Ano, uznávám, tentokrát jsme si dali s recenzí na aktuálně nejlepší, a vlastně také jedinou, gangsterku pořádně na čas. Holt na kvalitu si někdy člověk počkat musí (jo, nějak ten nedostatek času musím okecat). Peaky Blinders nám totiž z nenápadné dobové gangsterky postupem let vyrostl v jeden z největších hitů BBC, na něhož Britové nedají dopustit. A který se už řadu sezón drží díky jeho tvůrci Stevenu Knightovi na kvalitativní, scenáristické a audiovizuální špičce. Třetí sezóna sice fanoušky malinko rozdělila, jelikož podle některých byla až příliš překombinovaná, já si ji ovšem stále užíval na maximum. Škarohlídi předchozí řady však museli u té čtvrté být naprosto spokojení. Shelbyovic rodinka se totiž vrátila zpátky ke kořenům.

Naše oblíbená cikánská rodinka na tom od po konci třetí sezóny nebyla zrovna nejlépe. Většina členů famílie skončila kvůli Tommyho pletichám ve vězení a hlavní (anti)hrdina měl co dělat, aby je nejen dostal z vězení, ale dokonce je zachránil před hrozícím provazem. Bratři ani rázná tetička Polly s ním ovšem od té chvíle nechtějí mít nic společného a Thomas vede celý byznys prakticky sám. Tedy až do doby, než jim všem pošle zprávu obávaný italský mafián ze Spojených států, Luca Changretta, syn jedné z Shelbyovic obětí předchozích řad. Synáček se pak chce za otcovu smrt pomstít hezky po italsku, tedy vyvražděním celé rodiny. Naši staří známí tedy musí opět spojit své síly, vrátit se do ulic špinavého Birminghamu a vypořádat se s novou hrozbou. Jenže Lucova vendeta je zasáhne ještě víc, než čekali.

Aktuální řada se tak po pro někoho už přepálené třetí, v níž už naši gangsteři hráli pro někoho příliš velkou hrou, vrací zpátky tam, kde bylo seriálu nejlépe a po pletichách přichází s dosti přímočařejší zápletkou. Tady jde zkrátka o pomstu a konflikty mezi charaktery, jež z této situace vychází. Jenže onu jednoduchost v tomto případě rozhodně neberte jako zápor, spíše naopak. Tedy ve většině případů, ale k tomu se ještě dostaneme. Scénář totiž tuto premisu využívá téměř až na dřeň a divák nemá prakticky kde se nudit. Každý z členů rodinky tu zde má svou vlastní zápletku, vztahy a vývoj jednotlivých postav stále skvěle fungují a po režijní stránce je to jedno velké žrádlo. 

Je vidět, že tvůrci mají svůj kousek po této stránce neskutečně v ruce a v nové řadě ještě více přitápí pod kotlem. Tempo je smrtící, akční pasáže drsné i správně nekompromisní a celý ten moderní háv tomuto dobovému kousku i po čtyřech řadách stále neskutečně sekne. A ne, ani ta pomalá chůze postav za zvuků rockové hudby se pořád neomrzela. A asi jen tak neomrzí. Je navíc znát, že tvůrci mají k rukám stále větší rozpočet. Zejména na kameře nám předvádí ještě nádhernější a epičtější záběry než kdy dřív. A to už je co říct.

A aby těch chvalozpěvů nebylo málo, jen málokterý seriál se navíc může už léta chlubit tak labužnickým obsazením. Jako by nestačilo, že tu svou životní roli pořád hraje Cillian Muprhy, záda mu kryje geniální Paul Anderson, neselhávající Helen McRory a zejména démonický Tom Hardy, autoři letos do této skvadry přidali ještě Adriena Brodyho a Aidena Gillena ze Hry o trůny. Ne, více charismatu a chlapáckého testosteronu opravdu v žádném jiném seriálu nenajdete. Když se pak v jedné scéně potká právě Hardy s Malíčkem a polovinu času na sebe jen sprostě pokřikují, má snad každý divák úsměv od ucha k uchu. Brody si pak svého Channgrettu vychutnává plnými doušky a bez menších problémů si střihnul zatím nejlepšího záporáka seriálu. Podobnou roli navíc potřeboval jako sůl.

I přes všechnu chválu ovšem pro mě nebyli čtvrtí Peaky Blinders dokonalým zážitkem. Ona jednoduchost je sice fajn a scénář díky tomu šlape, i přesto mi zde maličko vadila jedna věc. A to, že v jistých osobních linkách či detailech mohli jít scenáristé ještě více do hloubky. Přišlo mi, že u některých charakterů se tvůrci jen plácali na povrchu a chtěl jsem o nich zjistit daleko více. To se týká zejména právě Luca Changretty. U něho si sice divák díky Brodymu užívá každou vteřinu. Když se však divák zamyslí, tak tu vlastně italský mafián příliš času nestrávil a většinou se objevil pouze, aby šel někomu z rodinky po krku. Ve výsledku je tak jeho záporák možná až příliš přímočarý a já celou dobu doufal, že se o něm dozvíme i něco víc. Jenže jsem nakonec nebyl příliš uspokojen. A to samé by se dalo říci o jistých vztazích mezi postavami. Ale kdo ví, třeba jsem jen po předchozích sériích až příliš namlsaný. 

Právě kvůli těmto menším scenáristickým neduhům je tak pro mě nejnovější návrat do Birminghamu o trošku slabší než ty předchozí. Ale opravdu jen o ten pomyslný chlup. Peaky Blinders totiž i nadále platí za ten nejlepší britský seriálový vývoz současnosti, jenž se může navíc pochlubit tak skvělým vizuálem, že bych si ho dal klidně hned i v kině. Ano, pár mušek se tu najde a příliš se mi nelíbí nastíněné směřování do další sezóny. I přesto jsou ovšem tito gangsteři z Birminghamu i nadále tou nejlepší žánrovkou široko daleko. A díky parádnímu dozoru Stevena Knighta asi ještě dlouho budou.