mrtvolami na ni přišel taktéž porod. O hlouposti/nehlouposti či chladnosti dané scény, během které Lori zemře při amatérském porodu, bychom psali takto subjektivně jen neradi. Na vaše názory v diskusi se ale těšíme.

The Walking Dead se pro neznalce předlohy rozjelo naprosto báječně. Zatímco cliffhangery v předchozí sezóně byly vyloženě jen na oko a v podstatě se během nich nic tak zásadního nestalo, zde skutečně fatální události ovlivňují celý děj. Speciální hvězdičku si tento týden odnáší Andrew Lincoln za vynikající hereckou kreaci v závěru epizody. Rickovo vyrovnání se s nastalou situací bylo i díky němu skutečně srdceryvné.

;

A tohle si necháme líbit velice rádi! Již v rámci ukázky jsme minulý týden slibovali odklon od tradičního sledování party kolem Ricka. Pokud nás tedy nešálí paměť, třetí epizoda třetí řady Živých mrtvých, s podtitulem Tea with the Governor, je zároveň první, v níž se Rick vůbec nevyskytuje. Prim tentokrát hraje Andrea, odloučená ze základní seriálové party, ostrá černoška Michonne a zajímavé lokace, hrst postav a jeden bezruký navrátilec. Ano, jak již jste zřejmě pochopili z úvodního obrázku i názvu epizody, konečně se na scéně objevuje komiksovými fanoušky vzývaný Guvernér. A jedná se o skutečně vítané oživení celého projektu.

Andrea s Michonne na začátku epizody spatří havárii vojenského vrtulníku. Když se k němu však dostanou, prohledávají již místo kolize Guvernérovi lidé. Jedním z nich je i Merle – starý známý z první série, který si musel useknout ruku, aby jej nesnědly krvelačné zombie. Obě ženy jsou tedy pozvány do Guvernérovy komunity, je jim nabídnut pokoj, teplá sprcha, skvělé jídlo a ujištění, že tato cesta je dlážděna dobrými úmysly. To napětí při dumání, zda jsou záměry Guvernéra čisté (názor Andrey) či nekalé (stanovisko Michonne) si museli neznalci předlohy zákonitě užít. Závěrečná pětiminutovka leccos vysvětluje a nabídne i skvělou, komiksově laděnou akční scénu.

Byli jsme (ne)překvapeni, jak snadno jsme se dovedli obejít bez Ricka a jeho party. Andrea vždy patřila k těm nejsympatičtějším postavám seriálu a Michonne je v předloze možná ten nejvýživnější charakter. Nad obsazením Brita Davida Morrisseye do drsné role jsme před premiérou dlouze spekulovali. V druhém Základním instinktu byl předěsný a dojem přizdisráče nenapravil ani v akční jednohubce Blitz. První dojmy z něj jsou však veskrze pozitivní a dvojakost Guvernéra zřejmě zvládá hravě.

Čaj s Guvernérem jsme si tedy vypili do dna. Změna prostředí seriálu svědčí a uvidíme, jak na nás příští týden zapůsobí koktejl dvou dějových linií. Snad naše hlavy neskončí v akváriu…

Před týdnem jsme kolektivně oslavovali a užívali si čtyřicetiminutový akční nářez, který se až podezřele málo podobal obvyklým epizodám druhé sezóny The Walking Dead. Samozřejmě za léta sledování televizních sérií víme, že úvodní epizody tuze rády klamou svými těly a že se velmi pravděpodobně ta hromada moralizování a velmi křehkých emocí navrátí. Druhý díl třetí řady seriálu s podtitulem Sick si však i nadále drží příjemně chladivý odstup a ačkoliv se v něm některé dílčí linie nevyhnou zjednodušování, globálně nás toto hororové drama znovu potěšilo.

Kdyby byl druhý díl spojený s minulý týden hodnocenou epizodou, ničemu bychom se nemohli divit. Posledně jsme skončili odhalením bandy vězňů v jídelně a chladnokrevnou amputací Herschelovy nohy. Pokus o záchranu Herschela, improvizované ošetření od Carol a další pokusy o jeho oživení, patří k té klidnější, leč emocionálně rovněž nabité části epizody. Mnohem zajímavěji působí styk Ricka, Daryla a T-Doga s vězni, jejich handly o jídlo a vyčištění další části vězeňského komplexu. Kontrast prohnilých trestanců a Ricka je jednoznačným vrcholem tohoto týdne. Proti novému Ricku Grimesovi, spravedlivému, leč nemilosrdnému vůdci, působí pět vymakaných chlapů téměř nemístně. Jeho činy v druhé části epizody nás překvapily a utvrdily v tom, že s touto postavou je třeba nadále počítat.

Temná atmosféra stále hraje prim a vlastně nám ani nevadilo, že se tento týden vůbec neobjevila Michone s Andreou. Podle ukázky třetí části si však této dvojice příště užijeme dosyta a takovýto koncept dvou paralelních příběhů by v rámci atraktivity látky mohl fungovat. Napříště už by se na scéně měl taktéž konečně objevit záporák Guvernér a příběh třetí řady by se tak měl pohnout z místa. A my se zatraceně těšíme, protože motivů a příležitostí v The Walking Dead zatím vidíme nespočetně. A jak jste byli spokojeni vy?

PS: Ústřední parta má štěstí, že kdyby chtěla z vězení utéct, může se s chutí obrátit na Lori.