Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Most | Bron/Broen | 2011-?
csfd  imdb
hrají: Sofia Helin, Kim Bodnia

Most: 4. sezóna


ikona
Spooner
Kriminální skandinávský klenot má za sebou závěrečnou řadu. Rozloučila se Saga na vrcholu? 

Most. Seriál, jenž jako jeden z prvních světu ukázal, že po skvělých detektivních knížkách umějí ve Skandinávii natáčet i geniální žánrové seriály. Kriminálka, která svými vypiplanými scénáři strčila v Evropě do kapsy i bohatou britskou konkurenci. A v neposlední řadě pecka, jež nám představila jednu z nejvýraznějších a nejlepších postav dekády, vyšetřovatelku Sagu Norén. Most se zkrátka během uplynulých let stal velkým televizním pojmem a žánrovým klenotem, jenž Skandinávii závidí producenti po celém světě. Jenže každá etapa musí jednou skončit a tvůrci švédsko-dánského seriálu se naštěstí rozhodli rozloučit ve správný čas, a to před pár dny ukončenou čtvrtou sérií. A i když to možná není odchod na úplném autorském vrcholu, málokterý kousek se dokázal s diváky rozloučit v takové formě, jako Saga, Henrik a spol. A málokomu se to podařilo v tak depresivním a temném hávu.

 

Od minula se toho přitom příliš nezměnilo, a i tentokrát se spoléhá na podobné triky a propriety. Opět tu máme hlavní detektivní linii zabývající se sérií vražd, zdrcující zápletky hlavních postav a do toho zakomponované osobní linie neskutečného množství vedlejších figurek, jež s případem nějakým způsobem souvisí. A ty hrátky s divákem, kdy do poslední chvíle nevíte, jaká z postav či linek je nejvíce podstatná, tu opět funguje na výbornou. Člověk si zase nejednou naivně řekne, že už ho scenáristé opravdu nemají čím překvapit. Jenže pak přijde jeden pečlivě budovaný twist, který dokáže z vedlejší a zdánlivě zbytečné zápletky najednou udělat stěžejní bod příběhu, a divák už zase klečí na všech čtyřech a marně hledá spadlou čelist. 

Jen mi přišlo, že tentokrát je postav možná až příliš a člověk, aby si dělal při jejich počtu a propletených vztazích skoro až zápisky, aby na žádný charakter v závěrečné fázi nezapomněl. I ta zdánlivě zbytečná figurka zde totiž může sehrát důležitou roli a mně se několikrát stalo, že jsem se v postavách už malinko ztrácel.

  

Ale stejně mě překvapuje, jak brilantně a bezchybně to i napočtvrté funguje. Přitom se zde opravdu nepřichází s žádným novým prvkem a v jistých dějových zákrutách už scenáristé dokonce opisují sami od sebe. Jenže to po většinu stopáže nevadí. Menší slabina jejich stylu se ukáže až v samotném závěru, když zjistíte, že jste tentokrát vraha kvůli některým opakujícím se postupům uhádli dříve, než jste chtěli. A to je na jednu stranu u seriálu, jenž mě totožností záporáka vždy dokázal silně překvapit, přeci jen malinko škoda. 

Na tu druhou stranu je nám to však pořád servírováno v tom nejlepším scenáristickém a režijním hávu. Atmosféra je zase správně temná a nekompromisní, brilantní dialogy se Sagou mi chybí už teď a gradace v druhé polovině sezóny je opravdu neuvěřitelná. Když už jsem si kolem třetí epizody říkal, že letos se jede až podezřele na volnoběh, šlápli autoři na plyn. Když se pak začíná příběhová skládačka dávat pomalu dohromady, začíná poctivé ždímání emocí, u něhož nebudete napětím skoro ani dýchat. A že zejména v parádním završení Henrikovy osobní linky z vás tvůrci vyždímou i tu poslední kapičku.

 

Tím se dostáváme k práci s charaktery, což je kategorie, v níž si Most vždycky jel tak trochu svou ligu. A ani závěrečná řada naštěstí není výjimkou. O vývoji jednotlivých postav by mohli scenáristé dělat přednášky i kolegům ze zámoří. A pokud jste si mysleli, že se naši hrdinové už nemohou dostat na větší dno, než v předchozí sérii, tak to jste na hodně velkém omylu. Všichni staří známí, včetně šéfové Lillian, tu zažijí tak depresivní věci, že by po nich i ti nejdrsnější američtí detektivové chodili až do konce života k psychiatrovi. I vztah Sagy s Henrikem si pak projde také pořádným peklem. A to všechno samozřejmě v tom nejlepším scenáristickém a hereckém podání. Brilantní Sofia Helin mi coby Saga, jedna z nejlepších televizních postav nového tisíciletí, bude opravdu chybět. Thure Lindhardt pak nejen, že definitivně překročil stín pouhého Martinova nástupce, ale s hlavní tahounkou sympaticky držel krok. Ostatně, slabší herecký článek byste zde i u vedlejších postav hledali marně.

 

Říkáte si tedy, proč i přes takovou porci chvály svítí na hodnocení “jenom“ osmička? Protože se v porovnání s předchozími řadami jedná o nejslabší sérii, které k oné dokonalosti předchůdců přeci jen maličko chybí. První řada nabídla nejlepší detektivní zápletku, druhá měla nejvíce šokující konec a ta třetí byla pro mě zase nejemotivnější a nejtemnější náloží. Finální sezóně tento bod navíc ovšem chybí a závěrečná epizoda bohužel negradovala tak intenzivně, jak jsem si přál. A onen fakt, že jsem měl v případě totožnosti vraha jasno několik dílů dopředu, tomu také příliš neprospěl. 

Jenže ani to nic nemění na tom, že i poslední řada je jednou z nejlépe napsaných temných kriminálek, kterou jsme mohli v bedně v posledních letech vidět. A že nám Saga i celá tahle kvalitativní pecka budou v žánrové nabídce sakra chybět. Navíc, který podobný žánrový kousek se může i ve své čtvrté sérii pochlubit tak velkými superlativy? Ne, opravdu jich moc nenajdete. Laťka z následujících sezón byla zkrátka nastavena tak extrémně vysoko, že ji závěr jen o fous nepřeskočil. Takže ještě jednou, sbohem Sago a díky za všechno!

Verdikt

avatar8/10

Spooner

Most: Úvod 4. řady


ikona
TedGeorge
Saga a Henrik jsou zpátky. V jaké se vrátili formě? 

Hned na začátku si dovolím pár upozornění. Zaprvé – jsem velký fanda a nebudu objektivní, protože jsem se na tenhle velký seriálový návrat těšil dobře 2 roky. Zadruhé – budu mírně spoilerovat celou třetí sezónu a úvodních cca 10 minut prvního dílu právě startující čtvrté. Zatřetí – předpokládám, že jste předchozí série viděli a víte, o co tu běží. Pokud ne, tak máte smůlu a koukejte je co nejdřív dohnat.

Tak, to by pro začátek stačilo a já už konečně můžu blaženě zařvat do monitoru: „Saga a Henrik jsou zpátky, jó!“. Ale že to trvalo. Když se na začátku roku 2016 Broen po třetí sezóně odmlčel, nebylo vůbec jisté, že se někdy vrátí s další desítkou epizod. Na konci série jsme sice opouštěli hrdiny v relativně optimistickém a pokračování nakloněném rozpoložení, ale dlouho předlouho nepřicházela žádná oznamovačka o vytoužené čtvrté sezóně. Důvodů bylo víc a jeden z nich byla Sofia Helin, tedy představitelka nenapodobitelné Sagy.

Nechala se slyšet, že její životní role Aspergerem „postižené“ detektivky ji velmi vyčerpává a chtěla by se věnovat i jiným rolím. Tvůrci ji naštěstí překecali, a vy si díky tomu můžete číst moje první dojmy. Jaké jsou? Mírně rozporuplné. Nadšení převládá, ale jestli ono té depky ve státě Švédském (Dánském) není už přece jenom trochu moc. Ale to bych přeskakoval. Stejně jako na začátku každé série jsme svědky vraždy, ve které hraje prim most. Tentokrát je obzvlášť brutální a já se vůbec nedivím, že v dánské verzi (kterou, mám takový pocit, většina z vás uvidí) byla cenzurovaná a prostříhaná.

Na místo přijíždí zhnusený Henrik a jeho nový detektivní partner. Kde je Saga, ptáte se? Jak už jsem upozorňoval na začátku, budu spoilerovat prvních deset minut. Ještě poslední varování. Už jste pryč? Ok, takže Saga je ve vězení. Z důvodů, které se v prvním díle dozvíte, moji nejoblíbenější seriálovou detektivku zabásli a divákům je tak hned v prvním díle odepřen tolik očekávaný pohled na blonďatou milfku řídící svoje parádní Porsche.

Dobrá, takže Saga je v řiti. Co Henrik? Ten to má podobně. Minulost ho také dobíhá a on se pořád nemůže vyrovnat s tajemným zmizením svých dětí. Na konci minulé sezóny mu Saga nabídla pomoc, ale těžko něco řešit z vězení. Že se zatím vyjadřuji jenom k hlavním postávám a nerozvádím tu brutální vraždu a nově se rozjíždějící vyšetřování případu? Právě tady leží ten kámen úrazu.

Jistě, v každé dosavadní sérii stál detektivní případ tak trochu v pozadí, ale ještě nikdy jsem neměl tak neodbytný pocit, že mě ta vražda a s tím spojené představování nových (do velkého komplotu jistě zapletených) postav tak trochu obtěžuje a bere vzácný čas, který mohl být věnovaný jako vždy fantastické Sofii Helin a čím dál lepšímu Thure Lindhardtovi v roli Henrika.

Kdybych měl první díl nějak ohodnotit, vytáhnu sedmičku. Není mi zrovna po chuti, jak začátek (prý poslední) série autor Hans Rosenfeldt pojal, ale rozhodně ho nezatracuji. Vyloženě šokující konec první epizody mi ukázal, že tady se s tím nikdo nebude s*át a já se jenom modlím, aby to s tou temnotou a depresí autoři vážně nepřehnali. Já mám ty postavy totiž tak rád, že bych jim alespoň trochu šťastný konec a pozitivní katarzi vážně přál. A po prvním díle čtvrté série si dovedu jasně představit, že se jim ho nedostane. Tolik k prvnímu dílu a teď mě omluvte. Ta poslední minuta si žádá panáka.

Verdikt

avatar7/10

TedGeorge

Most: 3. sezóna


ikona
TedGeorge
Je nový Most hrozná pecka? 

Mezi Dánskem a Švédskem svítí most. Nádherný most. Precizně osvětlené dílo geniálních inženýrů narušují blikající světla. Z obou stran se blíží policejní auta. Z jednoho vystupuje velmi svérázná švédská policistka. Z toho druhého zkušený dánský detektiv. Oběma změní následující týdny a měsíce navždy život.

 

Jediné pravidlo fungující u každé recenze je takové, že žádné neexistuje. Člověk by asi neměl mluvit úplně z cesty. Čtenář očekává nějaký základní popis děje, charakteristiku postav, dojmy pisálka, porovnání s podobnými díly a závěrečné hodnocení. Rád bych uspokojil všechny potenciální čtenáře této recenze, ale nedopadne to. Rád bych řekl, že se v recenzi dozvíte víc o samotném recenzovaném díle, než o dotyčném pisálkovi, ale nedopadne to. Rád bych tento text psal z pozice experta na seriálové kriminálky, ale nedopadne to. Rád bych se tu vyvaroval vyfuckování Jana Hřebejka za první díl Místa zločinu Plzeň.

Musím předpokládat, že se mnou všichni čtenáři neabsolvují cestu po švédsko-dánském mostu poprvé. Někteří už mají za sebou první, druhou, nebo dokonce třetí sezónu tohoto severského zázraku. Modří vědí, pro ty ostatní musíme začít menší představovačkou. Číslo jedna na seznamu je Saga Noren. Blonďatá detektivka je zvláštní. Ten problém socializace je vlastní dost možná polovině čtenářů. Saga je (bohužel?) nemocná. Můžeme spekulovat, jak pokročilým Aspbergerem tato blonďatá žena trpí, ale její dispozice vám bude jasná už po pěti minutách sledování severské ságy. Jejím partnerem se stává Martin. Dánský detektiv, který má víc dětí, než by mohl zvládat, a práci bere až do osudného setkání jako rutinu, která mu umožňuje jinou seberealizaci, než je péče o rodinu. Právě kvůli jejich konfrontacím a dialogům začnete a budete seriál sledovat.

 

Jé, já sem tu ale vážně nechtěl jet po klasickém recenzentském mustru. Místo toho jsem chtěl řvát do světa, jaká je to pecka a nadávat vám, že seriál ještě nesháníte. Už jsem zmiňoval Sagu? Zmiňoval, vidím a čtu si to po sobě. Jenomže ona si vážně nezaslouží jenom jeden odstavec. U nás (a vlastně všude kromě severských zemí) neznámá herečka Sofia Helin je naprostá bohyně. Jak bych vám jí jenom popsal? Představte si, že jdete na rande. Slečně koupíte kytku. Večeře se povede, losos jí chutná. Máte pocit, že je na vás až příliš chytrá a sofistikovaná. Nervózně a na záchodě si koušete nehty. Po jedné takové WC seanci a třetím objednaném červeném víně se najednou od slečny ozve: „Půjdeme ke mně a zasouložíme si. Nebo už chceš jít domů?“. Jistě, jsou lidé, kteří toto televizní ztvárnění vážně a velmi reálné sociální poruchy kritizovali, ale vem to čert. Seriál dává časem nahlédnout čím dal hlouběji do složité psyché Sagy a zatracuje jednorázné glorifikování poruchy, kterého se na předchozích řádcích vědomě dopouštím.

 

Když někdo vezme život našemu milovanému, naše srdce naplní prázdnota. Přejeme si té osobě ublížit. Vztek zaujme místo žalu a vytlačí světlé vzpomínky.

Něco k příběhu. Každá série míchá detektivní koktejl, ve kterém hraje prim pátrání po šíleném vrahovi. Divák spolu s detektivy skládá střípky do mozaiky dokonalého zločinu a tipuje, kdo je vrahem. Právě tady je Broen nejsilnější. Občas možná budete nadávat na odhalení zodpovědného sociopata, ale skoro nikdy nebudete až do poslední chvíle tušit. Autoři velmi chytře zalidňují příběh množstvím vedlejších postav, které na první pohled nemají s detektivní linkou žádnou souvislost, aby do sebe nakonec všechno zapadlo. Potlesk si přitom zaslouží také za umné naroubování sociálních témat pálicích Skandinávii (a vlastně celou Evropu). Rozhodně to není rušivé. Právě naopak, příběhu to dodává na uvěřitelnosti a nádherně se tím dotváří atmosféra, která by se dala krájet.

 

Něco k atmosféře. Seriálový feeling je další věcí, kterou Švédové zvládli na jedničku. Už při úvodních titulcích, ve kterých hraje návyková skladba Hollow Talk, se skoro až automaticky zahrabete pod deku a začnete hltat plnými doušky severskou depresi. Hodně také pomáhá, že se většina děje odehrává za tmy nebo aspoň za šera. No a pak je tu to Porsche. Saga si bez velkých fanfár osedlala snové auto poloviny čtenářů a každý díl ho prohání na trase místo činu – policejní stanici – byt – svědek. Nedostane se vám ambivalentního popojíždění po snovém městě ve stylu Drive. Automobilismus v Broenu zase jenom dotváří mozaiku všeobjímajícího zážitku.

Samostatnou kapitolou jsou pak i dialogy. Talentovaní scenáristé dokázali napsat rozhovory lidí, které budete hltat i s navijákem. Obyčejná a pravidelná návštěva policejní stanice je protkána konverzačním stříbrem, kdy Saga hází do placu jednu nenápadnou hlášku za druhou. Zdatně jí sekunduje flegmatický šéf Hans, kolegové a hlavně dánská detektivní posila, která zprvu nechápe a vysvětluje a následně se diví. Představte si klasickou scénu z kriminálky, kdy policie navštíví podezřelého a vyslýchá ho. Máte? A teď si představte, že výslech vede osoba, která neví, jaké jsou společenské konvence a vrcholem slušnosti je slovíčko „tack“ (děkuji). Nejednou se mi stalo, že jsem chtěl seriál stopnout, vzít si papír s tužkou a všechny ty verbální klenoty si psát.

 

Měl bych se alespoň trochu věnovat právě zakončené třetí sezóně. První sezóna se recenze na TVZone v minulosti dočkala, druhá se jí nedočká. Abych si připravil půdu na nějakou tu větu o sérii třetí, budu muset spoilerovat. Nedá se nic dělat. Skončili jste po první sezóně a chystáte se na druhou. Tak chvíli nečtěte. Už jste pryč? Kuš, nenechte si to zkazit. Poslední varování. Daviesi, ty taky. Dobrá, konec druhé série přinesl šokující vyústění, které mnoho fanoušků donutilo googlovat „bezbolestné harakiri“. Saga práskla svého Dánského kolegu. Ten provedl něco pochopitelného, ale velmi nelegálního. Proto si ho v posledním záběru druhé série odváží dánská policie a násilně je učiněn konec nerozlučné detektivní dvojce. Herec hrající Martina Kim Bodnia se rozhodl dát přednost filmové kariéře (podívejte se na film Jona Stewarta Rosewater). Fakticky každý fanoušek seriálu, kterého znám, nadával. Sám jsem si nedovedl představit, jak z této prekérní situace tvůrci vybruslí. Naštěstí přišel Henrik.

 

Proč bych měl trpět, když netrpí ti zodpovědní?

Znovu se na začátku sezóny dočkáme brutální a podivné vraždy. Saga potřebuje nového partnera a jako náhradu za Martina vyfasuje neskutečně zajímavou postavu. Tvůrci záměrně matou, detektiva nepředstavují standardně a po několika dílech divákům naservírují pointu hodnou potlesku. Obavy o osud seriálu bez jedné z hlavních postav vystřídalo nadšení a potvrzení toho, že základy postavené scénáristy jsou sakra pevné a odchod jednoho z pilířů je nemůže ohrozit. Když tu teď napíšu, že si těžko vybavit nějaký konkrétní rozhovor mezi Sagou a Henrikem, protože mi splývají, možná se zhrozíte. Ten důvod je však příjemný. Všechny jsou naprosto fantastické.

Třetí série to s tímto duem vlastně ani nemohla prohrát. Nebaví vás linka vedlejších postav? Nic se neděje, za minutu bude střih a Saga se svým novým přítelem bude něco řešit v autě. Nebaví vás vyšetřování vražd? Tak to jste s prominutím divní, protože třetí série zase a znovu nabízí precizně napsaný případ, který vám mnohokrát zamotá hlavu a pokud sami nejste spisovatelem ovládajícím scénáristické postupy (zdravím Dura), tak budete tápat a s radostí nesprávně hádat. Samotné vyústění je pak možná na první pohled odbyté, ale složením všech indicií na své místo naprosto logické a uspokojivé. Závěrečná půlhodina posledního dílu poslední sezóny je pak věnovaná katarzi osobních linek hlavních hrdinů a přípravě živné půdy pro čtvrtou sezónu. Ta doufám přijde, jinak si mě páni autoři nepřejte a do toho Stockholmu se vypravím demonstrovat.

 

Z předchozích odstavců jste asi jasně pochopili, že jsem velký fanoušek a pokud existuje něco jako objektivita, tak se jí na tomto místě nedočkáte. Tuším, která místa sezóny budou kritičtí a profesionální recenzenti napadat. V hloubi duše cítím, že desítku si možná zaslouží jiné seriálové klenoty a tahle sezóna by měla být za devět. Vylučuji na to. Broen mě už někdy před čtyřmi roky naprosto uchvátil a pár hodin po dokoukání nejnovější sezóny tu desítku prostě napálím. Trvám na ní. Dvojnásobně, když vidím kriminální seriál z naší kotliny, ve kterém režisér Jan Hřebejk dělá z diváků blbce a nutí je konzumovat lejno s cibulkou. Tak nebuďte hloupí a dejte si raději Hamburskou kýtu na smetaně!

Verdikt

avatar10/10

TedGeorge

Most: Recenze 1. série


ikona
Dr.Z
Jak se nám líbil loňský dánsko-švédský hit Most? 

V záplavě amerických seriálů se často nedostane na ty evropské. Z Británie tady ještě něco sem tam zrecenzujeme nebo představíme, občas se dokonce odvážíme se trochu blíže podívat i na něco z té naší domácí produkce, sice se pak na to snažíme rychle zapomenout a opět se soustředíme na něco kvalitnějšího, ale snaha se nám upřít nedá. Na projekty z jiných zemí už však jen stěží zbývá prostor a hlavně čas, svou roli u takových seriálů pak také hraje dostupnost. A i když evropská tvorba nebývá zdaleka tak kvalitní (čti divácky atraktivní) jako ta ze zámoří, čas od času se objeví seriál, který většinu současné televizní tvorby strčí hravě do kapsy. Přesně to je případ detektivky Most.

Asi není náhoda, že zrovna ze severu přichází (další) kvalitní detektivka. Přece jen ten trend tu lze sledovat už nějakou dobu. Všechno v podstatě odstartoval (alespoň u nás) Stieg Larsson se svým Miléniem, jehož filmové adaptace měly úspěch nejen ve Švédsku, ale i v Hollywoodu v podobě Fincherova remaku. Ani v televizi nezůstali ve Skandinávii pozadu a vznikl skvělý seriál Vražda (Forbrydelsen), který vám možná asi moc neříká, ale když zmíníme jeho americkou verzi The Killing, už by to mohlo znít povědomě. A loni se objevil další seriál s názvem Most (Bron/Broen). Vznikl díky dánsko-švédské spolupráci, která v samotném seriálu také hraje důležitou roli.

Z příběhu vám toho ale moc prozrazovat nebudu, protože bych se pohyboval ne velmi hustě osetém minovém poli plném spoilerů a byla by škoda, kdybych vám vykecal něco podstatného. Prozradím tak pouze to, že na mostě spojující Dánsko a Švédsko je nalezena mrtvola ženy, přivoláni jsou detektivové z obou stran a společně se musí dopátrat, kdo za vraždou stojí. Samozřejmě to nebude jen tak a tahle vražda, ať už se zpočátku jeví sebeobyčejněji, příliš obyčejná není, je za ní mnohem víc.

Jsme v Evropě, a ne v USA. Tady nám nevadí rozřezaná nebo nahá těla.V desetidílné sérii se připravte na postupné odkrývání záměrů záhadného vraha, který se zdá (a taky je) být o několik kroků před policií. A přitom dvojice ústředních detektivů nejsou žádní břídilové. Dvakrát ženatý, s několika dětmi a kupou problémů ve vztazích, se z dánské strany případu ujímá Martin Rohde (Kim Bodnia). Snad ještě zajímavější je ale Saga Norén (Sofia Helin). Inspektorka ze švédského města Malmö, která se s ničím moc nepáře, dokonce ani s pozůstalými po obětech. Je to takový Sherlock Holmes v sukni. Mínus téměř až nadpřirozené deduktivní schopnosti a tu sukni. Logicky a chladně až necitelně uvažující Saga zřejmě totiž trpí Aspergerovým syndromem a díky tomu ji dělají některé běžné společenské zvyklosti problém. Možná však právě tato asociálnost z ní činí dobrého detektiva, který nechodí kolem horké kaše a jde přímo k jádru věci, díky čemuž hodně dlouho nevychází její nový kolega Martin z údivu.

Deset téměř hodinových epizod vás uchvátí svou hutnou, kolikrát až depresivní atmosférou studeného severu, vše je pak podkresleno naprosto padnoucí tíživou hudbou, případně se ke slovu dostává i dánské indie a aby toho nebylo dost, to celé je zabaleno do slušivého vizuálního kabátku. Tohle si totiž nebudete pouštět v poledne k obědu, ale hezky večer, ve tmě a nejlíp sami. Korunu tomu pak nasazuje fakt, že i my máme teď venku zimu, což pocit z celého seriálu ještě umocní. Navíc můžete zapomenout na kameru, která se odvrací od sebemenšího náznaku násilí nebo nahoty. Jsme v Evropě, a ne v USA. Tady nám nevadí rozřezaná nebo nahá těla. Nebo obojí dohromady. Kromě toho si seriál posvítil na několik sociálních témat aktuálních pro severské země.

Sečteno, podtrženo, takhle dobrá detektivka tu už hodně dlouho nebyla. Jestliže jste viděli The Killing (případně původní seriál) a líbilo se vám to, tohle je něco pro vás a rozhodně by byla chyba, kdybyste si Most nechali utéct. Pokud ale nemáte  – z nějakého záhadného důvodu – rádi evropské seriály a radši koukáte na ty americké, nezoufejte, letos v červenci si stanice FX Networks (Justified, American Horror Story) objednala pilot a vzniká tak remake, jenž se bude odehrávat na americko-mexické hranici. V hlavních rolích by se měli objevit Diane Kruger a Demián Bichir (Tráva). No a pokud patříte mezi ty, jimž evropská produkce nevadí, tak také nemusíte zoufat, na severu totiž už od října kutí druhou sérii a vysílat by se měla začít na podzim 2013. 

Verdikt

avatar10/10

Dr.Z

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace