Fargovské univerzum (už tomu tak myslím můžeme říkat) funguje v zásadě na velice jednoduchém principu. Co se stane, když necháte naivní lidi na pospas těm chladně kalkulujícím? Když začnete zaměňovat osud za náhodu? Když vezmete někoho dobrého, a postavíte ho do světa špatných? Věci přestanou dávat smysl, to se stane. A kde není řád... však to znáte.

Ehm, sorry za poetickej úvod, jestli mě ale na Fargu něco baví, jsou to právě tyhle miniaturní střety, na jejichž pozadí se většinou vypráví mnohem větší příběhy. Nebo to alespoň platí o první a třetí sérii, dodnes přesně nevím, o čem sakra byla ta mizerná druhá, nicméně to teď řešit nebudeme. Letošní Fargo je totiž za námi a tak je na čase, abychom si o něm krátce pokecali. Proč krátce? Protože se obávám, že na to abych zvládnul tento seriál rozebrat do hloubky, nejsem ani zdaleka dost chytrý. Viz. úvodní scéna třetí série a to na co odkazuje. Nevíte? Tak čtěte dál.

Tématem třetí série byly tentokrát korporace a jak moc tvrdý tenhle byznys může být, když necháte věci zajít příliš daleko. Není to přitom ale žádná agitka, ani bych to vlastně nezkoušel chápat jako varování. Tvůrci se jen chytili nosného námětu a nechali postavy, aby za ně odmakaly ten zbytek. A byl to opět jednou senzační tah. Máme tu ruské gangstery, odhodlanou policistku, dva rozhádané bratry, právníka a pak ještě milenku. No a taky příběh, který jakoby napsal sám život. Teda mínus ta krev. True story.

Ewan McGregor se ve dvojroli zjevně nenudil, hraje totiž bráchy, dvojčata, kterým byly v dětství odkázány dvě věci. Auto, před desítkami let jistě velký bourák, a ještě známka. Celý jejich spor začíná v momentě, kdy starší brácha (Emmit Stussy) přesvědčí mladšího (Ray), že nechce známku, ale sporťák, jenom aby o několik let později zjistil, že hodnota známky byla tak stokrát větší. Staršímu bráchovi, tou dobou už majiteli obří parkovací sítě tohle samozřejmě nemůže zapomenout a tahle "špatná krev" jednoho osudového (tentokrát jsem si tím osudem jistý) dne vede k tomu, že si Ray najme zloděje, který má jeho bratrovi známku odcizit. Jenže zloděj v typicky fargovském sledu událostí zapomene adresu, splete si dům a omylem zabije jiného Stussyho. Boom.

Dále následuje vše, na co jsme ve Fargu zvyklí. Někdo se pokusí vraždu zakrýt, jiní se ji pokouší objasnit a bokem toho všeho je Emmit a jeho firma šikanován a nakonec "sežrán" (jo) ďábelským panem V. M. Vargou (David Thewlis) a jeho dvěma kumpány. A záporákem taky začneme. Varga se přes naivní Minnesoťany přežene jako uragán a zanechá za sebou takovou spoušť, že se na něj nechytá ani chladnokrevný Billy Bob Thornton z první série. Jasně, ve třetí řadě umře mnohem míň lidí, údery proti morálce jsou ale o level mohutnější, jak nějaké vraždy. Thewlis fakt ruluje a jeho duo nájemných vrahů děsí i baví zároveň. I když. S tou zábavou bych to nepřeháněl. V jedné brutální scéně odehrávající se mimo záběr jsem měl chvílemi pocit, že už to je fakt hodně přes čáru. Ale možná jsem jen cíťa.

U těch amorálních postav pak pro jistotu ještě chvíli zůstaneme. Motivace Raye jsou docela prosté. Pohání ho závist a pocit méněcennosti. Takové ty běžné lidské prohřešky. Nás ale bude zajímat jeho holka. Mary Elizabeth Winstead jako Nikki Swango se dost možná bude ucházet o nejlepší fargovskou postavu ze všech, minimálně tady totiž daleko přehrávala všechny ostatní a to ve společnosti pana Vargy rozhodně nebylo snadné. Navíc je krásná a chodí s naprostým zoufalcem, tzn. že v momentě, kdy si uvědomíte, že ho opravdu miluje a nejsou za tím žádné postranní úmysly, zamilujete se do ní ještě víc. Jenom škoda, že jsme ve Fargu a tak platí pravidlo, že žádná z postav nakonec nedostane to, po čem touží. Opět fucking poetic. 

Nakonec tu máme dobrou a taky zoufalou stranu Síly. Carrie Coon už excelovala v Pozůstalých, takže není žádné překvapení, že mě hodně bavila i tady. Jediný problém je, že její postava v příběhu měla ze všech nejmíň co nabídnout. Jistě, posouvá děj a díky ní divák dojde k jakémusi rozřešení, jenže na zlato to letos bylo bohužel málo. To zoufalec Gregor v roli Emmita, jemuž se vše rozpadá a on, uvnitř přesvědčený o tom, že je dobrák, který si několikrát sáhne až na dno, hraje trochu jinou ligu. Připomíná mírně Freemana, naštěstí je to ale jen maličko. Pointou je, že díky němu tovlastně celé funguje, protože skrze něj divák cítí jak bezmoc, tak i lítost. Dvě velice důležité emoce. No ale teď už konečně k tomu, proč jsem nadšenější než obvykle.

Řeč je o druhé polovině řady. Wow. V první půli jsem byl na vážkách, jestli mě to vlastně baví. Jakmile se ale děj přehoupne do druhé poloviny a tvůrci šlápnou na plyn, začnou kouzlit s kamerou (desaturovaných 20 minut z osmé epizody je jedna z nejkrásnějších seriálových věcí, jaké jsem letos viděl - včetně té italky z druhé série Master of None) a vytahovat jeden zvrat za druhým, měl jsem poměrně jasno. Takhle to má totiž sakra vypadat. Mimochodem, tady se z toho taky stalo propojené univerzum a jestli tvůrci nekecají a třetí série byla poslední, budu hodně zklamanej. Potenciál je totiž zjevně obrovský.

Každopádně krvavé finále a plno provokativních rozumů a hlášek z úst padoucha Vargy mi na pár dní udělalo do hlavy díru, kterou jen tak něco nezalepí. A co se toho výše zmíněného úvodu týče... věděli jste, že odkazuje na jednoho z našich literárních velikánů? Yep, Franz Kafka, přesněji řečeno jeho dílo Proces, je údajně inspirací nejen pro samotný úvod, ale vlastně i téma celé série. Lidé v pasti. Cool, že? Ne, taky bych na to bez Googlu v životě nepřišel. O to víc mi ten seriál však imponuje. Pokud jste tedy s maratonem třetí řady otáleli a předchozí řádky vám pořád nebyly jasné, pak to pro jistotu napíšu ještě jednou. Třetí Fargo je seriózně awesome a byla by velká chyba si ho nechat ujít. Jděte do toho.