Ve jménu vlasti

Pokud jste snad po nějaké době opět začali dumat nad tím, od čeho jsou na světě všechny seriálové resty, tak jednoduše od toho, aby se doháněly (i jejich recenze): takže jdeme rovnou na věc. Se sedmou sezónou Homelandu je to po více než roce o malinko složitější než s její předchůdkyní. Karty totiž byly více než solidně rozehrány už minule, a dalo by se tudíž říci, že letošní ročník vlastně jen dokončuje strhující konspirátorskou zápletku z dřívějška. Jenže tentokrát to celé naštěstí nebude jen o vybuchujících dodávkách, smrtonosné facebookové stránce a rebelském moderátorovi streamového vysílání majícím za cíl svrhnout americkou vládu. V Bílém domě teď půjde o život.

A půjde v něm o život hned v první epizodě, což je vzato kolem a kolem asi moje největší souhrnná výtka aktuální sezóny. Občas se v ní prostě moc tlačí na pilu. Zatímco o dvanáct epizod dříve jsme suchou nohou vkročili do neprobádaného bažinatého území plného zrádných drnů, smrduté stojaté vody a bahna, kde byla na místě největší opatrnost a strach z neznáma, v následujících více než deseti hodinách už prostě divák ví, do čeho jde. Anebo si alespoň myslí, že ví, do čeho jde, jasně... Ono skládání všech dílků puzzlíků a nahlížení za konspirační oponu už ale holt není taková nervydrásající sranda, jako posledně. Od znepokojivého dramatu jsme se posunuli k akčnímu thrilleru.

Recenze však rozhodně nemá vyznít nespokojeně. Opět si tu každý najde to něco, po čem jeho homelandovské srdce touží. Mírné zklamání by nicméně mohli pocítit ti, kteří od zaběhnutého seriálu rok od roku očekávají onu stále stejnou porci precizně mixnutého dramatu, politického thrilleru a akce. Právě akční složka se totiž ve Washingtonu aktuálně nejvíce tlačí do popředí. Dokonce nás čekalo hned několik epizod, které si v ničem nezadaly s olovem nabitými válečnějšími seriály. Minule diváky děsilo postupné odkrývaní děsivých pravd o spolehlivosti a ospravedlnění financování tajných výzvědných služeb, chránících USA. Sedmá série ovšem, zdá se, pokračuje spíše hektičtější složkou vyprávění. Sedne vám styl ala James Bond více než ten z Jeden musí z kola ven?

Větší, zásadnější – a ano, dražší – automaticky neznamená lepší. Nový Homeland je prostě jiný. Rychlejší a nesmlouvavější, ovšem ne nutně vždy zábavnější. Carrie a Saul se vracejí, a každý z nich se musí poprat se svými vlastními démony. A také se srovnat s prohraným soubojem z New Yorku. Oba budou podrobeni několika těžkým zkouškám, sáhnou si (posedmé) na dno svých (nejen) psychických možností, a zase je to kolem dokola napínavý jak nový kšandy. Oblíbený seriál však malinko změnil podobu (nebo se spíš zlehka vychýlil do čerstvých žánrových křivek), buďte proto na tuto změnu připraveni. Bude to v příští recenzi znovu za plný počet, anebo se dočkáme regulérního akčního finále dle vzoru agenta 007? Nechme se překvapit! Zvyknout se asi dá na všechno.

* * * recenzi pro vás sepsal uživatel Hroubek * * *  

Homeland si za svou dobu na televizních obrazovkách vybojoval pevné místo a stal se velmi kvalitním kouskem, na který se vždy dost těšíme. A ne jinak je tomu i u sedmé řady, jež byla pro mnohé diváky díky “obyčejnějším“ ukázkám lehce pod radarem, V této úvodní recenzi vám řeknu, jak to s novou sezónou v prvních dvou dílech nakonec vypadá.

Šestá řada zdá se nekonečného seriálu Homeland (aneb za rok nukleární krize a válka se Severní Korejí, vsaďte se) je u konce, a protože ani tentokrát jsme nebyli vyloženě zklamání, řekli jsme si, že vás znovu zkusíme přesvědčit, že tuhle špionážní skoropecku stojí za to sledovat. A v podstatě k tomu stačí tři věci. Zbožňovat Claire Danes, zajímat se o americkou politiku a mít trochu trpělivost, protože ta se tady eventuálně vyplácí nejvíc. Koneckonců, přečtěte si to sami...

Davies182

Připraveni? Otázka za milion: kolik nervů stojí pevná víra ve vhodného nastupujícího prezidenta USA? Hodně. Z právě ukončené šesté série kvalitou dlouhodobě neselhávajícího Homelandu jsem zase jednou nadšenej. I když, to je dost slabý slovo. Vlastně jsem z tohohle konspiračně-paranoidního bordelu naprosto unešenej. Takže když se Davies dozvěděl, že kolega do_Od chystá vlastní hodnocení někde na pomezí průměru, musel se hecnout a vypotit aspoň pár protiodstavců, který by všechno uvedly na tu pravou subjektivní míru. Proč považuji letošní dvanáctidílný zářez za to nejlepší, co kabelovka Showtime s Claire Danes po boku doposud vytvořily?

Ono kouzelné slůvko zní (a dobře si jej zapamatujte) paranoia. Způsob, jakým celá aktuální sezóna pracuje s diváckými pohledy na chování jednotlivých postav v extrémních situacích, to se prostě nedá popsat slovy. To se musí vidět a slyšet. Budete se cítit zmateni a podvedeni, a často nebudete vědět, čemu a hlavně komu máte věřit. Neprůhledné, realitu zamlžující činy oblíbených postav už zdaleka nejsou tím, čím bývaly kdysi. Homeland šokuje, když tlačí padouchy na stejný piedestal, na kterém stojí s vavříny na hlavách všichni hrdinové z minulých řad. A přitom je to pořád úplně stejně „new joiner free“, takže si 6. řadu klidně můžete pustit jako samostatný desetihodinový špionážní thriller bez znalosti let předešlých.

Chtěli jste někdy pracovat pro CIA nebo FBI? A nelžete! Letošní zatraceně mrazivý Homeland nastoluje palčivé otázky, do jaké míry jsou vlastně nezbytně nutné všechny ty tajné, ledabyle odškrtávané bezpečnostní položky na seznamech nadnárodních agentur. To, že nejste paranoidní, neznamená, že po vás nejdou... Jakou cenu má zajišťování státní bezpečnosti? Je válka skutečně lukrativním byznysem? Kolik stojí svoboda a co vlastně tohle slovo v širším geografickém měřítku pro koho znamená? A nakolik je chytré, ohánět se rasovými předsudky a házet všechny muslimy do jednoho pytle? Budete překvapeni z obrovského množství otázek, na které najednou neexistují jednoznačné odpovědi...

Ale jinak žádný strachy, pořád je to ten starý dobrý Homeland. Překombinovanost nehrozí. Po nějaké době se tu sice tentokrát zase špehuje na americké půdě, to ovšem neznamená, že se bude Carrie po New Yorku promenádovat s prstem v nose. Drama a akce hrají prim, první dvě seznamovací epizody strašně klamou tělem. Nejen špionážní peklo, které se v bedně rozpoutá zhruba úderem čtvrté hodiny, vyrazí dech každému. Nakupte si karton energy drinků a počítejte s tím, že z čeho mělo původně být pár epizod před spaním, může se klidně protáhnout do pozdního rána. Vím, o čem mluvím. Budete to chtít celé sjet co nejrychleji, a s následky se budete rvát minimálně dva další dny. Mám na mysli ty příběhové. (10/10)

do_Od

Ve zkratce? Pořád dobrý. Ale ne tak dobrý, jak by asi mohlo. Znova připomínám, že vrchol přišel v podobě uzavřené 4. série (kterou si klidně lze pustit samostatně) a to jednoduše proto, že se v ní tvůrci rozhodli vykašlat se na rodinné drama z předchozích tří řad, přesunout děj se na Blízký východ a rozehrát s hrdiny extrémně nebezpečnou hru, jejíž eventuální prohra byla naprosto zřetelná už od začátku. Bylo to napínavé, v sázce nikdy nebylo víc a finálová třetina seriálu měla jak výbušnou akci, tak obří porci emocí. Prostě dokonalý mix špionážního thrilleru a drama, který byl akorát tak přímočarý na to, aby vás chytnul a nepustil, a zároveň dostatečně složitý na to, aby jste jej celý mohli brát vážně a nekroutit přitom příliš hlavou. Smutné na tom je, že o dvě řady později a tvůrci stále ne a ne tu formu zopakovat.

Šestá řada přitom na papíře vůbec nezní špatně. Carrie se vrací domů, přesněji řečeno do New Yorku, kde nastupuje na pozici "poradkyně" ve firmě, která se zaměřuje na obhajobu neprávem pronásledovaných osob. Mezitím taky skončily v Americe volby a celý děj se tak odehrává v období mezi zvolením první americké prezidentky (Clintonová to není, ale jisté paralely tam jsou) a její oficiální inaugurací a nástupem do úřadu. Kde byste ale obzvlášť letos čekali silnou kritiku Trumpa a budování pozitivní image demokratického lídra, tam namísto toho přichází jen hustá mlha, skrz kterou si prakticky nemáte šanci utvořit o nikom z nových postav obrázek a to až do chvíle, než se série konečně odlepí od země. A to je celkem škoda, obzvlášť zpětně, protože hluchých míst tam bylo až až.

Opět tak strávíme polovinu epizod budováním zápletky. Problém je, že Homeland není Westworld a Showtime není HBO. Čekání na něco, co přijde příliš rychle a poté vás zanechá hladové, je otrava a tvůrci to navíc neprovedli poprvé. Ano, zvraty jsou furt šokující, dočkáme se i nějaké té akce a Quinn, byť silně indisponován, je opět nejzajímavější figurkou na šachovnici, jenže celé je to zabaleno do tak těžkopádného příběhu, až se vám při jeho sledování zasteskne po obyčejné naháněčce zrzavého Brodyho z jedničky. Zkrátka a dobře mám pocit, že kdyby byl scénář přímočařejší, vyškrtal kupu nedůležitých událostí (odstavení prezidentky mimo New York, Quinn a drogy, Saulův trip atd.) a věnoval prostor tomu, co je opravdu důležité, mohlo to být lepší. Ale co naříkám, většina z těch mých výtek je beztak způsobena jen tím, že jsem stále ještě namlsaný představou, že to může být perfektní. Návratu domů, jak téhle sérii lze přezdívat, k dokonalosti sice chybí v mých očích mnohé, rozhodně to ale není žádná bída. Prostě jenom dobrý. (7/10)

.

No, a co jste na šestou sérii říkali vy? Taky by se podle vás měla Carrie vrátit k řešení konfliktů na Blízkém východě, nebo byste uvítali navázání na poslední minuty letošní řady? Diskuze je jako vždy vaše. 

První díl šesté řady Homelandu je pro předplatitele Showtimu a internetové piráty dostupný o pár dní dřív, což je vlastně skvělá zpráva, protože nás hned takhle zkraje roku čeká celkem slušná záplava nových seriálů, a my se tak aspoň máme šanci něčeho předčasně zbavit. Nicméně jelikož nás poslední dvě řady nadmíru bavily (znovu musím doporučit výtečnou 4. sérii!), rozhodně to neznamená, že bychom to snad měli v plánu letos odfláknout! Na recapy to sice není, ale ten úvod si prostě zrecenzovat musím, o tom žádná.

Vracíme se totiž tam, kde to všechno začalo. Do Států. Přesněji řečeno do New Yorku, na který jsou Američané obzvlášť hákliví. Tvůrci sice před začátkem nové série celkem důrazně prohlásili, že nehodlají hrozit ničím, co by se nezakládalo na skutečnosti. To ale neznamená, že nás v nové řadě nehodlají pořádně napínat. V prvé řadě totiž právě skončily prezidentské volby a do úřadu brzy nastoupí nový prezident. Tím bude poprvé v historii žena (tady ta predikce moc nevyšla) a její názory na válku proti ISISu asi letos řádně otřesou celou CIA (kterou stále "vede" trpělivý Saul).

To bych ale předbíhal, v úvodní epizodě se totiž v této lince nedočkáme ničeho víc, než jen pouhých náznaků. Mnohem víc prostoru si pro sebe kradou Quinn a Carrie, což je docela překvápko vzhledem k tomu, jak končila minulá série. Tvůrcům asi došlo, že oblíbený zabiják / drama Quinn v seriálu docela funguje, a zbavovat se ho předčasně by asi byla celkem škoda.Tudíž sledujeme těžký proces rehabilitace a zvykání si na novou realitu, která není zrovna růžová. Proto není divu, že Quinn rychle padá do drog, sebevražedných pudů a tak vůbec docela špatných míst, odkud se ho Carrie bude snažit vytáhnout.

Co té se týče, Carrie má v nové sérii tak trochu nové poslání. Místo důležité práce v Evropě totiž odjela do New Yorku, aby bojovala proti šikaně amerických úřadů na adresu muslimských občanů. Což bude mimochodem i středobodem letošní série, protože hned v úvodu sledujeme mladého muslima, kterak natáčí virály o tom, na co kde teroristé v New Yorku zaútočili. A to se samozřejmě nelíbí FBI, která ho zatkne pro podezření z napomáhání již zmíněnému ISISu. Takhle se do hry přimíchá Carrie, a odsud to nejspíš pak pojede dál ve stylu předchozích dvou řad, tedy mnohem přízejmnější a komornější mód, který nakonci nabere obrátky a pošle nás do spirálového finále, po kterém si zase zanadáváme na to, jak je to čekání na novou řadu vždycky dlouhé!

Jasně, už zase předpovídám, když ono je to jednoduše takhle cítit už z pilotu. Homeland zkrátka přestal být epizodní srandou, která si hraje na agenty a teroristy, a stal se dospělým pokusem o drama, které zkouší aktuální svět komentovat o něco seriózněji, než všichni jeho kolegové. A za mě je tenhle nový směr pořád stejně tak svěží, jako pro mě byl během té již zmíněné čtvrté a posléze i páté série. Teď už jen doufat, že se dočkáme co nejméně hluchých míst a co nejvíce napínavých situací, ve kterých Carrie a spol. excelují. Věrní fanoušci by si to rozhodně zasloužili. 

S nekonečným hajpováním Homelandu už si nelze nepřipadat tak trochu trapně; zvlášť zde na TVZone. Recenze aktuální kompletní sezóny už zase skončila u Daviese na klávesnici, a na stejnou notu naladěný čtenář / fanoušek pomalu začíná tušit, že by se mohl znovu dočkat maximálního hodnocení. Jak se tedy Carrie a spol. dařilo tento rok, toho času v Berlíně?

Není mnoho seriálů, které by bez ostychu reflektovaly nynější pohnutou politicko-válečnou dobu. S přivřenýma očima lze říci, že je svět každým dnem v permanentní dlouhotrvající válce, která se sice odehrává na vícero místech po Zemi a nepostihuje zdaleka každého jednotlivce, ale je tu. Ignorace moderních krvavých dějin se nevyplácí, je rozhodně na místě mít alespoň zběžný přehled napříč širokospektrálním celosvětovým děním. A myslí si to i v Showtime. Díky za to.

Uplynulo několik let. Carrie, Saul i Quinn už nějakou dobu neoperují na půdě Spojených států amerických, ale přesunuli se do Evropy. Konkrétněji rovnou k našim západním německým sousedům, díky čemuž si novou sezónu „užijete“ mnohem intezivněji, než byste si možná byli ochotni přiznat – hlavně kvůli finále. Únik citlivých informací z digitálního trezoru tajných služeb způsobí pozdvižení nejen mezi novináři, ale i v řadách prostého lidu. Carrie se v nové nestátní organizaci v práci ohání seč může, brzy jí navíc kdosi začne jít po krku: tolik ke zhruba jedné pětině celkové zápletky.

Jde o život. Během několika málo prvních epizod se osudy všech našich hrdinů několikrát protnou a zase přirozeně oddálí, jen aby se nakonec každý z nich vydal skrze vlastní, notně krvavý očistec. Šušká se, že jednomu z velikých evropských měst hrozí bezprostřední teroristický útok a Saul bude mít se svým přítelem Dar Adalem co dělat, aby z této nejasné informace vytěžil maximum. Carrie s Quinnem se každý vydali zcela opačným profesním směrem než obrýlený vousáč, přátelství a kolegialita se v letošní sezóně vyvažují ryzím zlatem. Nebo je to zase všechno jinak?

Homeland nenuceně reflektuje nejpalčivější politické otázky moderní dobyDrama začíná. A právě tady se ukáže, jak velcí jste doopravdy fandové snímků jako Jeden musí z kola ven nebo Nejhledanější muž. Pátý Homeland povyšuje žánr komorních špionážních příběhů na dosud neviděnou seriálovou úroveň a dokazuje, že za podobnými thrillerovými jednohubkami nemusíte vyrážet do kina: stačí, když si zapnete bednu. Slovo „komorní“ se přitom rozhodně vyplatí napsat pro jistotu ještě jednou, děj totiž vážně nikam nespěchá. Stejně jako v reálu zde vyšťourávání jmen hlavních podezřelých trvá déle než čekání na víkend. Což je jedině dobře. Když pak zákonitě dojde na akci, je o to syrovější, drsnější a nekompromisnější. Šokuje.

S lahodným medovým tempem vyprávění se potom paradoxně pojí zdaleka největší zápor seriálu. Úsměvný zápor, který by se ovšem šikovně vyhnul např. Netflixu a lze se s ním dnes setkat třebas právě na Showtime, a sice týdenní prodleva mezi jednotlivými částmi. Pokud jste se tedy předchozích pět odstavců divili, kam se letos vytratila ona desítka na konci, tak teď už máte jasno. Saulovu běsnění razantněji ubližuje absence souvislého binge-watchingu. Když jsem nedávno hodnotil Nejhledanějšího muže, nedělal jsem si legraci s tím, že bych se na podobný thriller dokázal dívat klidně deset hodin v kuse...

S tím, že se vám – jakožto divákům – budou během sledování 5. sezóny Homelandu často vybavovat nedávné teroristické útoky nejen v Evropě a Asii, bohužel nic neuděláte. Shodou nešťastných okolností je holt chválený seriál s Claire Danes momentálně o to aktuálnější, čeho všeho hrůzného jsme byli za posledních x měsíců svědky ve zprávách. Válka s terorem se týká většiny světové populace a je smutným (ale o to důležitějším!) faktorem, že ji nejnovější Homeland takto (ne)vhodně podchytil ve své další napínavé řadě. Mrazí mě ještě teď.

Když jsme se s Carrie, Saulem a Quinnem naposled loučili, bylo to po maximálně infarktové čtvrté sezóně, ve které USA v čele se CIA a Ministerstvem zahraničí  nakonec neustáli boj o kontrolu nad Pakistánem a tamější kontrarozvědce se s pomocí odhodlané skupiny teroristů  povedlo američany kompletně z Islámábádu vyhnat. To byla samozřejmě velká prohra, finále přesto nabídlo několik dalších otázek, na které jsme tak trochu čekali, že dostaneme odpovědi v následující řadě. Přece jenom, Ve jménu vlasti nebyl nikdy zrovna tím typem seriálu, kde by tvůrci nechávali otevřené konce jen tak pro nic za nic. Úvod páté řady by ale na první pohled už nemohl být předchozím událostem vzdálenější. O co tedy půjde? Připravili si pro nás snad tvůrci jakousi komplexní vypravěčskou okliku, pomocí níž se vrátíme zpátky na Blízký východ, kde si to Amerika s teroristy rozdá ve druhém kole? Zatím tomu mnoho nenapovídá. Přesto mám z nejnovější epizody ve skrze pozitivní dojmy.

Začínáme přitom velmi pozvolna. Carrie se po událostech z Islámábádu rozhodla opustit agenturu jednou pro vždy (pokud tomu tedy uvěříte) a přestěhovala se do Evropy. Do Německa, abychom byli přesní. Zde žije se svojí malou dcerkou a pracuje jako šéfka bezpečnostního týmu v jakési německé společnosti, zabývající se hned několika sférami veřejného dění. Její šéf, přední německý podnikatel, se významně zajímá o aktuální situaci v Sýrii a také formující se uprchlickou krizi, která se do Evropy řítí. Hodlá proto odjet do Libanonu, odkud by podle něj rád poskytl humanitární stejně jako finanční pomoc. To se Carrie samozřejmě nelíbí, jelikož nemusíte být zrovna agentem CIA, aby vám bylo jasné, jak nebezpečná by tahle cesta mohla být.

Veselo však není ani u CIA. Quinn a jeho tým strávil v Sýrii přes dva roky lovem předních stoupenců Islámského státu a pravdou je, že situace se nijak nelepší. Hned v úvodu se drsnou pravdou pokusí otevřít několika důležitým lidem oči, záměrem tvůrců je vás bezpečně ujistit, že tahle válka nikdy nebyla a nikdy nebude jednoduchá. Malé zásahy nestačí, další invaze nepřipadá v úvahu a pakliže nejste ochotní stisknout tlačítko reset, žádného vítězství se nedočkáte. Debata je nakonec přerušena poslední důležitou událostí a to zásadním informačním leakem, ke kterému došlo v Německu a po němž bylo CIA neznámým hackerem ukradeno přes tisíc přísně tajných dokumentů. Vysokorychlostní špionážní hra se opět roztáčí.

Pátý Homeland tedy i po zdánlivé změně atmosféry rychle míří zpátky tam, kde to vždycky všechno začíná. Nové postavy se rychle profilují, ty staré zase rádi vidíte zpátky v novém světle a milovníci akce zcela určitě ani letos nebudou nijak ochuzeni. První epizoda vás seznamuje s novými událostmi, rozjíždí nové zápletky a pouští se celkem překvapivě do navýsost aktuálních témat, která nyní otřásají námi samotnými. To vše s chirurgickou precizností, která je seriálu už léta vlastní.

Pokud jste s Homelandem ještě stále nezačali a odrazuje vás představa dohánění posledních čtyř řad, pátá se zdá být ideálním odrazovým můstkem, jelikož v ní jde o zcela nový děj, ke kterému vám nic z předchozích řad prozatím chybět nebude. Samozřejmě abyste se do postav lépe vcítili a porozuměli jejich vývoji, je nejlepší začít hezky pěkně od začátku. Pokud ale přesto nedáte, zkuste alespoň tu čtvtou. Mix špionážního thrilleru s válečnou akcí nám loni vytřel zrak a doteď mě nanapadá nic, co by se tomu byť jen vzdáleně na poli seriálů s tímhle žánrem vyrovnávalo. No a co se toho nového úvodu týče, Homeland se i na popáté rozjel moc povedeně a pakliže to myslíte se seriály vážně, nesmíte u toho chybět. 

Vytáhni v hospodě: Pátá epizoda nese název "Better Call Saul." Well played Showtime, well played. 

Nářez až do úplného konce? Pokud jste se v průběhu podzimních měsíců nepočítali mezi pravidelné čtenáře našich občasných recapů jednotlivých epizod, pak vězte, že se Homeland ve své čtvrté řadě opovážlivě rozjel. V Showtime totiž kdosi opisoval od konkurenčních FOXů a došlo mu, že by mohl reboot teroristické hříčky o morální vládu nad Pákistánem povýšit na dosud nevídaný, "čtyřiadvacítkový" level. Carrie Mathison je Jack Bauer bez koulí, pojem strhující thriller letos podruhé za sebou redefinuje žánr. 

Abychom ale zodpověděli úvodní otázku z prvního odstavce, tak ne. Živelná akce se nekoná od první epizody až do té úplně poslední, to vůbec. Zhruba od páté části sezóny se však v bedně přetnutím sekundární startovací pásky rozběhne takovým způsobem hektický napínák (do té doby je to "jen" skvělé drama), až divákům praskají křehké ovladače v rukou. Do očí bijící srovnávání s nedávnou řadou 24 hodin se nicméně Ve jménu vlasti v jednom aspektu nevyplácí, a tím je zcela překvapivě finále samotné.

Dvanáctý díl totiž mapuje trošku jinou geografickou část Země, než na jakou jsme byli v minulých jedenácti hodinách zvyklí. A zde je onen tristně neopodstatněný kámen úrazu – dle internetových diskuzí nese veliká část fanoušků přechod do komornější části vypravování s nelibostí. Proč bychom měli být svědky netradičního dramatu ze zdánlivě nezáživného prostředí, když se naposledy končilo vypjatým cliffhangerem někde úplně jinde? Pokrok nezastavíte...

Na bitevním poli napínáků to Homeland vyhrálOdvážní tvůrci se snaží brnkat na emocionálnější struny lidských charakterů, a je jim to sprostě vyčítáno. Nejen místopisný, ale i časový posun měl ve finále sloužit ku prohloubení diváckých empatií k postavám, místo toho se ale odevšad ozývá jen zhrzené brblání. "Nezajímá nás Carriin spratek, nestojíme o vhled do minulosti bipolární poruchou zužované famílie a nechceme se ani dívat na povalujícího se Quinna. Chceme prostě další hon na padouchy!"

Jenomže řekne-li se A, musí se říci i B. Stíhání nejhledanějších mužů planety bude v zítřejším úmorném dni pokračovat i v následující natřískané sezóně, proč bychom nemohli před dalším vrcholem seriálu přenocovat na vítaném skalním výčnělku? Aby se příští rok psychologie ústředních hrdinů opět někam posunula, musíme z jejich myslí vydolovat také odůvodnělé niterní pohnutky, ne pořád jen válčit o bezmeznou svobodu Spojených států amerických na zámořské východní půdě. Velmi chytré a sympatické přitom je, že se na závěrečné minuty klidně můžete dívat jako na celkové rozloučení se zábavnou show. Do pětky tu nikdo nikoho nenutí.

Takže asi tak. Že jste se vlastně zhola nic nedozvěděli o obšírnějším nástinu děje 4. řady? Výjimečně to byl recenzentův záměr. Začněte se na S04E01 dívat jako na moderní, akčnější verzi špiónských konspirací z osmdesátých let, a neodejdete od televize zklamáni. Carrie Mathison a její tým profesionálních agentů CIA mají v Pákistánu za úkol neutralizovat prvotřídní teroristickou buňku, a kolem budou létat prachy, moc, intriky, sprostá slova a ostré náboje. Homeland letos nemá mezi strhujícími seriály konkurenci. Ani v jediném. Tečka. Konečně deset.

Showtime překvapuje. Jenomže - bohužel - ne vždy v dobrém slova smyslu. Vezměte si například minulou neděli, kdy bylo za mořem odvysíláno zakončení třetí sezóny hitu Homeland. V rámci kompaktní dějové linie o třech tuctech dílů pochopitelně nelze mluvit o jakémkoliv zklamání, několik dalších "ale" se tu však přeci jen najde. Zeptejte se koneckonců sami sebe: opravdu nebylo v očekávání spíše omračující protínání finišové pásky jako před rokem, oproti ubrečenému drámu o lásce a těhotenství? Tak popořadě.

Strhující televizní příběh o tom, kterak se z amerického vězně, drženého osm let v zajetí arabskými teroristy, stal zarytý nepřítel Ameriky, zná bezmála každý TV geek. Scénáristé od pilotu vše plánovali jako show, která bude trvat tři léta. Vysoká sledovanost ovšem Homeland vyzdvihla až k jednomu z hlavních artiklů stanice, a tak se bude prodlužovat do dalších sezón. V té třetí se tedy momentálně uzavírají až na jednu jedinou všechny linie, načež dojde k čistce postav. Ať už zabíjením nebo změnou povolání - spoilerovat nebudu. Nicholas Brody se ukrývá ve Venezuele, Carrie Mathison se mezitím spolu se Saulem Berensonem snaží, dostat neposlušný Írán na kolena.

Homeland funguje. Od začátku až do konce, o tom žádná. Tečka. Jenomže když divákovi až v úplně poslední epizodě z celku (kterému se již nyní na internetu přezdívá "Brodyho trilogie") dojde, že to celé bylo zejména o komplikovaném vztahu mezi dvěma ústředními hrdiny, něco tu skřípe. Špionážní historky na prvním místě? Možná to tak mělo jen vypadat, pravda se nicméně ukrývá trochu jinde. Asi nebudu sám, kdo má nyní z Berensonovy rozsáhlé operace pocit, že byla pouhým pozadím k mnohem osobnějším průšvihům...

Není to ale zákonitě špatně, tahle romance na dálku totiž celé ty měsíce šlapala jako hodinky. Spíše mám zpětně podezření, že šlo tvůrcům o jednu věc, a to sice naservírovat do beden drámo z atypického prostředí, ovšem se všedními lidmi. I v CIA pracují obyčejní smrtelníci, kteří řeší vlastní trable, zamilovávají se, a nejsou to žádní necitové - naopak. Tak proč kolem nich nerozehrát malé 500 dní se Summer? Žádné strachy, bude se kolem toho vyšetřovat, vést břitké dialogy, střílet a tak vůbec. Může to znít jako hate, ale myslím to zcela vážně a v dobrém.

Špionážní pecka nebo romantické drama? Obojí.Takže za sebou máme třetí rok s bezpochyby nejkvalitnějším špionážním seriálem současnosti. V něm se leccos změnilo, mnoho figurek popadalo ze šachovnice. Zhlédli jsme jako fanoušci epizody, ve kterých se dalo napětí doslova krájet. Báli jsme se. Přesvědčili se o tom, že ohledně otázky mocenských konspirací toho stále víme safra málo, naučili se nikomu nevěřit. Každý z nás je paranoik, měl by být. Po herecké stránce je Homeland nedostižný. Nicholas se zde objevil pouze v několika částech, o to větší však na sebe dokázal strhnout pozornost, a samotný závěr s názvem Star je pak perfektní poctou tomuto oblíbenému charakteru. Za rok nás sice čeká čtvrtá řada, a pravděpodobně se vrátí i mnoho známých... moc s tím ale nepočítejme. V Istanbulu bude dusno!

Původně jsem chtěl napařit desítku. Pak přišlo posledních dvacet minut trilogie, které by možná stoprocentně fungovalo v čtyřhodinovém filmu, ale ne v seriálu. Nelze zdaleka mluvit o průseru ala Dexter, na jehož dřevorubeckou wtf scénu dodnes ve zlém vzpomínám i já sám. Příběh bude pokračovat. Zcela jiný (otazníků kolem Javadiho je celkem dost), ale bude. Do konce ledna můžeme jistě očekávat šťavnatou producentskou novinku, kam dál se bude seriál ubírat. Jsem na ni zvědavý.

Sliby se mají plnit nejen o Vánocích. Právě tohle si nejspíše říkali i v Showtime, když jsme se od tamních šéfů Homelandu v lednu dočkali poměrně velkohubého prohlášení, že další plánovaná série v září odstartuje bez Damiana Lewise aka Nicholase Brodyho. Nyní je tedy premiérový začátek třetí sezóny jedné z nejoblíbenějších drámo show v televizi vůbec úspěšně za námi, a ukázalo se, že tvůrci nakonec vážně mají odvahu: absence jedné z ústředních postav je tak v téhle úvodní seriálové hodince vítaným zpestřením, i bez ní se však kolem Carrie Anne Matheson dějí převeliké věci.

Internet je zrádná věc. Nedodělaná první epizoda čerstvé sezóny zde recenzovaného kousku tu totiž byla ke stažení pomalu měsíc před oficiálním releasem, kdosi z tvůrčího týmu chtěl pravděpodobně udělat nenasytným fanouškům "radost" (nebo už se v těch reklamních tazích vážně ztrácíme). Za sebe teď mohu říci, že Showtime může na celou webovou aféru v klidu zapomenout - úvodní dokončená Tin Man Is Down totiž spolehlivě navnadí i na další epizody, jimiž se budeme, jak je ostatně zvykem, pravidelně opájet každou další neděli až do půlky prosince. Divák chce vidět více, okamžitě. Takhle má vypadat strhující špionážní hra!

Dějových změn je po dvou seriálových měsících nepočítaněOn se vrátí! Uvolněné trailery na třetí řadu pochopitelně Brodyho přítomnost nevylučují, naopak. Můžeme se ovšem jen dohadovat, kdy se nakonec obávaný (ne)terorista ve velkém stylu vrátí na naše plazmy. Bude to již příští týden? Nebo třeba opravdu až v polovině celého aktuálního vyprávění? Bylo nám předesláno, že si zatím mnohem více užijeme další slibné postavy ze špionážního univerza, Petera Quinna. Záhadami obestřený mladík v utajení, operující nejen za stolem u počítače, ale i v terénu, má rozhodně co nabídnout. Střízlivější, uvěřitelnější variantě blockbusterového Ethana Hunta je ostatně věnována hned první scéna S03E01, a také právě díky jeho charakteru později epizoda vyvrcholí v explozivní finále.

A ano, pak je tu samozřejmě i hvězdný návrat Saula Berensona a samotné Carrie. Všechny postavičky nám tvůrci neukradli, nebojte. Jak je u nových sezón seriálů - v jejichž předchozích částech se semlely velké věci - často zvykem, posunujeme se o několik týdnů do budoucnosti. Konkrétně tedy o téměř dva měsíce, kdy je s vynervovanou Carrie v tichosti veden útrpný kolotoč nekončících výslechů, Brodyho rodina je na pokraji psychického zhroucení, a jediným, kdo je zdánlivě v klidu, je zmíněný Saul. Zdánlivě. Zkuste si schválně všimnout umně dávkovaných náznaků Berensonovy začínající schizofrenie - kolem našeho tajemného staříka s brýlemi se motá někdo, kdo toho moc nenamluví... anebo jen s ním samým. Je to však jen má osobní domněnka. Neméně zajímavé potom bude sledovat Danu, navrátivší se z léčebny po neúspěšném pokusu o sebevraždu, či Jessicu, která toho po manželově zmizení má nad hlavu. Je toho hafo.

Po hereckých stránkách žádná změna, možná dokonce mírná zlepšení. Claire Danes to s očima a výrazy tváře pořád zatracepeně umí (to zase bude parodií!), její umořující, sporná zodpovědnost za smrt více než dvou stovek lidí by jí časem klidně mohla přivést i do blázince - znovu. Anebo do hrobu? To si piště, že tu časem půjde i o kejhák. Není co řešit: chcete-li se na vlastní oči opět přesvědčit, jak momentálně vypadá perfektní televizní skloubení poutavých dialogů a zdařilé akce, to vše zabalené do neurážejícího scénáře, račte nastupovat. Exkluzivní okružní jízda po nejen amerických kontrarozvědkách je po roce zpět. A bude lépe.

Jsou seriály (či chcete-li filmy), v jejichž případě si u psaní recenzí kolikrát říkáme, co všechno lze vlastně čtenářům vykecat, a co ne. Kam až lze dojít s potenciálním odkrýváním příběhu a co by naopak mělo zůstat pevně pod pokličkou až pro samotné divákovy oči u televize? Během zhodnocení druhé řady pecky stanice Showtime, Homeland, se rozhodně žádných spoilerů ze skříně nedočkáte. Ale bude to legrace.

Pakliže se počítáte mezi pravidelné "odběratele" našich dramatických náloží, jistě pamatujete na poslední mcbův rekap. Kolega v něm oprávněně vyjádřil obavy nad tím, jak chtějí tvůrci po jedenácté epizodě pokračovat dále - zápletka se totiž jevila jako stravitelně uzavřená. Carrie Mathison od září opět stíhala údajného (ehm, víme) teroristu a válečného hrdinu v jednom - Nicholase Brodyho - a seriál si oblíbilo několik statisíců nových fanoušků. Homeland momentálně hlásí dvakrát větší koláče sledovanosti než tomu bylo v jeho úplném počátku, třetí řadu tu máme zase za rok. Je to dobře?

Dialogy z per zkušených scénáristů berou dech.Určitě. Ne všechny remaky jsou hned k odepsání, americká verze izraelského Prisoner of War pak rozhodně nespadá do kategorie podprůměrných fláků. Kabelovka, ve které jsou doma také nejoblíbenější zabiják a notorický sukničkář, tak i letos boduje s démonickým zrzavým teroristou Damianem Lewisem. Brody potom znovu tahá za nos nejen ostatní seriálové postavy, ale hlavně nás, diváky. Homeland nyní navíc dost sází na to, že si toho budete hodně pamatovat z předešlé série. Což vskutku není na škodu, občas je možná vhodné nechat si v klidu přehrát i nějaký ten flashback z minulých dílů, jež tvůrci cpou před každou čerstvou hodinovou stopáž. Moudří už po nadupaném season finale vědí, ostatním doporučíme osvěžit si motivy a charakterové profily čtyř hlavních figurek na šachovnici: Carrie, Nica, Saula a Davida (Estese).

S čím tedy druhá sérka plná uleželé C4-ky přichází? Carrie se zotavuje z psycholéčby, Nic se prohlodává čím dál hlouběji do útrob mocenské hierarchie vlády Spojených Států a zbytek CIA mu jde neúnavě po stopě. Ale má to vůbec cenu? Sem tam je potřeba vyřešit zapeklitou situaci v podobě obstarání klíčových důkazů, dočkali jsme se i několika skvělých akčních scén v Beirutu (zdravíme Jamese Bournea) či nervydrásajících dialogů z per zkušených scénáristů. Zhruba v polovině série se vše začíná pomalu ale jistě navracet do starých kolejí, první adrenalinové twisty na sebe nenechají dlouho čekat... Ano, celé třesení zápletkou 2. sezóny Homelandu způsobilo zejména v posledních epizodách nemalá rozčarování - naštěstí převážně v dobrém slova smyslu. Kulky létají vzduchem, mění se strany, stěžejní rozhovory mají šťávu a schyluje se k velkým událostem. Plus nejistota, ta všudypřítomná nejistota!

A potom facka. Michael Cuesta si musel režii závěrečné části druhé řady užít způsobem, který si snad ani nedovedu představit. Pytle na mrtvoly už jsou plné, rozvíjí se tedy nenápadná, zklidňující romance na již známé chatě v lesích. Po vzoru oldschoolových existenciálních dramat se story Carrie a Nicholase začne rozvíjet stylem, který je minimálně nečekaný - následně vám z toho, co se z téměř nezávislého dramatického počinu vyklube, vypadnou oči z důlků. Lze teď s naprostou jistotou říci, že pakliže celá druhá série směřovala k tak nadupanému, inteligentnímu a špionážnímu finále (jako že ANO), nespokojenost nehrozí.

Šachovnice s partií americká rozvědka vs. teroristé spadla pod stůl a popadalo z ní nejen několik pěšců a věží, ale i králů a královen. Nezbývá než pogratulovat soupeři k precizně odehrané hře, zvednou desku ze zaprášené země a těšit se na třetí dějství. Teprve v něm totiž dojde na nefalšovanou, zběsilou honbu za očistou a spravedlností. Buďme u toho.

(spoilerům se nevyhneme)

Homeland minulý rok nastavil laťku televizní stanice Showtime zase proklatě vysoko. Po hitech jako Californication nebo Dexter si tvůrci zvolili další odvážný námět, tentokrát o americkém mariňákovi, který se po osmi letech vrátí ze zajetí v Iráku a je podezříván ze spolupráce s teroristy. No vlastně, jak můžeme říct po první sezóně, plně s nimi spolupracuje. Nečekaným hitem se seriál stal jak na různých filmových databázích, tak i na předávání různých profesních cen jako Zlaté glóby nebo Emmy, kde bodoval ve většině hlavních kategoriích, a tak není divu, že byla ihned odklepnuta druhá sezóna.

Ta, oproti našim očekáváním, nepokračuje ihned po finále jedničky. To mnoho lidí, včetně nás, dost naštvalo, protože rozvíjený koncept, který spěl do jednoho jediného cíle (nervydrásající scéna v podzemním krytu, kde se měl Brody nechat odpálit), se rozhodli tvůrci naprosto nesmyslně oddálit, aby mohla vzniknout další sezóna. Následující srdceryvný telefonát s dcerou hodně lidí těžko rozdýchávalo. A tak to skončilo – Brody přislíbil Abu Nazirovi, že při svém nynějším vyšším postavení ovlivní zákonodárce, a nebohá Carrie byla vyhozena ze CIA a převezena do psychiatrické léčebny. Úvodní díl druhé série začíná nejspíše několik týdnu až měsíců potom.

Zajímavé je, že nesledujeme jednu celistvou linii, ale zatím dvě paralelně se rozvíjející. Carrie, která nyní žije poklidným životem u své sestry a vyučuje angličtinu, dostane nečekaný telefonát z vedení CIA, aby jim pomohla s jedním neřešitelným úkolem. Práci jí to sice nevrátí, ale i tak se rozhodne mise zúčastnit (ať už z vlastní nutnosti nebo patriotismu). Cíl důležitého úkolu leží v Bejrútu, kde se má Carrie sejít s jednou „spící“ agentkou, která byla nastrčena jako špion k veliteli Hizballáhu. Ta má informace o připravovaném teroristickém útoku na USA, ale odmítá mluvit kýmkoliv kromě ní.

Brody je na druhé straně zase čerstvě zvoleným kongresmanem a dost možná to vypadá, že se bude ucházet o post viceprezidenta, díky jeho nynějším konexím. Z toho je velmi nadšená rodina a také on sám, a jaksi zapomíná na slib, který dal Abu Nazirovi. To se prolomí v blízké době, kdy ho v kanceláři navštíví reportérka Ray Hammad, která je Nazirovou společnicí a připomene mu jeho závazky. I když se Brody vzpírá, že se nepodepíše pod vyvraždění několika tisíců lidí, vzpomínky a jeho přesvědčení mu nakonec povolí, aby splnil požadovaný úkol. Tím je ukradení tajného šifrovacího klíče k databází potenciálních cílů z kanceláře šéfa protiteroristického oddělení. Aby toho nebylo málo, Brodyho dcera Dana omylem ve své nové školy řekne, že její otec je muslim. Což se provalí samozřejmě i doma, dozví se to Jessica, která s tím absolutně nesouhlasí a znesvětí knihu Korán hozením na zem.

Zatím tedy můžeme říci, že na pouhý „rozjezdový“ díl nové sezóny se nám tady začíná rýsovat mnoho malých zápletek a témat, které se jistě později propojí v jeden celek. Carrie se tedy nyní nachází v Bejrútu, zatímco Brody doma řeší problémy s rodinou i s novým teroristickým úkolem. V druhé sezóně to tedy vypadá, že Homeland vůbec neubral na své kvalitě, ba naopak, je docela možné, že ještě přidá. Někomu možná vadí málo akce nebo naivní obraz amerických tajných služeb, ale to přece nezabraňuje tomu, aby mohl vzniknout inteligentní a napínavý (scéna se sejfem, honička v Bejrútu) seriál s politickým přesahem, který opět dokazuje, že televizní projekty není nutno všechny házet do jednoho pytle. Na příští týden se zatraceně těšíme.

Ó, pohledy do zákulisí amerických tajných služeb, jak jste nám chyběly. Každý divák zmlsaný Jackem Bauerem si v květnu 2010 musel uvědomit, že končí jedna velká éra. Osm let jsme "bojovali" s teroristy po boku CTU, a teď nás Jack nechal na holičkách. Dobře, pořád sice plánuje návrat, a to přímo na velké plátno. Týdenní dávku analyzování, vyslýchání a nekompromisní akce ale člověku dlouho nic nenahradilo. Minimálně do chvíle, než přišlo kabelové drama Homeland.

Homeland se točí kolem seržanta Nicholase Brodyho, který se po osmi letech v iráckém zajetí vrací zpět do vlasti. Amerika oslavuje návrat hrdiny, Brodyho manželka začíná litovat, že se rozhodla spát s jeho nejlepším přítelem, a CIA doufá v nějaké pěkné informace o fungování teroristických organizací. Těch z Brodyho vypadne habaděj, jeho osmiletá dovolená plná mlácení a ponižování ale nedává spát analytičce Carrie Mathison. Problémová agentka CIA kuje spiknutí, podle kterého měl Brody už dávno přeběhnout na druhou stranu. A nyní by tak mohl v Americe napáchat velké škody. Má pravdu? Nebo je to jen výplod její fantazie? Nejlepší cestou ke zjištění je samozřejmě ignorace rozkazů a  důkladné sledování navrátivšího se hrdinného mariňáka. Taková věc přece nemůže dopadnout zle...

Leda by šlo o dvanáctidílný seriál, jehož hlavním úkolem je zamotat vám hlavu a nechat vás týden za týdnem hádat, jak to s Brodym tedy je. Homeland je v tomhle směru mistrným kouskem, který dokáže ždímat napětí prakticky z každého dialogu. A když už si myslíte, že jste všechno a všechny prokoukli, vysype vám na hlavu nějaký pěkný zvrat, ze kterého se oklepáváte ještě týden. V tomhle směru je to totiž velice svěží podívaná, jíž ke prvotřídním kvalitám pomáhají především hutné postavy, jejichž rozkreslenost sahá daleko za hranice klasického seriálového dramatu.

V Homelandu se totiž krom skvělých scenáristů sešla i herecká televizní elita, jíž kralují Damian Lewis jako otřesený a těžko čitelný Brody a Claire Danes v roli cílevědomé, avšak lehce vyšinuté Carrie. Tohle duo se v každém díle dostává blíž k ožehavým teroristickým otázkám, stejně jako se utužuje jejich osobní vztah. Seriálu tak nikdy nedocházejí další příčky žebříku, na který se neustále stoupá. A kolem ústřední zápletky stíhá roztáčet i výživné osobní trable, které doprovázejí oba ústřední hrdiny. Sexuální narušenost? Utajovaná vážná nemoc? Pletichaření za hranicemi zákona? Homeland se nevyhýbá ničemu z toho a každé téma, do kterého se zakousne, rozžvýká velmi pečlivě.

Těch dvanáct epizod tak nikdy neztrácí tempo, ani jim nechybí zajímavý obsah. A vedle řady odvázaných (hlavně sexuálních) scén překvapují i silným obsazením vedlejších rolí (Mandy Patinkin, Morrena Baccarin), což seriál definitivně vynáší mezi to nejlepší, co v posledních letech přistálo v televizi. Homelandu by dozajista prospělo trochu víc akce, a na poslední chvíli mu srazí hřebínek vyměklé finále ("Hej, bude druhá série!"). Kromě mírného zklamání z posledního dílu vás ale čeká jen a jen špičková televizní podívaná, kterou si na Showtime můžou zarámovat hned vedle svých největších pecek.