Peaky Blinders

Ještě před pár lety byli Peaky Blinders nenápadnou gangsterkou. Nyní jsou ale díky prvotřídním předchozím řadám jedním z největších hitů od BBC a zároveň parádní dobovou stylovkou, která se stala ve světě internetu vlastně docela trendy. A zároveň nám díky precizním scénářům Stevena Knighta každé dva roky přináší zatraceně napínavou podívanou. A jelikož má tenhle kousek s každou další řadou více diváků a čekání na tu další se zdá být po každé ještě další, očekávání byla tentokrát nastavena celkem vysoko. Jenže jako velký fanoušek drsné rodinky z Birminghamu musím říci, že tentokrát se je tvůrcům úplně naplnit nepodařilo.

S Shelbyovic rodinkou se tentokrát setkáváme na konci 20. let, kdy jsou prakticky na vrcholu. Tommy pokračuje v politické kariéře, Arthur je naoko hlavou rodinné firmy a stará se o kšefty a všichni se vlastně mají jako prase v žitě. Jenže pak přijde taková menší nepříjemnost zvaná velká hospodářská krize a rodinka přijde téměř o všechno. A ihned kolem nich začíná být dost horko. Po krku jim začne jít konkurenční gang Billy Boys, atmosféra ve famílii po příjezdu Michaela ze Spojených států také není nejlepší a v politické sféře navíc Thomas narazí na silného protivníka. Tím je mocný Oswald Mosley, velký politický hráč, jenž má v plánu v Británii založit fašistickou stranu a rád by měl Tommyho po svém boku. Náš (anti)hrdina však rozjede velmi nebezpečnou hru, při níž zjistí, že jeho fašistický protivník je ještě mocnější, než se na první pohled zdá.

Peaky Blinders nám tedy i popáté servírují trošku něco jiného a tentokrát se rozjíždějí právě i do politické sféry a příběhově mnohem většího měřítka. Jenže je to bohužel směr, který mi úplně nesednul. V politické lince si není scénář tolik jistý v kramflecích a není tak silný, jako v gangsterských válkách a pletichách. Scenáristé navíc jakoby v první polovině série nevěděli, jaké zápletce se chtějí vlastně věnovat, a tak tu Tommy kromě Oswalda, konkurenčního gangu a svých psychických problémů řeší další vedlejší zápletky či rodinná dramata. Hlavní dějové linky se proto příliš nikam neposunují a celá série působí dosti roztříštěným dojmem. Důležitým vedlejším postavám tu tentokrát často chybí zásadní zápletky (tetička Polly toho vlastně nemá zase tolik na práci), a když už se v druhé polovině příběhově šlápne na plyn, stejně této řadě chybí to poctivé napětí a gradace, na něž jsme u gangsterského hitu zvyklí.

Jenže zatímco v scenáristické části se tentokrát malinko tápe, po té řemeslné je to opět samozřejmě zase lahůdka. Tvůrci už mají zkrátka své dítko v malíku, parádní atmosféru snad ani nemá smysl rozebírat a po vizuální stránce jde pořád o nádhernou podívanou, v níž dokáže být takřka každý záběr neuvěřitelně stylový. A na několik režijně nápaditých scén tu samozřejmě i tentokrát dojde. V režii, špičkové výpravě a mnohém dalším jsou tedy hoši z Birminghamu pořád velkou jistotou. 

Ostatně, stejně jako v hereckém obsazení. Chválit neselhávající trio Cillian Murphy, Helen McCrory a Paul Anderson už popáté asi nemusím. Aidan Gillen tu ovšem coby drsný Aberama Gold úspěšně vystupuje ze stínu Malíčka a hlavní nováček řady Sam Claflin se zase solidně zbavuje nálepky hezounka z Hunger Games. A nutno říct, že v roli hlavního záporáka mě velmi příjemně překvapil. Škoda jen, že Anya Taylor-Joy z Rozpolceného či Čarodějnice je tu vlastně jen za hezký doplněk.

Peaky Blinders tak zejména díky řemeslným a hereckým kvalitám pořád patří do seriálového nadprůměru. Zároveň jim ale letos chyběl scenáristický tah na branku, tempo bylo v některých epizodách až příliš pomalé a celé to prostě postrádalo ten správný drajv a napětí. Zkrátka méně linek je někdy více. Navíc na mě celá řada i kvůli ne úplně uspokojivému finále působí dojmem, že tady už si tvůrci zkrátka více rozdávali karty pro nadcházející, a již schválené, sezóny. Pořád se ovšem jedná o solidní zábavu, která fanoušky gangsterek rozhodně neurazí.

Ano, uznávám, tentokrát jsme si dali s recenzí na aktuálně nejlepší, a vlastně také jedinou, gangsterku pořádně na čas. Holt na kvalitu si někdy člověk počkat musí (jo, nějak ten nedostatek času musím okecat). Peaky Blinders nám totiž z nenápadné dobové gangsterky postupem let vyrostl v jeden z největších hitů BBC, na něhož Britové nedají dopustit. A který se už řadu sezón drží díky jeho tvůrci Stevenu Knightovi na kvalitativní, scenáristické a audiovizuální špičce. Třetí sezóna sice fanoušky malinko rozdělila, jelikož podle některých byla až příliš překombinovaná, já si ji ovšem stále užíval na maximum. Škarohlídi předchozí řady však museli u té čtvrté být naprosto spokojení. Shelbyovic rodinka se totiž vrátila zpátky ke kořenům.

Naše oblíbená cikánská rodinka na tom od po konci třetí sezóny nebyla zrovna nejlépe. Většina členů famílie skončila kvůli Tommyho pletichám ve vězení a hlavní (anti)hrdina měl co dělat, aby je nejen dostal z vězení, ale dokonce je zachránil před hrozícím provazem. Bratři ani rázná tetička Polly s ním ovšem od té chvíle nechtějí mít nic společného a Thomas vede celý byznys prakticky sám. Tedy až do doby, než jim všem pošle zprávu obávaný italský mafián ze Spojených států, Luca Changretta, syn jedné z Shelbyovic obětí předchozích řad. Synáček se pak chce za otcovu smrt pomstít hezky po italsku, tedy vyvražděním celé rodiny. Naši staří známí tedy musí opět spojit své síly, vrátit se do ulic špinavého Birminghamu a vypořádat se s novou hrozbou. Jenže Lucova vendeta je zasáhne ještě víc, než čekali.

Aktuální řada se tak po pro někoho už přepálené třetí, v níž už naši gangsteři hráli pro někoho příliš velkou hrou, vrací zpátky tam, kde bylo seriálu nejlépe a po pletichách přichází s dosti přímočařejší zápletkou. Tady jde zkrátka o pomstu a konflikty mezi charaktery, jež z této situace vychází. Jenže onu jednoduchost v tomto případě rozhodně neberte jako zápor, spíše naopak. Tedy ve většině případů, ale k tomu se ještě dostaneme. Scénář totiž tuto premisu využívá téměř až na dřeň a divák nemá prakticky kde se nudit. Každý z členů rodinky tu zde má svou vlastní zápletku, vztahy a vývoj jednotlivých postav stále skvěle fungují a po režijní stránce je to jedno velké žrádlo. 

Je vidět, že tvůrci mají svůj kousek po této stránce neskutečně v ruce a v nové řadě ještě více přitápí pod kotlem. Tempo je smrtící, akční pasáže drsné i správně nekompromisní a celý ten moderní háv tomuto dobovému kousku i po čtyřech řadách stále neskutečně sekne. A ne, ani ta pomalá chůze postav za zvuků rockové hudby se pořád neomrzela. A asi jen tak neomrzí. Je navíc znát, že tvůrci mají k rukám stále větší rozpočet. Zejména na kameře nám předvádí ještě nádhernější a epičtější záběry než kdy dřív. A to už je co říct.

A aby těch chvalozpěvů nebylo málo, jen málokterý seriál se navíc může už léta chlubit tak labužnickým obsazením. Jako by nestačilo, že tu svou životní roli pořád hraje Cillian Muprhy, záda mu kryje geniální Paul Anderson, neselhávající Helen McRory a zejména démonický Tom Hardy, autoři letos do této skvadry přidali ještě Adriena Brodyho a Aidena Gillena ze Hry o trůny. Ne, více charismatu a chlapáckého testosteronu opravdu v žádném jiném seriálu nenajdete. Když se pak v jedné scéně potká právě Hardy s Malíčkem a polovinu času na sebe jen sprostě pokřikují, má snad každý divák úsměv od ucha k uchu. Brody si pak svého Channgrettu vychutnává plnými doušky a bez menších problémů si střihnul zatím nejlepšího záporáka seriálu. Podobnou roli navíc potřeboval jako sůl.

I přes všechnu chválu ovšem pro mě nebyli čtvrtí Peaky Blinders dokonalým zážitkem. Ona jednoduchost je sice fajn a scénář díky tomu šlape, i přesto mi zde maličko vadila jedna věc. A to, že v jistých osobních linkách či detailech mohli jít scenáristé ještě více do hloubky. Přišlo mi, že u některých charakterů se tvůrci jen plácali na povrchu a chtěl jsem o nich zjistit daleko více. To se týká zejména právě Luca Changretty. U něho si sice divák díky Brodymu užívá každou vteřinu. Když se však divák zamyslí, tak tu vlastně italský mafián příliš času nestrávil a většinou se objevil pouze, aby šel někomu z rodinky po krku. Ve výsledku je tak jeho záporák možná až příliš přímočarý a já celou dobu doufal, že se o něm dozvíme i něco víc. Jenže jsem nakonec nebyl příliš uspokojen. A to samé by se dalo říci o jistých vztazích mezi postavami. Ale kdo ví, třeba jsem jen po předchozích sériích až příliš namlsaný. 

Právě kvůli těmto menším scenáristickým neduhům je tak pro mě nejnovější návrat do Birminghamu o trošku slabší než ty předchozí. Ale opravdu jen o ten pomyslný chlup. Peaky Blinders totiž i nadále platí za ten nejlepší britský seriálový vývoz současnosti, jenž se může navíc pochlubit tak skvělým vizuálem, že bych si ho dal klidně hned i v kině. Ano, pár mušek se tu najde a příliš se mi nelíbí nastíněné směřování do další sezóny. I přesto jsou ovšem tito gangsteři z Birminghamu i nadále tou nejlepší žánrovkou široko daleko. A díky parádnímu dozoru Stevena Knighta asi ještě dlouho budou.

Na třetí řadu dobové gangsterky Peaky Blinders jsme si tentokrát počkali o trochu déle. A čekali jsme dokonce tak dlouho, že pro některé nakonec nejnovější série proběhla tak trochu pod radarem, protože zapomněli, jaká že to byla v předchozích letech vlastně pecka. Jeden z nejlepších britských tvůrců současnosti, Steven Knight, nám v nich naservíroval stylový kousek s drsnou atmosférou špinavého Birminghamu či nablýskaného Londýna s vypiplaným scénářem a charaktery, které se vám sakra rychle zaryly pod kůži. Prostě pecka, jež aspoň trochu vyplňovala aktuální žánrové sucho. Kvalitativní laťka pro třetí štaci tak byla nastavena hodně vysoko. Jenže Steven Knight ji zase hravě přeskočil a ukázal, že této cikánské rodině ani potřetí dech rozhodně nedochází.

Síla autorovy další trefy do černého pak tkví v tom, že nejnovější story Shelbyovic famílie je ještě o třídu osobnější, drsnější, osudovější a emotivně vyhrocenější, než minule. Thomas Shelby se možná díky své výborně kalkulující mozkovně a předchozím řadám vyšplhal mezi tamní smetánku, tentokrát se však zapletl do vysoké politické hry vládních agentů a ruských oligarchů, na něž je zkrátka už i on zatraceně krátký. Hlavní antihrdina i jeho nejbližší schytávají jednu krutou ránu za druhou, nečekaných odhalení je tu požehnaně a nikdo neví, komu má v této vysoké hře vůbec věřit. A funguje to opravdu parádně. Celé je nám to totiž servírováno v tom nejnapínavějším a jako vždy nejvybroušenějším scenáristickém balení, kde do sebe všechno logicky zapadá a každá postava má svou jasnou motivaci.

Právě práce s charaktery je pak bod, za který si Knight zaslouží speciálního gangsterského bludišťáka. Už v minulých sezónách tu sice nebylo o silné hráče nouze, tentokrát je však scénář v tomto směru ještě propracovanější a jde v psychice postav ještě více do hloubky. Každý z členů Thomasových věrných tak nejen, jakoby tu měl najednou více prostoru, ale zároveň je na nich vidět dopad předchozích událostí a únava z neustálého vraždění a špinavých kšeftů. Konflikty mezi charaktery jsou pak mnohem vyhrocenější a při některých střetech divák prakticky zapomene dýchat. Výtečnou scenáristickou práci pak doplňuje stále bezchybné obsazení v čele se snad stále lepším a lepším Cillianem Murphym a výtečným Paulem Andersonem. I ta nejvedlejší figurka je tu ovšem skvěle obsazená, což potvrzuje záporák série Paddy Considine a především zase Tom Hardy. Ano, britský uragán se zde staví jen z kamarádství tak nějak na skok. I během těch pár scén však stačí zadupat herecky do země i jinak bezchybného Murphyho a dokázat, že v tomto Knightově kousku jsou i ty nejvedlější party neskutečně silné a skvěle napsané.

Bylo by ale trochu nefér, aby všechny ovace sklidil pouze Knightův vypiplaný scénář. Režie, kterou měl tentokrát celou v rukou prakticky neznámý Tim Mielants, má totiž na výsledku úplně stejné zásluhy. Tempo je sice v jistých pasážích až příliš pomalé a mnozí rejpalové by proto mohli namítnout, že se toho v mnohých epizodách příliš nestane. Režie ovšem dokáže diváka vždy překvapit brilantní či napínavou scénou, jež ho ihned vrátí zpátky do sedla a už ho z něj jen tak nepustí. Atmosféra je opět správně hutná, převážně rockový soundtrack se také jen tak neomrzí a vizuální stránka je snad ještě o třídu stylovější, než v předchozích letech.

Už v minulých řadách jsem si tuhle vizuální nádheru hodně užíval, až nyní ale můžu Peaky Blinders označit za jeden z nejlépe nasnímaných seriálů současnosti, jenž dokazuje, že zpomalovačky mohou být stále zatraceně stylové a cool. Obzvláště, když je umí režie tak skvěle využívat, viz. takřka geniální závěrečné vteřiny druhé epizody. O nářezové momenty, efektní práci s hudbou (boží pasáž s Davidem Bowiem), skvělé emotivní pasáže či památné scény tu prostě není nouze a Peaky Blinders jsou i do třetice režijně i scenáristicky mistrně namazaný stroj, který se jen tak nezadrhne. 

Jenže na druhou stranu, i tento stroj má přeci jen nějaké mušky. I přes neustálé ódy na Knightův scénář musím uznat, že některým podzápletkám mohlo být věnováno daleko více péče a závěrečný díl mi přišel v mnoha ohledech uspěchaný a tak nějak šitý horkou jehlou. A to i přesto, že jsem si ho vlastně zatraceně užil. Také již zmiňovaný kněz v podání Paddyho Considine si zde zasloužil mnohem více prostoru.

I tyto chybičky a malinko uspěchaný konec se ovšem v této jinak parádní scenáristické jízdě dají snadno prominout. Peaky Blinders zkrátka i ve třetí sérii zůstávají jedním z nejlepších ostrovních televizních exportů, jenž stále šlape na plný plyn a diváka dokáže v nestřežených chvílích pořádně překvapit. Hoši z Birminghamu mají za sebou zkrátka tu nejemotivnější a vlastně celkově nejlepší řadu a já už se teď nemůžu dočkat, co pro nás Knight, Murphy a spol. chystají ve čtvrté a páté štaci.

Tak jsme se konečně dočkali. Od konce druhé řady výtečných Peaky Blinders nám uplynul už rok a půl a my jsme si na návrat téhle cikánské party s Birminghamu museli, i kvůli nabitým diářům některých tváří seriálu, celkem solidně počkat. Což je škoda, protože tak skvělé gangsterky, jako je tento vypiplaný kousek z pera Stevena Knighta, v dnešní době rozhodně nerostou na stromech. Obzvláště, když se k tomu přihodí ještě výborné obsazení v čele s Cillianem Murphym a parádní špinavá atmosféra. Teď je ovšem Shelbyovic famílie, pohybující se tentokrát bohužel malinko pod diváckým radarem, konečně zpátky a všechny nás zajímá pouze jediné. Budou nám šikovné britské ručičky i do třetice servírovat špičkovou žánrovou kvalitu? No, zatím to vypadá velmi slibně.

Hned na počátku nás totiž čeká dosti příjemné scenáristické překvapení v podobě časového skoku. Stejně jako v případě druhé řady se tak s oblíbenými gangstery potkáváme po dvou letech od předchozích událostí, kde začínáme dalším menším překvápkem, Thomasovou svatbou. Ten si i přes předchozí milostné nesnáze přeci jen bere milovanou Grace. Jenže nebyla by to naše oblíbená gangsterská rodinka, kdyby se Tommyho svatební den malinko nezkomplikoval. Náš hlavní hrdina, toho čas již patřící mezi bohaté rodiny s vlastním honosným sídlem, totiž kvůli splácení dluhu samotnému Churchillovi rozjíždí hodně nebezpečný byznys s ruskými oligarchy, kteří nutně potřebují sehnat zbraně. A právě tato velmi nebezpečná zakázka, jež může jeho rodinu nadobro zničit, dá o sobě vědět v jeho velký den.

Prostě náběh na další gangsterskou polízanici jako dělaný. A upřímně, ani jsem sám netušil, jak moc mi tahle partička chyběla. Jenže stačilo pár pohledů starých známých a melodie od Nicka Cavea, a já se opět cítil jako doma. Zde se totiž naštěstí vůbec nic nezměnilo. Po řemeslné stránce tu všechno šlape na sto procent, atmosféra je pořád správně drsná a syrová, písničkový soundtrack má stále grády a celé to uteče možná až příliš rychle. A to i přesto, že se tu toho příliš nestane. Jen se nám tu, jak jinak, pomalu nastiňují budoucí zápletky a konflikty.

Děje se to však opět s tou nejlepší scenáristickou péčí, která chytře využívá onen časový skok i prostředí svatby. Charaktery i jejich vztahy se nám tak od minula zase pořádně posunuly a jak je vidno, zřejmě nebude nouze ani o nějaké to tajemství z oné dvouleté pauzy. Navíc mi přijde velmi sympatické, že Knight ani tentokrát neustrnul na místě a posouvá titulní gang zase o něco jiným směrem. Zatímco v první sérii jsme řešili spíše gangsterské potyčky a policejní trable v špinavém Birminghamu, v té druhé už jsme se posunuli k válce gangů v o něco nablýskanějším Londýně. Nyní už se Thomas a spol. definitivně usídlili v té bohatší části společnosti a bude se zde rovnou dokonce řešit kšeft mezinárodní úrovně. Seriál ovšem i přesto stále neztrácí svůj špinavý a syrový feeling a vypadá to, že i tentokrát to bude mít Knight scenáristicky pod kontrolou.

Peaky Blinders prostě předvedli úvod, jak se patří. Parádně nám ukázali, v jakém rozpoložení a situaci se postavy nachází (což se po té dlouhé pauze sakra hodilo) a zároveň se tradičně nastolují linky na další epizody. A ty slibují, že by nás letos mohla čekat ještě daleko temnější a krvavější podívaná, než doposud. K tomu si připočtěte řemeslně precizní režii a obsazení, jemuž kromě klasického Murphyho dominuje zejména čím dál výraznější Paul Anderson, a máme tu zaděláno na další povedený gangsterský zářez. Doufejme tedy, že si Knight a spol. za pár týdnů opravdu připíšou kvalitativní hattrick.

Britská produkce nám tento podzim dělá zase velkou radost. Miliony geeků se dočkalo vytouženého návratu Doctora Who, rodičové i ostatní diváci si zase koušou nehty u depresivního The Missing a druhá série výtečných Peaky Blinders nám nyní opět dokazuje, že gangsterkám se v současnosti daří v bedně daleko více, než na velkém plátně. A cikánská rodinka z Birminghamu se ve své druhé štaci vyšplhala dokonce na samotný žánrový vrchol.

Strůjce tohoto velkého úspěchu pak nemusíme hledat příliš dlouho. Je jím čím dál výraznější a zajímavější tvůrce Steven Knight. Ten na sebe stihnul upozornit již před pár lety svou scenáristickou prácičkou ke špičkovým Východním příslibům či Špíně Londýna. Výrazněji na sebe však strhává pozornost až v posledních letech, kdy se stačil přesunout i na režijní stoličku. Nejdříve vymáčknul v dramatu Crazy Joe skvělý výkon i z Jasona Stathama a výtečné zrežírovaný kousek Locke zase dokázal přeměnit v one-man show Toma Hardyho. Až druhá série Peaky Blinders nám ovšem servíruje jednu z jeho nejvypiplanějších tvůrčích prací. A že si v případě londýnské expanze rodiny Shelbyových ukousl opravdu velké sousto.

Thomas Shelby toho totiž musí během pouhých šesti dílů vyřešit sakra moc. Máme tu jeho vysněnou expanzi do Londýna a s ní spojené krvavé spory s místními velikány Santinim a Solomonsem, nedobrovolnou spolupráci se starým známým inspektorem Campbellem či nějaké ty trable se ženami. A k tomu si ještě připočtěte linie ostatních postav v čele s tetičkou Polly, jež se snaží sblížit se svým dlouho odloučeným synem. Na skromný počet epizod toho zde opravdu není málo. Knight se ovšem s touto výzvou vypořádal bravurně.

Všechny zápletky jsou zde totiž výtečně vystavěny a scénář je dokáže vytěžit na sto procent. Seriálu nechybí napětí, emotivních a dramatických pasáží naleznete hlavně v druhé polovině řady nespočet, na zbytečnou scénu či dialog zde nenarazíte a každá linie se zde dočká odpovídajícího závěru. Jen je trochu škoda, že ne všechny zápletky zde dostávají dostatek stopáže. Londýnská část s válkou konkurenčních gangů to bohužel dle mého odskákala nejvíce. I přesto se jí ale Knightovi povedlo i na menším prostoru odvyprávět na jedničku.

Jeho nejsilnější stránkou však zůstává práce s postavami, které dokáže prodat i na tom nejmenším možném prostoru. Každý charakter je tu správně vykreslený, plnokrevný a drsný jako šmirgl papír. Jejich chování dává divákům absolutní smysl a drží jim palce, i když se vlastně chovají jako ti největší parchanti. Na nezajímavý charakter zde zkrátka stále nenarazíte. O hereckém obsazení se dá ostatně říci to samé. Bezchybná dvojice Cillian Muprhy a Sami Neill zde sice stále herecky dominuje, nová garda jim ovšem solidně šlape na paty. To je samozřejmě případ hlavně napjatě očekávaného Toma Hardyho, jehož Alfie Solomons nemá bohužel tolik prostoru, jak by jeho fandové doufali. Skoro to vypadá, jakoby se zde britská hvězda jen stavila na kamarádskou výpomoc během dovolené. I na malém prostoru ale dokáže tento drsoň herecky zadupat do země všechny okolo a v některých scénách z něj jde doopravdy strach. Při jeho absenci nás navíc dokáže potěšit jeho ženuška Charlotte Riley, jejíž půvaby jsou v tomto drsném světě hodně vítány.

Peaky Blinders patří zkrátka i letos mezi televizní vrchol roku a Steven Knight se po této bezchybné prácičce může pro změnu definitivně řadit mezi scenáristickou smetánku. Po režijní stránce si navíc také nemůže na nic stěžovat ani ten největší škarohlíd. Tempo je hlavně v druhé polovině téměř smrtící a atmosféra špinavého Birminghamu či Londýna je stále bezchybná. Některé nádherně nasnímané obrázky bych si pak klidně nechal i zarámovat a u prvotřídního soundtracku jsem se občas skoro až podíval, jestli mi náhodou nezačal vyhrávat můj mp3 přehrávač. Ne, ten Nick Cave ani po několika coverech jen tak neomrzí. Stejně, jako se jen tak nepřejíme této výtečné žánrové lahůdky.

Gangsterka Peaky Blinders patřila minulý rok mezi zdánlivě nenápadné kousky, který vtrhnul do našich obýváků dosti nečekaně. O to větší radost nám však tato stylová a špinavá story z Birminghamu s výtečným Cillianem Murphyn v hlavní roli nakonec udělala. Jednalo se tak o jedno z největších loňských překvapení, jež si po zásluze ihned našlo solidní zástup fanoušků. Čím dál výraznější tvůrce Steven Knight ale rozhodně neusnul na vavřínech a do druhé série obsadil další herecký uragán z ostrovů, Toma Hardyho. Čekání na další krvavé historky Shelbyovic rodinky proto ani nemohlo být delší.

Hned na úvod si proto musíme zmínit jedno menší zklamání. Toma Hardyho se v úvodu druhé série bohužel nedočkáme. Na kvalitách a svižném tempu oblíbeného seriálu se to ovšem vůbec nepodepsalo. Tvůrci se s námi totiž hned na začátek vůbec nepářou a po malinko uspěchaném vyvrcholení loňského cliffhangeru se nám příběh posune rovnou o dva roky dopředu. Shelbyovic sázení a nelegální kšefty se již stalo hodně výnosným podnikem, s nímž by naše nebezpečná rodinka v klidu vyžila až do konce života. Lídr klanu Thomas Shelby má však mnohem ambicióznější plány. Chce svůj byznys expandovat rovnou do samotného Londýna. Jenže brzy přijde na to, že tato vize nepůjde zrovna dle jeho představ a nepřátelé, které si v Londýně vytvoří, dokážou být zatraceně nebezpeční. Do Birminghamu se navíc vrací starý známý, jenž má s Thomasem své vlastní plány.

Tvůrci zkrátka hned od prvních minut šlapou na plný plyn a divákovi možná bude pár minut trvat, než si na všechny změny stačí zvyknout. Pak už ale zjišťujeme, že po režijní stránce se zde naštěstí vůbec nic nezměnilo. Opět se tak ocitáme ve vizuálně ještě vypiplanějším Birminghamu, v němž si musíte dávat bacha i na ženské s kočárkem, a kde vám drsné chození po ulicích zpříjemňuje stále výborný rockový soundtrack. Seriálu se navíc zatím hezky podařilo ukázat kontrast mezi neútulným továrním městem a malinko nablýskanějším Londýnem. Příběh se navíc odvíjí také hodně zajímavým směrem a hoši s ostrými čepicemi se budou muset sakra ohánět na všech frontách.

Nadstandardní péči navíc pořád dostávají i stále zajímavé postavy. Thomas Shelby je zase o něco krutější a nemilosrdnější a s jeho vztahem k ženám to také není zrovna jednoduché. V podání neselhávajícího Muprhyho se pak jedná o labužnický charakter, jenž nás bude bavit ještě několik sezón. Více prostoru pak po zásluze dostává také Helen McCrory, jejíž tetičce Polly se dostaneme již na úvod hodně pod kůži a poodkryje nám jedno své velké tajemství. A britská herečka se s touto výzvou zatím vypořádala parádně.

Peaky Blinders mají prostě nakročeno k další parádní řadě, v níž nás asi čeká nejedno překvapení. Figurky na této propršené šachovnici se prozatím rozmisťují zajímavé, charaktery si procházejí nečekaným vývojem a potenciál do budoucna je tudíž logicky opět obrovský. A to jsme z onoho Londýna vlastně dosud viděli jen jeden nóbl klub a Tom Hardy si dal pauzu. I přesto ovšem oblíbená gangsterka baví i nadále a šlape jako správně nadopovaný dostihový kůň. Tohle by se zkrátka v dalších epizodách pokazit nemělo.

Žánr gangsterek by se v současném Hollywoodu dal označit skoro až za ohrožený druh, na jehož filmové zpracování si troufnou jen ty nejodvážnější. To na seriálovém poli jsou na tom kousky plné mafiánů a drsných gangsterů čím dál lépe. Na HBO už nás čtvrtým rokem ohromuje precizní Impérium-Mafie v Atlantic City, drsní motorkáři ze Sons of Anarchy se mohou počítat mezi nejlepší seriály současnosti a na hodně ambiciózní Mob City od Franka Darabonta už také většina z nás nemůže dospat. Bylo tedy jen otázkou času, než se svým vlastním mafiánským přírůstkem přijdou také talentovaní tvůrci z ostrovů. A jak už to tak u tvorby BBC bývá, jedná se o odpověď zatraceně stylovou.

Už jenom díky v žánru neokoukanému prostředí a dobovému zasazení si pak novinka Peaky Blinders zasluhuje vaší plnou pozornost. Podíváme se totiž do britského Birminghamu roku 1919. Což není zrovna místo, v němž byste se chtěli procházet, natož v něm žít. Rok po skončení první světové války je totiž Birmingham plný nebezpečných mafiánů, ještě hrozivějších členů IRA či čím dál vlivnějších sympatizantů komunismu. A právě v tomto nevlídném prostředí si svůj díl koláče chtějí urvat také gangsteři Peaky Blinders vedeni početnou rodinkou Shelbyových. V jejich, i když malinko neoficiálním, vedení pak stojí mladý a ambiciózní Tommy, jenž se vrátil z nedávno skončené války a už nechce vést jen nelegální sázky pro blízké okolí. Začíná tak cesta Tommyho a jeho bližních na vrchol, pro jejíž zdolání je bývalý voják schopen udělat cokoliv. Jeho snahu však nejenže může překazit místní konkurence, ale také krádež vládních zbraní, po jejichž stopě se vydal neúprosný inspektor Campbell, který hodlá Tommymu a spol. řádně zatopit.

Ano, výtečně zpracované prostředí a atmosféra poválečného průmyslového města je opravdu to první, co vás na novince BBC naplno zaujme. A to zcela po právu. Birmingham je zde totiž opravdu depresivním místem plným špíny, z jehož místních továren často plane oheň a v očích místních mužů je stále vidět odraz bojiště. Odkaz nedávno skončené války je pak také nedílnou součástí zdejší společnosti, s nimž se tvůrcům hlavně daří hodně šikovně pracovat. Bývalí vojáci jsou změněni k nepoznání (ať už v dobrém či špatném smyslu) a mužům, kteří zůstali doma, je tento fakt pak pohrdavě vyčítán. Atmosféra se prostě vyvedla na jedničku a je ještě ke všemu podporována výborně stylizovaným vizuálem, v němž není nouze o šikovně využité zpomalovačky a záběry, jež byste si mohly klidně zarámovat. K tomu si ještě připočtěte až nebývalé dobrý soundtrack, na němž nechybí Nick Cave, White Stripes a plno dalších rockových vypalovaček, a máte před sebou Birmingham, jehož atmosféry se jen tak nenabažíte.

Samotná atmosféra by toho ovšem zachránila málo, kdyby neměl seriál po příběhové stránce co nabídnout. To se však naštěstí nestalo a Peaky Blinders splňují po scénáristické stránce snad všechny atributy žánru. Zde totiž funguje všechno od zajímavě napsaných charakterů, všemožných pletich či podrazů až po výtečně budované hlavní zápletky, které vás nechají v napětí až do poslední chvíle. Jistě, pár jasně čitelných epizodních zápletek by se našlo (linka s otcem) a u linie mezi Tommym a půvabnou Grace bude nejspíš pár diváků brblat, že nemá absolutně čím překvapit. Jenže i v těchto pasážích seriál dokonale funguje a i zmiňovaná linie vás nejspíš ke konci nejednou překvapí.

Ani u herců pak nebudu zrovna šetřit chválou, i když zde se s tím dalo vzhledem k obsazení hlavních postav celkem počítat. Když se vám totiž podaří obsadit do hlavní role neskutečně talentovaného Cilliana Murphy a jako jeho protiváhu hereckého veterána Sama Neila, tak máte vlastně z poloviny vyhráno. Oba totiž hrají na absolutní maximum. Díky Murphymu je potom Tommy Shelby opravdu výživným charakterem s několika válečnými šrámy na duši, jemuž prostě nemůžete nedržet palce. Modrooký Ir tedy znovu ukazuje, že je neprávem přehlíženým hercem, jenž by si zasloužil každou roli. Sam Neil pak za ním ani trochu nezaostává a také on potřeboval podobně silnou roli jako sůl. I přes hereckou nadvládu dvou jmenovaných byste zde ale slabý článek hledali hodně těžko. Sluší se pak ještě připomenout práci se silnými ženskými charaktery, které rozhodně po zdejších drsňácích jen neuklízí a nepláčou jim na ramenou. Obzvláště přesná Helen McCrory v roli tvrdé tetičky Polly starající se o rodinné záležitosti si některé scény krade hravě pro sebe.

Jestli tedy i po několika chválou přetékajících odstavcích čekáte nějaké velké ale, tak vás asi hodně zklamu. Gangsterka Peaky Blinders se totiž bez debat povedla a BBC nám přinesla další výtečnou podívanou s typickou ostrovní atmosférou a tempem, které kromě úvodní představovací epizody, jede neúprosně vpřed. Pro fanoušky gangsterek či bezchybného Cilliana Murphyho se jedná o absolutní povinnost a pro milovníky britských seriálů vlastně taky. Čekání na druhou řadu bude po napínavém cliffhanger nepříjemně dlouhé.