To se má tak. Jsme na to v redakci tři, seriálů máme plnou skříň a stejně se najdou chvíle, kdy se o nějaký ten recap, či recenzi, musíme trošku poprat. Třeba tenhle týden se mi podařilo nechtěně Daviesovi vyfouknout třetí díl Pozůstalých, přičemž jsem toho pak i mírně litoval, protože kolega byl narozdíl ode mě tenhle týden ve formě a já ani napodruhé nedokázal v šesti stech znacích shrnout byť jen malinkatou část z děje. Což uznejte sami, u recapu trošku zamrzí. No ale aby toho nebylo málo, podařilo se mi si zároveň drze zabrat rovnou i druhou epizodu brilantního Farga. Hrozně nefér svět. Tentokrát však, místo abych nadšením sedl ke stroji a pustil se do ťukání, jsem druhý den ráno kolegům se smolíkem přiznal, že k té epizodě vlastně ani nemám co říct. Důvod? Vždyť se tam nic nestalo. To bych to ale nebyl já, abych nad vším poté ještě desetkrát znovu nepřemýšlel, celou situaci ještě jednou nezvážil a o dva dny později, se nakonec nedal potupně do ťukání. Důvod? Vždyť se tam toho stalo tolik!

Zatímco minulý rok působilo budování zápletky ve Fargu mírně chaoticky a člověk tak nějak netušil, odkud přiletí další rána, letos mám pocit, že na to jdou tvůrci mnohem strukturovaněji. Sebejistěji. První epizoda končila tajemnou schůzí jisté kriminální organizace z Kansas City, na které se probíralo převzetí (hádám drogové) operace rodiny Gerhardtů. Ti jsou oslabeni náhlou ztrátou hlavy rodiny a jakmile se v zátoce objeví krev, můžete se vsadit, že připlavou i žraloci. Už v úvodu druhé epizody se tak dočkáme lehce kmotrovské návštěvy, po které paní Gergardtové nezbývá, než chopit se pevně otěží rodinného businessu a začít se chystat na válku. Problém je, že její pozice není tak silná, jak by asi potřebovala a její nejstarší syn se trůnu nehodlá vzdát bez boje. Největší šanci na vítězství pak bude mít ten, kdo první najde ztraceného člena rodiny, nejmladšího ze tří bratrů, Rye. To by se ale mohlo ukázat už brzy jako pěkná fuška.

Sejmula ho totiž Peggy. Rozmázla ho o přední kapotu a potom si ho dovezla domů, jako nějakou trofej, potvrzujíc snad i ty nejbizarnější vtípky o ženách a jejich schopnostech řídit auta. Jejímu manželi Edovi tak zadělala na slušné morální i praktické dilema. Mezitím po mrtvém mladíkovi začne pátrat i parta drsoňů z Kansas City, v čele s hodně ukecaným Mikem Milliganem, letošní verzí Billyho B. Thortona. Jeho střet se stárnoucím šerifem Teda Dansona uprostřed prázdné silnice u mě napnul i nervy, které jinak roky už nikdo ani nepolechtal. Nepřeháním. Ono celkově byla však tahle epizoda zatraceně napínavá. A taky pekelně bohatá na budování rámcové zápletky a věcí příštích. Jakmile ten masakr totiž začne, a věřte mi, že on začne, budeme na tyhle pomalejší rozjezdové díly ještě s láskou vzpomínat.

Yeah, but… co máme dělat do té doby? Vyplatí se to hltat týden, co týden, nebo bude lepší to pak dát celé najednou? Tak tady vám asi neporadím. Jak jsem už psal v prvním odstavci, mně se druhý díl na první pohled taky zdál jakoby prázdný a o ničem. A vidíte, nakonec byl opak pravdou. Fargo není nijak hravé, ani zábavné. Je drsné a temné. Jo, absurdní, ale to jenom tak, mimochodem. Pod povrchem je to krvelačná bestie, která jenom čeká na svou šanci a až ji dostane, nacpe vás do drtičky hlavou napřed. Seriál je vlastně takový Peter Stormare z původního filmu, na který se mimochodem ve druhé řadě už také odkazuje. Prozatím nám nedává nic zadarmo a to je sakra dobře. Není totiž nic horšího, než líný divák, kterému se vše musí nosit až pod nos. Jinými slovy, kdo nebude dávat pozor, může dost dobře skončit u Coenů v garáži. Tak bacha na to.

Vytáhni v hospodě: Jesse Plemons musel nabrat váhu pro jiný projekt. Nakonec se s tvůrci dohodl, že si ji ponechá i pro natáčení Farga. Fakt dík.