Dům z karet

House of Cards

Plakát k seriálu Dům z karet

Dům z karet /2013

Tvůrce: Beau Willimon

Režie: David Fincher, Joel Schumacher, James Foley

Hrají: Kevin Spacey, Robin Wright, Michael Kelly, Kate Mara, Sakina Jaffrey

Přidáte-li si film do Budíčku a my k filmu přidáme článek, budeme vás o tom informovat formou e-mailu či zprávou do Vzkazníku. Druh oznámení si můžete zvolit v nastavení vašeho účtu.

Přispějte na MovieZone

Váš nick na MovieZone:


Proč přispět?        Jiné možnosti plateb

Facebook
Diskuze (6)

4. sezóna

Když minulost začíná vystrkovat drápky.


Sdílet:

Abych se přiznal, tak jsem měl z nové řady vychvalovaného seriálu Dům z karet malinko obavy. Ne, že by mě už postavy politického badasse Franka Underwooda a jeho manželky Claire přestaly zajímat, to rozhodně ne. Na vině je hlavně hodně matná a nevýrazná třetí sezóna, která pro mě patřila mezi největší zklamání loňského roku a v podstatě už si z ní vůbec nic nepamatuju. Zatímco vzpomínky na silné momenty a mrazivé dialogy z prvních dvou řad pořád zůstávají, s tou třetí se pro mě bohužel dostavila jistá únava materiálu a strach, že tato politická pecka bude v budoucnu čím dál vyčpělejší. Jsem proto nakonec velmi rád, že mě ve čtvrté štaci Netflix snadno přesvědčil o opaku a vrátil Franka do hlavní seriálové ligy.

I když zpočátku to zrovna dvakrát vesele nevypadalo a spousta fanoušků může být ráda, že jsem nepsal recenzi svých prvních dojmů. Úvodní tři díly patálií z Bílého domu totiž byly přesnou esencí toho, co jsem neměl rád na minulé sérii. Nic moc se tu toho nestalo, stopáž se natahovala nudnými zápletkami i vcelku zbytečnými vedlejšími charaktery a ona stará známá Frankova nekompromisnost jakoby už byla pryč. Jenže pak naštěstí přišla čtvrtá epizoda a se vcelku zásadním dějovým zvratem jakoby přišla i živá tvůrčí voda pro chřadnoucí scenáristy. Právě zde konečně nabrali potřebný druhý dech a začali do nás dávkovat tu správnou zběsilou politickou jízdu, na níž jsme byli od Franka a spol. zvyklí.

Příběh se nám tak konečně začíná razantně posouvat vpřed a Frank musí zápasit s novými a nečekanými hrozbami. A ty jsou tentokrát naštěstí o mnoho atraktivnější a zároveň lépe využity, než jeho loňské hrátky s ruským prezidentem. Ani tentokrát se však od neveselé reality příliš neodtrhneme a tvůrci rýpou se svými tématy zase do aktuálního politického dění. Máme tu tedy primárky i blížící se prezidentské volby a v dálce nám začíná vystrkovat růžky i závažná teroristická hrozba. Scénář pak umí tyto linie perfektně vytěžit a o zvraty a napínavé situace není nouze.

V této sérii ovšem nejde pouze o budování nových linek a představování nových významných hráčů, ale také o návrat těch starých. Tvůrci se totiž sympaticky vrací zpátky ke kořenům, na scénu se nám vrátí většina starých známých a hlavní postavu začínají pomalu ale jistě dohánět její hříchy. Ani tyto zápletky pak naštěstí nepůsobí jako vycucané z prstu, naopak díky nim působí seriál ještě mnohem kompaktnějším a sevřenějším dojmem. A jako třešnička na dortu jsou tyto linie mnohem osobnější a napínavější. Na druhou stranu, i když zde po příběhové stránce všechno šlape až nečekaně dobře, bez chybiček se scénář neobešel. Některé pasáže a momenty jsou zkrátka až příliš přehnané a malinko překračují onu čáru uvěřitelnosti. Scenáristé si navíc mnohdy až překvapivě ulehčují práci a zápletky či konflikty, které pracně budovali několik dílů, jim nedělá problém během pár minut zamést lacině pod koberec, aniž by z toho některá z postav měla nějaké následky. A to je u jinak perfektně odsýpajícího seriálu prostě škoda.

Obzvláště, když po řemeslné stránce zde pořád všechno šlape bez větších problémů. Režie i celkový vizuál jsou pořád správně “fincherovské“ i přesto, že už si sem slavný režisér dojde maximálně na kafe. Výtečně napsané dialogy skvěle odsýpají a počet mrazivých scén, jež se vám vryjí pod kůži, je po roční pauze zase příjemně vysoký. Bezchybný herecký ansábl je pak tady už samozřejmostí a mluvit zde po několikáté o přesných výkonech Kevina Spaceyho či Robin Wright asi nemá příliš smysl. Sluší se ale vzpomenout na výbornou práci s vedlejšími postavami, z nichž některé překvapily nečekaným vývojem, a nesmí se samozřejmě zapomenout ani na nejzvučnějšího nováčka letošního ročníku, Joela Kinnamana. Ten je v roli republikánského kandidáta na prezidenta opravdu výtečný a Frank tak po delší době vyfasoval opravdu mocného konkurenta. Kdykoliv se tito dva sejdou na obrazovce, je zkrátka o příjemné mrazení a labužnické dialogy postaráno. K tomu si přičtěte ještě jeho sexy manželku a ohromný potenciál do budoucna a je vám jasné, že tohle byla zkrátka castingová trefa do černého.

Čtvrtý Dům z karet prostě zase jednou plní všechna fanouškovská přání a servíruje nám parádní porci intrik, hutné politické atmosféry a nečekaných zvratů. To všechno zabalené do Frankových drsných monologů a precizního řemeslného hávu. Je jen škoda, že se to celé neobešlo bez pomalého rozjezdu a scenáristických zkratek, které celkový dojem malinko sráží. I přesto se však jedná o špičkovou televizní zábavu, jež za prvními dvěma řadami příliš nezaostává a po menším ročním přešlapování vrátila Franka Underwooda zpátky na vrchol. Doufejme, že tam vydrží i nadcházející rok, kdy bude muset řešit obzvláště velké problémy i odchod hlavního showrunnera Beau Willimona. Snad tuto tvůrčí ránu přežije bez nejmenších problémů.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
8/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (0)

Úvod 4. řady

Underwood vs Underwood


Sdílet:

Celý rok jsme se těšili a teď jsme se konečně dočkali – na obrazovky se vrátil náš nejoblíbenější politik Frank Underwood a to rovnou s celými 13 epizodami nové řady, tak jak jsme na to u Netflixu zvyklí. V třetí sérii nás Frank maličko zklamal, když se děj místo dravého politického vzestupu prvních dvou řad soustředil více na jeho manželství s Claire, takže jsme byli zvědaví, kam se chválené politické drama posune v sérii čtvrté. Teď se podíváme na první čtyři nové epizody, celou řadu pak zrecenzujeme za pár dní.


Čtyřicátá kapitola navazuje hned tam, kde se loni skončilo – Frank je uprostřed prezidentské volební kampaně a Claire mu právě vrazila metaforický nůž do zad, když mu oznámila svůj úmysl nechat se rozvést. V úvodu nové řady se tedy Frank musí vyrovnat se ztrátou své velké opory, nečekanými překážkami v kampani, krvelačnými novináři i důsledky svých starých činů, a to vše za atmosféry, ve které může věřit už snad jen Dougovi. A ještě musí stíhat povinnosti úřadujícího prezidenta a hašení požárů založených Claire, takže ani letos toho rozhodně nemá na talíři naloženo málo.

Po dvou sériích, kde jsme viděli jak silní dokážou Underwoodovi být když stojí při sobě, bylo ze scenáristického hlediska logickým krokem je přes pomalý rozklad manželství ve třetí řadě nakonec postavit na opačné strany barikády. Frank byl vždycky antihrdinou s důrazem hlavně na předponu anti-, svým způsobem možná ještě ďábelštější než třeba takový Dexter, Claire ale rozhodně taky není žádné neviňátko a tak není jasné komu vlastně fandit. Tedy, jestli vůbec někomu. Nový House of Cards je kvůli tomu chladnější, odtažitější, nikoliv ale nutně divácky méně atraktivní.


David Fincher je už sice dávno pryč, zůstává ale precizní, potemnělá, „fincherovská“ režie. Několik epizod si opět zrežírovala i Robin Wright a nutno podotknout, že velice umně. Výborný je i nenápadný soundtrack, místy znervózňující, místy přidávající na dramatickém důrazu. Nejsou to melodie, jež byste si později pobrukovali nebo si na ně třeba i jen vzpomněli, ale v kontextu seriálu fungují perfektně a to je to hlavní. Zkušený herecký tým opět pracuje bezchybně, byť bych třeba výkony Kevina Spaceyho nebo Robin Wright po excelování v předcházejících třech sériích už označil spíše za přesné než skutečně dechberoucí. Na druhou stranu je už ale na seriálu vidět jistá únava materiálu, ačkoliv nové díly nepřešlapují na místě ani nesklouzávají k recyklaci již viděného, přeci jen se už trochu obrousila dravost prvních dvou sezón. Na minimum se omezilo i trademarkové a diváky milované Frankovo boření čtvrté stěny.


Není náhodou, že Frank vyráží do volební kampaně ve stejném roce, kdy se v USA konají skutečné prezidentské volby, House of Cards měl vždycky k realitě o něco blíže než by se asi většině voličů zamlouvalo. Ačkoliv, někteří by možná dali před aktuálními kandidáty rádi přednost prezidentovi Underwoodovi i s jeho ušpiněnýma rukama, ale to sem nepatří. Rozjezd čtvrté řady nedosahuje kvalit první a druhé série, pořád se ale pochopitelně jedná o nadstandardní televizní podívanou. A teď rychle zpátky k Netflixu, ty zbývají nové epizody se přece nenakoukají samy!

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
8/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (1)

Úvod 3. řady

Udrží se Frank na vrcholu?


Sdílet:

A už je zase tady. Frank Underwood, jedna z nejšťavnatějších seriálových postav posledních let, se nám po roce ozývá s dalším maratónem v jednom z nejoceňovanějších dramat současnosti. Málokterá novinka se stačila zapsat v posledních dvouletce do diváckých hlav tak výrazně, jako právě scenáristicky vypiplané House of Cards. Ostatně, právě pikle z Bílého domu mohou za čím dál rostoucí vliv seriálů internetových služeb a současnou silnou pozicí samotného Netflixu. I když mně osobně přišla druhá série kvůli méně zajímavým vedlejším zápletkám o malinko slabší, čekání na další sezónu bylo i přesto velmi dlouhé. Díky závěru totiž slibovala zase krok malinko jiným směrem. První tři epizody pak velká očekávání plní na jedničku.

Frank Underwood si tak užívá svého vyhřátého místečka v Oválné pracovně a splnil si svůj sen stát se prezidentem. Jenže jeho první měsíce nejsou zrovna ideální a nová hlava státu si musí vydobýt úctu jak u občanů, tak i nelítostných politiků. Snaží se proto přijít s revolučním zákonem. Věrná manželka se pak snaží vymanit z manželova stínu a získat vysněné místo v OSN. A to je asi tak všechno, co byste o příběhu na začátek měli vědět a rozhodně si nic víc ani nezjišťujte. Pokud si totiž tvůrci za něco zaslouží pochvalu, tak je to fakt, že nás i ve třetí sezóně umí nehorázně překvapit a přijít hned na úvod s něčím, co asi čekal jen málokdo.

Hned první epizoda se totiž vyvíjí velmi nečekaným, ale zároveň velmi sympatickým směrem. Scenáristé sice na první pohled nepřicházejí s tak nářezovým startem, jako loňský rok, a servírují nám spíše komornější kousek, jenž nás šikovným způsobem vtrhává do aktuálního dění a přináší hlavně herecký koncert o třech hercích. A funguje to opravdu parádně. Hned v dalším zářezu se však najede do starých známých politických kolejí a Frankovi začne být pořádně horko. Scénář nám tak začíná nabízet další porci nebezpečné politické hry, kde každý z charakterů má své vlastní plány, motivaci a své trumfy hodlá držet pevně v rukách. Dočkáme se navíc už i napjatě očekávané zahraniční politiky, jež má potenciál udělat hru o moc ještě o třídu zajímavější.

Výtečně rozjetý scénář se správně vybroušenými dialogy pak samozřejmě doplňuje neselhávající řemeslná stránka. Režie umí vypjaté scény okořenit téměř až mrazivou atmosférou, kamera má stále ten správně “fincherovský“ look a ani sem netušil, jak moc mi zprvu nenápadná hudba bude za ten rok chybět. Kevin Spacey je v jedné ze svých nejlepších rolí zase o něco nemilosrdnější a dravější, Robin Wright asi nemá mezi ženami v současné seriálové nabídce žádnou konkurenci a i ostatní herci hrají na sto procent.

Netflix nám tedy znovu dokazuje, že u House of Cards se žádné zbytečné nastavované kaše rozhodně bát nemusíme a tvůrci nám budou po neselhávajícím začátku i napotřetí servírovat prvotřídní dramatickou podívanou. Potenciál je nejen díky zahraničním záležitostem opět obrovský, charaktery opět zřejmě čeká zajímavý vývoj a u hutných dialogových výměn nás bude mrazit více, než u kdejakého hororu. Ale co vám budu povídat. Jsem si jistý, že mnozí z vás se do již tradičního maratónu pustili s ještě větší vervou a mají za sebou již více dílů. A pokud jste Frankovu prezidentskou kapitolu ještě nenačali, tak byste to měli co nejdříve dohnat.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
9/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (9)

2. sezóna

Hunt or be hunted.


Sdílet:

Co bychom to dlouze okecávali, Netflix prostě válí. Je to teprve rok, co internetová služba začala s produkováním vlastních seriálů a už jen za tuto krátkou dobu si stačila celkem solidně vyšlápnout na přední televizní smetánku. Vrcholem jejich dosavadního snažení je pak samozřejmě politické drama House of Cards z dílny režijního mága Davida Finchera, jež nás už ve své první sezóně dokázalo přesvědčit, že k nepopsatelně napínavé a mrazivé podívané nepotřebujete milion vystřílených nábojnic. Bohatě vám k tomu stačí brilantně napsané dialogy a herecký koncert Kevina Spaceyeho. Šlo zkrátka o ten nejlepší seriálový start, jaký si Netflix mohl přát a nebýt posledního loučení Waltera Whitea, tak by tvůrci nejspíš pobrali i většinu Zlatých glóbu a cen Emmy. Jistě pro vás tedy není ani žádným překvapením, že Davidu Fincherovi a scénáristovi Beau Willimonovi se s nejoblíbenějším seriálem Baracka Obamy povedlo zaskórovat i na podruhé.

   

Dějově samozřejmě začínáme tam, kde nás Fincher a jeho banda scénáristů opustili. Frank Underwood se tak konečně dočkal vytouženého křesla viceprezidenta, jeho práce tím ovšem zdaleka nekončí. Náš oblíbený politický žralok nejenže chce i nadále stoupat po žebříku moci, ale navíc musí opět uhasit nejeden požár a vypořádat se multimilionářem Raymondem Tuskem, problematickými vztahy s Čínou a v neposlední řadě také se slídícími novináři v čele se starou známou Zoey. Co bych vám však vykládal víc o příběhu, že? Za prvé o této politické šarádě plné zrad a podfuků chcete vědět co nejméně a za druhé všichni diváci první řady už stejně tak nějak tuší, jak to celé dopadne. Zajímá nás tedy hlavně způsob, jakým se Frank a scénáristé k onomu nevyhnutelnému závěru dopracují.

Jenže už po první epizodě, která je především hodně mrazivým epilogem předchozí série a uzavřením velké Frankovy kapitoly, je jasné, že zde scénáristé tentokrát volí malinko odlišnější tvůrčí cestu. Na místo předchozí sezóny, kde se Underwood ke svému vysněnému cíli dopracovával převážně pomocí epizodních zápletek, se nyní dočkáme především hlavních dějových linek, jež jsou řešeny v průběhu celé sezóny. Abych řekl pravdu, tak epizodní mustr loňských špinavých machinací mi sednul přeci jen malinko více. Roztažení některých zápletek se totiž v jistých epizodách trochu podepsalo na tempu a tam, kde první série neúnavně jela vpřed a šlapala na plyn, jakoby tvůrci tentokrát zpomalovali a chvílemi náhled do Bílého domu bohužel i natahovali.

Kromě výtečné linie okolo Franka, čím dál drsnější Claire a politických machinací se totiž dočkáme i mnoha vedlejších linek, již zde působí tak trochu navíc. Zatímco dějové peripetie okolo Zoey a Petera Russo měli svůj jasně daný účel, tak zde je například osud schovávající se Rachel roztažen až do překvapivě řídké a předvídatelné story, která se navíc odehrává mimo veškeré dění a vyvrcholí přesně tak, jak divák očekává. A to je rozhodně škoda, protože kromě těchto menších scénáristických neduhů patří House of Cards stále mezi ty nejvýraznější a nejpropracovanější seriálové projekty posledních let.

Z řemeslného a režijního hlediska se totiž toho úspěšnému dramatu nedá opravdu moc vytknout. Scénáři možná vyčítám malinko nedotažené vedlejší zápletky, tak skvěle vybroušené a vypointované dialogy se ovšem v současné seriálové produkci hledají hodně těžko. Divák zkrátka většinu času jen mlčky civí do monitoru, ať už se jedná o brilantně natočené interview, řešení zahraničních vztahů či pouhé Freddyho líčení zabíjení prasátek. Režie, na niž se letos podílela i Jodie Foster či samotná Robin Wright, pak ještě více zatápí pod kotlem, nabídne nespočet památných a neskutečně mrazivých okamžiků, již z hlavy jen tak nedostanete. Fakt, že se na rozdíl od loňského roku dočkáme opravdu skvěle vygradovaného finále, je jen už lahodnou třešničkou na dortu.

Hereckou stránku potom snad ani nemusím dvakrát rozebírat, jelikož zde slabý článek nenajdete ani mezi členy ochranky. Démonický Kevin Spacey však zase všechny okolo převyšuje rozdílem třídy a vychutnává si každý nekompromisní pohled na diváka i své klasické poklepání. S Frankem Underwoodem si v jeho podání opravdu není radno zahrávat, možná bychom ale u něj pochodili lépe než u čím dál nekompromisnější Claire, která se v podání neselhávající Robin Wright proměnila v jednu z tahounek seriálu, z níž bude mít i samotný Frank za chvíli solidní bobky.

House of Cards tedy i ve své druhé štaci kope tu nejvyšší seriálovou ligu, jež mi však na rozdíl od loňského předchůdce sedla přeci jen o něco méně, převážně kvůli slabším vedlejším liniím. To ovšem v případě politických hrátek Davida Finchera určitě neznamená žádnou prohru, protože pro mnohé fandy bude oproštění od “pouhých“ epizodek právě naopak spíše krokem vpřed. Každý máme svou roční porci Frankových prasáren rádi prostě trošku jinak. A teď mě už omluvte, musím si jít udělat konečně nějaká žebírka.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
8/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (9)

První dojmy

Ambiciózní politické drama se představuje.


Sdílet:

Televizní seriál House of Cards zvolil netradiční taktiku propagace. Místo toho, aby nám tvůrci nabízeli jednu hodinovou epizodu týdně, rozhodli se na americkém streamovacím serveru Netflix v jeden den zveřejnit celou první, třináctidílnou sezónu. Jelikož rozhodně nemáme tolik času, abychom na půl dne zasedli k televizi, nabízíme vám alespoň krátké první dojmy z úvodních dvou epizod, které režíroval David Fincher. Pokud by vás seriál zaujal, vězte, že díky této chytré aplikaci, jež vám odblokuje pouze americky přístupné stránky (jako například Hulu nebo právě Netflix), se na celou sezónu můžete podívat online. První díl je přístupný zdarma, k dalším budete mít přístup po zaregistrování se díky měsíční zkušební lhůtě. Nebo si ho zkrátka můžete najít jinak, myslím, že způsobů je mnohem více...

Domek z karet (jak zní český překlad originálu) je předělávkou stejnojmenné britské minisérie z roku 1990 stanice BBC, která tvoří spolu se svými pokračováními Hrát králem (1993) a Konečný tah (1995) ojedinělou politickou trilogii, u nás však příliš neznámou. Scénář k třináctidílnému projektu napsal člověk jménem Beau Willimon, tvůrce stojící za předloňskými, a také tematicky spřízněnými, Dny zrady s Georgem Clooneym, takže můžeme říci, že špinavé praktiky vysoce postavených politiků opět vypadají celkem věrohodně. První dva díly se přitom víceméně soustředí na ústřední postavu protřelého kongresmana Francise Underwooda (Kevin Spacey), člověka, za jehož milým úsměvem a přitakáváním se skrývá nebezpečný intrikán, jenž se nebojí v boji o postup v kariérním žebříčku bodnout svým přátelům a kolegům kudlu do zad. Je to ambivalentní postava se skrytými mocenskými zájmy – politické vědomosti a ideologie používá striktně k vlastnímu obohacení.

Nečekejte ale žádnou informačně nahuštěnou perlu jako z pera Aarona Sorkina, kde by ze sebe postavy sypaly jeden rychlý dialog za druhým. House of Cards je vlastně velmi osobním dramatem jednoho muže, jenž podstupuje riskantní procedury a nebojí se využívat druhých lidí ve svůj prospěch. A je to dramatičtější, celkově i pomalejší a osobnější než by se mohlo na první pohled zdát – na rozvíjení dalších zápletek tady nejspíš budeme mít až dalších jedenáct dílů. První dva především slouží k seznámení s postavami, prostředím a pomalu rozehrávají partii, která s přibývajícími díly může začít právoplatně gradovat. Šokující nebo překvapivé momenty zatím nečekejte – na to ještě seriál nevyložil všechny karty na stůl.

Zajímavým ozvláštněním se jeví přímé promlouvání do kamery směřující k divákům, které boří hranice mezi filmovým a nefilmovým prostorem. Spaceyho postavě se to daří znamenitě – bezprostřední oslovení diváka slouží především k vtažení do dění a nabízí tak, místo otřepaného voice-overu, satirický komentář k daným klíčovým okamžikům či opětovné převysvětlení toho, co se právě událo, aby to nikomu neuniklo. Tento prvek vytahuje z letargie jinak velmi precizní, ale také mírně šablonovitě vedené podívané, která zatím neukazuje nic, co bychom neviděli jinde.

Zásah Davida Finchera je však zřejmý. Úvodní dvě epizody svou kamerou a minimalistickým vizuálním stylem připomenou například geekovskou The Social Network, svou chladnou odtažitostí a mrazivou přesností se zase velmi podobají severským Mužům, kteří nenávidí ženy. Přitom výsledek stále nevypadá jako žádná suchá politická procedura, ale navzdory odcizenosti dokáže vtáhnout do děje osobním příběhem hlavních (Francis) i vedlejších postav (Frankova manželka, novinářka Zoe apod.).

I když jde stále „jen“ o mírně nadprůměrnou politickou konverzačku, příslib pro budoucí díly je obrovský. House of Cards nabízí úroveň srovnatelnou s leckterou kabelovkou jako HBO nebo Showtime, což znamená precizní realizaci, výborné obsazení a kvalitní scénář. Spolu s několika slibnými inovacemi (promlouvání k divákovi) se nám zde vyrýsovalo politické drama, jehož vývoj bude velmi zajímavé sledovat. Pokud tedy zbytek série nezamrzne v suchopárném módu hodinového tlachání o tom, co je nutné podstoupit, abychom se dostali k moci, a více se přitvrdí na zápletce a postavách.

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
7/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
© Copyright 2000 – 2017 Všechna práva vyhrazena.