Impérium - Mafie v Atlantic City

Impérium - Mafie v Atlantic City vládlo televizním gangsterkám dlouho a bez jakékoliv reálné konkurence. To se však v poslední době změnilo. Jednak nám začalo Mob City, které už z ukázek dávalo najevo, že nehodlá sedět v koutě s nízkým hodnocením a že přináší kvalitu. Trochu překvapením pak byl úspěch britského Peaky Blinders. Organizovaný zločin tak v televizi jen kvete a doufám, že se tahle chobotnice bude rozrůstat i nadále. Bude však Impérium - Mafie v Atlantic City schopno odolat ambiciózním novinkám? Nebo už vyčerpalo svůj potenciál a už by to na HBO měli raději zabalit?

Začátek čtvrté řady nebyl nijak výjimečný. V úvodním dílu nebylo nic, co by mě přinutilo se těšit na ty další. Proto jsem se také přestal dívat pravidelně a počkal si, až se bude blížit série ke konci a poté jsem si udělal menší maraton. A musím se přiznat, že se mi do toho vlastně ani příliš nechtělo. Impérium - Mafie v Atlantic City mě nijak nelákalo a obával jsem se, že čtvrtá řada půjde kvalitou hodně dolů. Zpočátku jsme navíc dostali pár ne zrovna napínavých, zajímavých, akčních epizod, prostě to bylo spíš takové to „boardwalkovské tlachání zdánlivě o ničem“. Pomalu se však odkrývalo, v čem bude síla téhle série. Do popředí se totiž dostaly postavy. Ne, že by v minulých letech to stálo na něčem jiném než právě na postavách, ale tentokrát to bylo osobní.

Možná je dobře, že se čtvrtá řada příliš nesoustředila na Nuckyho. V té minulé si toho užil až dost, takže se nejspíš tvůrci rozhodli, že ho nechají si chvíli odpočinout. Pozornost se přenesla na jiné postavy. Některé z nich se až doposud daly považovat za vedlejší a vyskytovaly se pouze v případě, že to vyžadovala linka s Nuckym nebo s jinou hlavní postavou dané série. Chalky White si vydobyl postavení, získal respekt a všechno je to teď ohroženo přetvařujícím se Dr. Narcissem. Ten hlásá jednotu černochů a vzápětí jim klidně prodá drogy a zfetuje je. Právě Narcisse by se dal nazvat záporákem sezóny. Že by mě však nějak tahle postava nadchnula, to se říct nedá. Ale rozhodně byla pro mnohé naše hrdiny těžkým soupeřem.  Daleko zajímavějším protivníkem (i když na straně zákona stojícím) byl agent Knox, z něhož šel pomalu mráz po zádech.

Čtveřice postav si však prošla zajímavým vývojem. Nejprve tu máme Richarda Harrowa, který se zpočátku až příliš neobjevuje, ale závěr řady patří opět jemu. Mnou nenáviděná Gillian Darmody si mě v téhle řadě naprosto získala a výkon herečky Gretchen Mol byl na jedničku. Bývalý agent Van Alden se pomalu propracovává výš a výš v hierarchii chicagských gangsterů a je zábavné sledovat působení tohohle soudku se střelným prachem, který může kdykoliv vybuchnout. A nakonec tu máme Elie Thomspona. Toho čekala asi nejtěžší volba v životě. Všechny tyhle postavy se více méně připravovaly na závěrečné vyústění, jenž přišlo v poslední epizodě. A konec musel přesvědčit i ty, kteří už Impérium - Mafie v Atlantic City odepisovali. Mě rozhodně přesvědčil o tom, že tvůrci mají stále co nabídnout. Stále dokážou skvěle pracovat s postavami. A v neposlední řadě mají koule přijít s něčím nečekaným. Závěr čtvrté řady mě nechal ještě dlouho v šoku.

Netvrdím, že tahle série byla bez chyby, že to byla jedna velká napínavá jízda. Pár hluchých míst se najde. Párkrát jsme dostali díl, který nás prostě nemohl uspokojit a po jehož zhlédnutí jsme si řekli, že to byla docela nuda. Impérium - Mafie v Atlantic City však takhle tak trochu funguje. První třetina série je expozice nové sezóny, v další třetině se chystá půda pro finále a nakonec přijde závěr, na kterém – alespoň pro mě – to všechno stojí a padá. Až po poslední epizodě se můžu ohlédnout zpátky a říct si, zdali se celá série podařila, zdali jsem dostal to, co od tohoto seriálu očekávám a zdali i ty na první pohled slabší epizody mají ve výsledku nějaký smysl. Čtvrtá řada Impérium - Mafie v Atlantic City u mě zabodovala. V mnoha ohledech dokonce více než ty předchozí. S hodnocením sice nejdu tak vysoko, skvělý závěr nespasí vše, ale ta hodně silná osmička to je bez pochyb.

Tak už to začíná. Hlavní seriálová sezóna je tady a kromě jiného se nám představuje i nová série Impérium - Mafie v Atlantic City. Úvodní sestřih z minulé řady nám dal vzpomenout, jak moc jsme se loni bavili (většina z nás přinejmenším) a jak moc se těšíme na řadu novou. Jako vždy se můžeme těšit na spoustu starých známých postav, stejně tak jako na pár nových, kolem kterých by se letos měly točit některé ze zápletek. Mafiáni z Atlantic City mají stále co nabídnout. Zajímavých postav, ať už těch reálných nebo těch vymyšlených, je tu víc než dost a jejich příběhy jsou stále stejně poutavé. Impérium - Mafie v Atlantic City tak i ve své čtvrté sérii jistě nabídne kvalitní podívanou. My se nyní podíváme, jak se vydařil úvod.

Po chaosu, který způsobil Gyp Rosetti, se všechno pomalu vrací do normálu. Nucky se usmiřuje s ostatními gangstery, Chalky White si rozšiřuje obzory a snaží se rozjet svůj nový klub a Al Capone, no, Al je prostě Al, postupně stoupá až k vrcholu. Gillian Darmody zřejmě uklidila svůj dům (ten svinčík, co tam Richard nechal, dal asi zabrat) a snaží se ho prodat. Nejvíc napilno však má Richard Harrow. Mrtvoly už snad ani nepočítá a funguje jak skvěle namazaný stroj na zabíjení. Tak ho ale máme rádi, jako nemluvného, chladného zabijáka, který klame tělem, ale když se naštve, je schopný vystřílet barák plný po zuby ozbrojených gangsterů. Bude tak určitě zajímavé sledovat, pro koho (jestli vůbec) bude letos pracovat a s kým se pak bude muset vypořádat, protože jak se tak zdá, pro Richarda není nikdo příliš velkou překážkou.

Úvodní díl čtvrté řady je v rámci Impéria naprostým standardem.Úvodní díl čtvrté řady je v rámci Impéria naprostým standardem. V podstatě se neděje nic závažného (když nepočítáme pár vražd), všechno si plyne tak, jak má a na prosluněném obzoru se nevyskytuje ani mráček. Loni nám tu už vyšiloval Gyp a bylo jasné, že to tenhle magor rozjede ve velkém stylu. Letos je však ticho po pěšině. Čistě představovací díl nás sice opět vrátil do světa dvacátých let – nechápejte mě špatně, pořád to vypadá skvěle –, jenže zatím nevidím příliš mnoho důvodů, proč bych měl sledovat i nadále. Tvůrci nepřišli s ničím, co by mě nalákalo na další díly, s ničím, co by mi naznačilo, že tohle bude skvělá sezóna, s ničím, co by tu už nebylo. Úvodní díl čtvrté řady je pouhá rutina, je to průměrný, až se mi chce říct odfláknutý, začátek. Já však věřím, ne, vím, že to scénáristé v HBO umí lépe. Snad nám to znovu dokážou.

Jediným pozitivem zatím zůstává absence Margaret a jejích dětí. Obávám se však, že i tohle nás v dalších epizodách čeká. Uvidíme, zdali se ještě objeví, anebo Nucky nechá tuhle epizodu svého života za sebou. Divákům by to zřejmě až zas tak nevadilo, kdyby se už Margaret neobjevila, jenže Nuckyho už zřejmě příliš nebaví románky na jednu noc a i když je to spíše způsobeno ztrátou Billie, může to v něm ve výsledku vyvolat touhu vrátit se zpátky ke své ženě. Není třeba panikařit, ještě se nám nepředstavila jedna z nových a důležitých postav, která zcela jistě zaměstná Nuckyho natolik, že mu na nic jiného nezbude čas.

Impérium - Mafie v Atlantic City nezačalo kdo ví jak oslnivě, zatím nás nepřesvědčilo natolik, abychom si řekli, že tohle musím každý týden vidět, že tohle je ten seriál, bez kterého si letošní sezónu nedokážu představit. Nemá ovšem cenu vynášet předčasné soudy, první díl je první díl a před námi jich je ještě jedenáct, až na konci tak budeme moct poctivě a s čistým svědomím říct, zdali má cenu se i nadále vracet za Nuckym Thopsonem do Atlantic City.

Již třetím rokem sledujeme osudy gangsterů i obyčejných lidí v Atlantic City a jiných městech. Zatímco v první sérii jsme zůstávali převáženě na domácím přímořském písečku a v podstatě jsme se pouze seznamovali se zdejšími postavami a vůbec se situací, která v těchto letech panovala. Tak druhá sezóna už dávala ochutnat ambice rozšířit své pole působnosti a podívat se i do jiných, v té době velmi zajímavých oblastí. Stejně tak i postavy, převážně ty hlavní, rozšiřují své sféry vlivu a snaží se na prohibici vydělat co se dá. Problém však nastává v momentě, kdy se dvě až příliš rozpínavé postavy střetnou a jedna z nich, případně ani jedna, nehodlá ustoupit ani o píď, natož se vzdát chlastu a peněz z něho plynoucích. A právě takové dvě postavy se střetly v zatím poslední sezóně. Dokázali tvůrci všechno ukočírovat?

Impérium - Mafie v Atlantic City pořád patří mezi to nejlepší na televizních obrazovkách, jen jsme možná zhýčkaní předchozími sériemi, které byly skvělé a logicky očekáváme to samé i od ostatních dílů. Ve třetí řadě se seriálový svět ještě více rozšiřuje a scénáristé rozehrávají další a další příběhové linie. Bohužel je však nezvládají a krom těch hlavních, pro děj důležitých, se objevuje i několik zbytečných a někdy až nudných linek. Nabízí se sice, že některé z nich spíš než cokoliv jiného dokreslovaly a divákům přibližovaly dobovou atmosféru dvacátých let ve Spojených státech. Margaretin boj za ženská práva, i když on to nebyl ani tak boj, jako spíš snaha nebo ještě přesněji pokus, je zrovna ukázkových příkladem příběhové linie, která se několik dílů hledala a když už to vypadalo, že svůj smysl konečně našla, sama se zazdí pomocí klišé o romanci s manželovým fešným bodyguardem. Naštěstí tuhle hrůzu za pět minut dvanáct tvůrci zabili. Ovšem to, jestli tato situace Margaret ještě víc neublíží (minulý rok obrna dcery, teď tohle), je úplně jiná otázka.

Van Alden smash a žehlení ksichtu mělo něco do sebe. Tohle neplatí jen pro Margaret, jejíž linie, a vlastně celá postava, je otravná sama o sobě. Van Aldenův existenciální přerod z agenta bojujícího na straně zákona a nemilosrdně potírajícího sebemenší náznaky porušování prohibice, na uprchlíka s nemanželským dítětem, chůvou vydávanou za manželku a varnou norského svátečního chlastu v kuchyni, mohl být dotažený do konce. Na rozdíl od jiných příběhů třetí řady, tady přece jen byly zajímavé momenty – Van Alden smash a žehlení ksichtu mělo něco do sebe. Ale opět to bylo nedotažené, zbrkle zkrácené a nevyužité. Takhle bych mohl vzít každou příběhovou linku a pokračovat ještě několik odstavců, ale už bych se v podstatě jen opakoval a hlavně tady k tomu není ani prostor.

Zatím to z mého pohledu nevypadá s třetí sérií Impérium - Mafia v Atlantic City moc dobře, že? Pomalu tady jdu full caps rage a hodnocení postupně klesá ke dnu. Jenže po nedělním finále na předchozí výtky můžeme zapomenout (aspoň částečně). Poslední díl už podle ukázek totiž vypadal, že bude patřit mezi to nenabušenější, co jsme mohli v seriálu zatím vidět. A i když se tyhle naděje často nenaplní, zvlášť u seriálů, v tomhle případě to byla pravda. Neuvěřitelně akční a stylový úvodní nástin toho, jak pokračuje válka mezi Nuckym a Gypem, se dá bez ostychu srovnávat se scénami z těch nejlepších filmových gangsterek. Dalším úžasným momentem byla akce Richarda Harrowa jak vystřihnutá z Jarmushova Ghost Doga. Se zbytkem Rossetiho kumpánů neměl moc práce. Zajímalo by mě, co by dělal kdyby se to tak hezky nesešlo a lidi od Joea Masserii by zůstali. O nočním přepadu v režii Al Capona a Chalkyho pak ani nemluvě, to už byla pomyslná třešnička na dortu.

Poslední (a vlastně i ten předposlední) díl třetí řady Impérium - Mafie v Atlantic City rozhodně solidně pozvedl hodnocení celé sezóny. I když všechny jednotlivé součásti byly v podstatě bezchybné, ať už jde o herce nebo režii, to scénáristé měli tentokrát trochu velké oči a snažili se nám předložit a odvyprávět rozvětvený a do sebe zapletený příběh. To se však z již výše zmíněných důvodů ne zcela podařilo, a tak možná někomu zůstane po letošním finále, krom zvrhlého úsměvu, který pořád ne a ne slézt po tom masakru, i trochu té hořké pachuti z něčeho nedokončeného, nedopovězeného. S tím už ale nic nezmůžeme a nezbývá nám tak nic jiného, než si počkat na čtvrtou sezónu.

 (Text obsahuje spoilery.)

Konec druhé série Impérium - Mafie v Atlantic City hodně diváků překvapil. Upřímně, Jimmy si o to říkal už hodně dlouho, takže jeho smrt byla v podstatě neodvratná. Daleko větším překvapením naopak bylo, že konečné zúčtování provedl sám Enoch Thompson. Z toho plyne jedno důležité zjištěné – Nucky se konečně rozhodl si ušpinit prsty a definitivně se tak zařadil mezi gangstery.

S pokladníkem z Atlantic City to v průběhu druhé sezóny nevypadalo vůbec dobře, kumpáni ho opouštěli, obchody přebírala konkurence a jako by toho nebylo málo, vyšetřovala ho policie. Ze všech problémů se mu podařilo nakonec dostat, zbavil se nepřátel – většiny přinejmenším – a se zbytkem si nyní vyřizuje účty. Nového, razantně se rozhodujícího Nuckyho však nepřijímají všichni zrovna s radostí a už během prvního dílu si tak stihne udělat nové nepřátele.
Na promenádu v Atlantic City se vracíme právě v době příprav na příchod nového roku. Postupně se podíváme, jak se naši staří známí měli, zjistíme, co dělali a seznámíme se i s několika novými postavami. Vzhledem k tomu, že jsme loni o pár postav přišli, je na čase doplnit řady a hned v úvodu epizody se setkáváme s horkokrevným Gypem Rosettim, který za sebou zřejmě zanechá ještě hodně mrtvol.

To Margaret se nejspíš snaží utišit své svědomí tím, že Nuckyho nelegálně vydělané peníze dává na dobročinnost. To ve spojení s nemocí její dcery ji motivovalo k financování tamní nemocnice a k otevření křídla, které by mělo přispět ke zlepšení péče o děti. Jak se však brzy ukáže, nebude to zrovna nejlehčí úkol a Margaret se bude setkávat s překážkami spojené s předsudky vůči ženám. Tipnu si, že zrovna boj za ženská práva bude v příběhové linii paní Thompsonové ten hlavní prvek. Bohužel postava Margaret začíná být čím dál tím méně zajímavá a směr, kterým se to začíná ubírat, se mi vůbec nechce líbit. Snad s tím tvůrci něco udělají, byla by škoda o ni přijít.

Zásadní změny nastaly u Gillian Darmody. Z velkého sídla, kde se po smrti komodora a Jimmyho už natrvalo zabydlela, udělala bordel. Richard Harrow se po smrti svého nejlepšího přítele ujal malého Tommyho a snaží se mu suplovat otce. Bude to mít vedle Gillian a jejího vzrůstajícího vlivu na malého Darmodyho hodně těžké. Snad ještě větší zemětřesení nastalo v životě bývalého agenta Van Aldena. Ten se přestěhoval do Chicaga a živí se jako podomní prodejce. Vypadá to však, že se brzy podívá na druhou stranu zákona a to by mohlo být hodně zajímavé.

Rozjezd třetí řady Impéria - Mafie v Atlantic City slibuje stejně kvalitní podívanou, jakou nabídly předchozí série. Zamrzí skok v čase a tím zabité problémy, které jsou jen zmíněny a v podstatě přeskočeny bez většího vysvětlení. Je ale dobré, že se tvůrci nebojí odpravit i hlavní postavy, takže jisti si mohou být snad jen ta historicky podložená jména jako Al Capone nebo Nucky Thompson. Pravý Nucky (Enoch L. Johnson), vládl v Atlantic City až do roku 1941, takže pokud si scénáristický tým udrží tu celkem vysoko nastavenou laťku, máme se ještě několik let na co těšit.