Šestá řada zdá se nekonečného seriálu Homeland (aneb za rok nukleární krize a válka se Severní Korejí, vsaďte se) je u konce, a protože ani tentokrát jsme nebyli vyloženě zklamání, řekli jsme si, že vás znovu zkusíme přesvědčit, že tuhle špionážní skoropecku stojí za to sledovat. A v podstatě k tomu stačí tři věci. Zbožňovat Claire Danes, zajímat se o americkou politiku a mít trochu trpělivost, protože ta se tady eventuálně vyplácí nejvíc. Koneckonců, přečtěte si to sami...

Davies182

Připraveni? Otázka za milion: kolik nervů stojí pevná víra ve vhodného nastupujícího prezidenta USA? Hodně. Z právě ukončené šesté série kvalitou dlouhodobě neselhávajícího Homelandu jsem zase jednou nadšenej. I když, to je dost slabý slovo. Vlastně jsem z tohohle konspiračně-paranoidního bordelu naprosto unešenej. Takže když se Davies dozvěděl, že kolega do_Od chystá vlastní hodnocení někde na pomezí průměru, musel se hecnout a vypotit aspoň pár protiodstavců, který by všechno uvedly na tu pravou subjektivní míru. Proč považuji letošní dvanáctidílný zářez za to nejlepší, co kabelovka Showtime s Claire Danes po boku doposud vytvořily?

Ono kouzelné slůvko zní (a dobře si jej zapamatujte) paranoia. Způsob, jakým celá aktuální sezóna pracuje s diváckými pohledy na chování jednotlivých postav v extrémních situacích, to se prostě nedá popsat slovy. To se musí vidět a slyšet. Budete se cítit zmateni a podvedeni, a často nebudete vědět, čemu a hlavně komu máte věřit. Neprůhledné, realitu zamlžující činy oblíbených postav už zdaleka nejsou tím, čím bývaly kdysi. Homeland šokuje, když tlačí padouchy na stejný piedestal, na kterém stojí s vavříny na hlavách všichni hrdinové z minulých řad. A přitom je to pořád úplně stejně „new joiner free“, takže si 6. řadu klidně můžete pustit jako samostatný desetihodinový špionážní thriller bez znalosti let předešlých.

Chtěli jste někdy pracovat pro CIA nebo FBI? A nelžete! Letošní zatraceně mrazivý Homeland nastoluje palčivé otázky, do jaké míry jsou vlastně nezbytně nutné všechny ty tajné, ledabyle odškrtávané bezpečnostní položky na seznamech nadnárodních agentur. To, že nejste paranoidní, neznamená, že po vás nejdou... Jakou cenu má zajišťování státní bezpečnosti? Je válka skutečně lukrativním byznysem? Kolik stojí svoboda a co vlastně tohle slovo v širším geografickém měřítku pro koho znamená? A nakolik je chytré, ohánět se rasovými předsudky a házet všechny muslimy do jednoho pytle? Budete překvapeni z obrovského množství otázek, na které najednou neexistují jednoznačné odpovědi...

Ale jinak žádný strachy, pořád je to ten starý dobrý Homeland. Překombinovanost nehrozí. Po nějaké době se tu sice tentokrát zase špehuje na americké půdě, to ovšem neznamená, že se bude Carrie po New Yorku promenádovat s prstem v nose. Drama a akce hrají prim, první dvě seznamovací epizody strašně klamou tělem. Nejen špionážní peklo, které se v bedně rozpoutá zhruba úderem čtvrté hodiny, vyrazí dech každému. Nakupte si karton energy drinků a počítejte s tím, že z čeho mělo původně být pár epizod před spaním, může se klidně protáhnout do pozdního rána. Vím, o čem mluvím. Budete to chtít celé sjet co nejrychleji, a s následky se budete rvát minimálně dva další dny. Mám na mysli ty příběhové. (10/10)

do_Od

Ve zkratce? Pořád dobrý. Ale ne tak dobrý, jak by asi mohlo. Znova připomínám, že vrchol přišel v podobě uzavřené 4. série (kterou si klidně lze pustit samostatně) a to jednoduše proto, že se v ní tvůrci rozhodli vykašlat se na rodinné drama z předchozích tří řad, přesunout děj se na Blízký východ a rozehrát s hrdiny extrémně nebezpečnou hru, jejíž eventuální prohra byla naprosto zřetelná už od začátku. Bylo to napínavé, v sázce nikdy nebylo víc a finálová třetina seriálu měla jak výbušnou akci, tak obří porci emocí. Prostě dokonalý mix špionážního thrilleru a drama, který byl akorát tak přímočarý na to, aby vás chytnul a nepustil, a zároveň dostatečně složitý na to, aby jste jej celý mohli brát vážně a nekroutit přitom příliš hlavou. Smutné na tom je, že o dvě řady později a tvůrci stále ne a ne tu formu zopakovat.

Šestá řada přitom na papíře vůbec nezní špatně. Carrie se vrací domů, přesněji řečeno do New Yorku, kde nastupuje na pozici "poradkyně" ve firmě, která se zaměřuje na obhajobu neprávem pronásledovaných osob. Mezitím taky skončily v Americe volby a celý děj se tak odehrává v období mezi zvolením první americké prezidentky (Clintonová to není, ale jisté paralely tam jsou) a její oficiální inaugurací a nástupem do úřadu. Kde byste ale obzvlášť letos čekali silnou kritiku Trumpa a budování pozitivní image demokratického lídra, tam namísto toho přichází jen hustá mlha, skrz kterou si prakticky nemáte šanci utvořit o nikom z nových postav obrázek a to až do chvíle, než se série konečně odlepí od země. A to je celkem škoda, obzvlášť zpětně, protože hluchých míst tam bylo až až.

Opět tak strávíme polovinu epizod budováním zápletky. Problém je, že Homeland není Westworld a Showtime není HBO. Čekání na něco, co přijde příliš rychle a poté vás zanechá hladové, je otrava a tvůrci to navíc neprovedli poprvé. Ano, zvraty jsou furt šokující, dočkáme se i nějaké té akce a Quinn, byť silně indisponován, je opět nejzajímavější figurkou na šachovnici, jenže celé je to zabaleno do tak těžkopádného příběhu, až se vám při jeho sledování zasteskne po obyčejné naháněčce zrzavého Brodyho z jedničky. Zkrátka a dobře mám pocit, že kdyby byl scénář přímočařejší, vyškrtal kupu nedůležitých událostí (odstavení prezidentky mimo New York, Quinn a drogy, Saulův trip atd.) a věnoval prostor tomu, co je opravdu důležité, mohlo to být lepší. Ale co naříkám, většina z těch mých výtek je beztak způsobena jen tím, že jsem stále ještě namlsaný představou, že to může být perfektní. Návratu domů, jak téhle sérii lze přezdívat, k dokonalosti sice chybí v mých očích mnohé, rozhodně to ale není žádná bída. Prostě jenom dobrý. (7/10)

.

No, a co jste na šestou sérii říkali vy? Taky by se podle vás měla Carrie vrátit k řešení konfliktů na Blízkém východě, nebo byste uvítali navázání na poslední minuty letošní řady? Diskuze je jako vždy vaše.