České století

České století

Plakát k seriálu České století

České století /2013-?

Režie: Robert Sedláček

Hrají: Martin Huba, Daniel Landa, Miroslav Donutil, Ivan Trojan, Jan Budař

Přidáte-li si film do Budíčku a my k filmu přidáme článek, budeme vás o tom informovat formou e-mailu či zprávou do Vzkazníku. Druh oznámení si můžete zvolit v nastavení vašeho účtu.

Přispějte na MovieZone

Váš nick na MovieZone:


Proč přispět?        Jiné možnosti plateb

Facebook
Diskuze (1)

Zabíjení soudruha

Navždy spolu?


Sdílet:

Uplynulých pět týdnů nám uteklo jako voda a první vlna ambiciózní série České století nyní finišuje ve velkém stylu. Již teď si asi můžeme s jistotou říct, že to byla várka opravdu kvalitní a úspěšná. Robert Sedláček nám totiž dokázal, že návrat do minulosti nemusí být jenom nudným převyprávěním učebnic a dá se z něj natočit precizně napsaná a zahraná podívaná, která celkem lehce útočí na pozici tuzemské televizní události roku. Po minulém menším zaškobrtnutí v podobě Gottwaldova nástupu k moci navíc přichází s doposud nejmrazivějším Zabíjením soudruha, jenž se s přehledem dostává na samotný vrchol již tak kvalitního cyklu.

Píše se začátek padesátých let, Klement Gottwald již dávno zakroutil demokratickým nepřátelům jejich politickým krkem a stal se hlavou státu. Režim vládne tvrdou rukou, zmanipulované politické procesy jsou v plném proudu avšak nepřátelé a rozvraceči režimu se nejspíš schovávají uvnitř samotné komunistické strany, stejně jako v okolních zemích. Začíná tak hon na nepřátele socialismu, který chce do úspěšného konce dovést nejen prezident, ale také generální tajemník KSČ, Rudolf Slánský. Zatýkáni jsou však i lidé ze Slánského okolí a Sovětský svaz hodlá čistit a likvidovat nehodící se členy i nadále. Smyčka okolo Slánského se začíná stahovat, kdysi blízké přátelství střídá strach a samotný Gottwald poznává, že moc není ani zdaleka v jeho rukách a je jen pouhou figurkou na Stalinově šachovnici.

Rozehrává se tak mrazivá hra plná lží, všudypřítomného strachu, přetvářky a totálního rozkladu osobnosti. A hned na úvod musím přiznat, že od dob oceňovaných Pout se žádnému českému režisérovi nepovedlo tyto ingredience smíchat s takovým účinkem a precizností jako zde. Robert Sedláček totiž nabízí v této sérii zatím svůj nejjistější počin, v němž se mu povedlo perfektně zkombinovat již dříve chválené prvky. Tísnivá atmosféra zde funguje již od skvěle natočené popravy Milady Horákové, každý dialog z pera Pavla Kosatíka zde dopadá na úrodnou půdu a nenajdete zde prakticky žádné hluché místo. Navíc tato neveselá kapitola uteče i přes zatím nejdelší stopáž překvapivě rychle a v druhé půlce jsem se až divil, jak moc jsem u této známé historické etapy vlastně napjatý.

Největší pochvalu si však tvůrci zaslouží za práci s charaktery, ostatně jako vždycky. Za znázornění tříštícího se vztahu Gottwalda se Slánským, který se z naprosté důvěry změní ve faleš a zachraňování vlastního krku, si ovšem absolutních chválu zaslouží nejenom duo za kamerou, ale také herecká dvojice před ní.  David Novotný pokračuje v sérii výborných výkonů a Jiří Vyorálek se pro mě po tomto díle stává skoro až hereckým zjevením. Totální přeměna a rozpad osobnosti Klementa Gottwalda je totiž v jeho podání opravdu šťavnatou třešničkou výtečného obsazení celé série. Ani ostatní se pak ve svých vedlejších roličkách samozřejmě nenechají zahanbit a i Jan Budař si pro svého slizkého Václava Kopeckého dokázal ukrást prostor.

Sedláček tak jakoby už před námi nerozvíjel jen “pouhý“ náhled do českých dějin, ale po všech směrech výtečný politický thriller, jenž musí potěšit všechny fanoušky žánru. Zároveň ovšem ve vás vyvolá ty nepříjemné pocity, jež vyvolat měl, stejně jako chuť si o událostech s někým pokecat nebo jen tak v soukromí popřemýšlet. České století tedy nadále plní své sliby a Robert Sedláček se s námi před pauzou rozloučil v té nejlepší formě. Již teď se těším na další nášup. Potenciál na další neméně mrazivé epizody je zde totiž nesmírný.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
9/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (2)

Všechnu moc lidu Stalinovi

Všechnu moc Klémovi.


Sdílet:

To nám to ale letí. Je to jen pár týdnů, co jsme s Tomášem Garriguem Masarykem zažili vznik Československa a režisér Robert Sedláček nám od té doby v Českém století přichystal nejeden příjemný zážitek. Epizodou Všechnu moc lidu Stalinovi se však série přechyluje do své další hodně temné fáze. Dneškem nám tak končí éra Edvarda Beneše a naplno nám začíná doba komunismu. A bohužel nám nezačala zrovna nejlépe.

Éru socialismu pak nemůžeme začít nijak jinak, než nechvalně známým únorovým převratem a nástup Klementa Gottwalda k moci. Píše se rok 1948 a komunistická strana stále pevněji upevňuje svoji moc. To se ovšem nelíbí zbylým dvanácti demokratickým ministrům a podají vládě svoji demisi s vidinou konce komunistické vlády a Benešovým jmenováním vlády úřednické. Jenže již zakrátko se tento krok jeví jako naivní a hloupý, jelikož neúprosný Klement Gottwald má nejedno eso v rukávu, připravuje se na svoji nekrvavou revoluci a hodlá pro ni využít hlas lidu. Prezident Edvard Beneš tak stojí před dalším těžkým rozhodnutím svého vládnutí.

Opakování Sedláčkova důrazu na dialogy a precizní herecké výkony už by bylo v případě Českého století opravdu nudným nošení dříví do lesa, takže si ho protentokrát odpustím. Možná to bude ale také tím, že z dialogového hlediska to dle mého nefunguje tak hladce, jako v předcházejících dvou dílech. Některým scénám jako by tak chyběla ona Sedláčkova a Kosatíkova vypilovanost či razantnost, důležité linky či události jsou zde bohužel jen naznačeny, což je například v případě Jana Masaryka skoro hřích, a pár scén tak působí utahaněji než je zdrávo.  Také z hlediska emocí se žádných mrazivých či tísnivých chvilek nedočkáme a Gottwaldova cesta k moci má tak díky své odměřenosti blíže spíše k úvodnímu Velkému bourání. Ano, ve výborné natočené scéně Klementova plánování a následovného hodování u nezbytných párečků se dostaví ten správný pocit odporu a znechucení, takových chvilek však nabízí dnešní díl až překvapivě málo. Nefunguje pak hlavně samotný závěr a konečně střetnutí s československou hlavou státu, kde se bohužel nedostaví onen pocit bezmoci a těžkého Benešova dilematu, jak jsem očekával. Samotný prezident republiky zde navíc tentokrát zabírá podstatně méně prostoru, což se právě na konci ukazuje jako nepříliš šťastná volba.

Těžko říct, jak moc je to zapříčiněno také přeobsazením samotného Edvarda Beneše. Tím nechci nic namítat proti výkonu Jana Novotného, který dokázal velmi dobře vystihnout již postaršího a nemocemi zužovaného prezidenta. Divák se ovšem zkrátka neubrání častému srovnávání s předchozím představitelem Martinem Fingerem, jehož podání Edvarda Beneše bylo dle mého o něco přesnější a je škoda, že nedostal šanci celou Benešovu kapitolu uzavřít. Tvůrci holt nějakou tu korunku za líčení a masky vyhodit mohli. Obzvláště, když prezidentovi spolupracovníci z předchozích dílů či jeho manželka se žádného přeobsazení nedočkali. Jinak si ale po herecké stránce zase není na co stěžovat a hlavní pozornost na sebe tentokrát poutá takřka neznámý Jiří Vyorálek v roli Klementa Gottwalda, z jehož podání vám v některých scénách nebude zrovna nejlépe. Záda mu pak navíc kryjí neméně skvělí spolupracovníci v čele s jako vždy výborným Davidem Novotným, Janem Dulavou a psycho Janem Budařem.

Ambiciózní České století se tak dočkalo prvního menšího zaškobrtnutí. Stále jde po řemeslné stránce o nadprůměrnou televizní podívanou, která s přehledem ční nad většinou konkurence. Nemohu se ovšem zbavit pocitu, že se z tohoto dějinného milníku dalo vytřískat mnohem více, ať už z hlediska emocí, či z hlediska některých postav (Gottwaldových mocných proslovů k lidu se bohužel nedočkáme). Příště nás však čeká bratrovražedný, vlastně v tomto případě spíš soudruhovražedný, souboj mezi Gottwaldem a Slánským, kde snad Sedláček opět zaúřaduje v plné síle.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
6/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (3)

Kulka pro Heydricha

Kapitola z exilu.


Sdílet:

Už nějaký ten týden se ženou zákulisní šuškandou zvěsti o čím dál stoupající kvalitě ambiciózního megaprojektu Roberta Sedláčka, České Století. Od malinko odměřeného Velkého bourání se tak mají diváci evidentně stále na co těšit. Již předchozí Den po Mnichovu zanechal v člověku hodně pozitivní dojmy a některé dokonce donutila se nad důležitými událostmi našich dějin zamyslet. Dnešní Kulka pro Heyndricha pak tato slova ještě více potvrzuje.

V dnešní historické kapitole se opět setkáváme s prezidentem Edvardem Benešem a jeho politickými snahami v exilu. Druhá světová válka je totiž v plném proudu a bývalá hlava Československa ve svém novém londýnském příbytku jako jeden z mála věří, že Hitlerův konec se nezadržitelně blíží, stejně jako opětovný vznik našeho státu. Jedná proto se všemi důležitými politickými špičkami, včetně Winstona Churchilla, aby pro znovuzrozenou zem získal ty nejlepší podmínky a navždy skoncoval s minulostí. V části o exilovém vládnutí není však jediným důležitým hráčem. Je tu totiž také plukovník František Moravec, šéf exilové rozvědky, který se snaží Benešovi pomáhat všemi dostupnými prostředky a sehnat mu ty nejpravdivější informace. Moravec ovšem ví, že český odboj musí přijít s něčím větším, než jen pár menšími záškodnickými akcemi. Proto přichází s riskantním plánem, díky němuž už nebude Československo bráno pouze jako oběť nacismu, ale hlavně jako bojovník proti němu.

Po životním boji jednoho muže ve Velkém bourání a střetu dvou názorově odlišných postav v Dnu po Mnichovu tu tak máme spolupráci a pečlivé plánování další podstatných charakterů našich dějin. Stejně jako v minulém předválečném dílu se však obě osobnosti na obrazovce potkají zřídkakdy a většinu stopáže operují na svém vlastním písečku. Což ovšem rozhodně není špatně, jelikož obě linky toho nabízejí zatraceně dost. Tempo je sice opět ze začátku malinko pomalejší a obzvláště úvodní scéně ještě dle mého scházelo ono pnutí čerpající z názorových neshod obou stran. Jenže Sedláček opět díky dialogům a celkově výbornému scénáři skvěle buduje příběh a hlavně napětí. I z na prvního pohledu obyčejného plánování tak zvládá vykouzlit ke konci skoro až mrazivou podívanou. Minimálně dialogy mezi Edvardem Benešem a německým politickým zástupcem pak budou v mnoha divácích rezonovat asi hodně dlouho. Minimálně do další epizody.

Budu se už do třetice opakovat, ale svůj velký podíl na prozatím nejlepší epizodě Českého století má také excelentní obsazení. Martin Finger tudíž opět exceluje v roli Edvarda Beneše a člověk mu tak rád odpustí i tu lámanou angličtinu. I tak je bohužel malinko zastíněn jako vždy bezchybným Ivanem Trojanem. Ten sice nedostává tolik prostoru, jako exilový vůdce, ale i přesto si pro sebe zcela krade každou scénu, v níž se objeví. S chválou však tentokrát nemusím končit u hlavní herecké dvojice, jelikož za zmínku tentokrát stojí také vedlejší role jako napřiklad Richard Syms alias Winston Churchill, Hartmut Krug či malinko upozaděný Michal Dlouhý. Kulka pro Heydricha je tak zatím asi herecky nejvyrovnanějším a nejlepším přírůstkem série, což je po minulých výkonech opravdu co říct.

Robert Sedláček sice možná používá stále stejné postupy a sází pořád na totožné koně. Komu by to ovšem vadilo, když svůj styl vypiplává každým dílem do čím dál větších detailů a kvalita rapidně roste každým dalším nedělním večerem. Pokud jste tedy z nějakého záhadného a nesmyslného důvodu čekali, že bychom se třeba mohli dočkat samotného atentátu, tak budete asi zklamáni. My ostatní si ale můžeme další stránky českých dějin s precizními dialogy a stále mrazivějšími scénami vychutnat s plnými douškami a s napětím očekávat, s čím nás duo Sedláček/Kosatík potěší příště.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
8/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (1)

Den po Mnichovu

Voják vs. diplomat.


Sdílet:

Úvodní díl ambiciózního megaprojektu naší veřejnoprávní televize, České století, sice z hlediska sledovanosti malinko zaostal za očekáváním (holt doktoři z vesnice budou vždycky táhnout víc než kapitoly z naší historie), po kvalitativní stránce nás však nový televizní kousek Roberta Sedláčka rozhodně potěšil. Společně se scénáristou Pavlem Kosatíkem totiž dokázal, že tato série má rozhodně potenciál stát se něčím víc, než jen nudnou přednáškou z dějepisu. A druhá část s názvem Den po Mnichovu to naštěstí zcela potvrzuje.

Protentokrát se od pozitivních časů vzniku Československa přesuneme do mnohem temnějšího období Mnichovské dohody, konkrétně ještě pár dnů před její podepsání. Země, jež Edvard Beneš považoval za své spojence, se totiž dohodly s Německem, které si tak může ukrojit nemalou část První republiky. Situace proto logicky není vyhrocená nejen v zahraničí, ale také na domácí půdě. Na jedné straně stojí skoro osamocen prezident Edvard Beneš, jenž se chce podřídit mezinárodnímu diktátu, jelikož na rozdíl ostatních myslí v celoevropském měřítku. Proti němu však stojí většina armádního velení toužící po okamžité válečné odpovědi a hrdinném boji za vlast, za jejichž hlavního mluvčího je vybrán radikální plukovník Emanuel Moravec. Vše proto spěje nejen k podepsání Mnichovské dohody, ale také ke střetu těchto dvou názorově zcela odlišných osobností.

Pokud ovšem čekáte, že hlavní náplní dílu budou právě interakce mezi hlavou státu a horkokrevným vojákem, jak epizodu propagovala sama Jednička, tak budete nejspíš malinko zklamáni. K samotné výměně názoru mezi hlavními postavami totiž dojde až v samotném závěru. Což je škoda jednak proto, že jejich střet patří rozhodně k vrcholům aktuálního výletu do historie, a jelikož jsou jejich setkání v průběhu několikrát zmiňována, ani jednou se však na ně nepodíváme. Divák se tedy neubrání dojmu, že z konfliktů mezi těmito dvěma charaktery se dalo vytěžit ještě o něco víc. Zvláště proto, že Sedláček v nejnovějším počinu dokazuje, že právě konflikty a budování napětí mezi postavami mu jde od ruky nejlépe.

Z režijního hlediska žádný velký odklon od minula nečekejte. Opět se zde spoléhá hlavně na precizní dialogy, kvalitní herce a trochu rozvleklé tempo. Rozjezd je protentokrát značně pomalejší a obzvláště pohledy do Benešovy a Moravcovy domácnosti malinko drhnou. S přibývající stopáží a horšící se politickou situací však dostává epizoda ten správný náboj. Vyhroceným scénám mezi Benešem a členy armádního štábu pak hlavně díky dialogům nechybí napětí a skvěle funguje také zvětšující se pocit zmaru a bezmocnosti. A to je po minulém chladném, i když stále nadprůměrném, Velkém bourání příjemná změna.

Z hereckého hlediska to pak sice není tak lahodné, jako v případě minulého koncertu Martina Huby, ale i tak je obsazení stále nadmíru vydařené. Martin Finger je v roli Edvarda Beneše správně odměřený a kalkulující a zaujme i Karel Dobrý v roli již tak trochu šíleného generála. Hlavním hereckým otazníkem tohoto dílu, a možná i celého projektu, bylo ovšem obsazení zpěváka Daniela Landy. A světe div se, ani zde o žádný veliký průser nejedná. Po charakterové stránce se totiž známý provokatér na roli Emanuela Moravce opravdu hodí a ve stěžejních scénách to hlavně díky svému uřvanému hlasu v pohodě utáhne. I přesto jakoby se ovšem v některých pasážích vyskytoval spíše Landa-zpěvák, než Landa-herec a pronáší zde výrazy a věty, které bychom od něj čekali na koncertním pódiu. Žádný obdivuhodný výkon tedy nečekejte, ale vzhledem k jeho předchozím hereckým výkonům mu role radikálního plukovníka celkem sedla.

Historické vyprávění Roberta Sedláčka tak rozhodně stále stojí za pozornost a naznačuje stoupající tendenci, kterou ještě více potvrdí nadcházející exilové peripetie s Ivanem Trojanem. Výlet do českých dějin možná pořád není zcela divácky vstřícný. Člověk si zkrátka musí zvyknout na to, že se jedná o trochu nákladnější televizní inscenaci s důrazem na skvěle napsané dialogy. Ona odměřenost první epizody se navíc také vytrácí. Díky postavě Emanuela Moravce, již není laické veřejnosti přece jen tak známá jako první českoslovenští prezidenti, pak možná někteří diváci odejdou od televize o nějakou tu kapitolku dějepisu chytřejší. A to se u podobného projektu rozhodně počítá.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
7/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (1)

Veliké bourání

Zábavná lekce dějepisu?


Sdílet:

Česká televize se tento podzim rozhodně nefláká. V době, kdy její komerční konkurence divákům nabízí čím dál nudnější a zoufalejší produkty je to právě jednička, již se snaží svou seriálovou tvorbu posunout razantním krokem vpřed. Svojí novou seriálovou vlnu tak započala již před pár týdny návratem legendární Sanitky, která ovšem zatím houká malinko za očekáváním, a už za pár dní si bude chtít na produkci zahraničních kriminálek vyšlápnout nadějný Cirkus Bukowsky. Nyní ale přichází na řadu snad nejambicióznější projekt veřejnoprávní stanice tohoto roku, České století, v němž se nám bude společně s kritiky respektovaným režisérem Robertem Sedláčkem snažit přiblížit ty nejdůležitější okamžiky a postavy československé (aby bratři Slováci nebrblali) historie. Je však jeden z nejzajímavějších českých tvůrců současnosti schopen nalákat na výpravné lekce dějepisu dostatek diváků, nebo jí lidé po první části zaklapnou, jak už to u učebnic jakéhokoliv formátu u nás většinou bývá?

Nutno říci, že Robert Sedláček má trumfy rozhodně na své straně a hned v první části zvané Veliké Bourání se tak nepodíváme pod kůži nikomu menšímu než T. G. Masarykovi. Nebyl by to totiž ten správný pohled do historie, když bychom se hned na úvod nepodívali na vznik samostatného Československa, již budeme sledovat právě očima našeho prvního prezidenta a to od jeho odchodu z tehdejšího Rakousko-Uherska v roce 1914 až po jeho slavnostní návrat do jeho vysněné republiky v roce 1918. Jak ale většina z nás dobře víme, tak to byla cesta trnitá, plná politických a osobních překážek. Jak se tatíček Masaryk s touto situací vyrovnával? A měl snad během své náročné mise někdy pochybnosti?

To jsou asi hlavní otázky, na něž by chtěl Sedláček spolu se scenáristou Pavlem Kosatíkem odpovědět. Ostatně, již před premiérou tvůrci oznamovali, že nám chtěli známé okamžiky představit hlavně z pohledu jejích důležitých aktérů a přinést nám i nový úhel pohledu. To se ale zde ne úplně daří. Tomáš Garrigue Masaryk je zde sice popisován jako člověk víry a prozřetelnosti, jenž je zároveň prorokem i byznysmenem, jak rád dodává jeho britský protějšek. Žádný nový pohled na minulost či osobu strůjce československého národa ovšem nečekejte. Jedná se tak tedy “jen“ o další poučnou přednášku z českých dějin, což však v Sedláčkově režii stále není málo.

Režisér oceňované Rodiny, základu státu či Nevinných lží totiž opět potvrdil, že řemeslo má u nás v malíku, jako málokdo a jeho snímky rozhodně neslouží jenom k odpočinku. Naservíroval nám tak na výpravě nešetřící podívanou, v níž se klade důraz hlavně na výtečně napsané dialogy a práci s herci. A že se zde těmi konverzacemi opravdu nešetří. Jedna dlouhá dialogová scéna plná historických faktů, politikaření či debat o víře střídá druhou a většinou opravdu skvěle fungují. Divák má po skončení opravdu chuť skočit k internetu (ne, nemyslím Wikipedii) a ihned si razantním způsobem doplnit své znalosti. Tahle složka zde tedy funguje na výbornou.

 
Nic se ovšem nemá přehánět a zde se to bohužel s tou dialogovou smrští již malinko přepísklo. Tvůrci diváka vlastně non-stop ubíjejí jen a jen dalšími konverzacemi, které už však hlavně v druhé polovině mnohdy ztrácejí na síle a v pár případech také malinko skřípou. To se samozřejmě podepisuje na místy dost utahaném tempu a má to rovněž za následek, že film díky své dosti komorní atmosféře tak spíše připomíná divadelní hru. Ke konci se navíc také dokazuje, že Sedláček si s osobností zakladatele Československa ukousnul na začátek přeci jen příliš velké sousto. Jedna z nejdůležitějších etap života československé ikony by totiž sama o sobě vydala na jednu výpravnou minisérii a její smrsknutí na pouhých sedmdesát pět minut je tak ke konci celkem bolestivé a ne zrovna šikovně scenáristicky vyřešeno.

Jestli se ovšem tvůrcům něco opravdu povedlo, tak je to důraz na silné herecké obsazení. Sedláček si samozřejmě vzhledem k tématu mohl dovolit nabrnknout tu největší hereckou smetánku u nás a hned v úvodu se mu tato sázka na jistotu vyplácí. Nejvíce pozornosti si pro sebe logicky ukradnul Martin Huba, který je v roli Tomáše Garrigua Masaryka k nepoznání a skvěle si dokázal osvojit i jeho gestikulaci. Veliké bourání je tak z velké části hlavně jeho hereckým koncertem a hravě tak nechává zapomenout na svůj nedávný herecký průser v podobě Menzelových Donšajnů. I zbytek obsazení si však hravě uhraje to svoje, i když mají ostatní o dost méně prostoru. Vzhledem k výkonům z posledních filmů pak překvapí hlavně Miroslav Donutil v roli britského premiéra. Ostatně, jeho konfrontace s Masarykem patří bezpochyby k vrcholům celého filmu.

První výlet do naší historie tak rozhodně není porážkou, ale bohužel se také zatím nejedná o vyložené vítězství. Sedláček sice umí šikovně pracovat se scénářem, cit pro ikonické záběry mu také nechybí a herci ze sebe vydávají všechno. To samozřejmě není vůbec málo, chybí tomu ale jakási přidaná hodnota, která by tuto mírně nadprůměrnou, avšak malinko odměřenou podívanou, povýšila z úrovně pouhé učebnice dějepisu. Uvidíme, třeba se to tvůrcům povede již příští týden, kdy přijdou na řadu temné časy Mnichovské dohody v hlavní roli s Danielem Landou. Ano, zajímavá to kombinace.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
7/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
© Copyright 2000 – 2019 Všechna práva vyhrazena.