Česká televize se tento podzim rozhodně nefláká. V době, kdy její komerční konkurence divákům nabízí čím dál nudnější a zoufalejší produkty je to právě jednička, již se snaží svou seriálovou tvorbu posunout razantním krokem vpřed. Svojí novou seriálovou vlnu tak započala již před pár týdny návratem legendární Sanitky, která ovšem zatím houká malinko za očekáváním, a už za pár dní si bude chtít na produkci zahraničních kriminálek vyšlápnout nadějný Cirkus Bukowsky. Nyní ale přichází na řadu snad nejambicióznější projekt veřejnoprávní stanice tohoto roku, České století, v němž se nám bude společně s kritiky respektovaným režisérem Robertem Sedláčkem snažit přiblížit ty nejdůležitější okamžiky a postavy československé (aby bratři Slováci nebrblali) historie. Je však jeden z nejzajímavějších českých tvůrců současnosti schopen nalákat na výpravné lekce dějepisu dostatek diváků, nebo jí lidé po první části zaklapnou, jak už to u učebnic jakéhokoliv formátu u nás většinou bývá?

Nutno říci, že Robert Sedláček má trumfy rozhodně na své straně a hned v první části zvané Veliké Bourání se tak nepodíváme pod kůži nikomu menšímu než T. G. Masarykovi. Nebyl by to totiž ten správný pohled do historie, když bychom se hned na úvod nepodívali na vznik samostatného Československa, již budeme sledovat právě očima našeho prvního prezidenta a to od jeho odchodu z tehdejšího Rakousko-Uherska v roce 1914 až po jeho slavnostní návrat do jeho vysněné republiky v roce 1918. Jak ale většina z nás dobře víme, tak to byla cesta trnitá, plná politických a osobních překážek. Jak se tatíček Masaryk s touto situací vyrovnával? A měl snad během své náročné mise někdy pochybnosti?

To jsou asi hlavní otázky, na něž by chtěl Sedláček spolu se scenáristou Pavlem Kosatíkem odpovědět. Ostatně, již před premiérou tvůrci oznamovali, že nám chtěli známé okamžiky představit hlavně z pohledu jejích důležitých aktérů a přinést nám i nový úhel pohledu. To se ale zde ne úplně daří. Tomáš Garrigue Masaryk je zde sice popisován jako člověk víry a prozřetelnosti, jenž je zároveň prorokem i byznysmenem, jak rád dodává jeho britský protějšek. Žádný nový pohled na minulost či osobu strůjce československého národa ovšem nečekejte. Jedná se tak tedy “jen“ o další poučnou přednášku z českých dějin, což však v Sedláčkově režii stále není málo.

Režisér oceňované Rodiny, základu státu či Nevinných lží totiž opět potvrdil, že řemeslo má u nás v malíku, jako málokdo a jeho snímky rozhodně neslouží jenom k odpočinku. Naservíroval nám tak na výpravě nešetřící podívanou, v níž se klade důraz hlavně na výtečně napsané dialogy a práci s herci. A že se zde těmi konverzacemi opravdu nešetří. Jedna dlouhá dialogová scéna plná historických faktů, politikaření či debat o víře střídá druhou a většinou opravdu skvěle fungují. Divák má po skončení opravdu chuť skočit k internetu (ne, nemyslím Wikipedii) a ihned si razantním způsobem doplnit své znalosti. Tahle složka zde tedy funguje na výbornou.

 
Nic se ovšem nemá přehánět a zde se to bohužel s tou dialogovou smrští již malinko přepísklo. Tvůrci diváka vlastně non-stop ubíjejí jen a jen dalšími konverzacemi, které už však hlavně v druhé polovině mnohdy ztrácejí na síle a v pár případech také malinko skřípou. To se samozřejmě podepisuje na místy dost utahaném tempu a má to rovněž za následek, že film díky své dosti komorní atmosféře tak spíše připomíná divadelní hru. Ke konci se navíc také dokazuje, že Sedláček si s osobností zakladatele Československa ukousnul na začátek přeci jen příliš velké sousto. Jedna z nejdůležitějších etap života československé ikony by totiž sama o sobě vydala na jednu výpravnou minisérii a její smrsknutí na pouhých sedmdesát pět minut je tak ke konci celkem bolestivé a ne zrovna šikovně scenáristicky vyřešeno.

Jestli se ovšem tvůrcům něco opravdu povedlo, tak je to důraz na silné herecké obsazení. Sedláček si samozřejmě vzhledem k tématu mohl dovolit nabrnknout tu největší hereckou smetánku u nás a hned v úvodu se mu tato sázka na jistotu vyplácí. Nejvíce pozornosti si pro sebe logicky ukradnul Martin Huba, který je v roli Tomáše Garrigua Masaryka k nepoznání a skvěle si dokázal osvojit i jeho gestikulaci. Veliké bourání je tak z velké části hlavně jeho hereckým koncertem a hravě tak nechává zapomenout na svůj nedávný herecký průser v podobě Menzelových Donšajnů. I zbytek obsazení si však hravě uhraje to svoje, i když mají ostatní o dost méně prostoru. Vzhledem k výkonům z posledních filmů pak překvapí hlavně Miroslav Donutil v roli britského premiéra. Ostatně, jeho konfrontace s Masarykem patří bezpochyby k vrcholům celého filmu.

První výlet do naší historie tak rozhodně není porážkou, ale bohužel se také zatím nejedná o vyložené vítězství. Sedláček sice umí šikovně pracovat se scénářem, cit pro ikonické záběry mu také nechybí a herci ze sebe vydávají všechno. To samozřejmě není vůbec málo, chybí tomu ale jakási přidaná hodnota, která by tuto mírně nadprůměrnou, avšak malinko odměřenou podívanou, povýšila z úrovně pouhé učebnice dějepisu. Uvidíme, třeba se to tvůrcům povede již příští týden, kdy přijdou na řadu temné časy Mnichovské dohody v hlavní roli s Danielem Landou. Ano, zajímavá to kombinace.