Seriál Penny Dreadful měl potenciál stát se velkou seriálovou událostí. Pracuje s legendárními charaktery hororového žánru, nabízí výtečnou atmosféru viktoriánského Londýna a chlubí se i prvotřídním obsazením. Ani po druhé sezóně však nemůžeme říct, že by se z napínavé brakové story stal velehit srovnatelný s těmi největšími seriálovými hráči. A vlastně se ani není co divit. Tvůrci se totiž, stejně jako v malinko rozpačitě přijaté první sérii, dopouštějí mnoha chyb, které z potenciální pecky dělají “jen“ velmi nadprůměrný kousek.

I přes jisté výhrady má ale příběh tajemné Vanessy a jejích nejbližších rozhodně co nabídnout. A zejména z příběhového hlediska nám nabízí o mnoho zajímavější podívanou, než posledně. Místo malinko nudného a roztříštěného hledání Malcomovy dcery nás totiž čeká zejména řádění nebezpečných čarodějnic v čele s madam Kali, jež by do Satanovy náruče konečně ráyi přivábily pohlednou hlavní hrdinku. A nebojí se k tomu použít také dost krvavé čáry a menší oblbnutí sira Malcoma. K tomu si připočtěte ještě Ethanovo zkoumání jeho chlupatějšího já či Frankensteinovo koketování s jeho novým výtvorem a je jasné, že tu máme zaděláno na hutnou atmosférickou jízdu.

A v první polovině k ní měla druhá řada opravdu nakročeno. Jednotlivé linky se vyvíjely více než slibně, tempo nabralo oproti předchozí sérii na obrátkách, režie umí stále vykouzlit několik správně mrazivých či emotivních momentů a bezchybná atmosféra je stále správně braková a zůstává jedním z největších kladů celého seriálu. Třetí epizodu s dalším Vanessiným flashbackem pak považuji za jednu z nejlépe natočených seriálových epizod letošního roku. Kéž by přesně takhle vypadal každý díl. Jenže někde kolem poloviny řady se začíná projevovat největší slabina a tou je samotný scénář. 

Tvůrci najednou začínají zajímavé dění spíše natahovat a přicházejí s řadou zbytečných scén a odboček, které zajímavé linky spíše zdržují. O slovo se tak zase hlásí malinko utahané tempo a zajímavým postavám, jimž bychom se měli díky těmto scénám dostat ještě více pod kůži, a soustředí se především na jejich vztahy, to paradoxně místy spíše ubližuje. Ukazuje se totiž, že sebevědomě napsané dialogy nepatří zrovna k silným stránkám scenáristů a rozhodně by se daly ještě pěkně dlouho pilovat. Na některé zápletky se zde pak na několik epizod téměř zapomene a mnoho charakterů zůstane po hříchu nevyužito.

Černého Petra si tak tentokrát vybralo především Frankensteinovo monstrum, které v některých epizodách promluví sotva pár vět a jeho linie s obludáriem je tu vlastně jen tak nějak z povinnosti. Také tvůrci neprávem přehlížený Dorian Gray tu vlastně celou první polovinu prosedí po hříchu na střídačce a výrazněji se dostane ke slovu až v samotném závěru. Zároveň ale láká na to, že ve třetí sérii bychom si ho konečně mohli užít ve velkém stylu. Závěrečné epizody potom dokážou rozpačité dojmy ze scenáristického přešlapování na místě přeci jenom vylepšit. I přesto se však nemůžu zbavit dojmu, že z finální konfrontace s démonickou Helen McCrory se dala vytřískat ještě daleko více strhující a osudovější podívaná.

I přes řadu výhrad ovšem Penny Dreadful zůstává velmi nadprůměrnou podívanou, jež by měl každý fanda děsivých hororových příběhů vyzkoušet. Atmosféra je lahůdková, příběh je i přes řadu much stále o řád ucelenější, než loni, a herecká sestava zůstává i nadále bezchybná.  Famózní Eva Green již druhý rok dokazuje, že umí hrát i bez odhalených prsou a sympaťák Josh Hartnett si hlasitě říká o další velkou filmovou šanci. Jenže se nemůžu zbavit dojmu, že druhá série měla ještě daleko větší potenciál a při té správné péči se mohla stát opravdovou hororovou lahůdkou. Tvůrci se ovšem ani napodruhé nevyvarovali mnoha chyb, a tak si divák i přes spokojený dojem říká, že to mohlo být celé přeci jen ještě o něco lepší. Tak snad to vyjde do třetice.