Penny Dreadful

Hororové Penny Dreadful to nikdy nemělo u diváků zrovna jednoduché. Náhled do Londýna devatenáctého století plného legendárních hororových monster sice vždy disponoval lahůdkovou atmosférou a parádním obsazením, zvolený tvůrčí styl a pomalé tempo nesedlo každému. I já jsem pak měl s druhou sezónou, která doplácela na několik slabších linek, malinko problémy. Zdálo se mi zkrátka, že scenáristé prostě pořád nedokázali vytěžit potenciál jejich slibného materiálu na maximum. Závěrečné minuty ovšem dávaly tušit, že třetí řada by se mohla vydat malinko jiným směrem a mohly by se v ní dít hodně zajímavé věci. A tvůrci naštěstí tyto sliby zatím docela plní.

Oblíbené postavy se nám totiž na konci minulé řady rozutekly doslova po všech čertech. Ethan je tak v poutech dopravován na území Nového Mexika, kde na něj čeká nejen spravedlnost, ale také jeho nezbedný fotřík. Sir Malcom pro změnu odplul do Afriky pohřbít svého sluhu a vzpamatovat se z předchozích událostí, a Frankensteinovo monstrum zase pro uvíznul s lodí snad až někde na Antarktidě. Jeden z mála, kdo si tak pořád užívá špínu Londýna, je tak doktor Frankenstein, jenž je odhodlán sprovodit ze světa své dříve milované monstrum Lily a hodlá k tomu využít pomoci svého starého přítele, doktora Jekyla. No, a pak je tu samozřejmě nebohá Vanessa, která se stále nemůže vzpamatovat z děsivých událostí z minulého roku a díky psychiatrické pomoci chce najít nový elán do života. Temné síly ovšem stále neřekly své poslední slovo.

Jedná se zkrátka o klasický úvod se vším všudy, v němž se dozvíme, kde a v jakém průseru se naši staří známí po roce nacházejí. Z příběhového hlediska se tu nic extra nestane, celé to tak klasicky pomalu plyne a jen se tu začínají pozvolna rozvrhovat hlavní dějové linky. A ty prozatím vypadají velice slibně. Scénáři v tomto hodně pomáhá také ono cestování skoro po všech kontinentech. Co si budeme povídat, po těch dvou sezónách je zkrátka příjemné vytáhnout z toho temného Londýna paty a podívat se na pustý Divoký západ či na skok nahlédnout do drsné Afriky. Právě Ethanova americké patálie navíc zatím lákají nejvíce. Obzvláště, když si jeho nelítostného otce v následujících dílech zahraje samotný Brian Cox.

I když nás tak nejvíce zaujala zejména dobrodružství mimo Anglii, ani u Vanessy nuda zřejmě nehrozí i přesto, že se tady zase pojede přes démonickou a upíří klasiku. A i s Frankensteinem by mohla být letos docela sranda, i když jeho nový společník Jekyl zatím příliš charismatu a sympatií nepobral. Zajímavé načrtnuté zápletky pak samozřejmě doplňuje i stále výtečná atmosféra, bezchybná herecká sestava i povedený vizuál, jemuž prospělo i zmiňované částečné přesunutí na Divoký západ.

Penny Dreadful svou třetí sérii zkrátka rozjelo podle předpokladů. Ano, moc se tu toho nestane a tempo může být pro někoho možná až příliš rozvláčné. A co si budeme nalhávat, místy tvůrci šlapou na tu brzdu až příliš a malinko svižnější tempo by neuškodilo. Jako nastavování linií pro nadcházející týdny i opětovné shledání s oblíbenými charaktery však funguje úvod na jedničku. Díky zručné režii navíc ani to neustálé kmitání mezi několika zeměmi nepůsobí vůbec roztříštěně a důvodů ke sledování nové sezóny je zkrátka víc, než dost. Snad z toho tentokrát dokáže scénář vytěžit více, než loni, a my si ten skok na Divoký západ během následujících pár epizod (než se nám zase všichni sejdou v Londýně), užijeme co nejvíce.

Seriál Penny Dreadful měl potenciál stát se velkou seriálovou událostí. Pracuje s legendárními charaktery hororového žánru, nabízí výtečnou atmosféru viktoriánského Londýna a chlubí se i prvotřídním obsazením. Ani po druhé sezóně však nemůžeme říct, že by se z napínavé brakové story stal velehit srovnatelný s těmi největšími seriálovými hráči. A vlastně se ani není co divit. Tvůrci se totiž, stejně jako v malinko rozpačitě přijaté první sérii, dopouštějí mnoha chyb, které z potenciální pecky dělají “jen“ velmi nadprůměrný kousek.

I přes jisté výhrady má ale příběh tajemné Vanessy a jejích nejbližších rozhodně co nabídnout. A zejména z příběhového hlediska nám nabízí o mnoho zajímavější podívanou, než posledně. Místo malinko nudného a roztříštěného hledání Malcomovy dcery nás totiž čeká zejména řádění nebezpečných čarodějnic v čele s madam Kali, jež by do Satanovy náruče konečně ráyi přivábily pohlednou hlavní hrdinku. A nebojí se k tomu použít také dost krvavé čáry a menší oblbnutí sira Malcoma. K tomu si připočtěte ještě Ethanovo zkoumání jeho chlupatějšího já či Frankensteinovo koketování s jeho novým výtvorem a je jasné, že tu máme zaděláno na hutnou atmosférickou jízdu.

A v první polovině k ní měla druhá řada opravdu nakročeno. Jednotlivé linky se vyvíjely více než slibně, tempo nabralo oproti předchozí sérii na obrátkách, režie umí stále vykouzlit několik správně mrazivých či emotivních momentů a bezchybná atmosféra je stále správně braková a zůstává jedním z největších kladů celého seriálu. Třetí epizodu s dalším Vanessiným flashbackem pak považuji za jednu z nejlépe natočených seriálových epizod letošního roku. Kéž by přesně takhle vypadal každý díl. Jenže někde kolem poloviny řady se začíná projevovat největší slabina a tou je samotný scénář. 

Tvůrci najednou začínají zajímavé dění spíše natahovat a přicházejí s řadou zbytečných scén a odboček, které zajímavé linky spíše zdržují. O slovo se tak zase hlásí malinko utahané tempo a zajímavým postavám, jimž bychom se měli díky těmto scénám dostat ještě více pod kůži, a soustředí se především na jejich vztahy, to paradoxně místy spíše ubližuje. Ukazuje se totiž, že sebevědomě napsané dialogy nepatří zrovna k silným stránkám scenáristů a rozhodně by se daly ještě pěkně dlouho pilovat. Na některé zápletky se zde pak na několik epizod téměř zapomene a mnoho charakterů zůstane po hříchu nevyužito.

Černého Petra si tak tentokrát vybralo především Frankensteinovo monstrum, které v některých epizodách promluví sotva pár vět a jeho linie s obludáriem je tu vlastně jen tak nějak z povinnosti. Také tvůrci neprávem přehlížený Dorian Gray tu vlastně celou první polovinu prosedí po hříchu na střídačce a výrazněji se dostane ke slovu až v samotném závěru. Zároveň ale láká na to, že ve třetí sérii bychom si ho konečně mohli užít ve velkém stylu. Závěrečné epizody potom dokážou rozpačité dojmy ze scenáristického přešlapování na místě přeci jenom vylepšit. I přesto se však nemůžu zbavit dojmu, že z finální konfrontace s démonickou Helen McCrory se dala vytřískat ještě daleko více strhující a osudovější podívaná.

I přes řadu výhrad ovšem Penny Dreadful zůstává velmi nadprůměrnou podívanou, jež by měl každý fanda děsivých hororových příběhů vyzkoušet. Atmosféra je lahůdková, příběh je i přes řadu much stále o řád ucelenější, než loni, a herecká sestava zůstává i nadále bezchybná.  Famózní Eva Green již druhý rok dokazuje, že umí hrát i bez odhalených prsou a sympaťák Josh Hartnett si hlasitě říká o další velkou filmovou šanci. Jenže se nemůžu zbavit dojmu, že druhá série měla ještě daleko větší potenciál a při té správné péči se mohla stát opravdovou hororovou lahůdkou. Tvůrci se ovšem ani napodruhé nevyvarovali mnoha chyb, a tak si divák i přes spokojený dojem říká, že to mohlo být celé přeci jen ještě o něco lepší. Tak snad to vyjde do třetice. 

První sezóna Penny Dreadful vzbudila u diváků trošku rozporuplné ohlasy. Hvězdně obsazená výprava do viktoriánského Londýna za doprovodu hororových legend v čele s Frankensteinovým monstrem, upíry a Dorianem Greyem slibovala možná malinko děsivější a hovorovější podívanou, než nakonec nabídla, a mnoho lidí odradila také svým poněkud pomalejším tempem. I přesto si však díky své výtečné atmosféře a nadějnému světu plného povědomých kreatur dokázala najít slušnou řádku fandů. Druhá řada proto i přes menší rozčarování budila velká očekávání a diváci doufali, že tvůrcům se z výtečné nastíněné látky podaří podruhé vytěžit ještě o něco více. Zatím to ale vypadá, že i tentokrát dostaneme přesně to, na co jsme zvyklí.

Další výlet do Londýna začíná v podstatě ihned tam, kde nás zanechala první série a hlavní postavy na tom nejsou zrovna dobře. Sir Malcolm odjíždí pohřbít svou milovanou dceru Minu, doktor Frankenstein musí svému monstru obstarat nemrtvou nevěstu a Ethan si začíná uvědomovat svoje chlupaté a malinko krvavější já. Nejhůře je na tom ovšem samotná Vanessa. Ta nejenom, že nemá stále pokoj od duchovních sil a vábení samotného Satana, ale navíc po ní začínají jít místní čarodějky v čele s ne zrovna kamarádskou madam Kali, jež by Vanessu pánu pekel konečně ráda předala. A Ethan s Malcomem jsou asi jediní, kdo jí v tom mohou zabránit.

V hitovce kabelovky Showtime je zkrátka na první pohled vše při starém a minimální po režijní stránce zase všechno klape na jedničku. Tvůrci od začátku nečekaně šlapou na plyn, atmosféra je pořád správně lahůdková a připomíná přesně ony brakové příběhy z devatenáctého století, což ještě podtrhuje opět vynikající soundtrack (ano, úvodní znělka už mi vážně chyběla). K tomu si přidejte přesnou dobovou výpravu a hlavně neselhávající herce. Eva Green nás zase bude naplno přesvědčovat, že rozhodně dokáže hrát i bez odhaleného poprsí, Rory Kinnear bude zřejmě všechny opět o třídu přehrávat, Josh Hartnett dostane konečně více prostoru a ze zálohy je bude svým nekonečným charismatem jistit Timothy Dalton. Už jenom díky tomuto ansámblu se zkrátka vyplatí na Penny Dreadful i nadále dívat a žrali bychom je, i kdyby z úst vypouštěli naprosté kraviny.

To se naštěstí neděje, i přesto ovšem úvod druhé řady scenáristicky zase malinko pokulhává. Co si budeme nalhávat, pokud první řada v něčem zklamala, tak to byl samotný příběh. Hlavní zápletka okolo hledání ztracené Miny prostě nebylo tak poutavá, jak si asi tvůrci představovali, a sezóna tak vyznívala spíše jako výtečný úvod do světa, jež by nám toho v dalších štacích mohl nabídnout daleko více. Jenže to se prozatím neděje a my dostáváme další béčkovější příběh, jenž se od upírů tentokrát přesouvá k čarodějnicím. Scenáristé tím možná odkazují na čerpání z brakové literatury, i tak si ale myslím, že tato látka by mohla nabídnout mnohem zajímavější linky. Hlavní záporačka v podání Helen McCrory navíc dosud příliš nepřesvědčila a její čarodějnické představeníčko mělo do nahnání hrůzy sakra daleko. Možná mě však tvůrci mile překvapí a ústřední linie a pletichy madam Kali nám nabídnou mnohem zajímavější a napínavější podívanou, než se na první pohled zdá. Pevně v to alespoň doufám.

I přes příběhové tápání se ovšem Penny Dreadful vrátilo vlastně ve staré dobré formě. Režijně se zase jedná o prvotřídní prácičku korunovanou několika atmosférickými scénami. Neskutečné zajímavé a výtečně prokreslené charaktery nás pak budou bavit nejspíš ještě mnoho sezón a fanoušci si zase budou vrnět blahem. Jen se zkrátka nemohu zbavit dojmu, že oceňovaný scenárista John Logan může z tohoto světa vytěžit ještě daleko více a nyní je už ten správný čas na to se pořádně utrhnout ze řetězu. Snad tedy tvůrci konečně pořádně sešlápnou hororový pedál a místo toho spíše neusnou na vavřínech.

Jak všichni víme, mít od filmu či seriálu vysoká očekávání se nemusí vždycky vyplatit. Můžeme pak být většinou zklamáni z toho, že projekt nedopadl tak, jak jsme si ve svých hlavách vysnili a nabídl nám něco malinko jiného. To může být pro některé i případ jedné z nejočekávanějších novinek roku, Penny Dreadful. Atmosférický kousek se zvučnými jmény před i za kamerou a řadou legendárních hororových ikon má totiž s hororovou atmosférou nakonec společného jen velice málo. Kvalitám samotného seriálu to ale nic neubírá.

Nejvíce rozladění bude řada diváků nejspíše ze samotného příběhu, jenž se vyvíjí pomaleji, než by se na novinku plnou známých charakterů slušelo. Příběhových linek je tu sice na jednu stranu docela dost. Máme tu Sira Malcoma, který se za pomoci tajemné Vanessy a ostatních postav snaží nalézt svoji dcerku Minu Harkerovou. Dále tu máme doktora Frankensteina, jemuž znepříjemňuje život jím oživlé monstrum, či pistolníka Ethana s tajemnou minulostí, jež se snaží kromě zmiňovaného pátrání postarat také o umírající přítelkyni. No a pak je tu také Dorian Gray, jenž by kromě neustálého civění do zrcadla udělal rád dojem na svůdnou Vanessu.

Tempo zkrátka není dvakrát strhující a také samotné příběhové linie se odvíjí kupředu celkem pomalu. Tvůrci se prostě více než samotnému ději věnovali proklatě zajímavým postavám a tajemnému světu Viktoriánského Londýna. Čím dřív pak přistoupíte na tvůrci zvolený styl, tím více si pak budete následující epizody vychutnávat. Scénář navíc umí skvěle pracovat s ikonami žánru a zajímavým způsobem využívá jejich známé postavy či archetypy. I přesto je ovšem malinko škoda, že tvůrci si s příběhovými linkami i pár charaktery nepohráli trochu více, jelikož tento skvěle načrtnutý svět má potenciál ještě na mnohem hutnější podívanou.

Jenže na většinu scenáristických neduhů se dá díky výtečné režii a skvělému zpracování snadno zapomenout. Stanice Showtime totiž věnovala svému novému dítku tu nejlepší možnou péči. Výprava dobového Londýna snad ani nemohla být lepší, skvělý soundtrack má v seriálu také své místo a kamera v jistých momentech vydatně přidává na atmosféře. Ani po režijní stránce si není moc nač stěžovat. Výtečná a hutná atmosféra jde tvůrcům od ruky i po odchodu J. A. Bayony, dialogy odsýpají a i když má novinka do hororu daleko, u některých scén vám nebude dvakrát příjemně.

Kapitolou samou o sobě je pak zvučné obsazení, v němž byste těžko nalezli slabý článek. Timothy Dalton už léta neměl charismatičtější roli a sympaťák Josh Hartnett potvrzuje, že by si další celovečerní šanci rozhodně zasloužil. Eva Green pak pokračuje ve své aktuální výborné formě a provokování mužské části publika. Potenciálu tajemné Vanessy Ives pak využívá na maximum a skvěle zvládá všechny herecké polohy. A zapomenout bychom neměli také například na Rory Kinneara v kůži Frankensteinova monstra, jenž si hlavně za závěrečné epizody zasluhuje větší diváckou pozornost.

Penny Dreadful je zvláštní seriál. Člověk zde vidí jisté scenáristické neduhy a fakt, že potenciál tohoto úspěšného kousku je ještě daleko větší. První sezóna pak působí dojmem efektního seznamování s charaktery a působivým světem, jenž nám toho v budoucnu může nabídnout ještě mnohem více. I přesto si vás seriál díky své režii, atmosféře a prvotřídní péči získá již po pár dílech a vám tak vůbec nebude vadit, že tato řada byla vlastně jen jakýmsi prologem. Uvidíme, jak velké věci nás čekají, až se John Logan se Samem Mendesem rozjedou na plno.

Asi málokterá televizní novinka tohoto roku vzbuzuje u diváků tak velkou zvědavost jako hororové Penny Dreadful od stanice Showtime. V tomto případě se ale rozhodně není čemu divit. Celý projekt má totiž na starosti tvůrčí duo stojící za megaúspěšnou bondovkou Skyfall, režisér Sam Mendes a scenárista John Logan. Ti tak tentokrát přišli s tajemným příběhem odehrávající se ve Viktoriánské Anglii, jež nám představí v absolutně novém pojetí řadu hororových legend v čele s hrabětem Drákulou, Dr. Frankensteinem a jeho monstrem či Dorianem Grayem. Jejich jména navíc k novince přilákala spoustu známých tváří, půvabnou Evou Green počínaje a režijním šikulou Juanem Antoniem Bayonou (Sirotčinec, Nic nás nerozdělí) konče. Dokázal ovšem tento ambiciózní kousek hned v počátku naplnit vysoká očekávání?

Pro některé diváky možná ne zcela. V Londýně z konce devatenáctého století však je i přesto hned v úvodu pořádné horko. To okusí na vlastní kůži drsný Amík Ethan Chandler, jenž se živí jako neomylný pistolník na místní show. Jednoho dne však dostane nabídku od půvabné Vanessy Ives na jednu noční prácičku. Jenže to netuší, že oním džobem bude střílení krvelačných upírů a ochrana Vanessy a tajemného Sira Malcolma, jenž se vydal hledat svojí ztracenou dceru. Ethan tak poznává tu nejtemnější stránku londýnského podsvětí a Malcolm hodlá pro své budoucí brutální pátrání naverbovat nejen jeho, ale také mladého talentovaného doktora Victora Frankeinsteina.

Už od první minuty je přitom jasné, že angažování nadějného Bayony bylo pro seriál tím nejvíce logickým řešením. Atmosféra je totiž pořádně hutná a brutální a asi málokdo má v současnosti hororové řemeslo tak skvěle zvládnuté jako on. Umí šikovně pracovat s hudbou i zvukovými efekty a z některých scén či výjevů vám asi nebude dvakrát dobře. Také atmosféra Viktoriánského Londýna, jak ho neznáme, se zatím daří tvůrcům na výbornou. Za to může do jisté míry hlavně výprava seriálu, na níž se evidentně nešetřilo, a která již teď v tomto směru hravě překonává většinu seriálů, jež na stanici Showtime vznikly.

Když však odhlédneme od šikovné ručičky španělského mistra a výtečného vizuálu, tak si musíme přiznat, že jsme se toho vlastně zatím tolik nedozvěděli. Scénář totiž buduje hlavní příběhově linky jen velmi pozvolna a celý pilot tak vlastně funguje hlavně jako seznámení s místním světem a zajímavými charaktery. To v tomto případě rozhodně není na škodu, o trošku větší budování příběhu by ale pilotu přeci jen neuškodilo. Navíc pevně doufám, že hlavní dějová linka nabídne divákům mnohem více než jen naznačovaný hon Malcomova týmu proti hraběti Drákulovi.

Jestli ovšem tvůrcům něco nedělá problém, tak je to představování hlavních postav. Ty se totiž již od úvodu profilují velmi zajímavým a nadějným směrem. Každý tu má nějaké to tajemství, všichni zde mají divákům co nabídnout a člověk se už nemůže dočkat, až tyto charaktery prozkoumá o něco blíže. Hodně tomu samozřejmě pomáhá také nadějné obsazení, které si do svých rolí sedlo až neuvěřitelně rychle. Neodolatelná Eva Green má po druhé Třístovce našlápnuto k další letošní památné roli, Timothy Dalton už dlouhá léta nebyl takhle drsný a Josh Hartnett svůj menší herecký comeback také dokáže do puntíku využít. Navíc hraje pistolníka a to je vždycky cool.

Úvodní díl Penny Dreadful je tedy spíše tou pozvánkou, o které mluví v seriálu samotná Vanessa Ives. Pozvánkou do neskutečně zajímavého a tajuplného světa plného známých monster a krve, z něhož jsme zatím viděli jen velmi málo. Už teď z něj ovšem chceme vidět mnohem více. Pokud u toho stále nechybět hutná hororová atmosféra a porce šťavnatých charakterů, tak zde máme opravdu zaděláno na jednu ze seriálových lahůdek roku. Snad se tedy bude seriálu dařit i bez jisté ruky J. A. Bayony.