Když režisér Jiří Strach natočil před několika lety vynikající hororovou detektivku Ďáblova lest, byli jsme hodně spokojeni. Dostali jsme zajímavé a nejednoznačné hrdiny, sakra nadprůměrnou porci napětí, výborné herce a scénář plný nečekaných zvratů. Ďáblova lest zkrátka fungovala parádně a bez problémů obstála nejen vedle domácích filmů určených pro kina, ale nemusela se stydět ani při konfrontaci s Hollywoodem. 
Ve volném pokračování Ztracená brána Jiří Strach ukazuje, že minule nešlo o náhodu a že moc dobře ví, co dělá. A taky že má nakoukané aktuální trendy. Rozhodně se nemusíte bát, že by tahle česká detektivka vypadala jako to, co si pod pojmem česká detektivka obvykle člověk představí. Tady to šlape od začátku do konce. Podezřelí jsou prakticky všichni, zvraty neodhalíte půl hodiny před tím, než na ně přijde řada, mrtvých je dost na to, aby se člověk o hlavní hrdiny bál, automobilové honičky nejsou ani trochu směšné a celé to má velmi působivou atmosféru, ze které budete možná i trošku nervózní. 
Strach dokáže skvěle prodat prostředí staré Prahy a dělá přesně to, co třeba tvůrcům Kriminálky Anděl nejde. Dokáže z našeho hlavního města udělat působivé jeviště pro napínavý příběh. Praha je najednou plná tajemných budov, v tajnosti fungujících starobylých spolků, agentů, co nosí černé brýle snad i v noci, zákeřných vrahů s odstřelovačkou a lidí, kteří skrývají tajemství a vy se nemůžete dočkat, až je dvojice detektivů odhalí. U Ztracené brány lze sedět a říkat "hele, to je u Národního divadla a takhle to tam nevypadá, protože vedle stojí XY." Ale to může s prominutím udělat jen idiot. Ztracená brána nemá být turistický průvodce, ale thriller a jako takový funguje skvěle a přitom k působivé atmosféře stačí jen dobře nasvícená ulička, povedený záběr na Pražský hrad nebo vybuchující auto u Vltavy. Jde to, ne že ne. A funguje to výtečně. 
Samozřejmě napínavá třídílná minisérie nemůže stát jen na tom, že vypadá dobře a nemusí se stydět vedle západních vzorů. Vedle hodně nadprůměrné vizuální a vůbec technické stránky filmu (honičky v podzemí jsou skvěle natočené) je potřeba pochválit i herce, respektive samotné hrdiny. Jiří Dvořák a Aňa Geislerová si sedli už minule i tentokrát je hodně příjemné sledovat nejen jejich pátrání, ale i vzájemné špičkování a running joke s placením za sprostá slova. Navíc jim oběma člověk uvěří, když běží po městě s pistolí v ruce. A takových herců tu moc není. Ivan Trojan dostává sice trochu méně prostoru než ústřední detektivní dvojice, ale i tak si jeho religionista Runa nakonec většinu scén krade svým charismatem pro sebe. Krom toho tu máme dost vedlejších postav, které tu nejsou jen proto, aby hrdinové měli s kým mluvit nebo koho vyslýchat a třeba takový Pavel Rímský v roli policejního šéfa je učebnicovou ukázkou dokonale fungujícího klišé, jež sice známe z hollywoodských filmů, ale u nás s nimi nikdo pořádně pracovat neumí. 

Praha se mění v působivé jeviště pro napínavý příběh.Co psát dál? Ztracená brána se zkrátka povedla a to po všech stránkách. Herci jsou vynikající, napětí najdete v každém díle víc než dost, akční scény jsou na českou televizní produkci výtečné a skvěle odvyprávěný příběh dokáže strhnout prakticky od první scény. Škoda trochu nejednoznačného konce, kde se z logických ale možná ne úplně šťastných důvodů malinko zbytečně šlapalo na brzdu, ale to je tak všechno, co by se dalo výrazněji kritizovat. 
Každopádně Stracha by si měla Česká televize hýčkat, protože už po několikáté potvrdil, že dokáže točit kvalitní a zároveň divácky atraktivní a úspěšné filmy prakticky na počkání a strčí do kapsy nejen televizní kolegy, ale i většinu těch, co posílají svá díla do kin. Popravdě nevím, jestli mu mám přát nějaký postup v kariéře (který by si bezpochyby zasloužil), nebo doufat, že vydrží u malé obrazovky a naservíruje nám další povedenou podívanou s touhle trojicí hrdinů. Dobrá práce.