Lovci zločinců

Na televizních obrazovkách jsou seriály, které moc nemusíme a jejich případné zrušení by nám vůbec nedělalo problém (zdravím The Following). Pak tu jsou naštěstí takové, které nám dělají jen radost a na každý další díl se těšíme jako na nové číslo Kačera Donalda, když jsme byli malí. Přesně sem patří i Person of Interest. Je to možná už ohraná písnička, ale tenhle seriál Jonathana Nolana a J. J. Abramse jde neustále nahoru. S každou další epizodou a sezónou ukazuje svůj potenciál, který se, alespoň zatím, zdá být ještě obrovský, takže v nejbližší době se rozhodně nemusíme bát, že by se vytratily zajímavé zápletky.

Zatímco v první sérii jsme se podívali hlavně na pokračování příběhu Johna Reese, jeho minulost, jeho působení v CIA a nějaké ty konspirace. Série druhá je hlavně o samotném přístroji, o umělé inteligenci, ze které se v podstatě stala regulérní postava Person of Interest. Do teď jsme se mohli leda tak domnívat, že se jedná o nějaké skříně plné počítačů v rozsáhlém skladišti nebo jakémsi bunkru, dlouho dobu to tak dokonce i bylo, jenže v posledních dílech jsme nám bylo odhaleno, čeho všeho je počítač schopen. Konkrétně si třeba vytvořit fingovanou společnost, zálohovat svoji vlastní paměť nebo se třeba kousek po kousku přestěhovat a ubránit se tak snahám o své ovládnutí.

Tvůrci Person of Interest po celou sezónu šikovně dávkovali díly s hlavní dějovou linkou a s mírou ji ředili epizodními příběhy. Ty se stále drží zavedené šablony, kdy Reese s Finchem obdrží číslo a vydají se dotyčného zachránit, případně se mu rozhodnou zpřelámat pár kostí, jestliže se ukáže, že se nejedná o oběť, ale o pachatele. Právě tahle proměnná, kdy častokrát nevíme, zdali počítač vyplivne nevinného či nějakého grázla, se ukázala být jakousi náhradou za mnohdy krkolomné a nadbytečné zvraty v současných seriálových detektivkách. Opět se sice čas od času ukáže, že samostatné díly mohou být i kamenem úrazu, ale naštěstí jsme jich nemuseli přetrpět tolik jako v první řadě. Navíc to v takových případech zachraňovaly vedlejší dějové linky, ve kterých se stále vyskytuje HR a jeho úplatní fízlové, CIA nebo vládní skupina snažící se získat nad počítačem úplnou kontrolu.

Druhá sezóna byla hodně výživná. Johna Reese dohnala jeho temná minulost v podobě bývalé parťačky Kary Stanton, která se s tím nehodlala párat a své kolegy nevlékla do slušivých vest značky C4. Nakonec však na vlastní kůži poznala staré přísloví „s čím kdo zachází, tím také schází“. Stejnou zkušenost zažil i na poslední chvíli napravený detektiv Cal Breecher, po jehož boku už se viděla Jocelyn Carter. Pořád to však nebylo nic oproti flashbackům Harolda Finche, díky kterým jsme se konečně dozvěděli, jak se to mělo s vývojem počítače a co se vlastně stalo, že se Finch rozhodl svůj největší vynález skrýt. Druhá sezóna toho nabídla opravdu hodně a i když můžou někteří namítat, že se často jedná o rutinní záležitost, budu oponovat cool scénami, kterými Reese často dokazuje, proč je Person of Interest i nadále zatraceně zábavná podívaná.

Zvláště když náš hrdina dostal nového „parťáka“. Person of Interest má na seznamu několik hodně fajn epizod, ve kterých Reese rozšířil okruh svých známých, přátel, kologů... je jedno, jak jim chcete říkat. Nejprve bych sem zařadil i díl z první série, kde se nám představil Elias, to byla opravdu jedna z těch lepších a zábavnějších epizod. Patří sem i takové seznámení s neposedným účetním Leonem Taem nebo s věrným ovčákem. Jednou z takových epizod je uvedení agentky Shaw na scénu. Ukázalo se, že nejen Finch s Reesem mají předplatné na počítačem generovaná čísla. Může jich být i víc?

Já toho opravdu nemám moc co vytknout. Marně přemýšlím, co bych ještě zkritizoval, za co bych seriálu snížil hodnocení, ale nic zásadního mě už nenapadá. Zápletky se hezky rozjely a do budoucna slibují ještě mnohé viz. Carter a Elias, Root případně HR (přiznávám, že už trochu uměle živený). Slabším článkem by mohlo být oblíbené klišé s odhalením jakési záhadné společnosti, která si na počítač také dělá zálusk. Ovšem i na ty tak zvané vycpávkové díly se skvěle dívá, rozhodně nenudily a neměl jsem nutkání je vypnout, jak se mnohdy stává u jiných seriálů. Vzhledem k tomu, že 8,5 dát nemůžu, Person of Interest ode mě dostává vysoké hodnocení a přidávám učitelské varování, že až se setkáme příště, tak budu přísnější.

(text obsahuje spoilery)

Person of Interest nepatřilo na začátku loňské sezóny k těm nejočekávanějším a nejsledovanějším seriálům. Část diváků nad ním po pár epizodách dokonce zlomila hůl. Patřili jste mezi ne? Chyba. Person of Interest šlo během své první řady hodně nahoru a ti, kteří vydrželi dostali slušnou dávku akce, napětí a samozřejmě to bylo vše okořeněné detektivními zápletkami. Vrchol, jak už to tak bývá, však přišel s koncem série. Harolda Finche (Michael Emerson) unesla hackerka Root (Amy Acker) a John Reese (Jim Caviezel) se tak musí pokusit navázat kontakt s počítačem, který předpovídá zločiny, aby mohl svého jediného přítele zachránit.

To, že komunikovat se záhadným počítačem prostřednictvím bezpečnostních kamer a veřejných telefonů na rohu ulice nebude snadné, bylo celkem jasné už od Reesova prvního pokusu. Nejen, že počítač komunikuje v kódech, ale jak se brzy ukáže, nemá nejmenší zájem Finche najít nebo zachránit a dál chrlí čísla potenciálních obětí. Johnovi se to nelíbí, rozhodne se stávkovat a počítači dá ultimátum. Jestliže mu nepomůže najít Finche, přestane zachraňovat lidi. Harold se mezitím snaží zjistit, co má jeho únoskyně za lubem a pro koho vlastně pracuje.

Úvod druhé série Person of Interest se opravdu povedl. Konečně se v příběhu alespoň trochu posouváme dopředu, i když záhad a nezodpovězených otázek zůstává stále víc než dost. Zjistíme však, jak Harold získává čísla a jak probíhal beta test počítače v době, kdy byl poprvé spuštěn. Finchovy procházky po městě a komunikace s počítačem přes mobil jsou taky hodně fajn, až z toho chvílemi mrazí. Stejně zábavný byl i výlet do kasina na blackjack – že by takhle přišel k penězům? Tahle malá nahlédnutí za oponu, která tajemný počítač stejně jako Finche stále obestírá, jsou více než vítaná a nezbývá než doufat, že budou přibývat.

John Reese je v tomhle díle přesně takový drsňák, jako ho známe a máme rádi. V úvodním díle se bude muset vypořádat s jakýmsi árijským gangem a zvládne to opět na jedničku. Zvláště scény v bistru a později ve skladišti, kde se mu osvědčí znalost holandských (nebyla to spíš němčina?) povelů pro psy, jsou hodně cool. Detektiv Fusco a Carter můžou konečně spojit síly a Johnovi pomáhat společně. To trapné přešlapování na místě, kdy nevěděli, že ten druhý Reesovi pomáhá je naštěstí pryč.

Letošní seriálová sezóna stojí zatím za prd. Většina novinek příliš nepřesvědčila a i pár návratů si vybralo slabší chvilku. Person of Interest je však pravý opak a kvalitou jde nahoru. Pokud jste tedy loni nezačali sledovat nebo jste po pár dílech přestali, doporučuji přehodnotit vaše rozhodnutí a dát seriálu od dvojice J.J. Abrams a Jonathan Nolan ještě jednu šanci. Začátek druhé série totiž vypadá hodně nadějně.