Na televizních obrazovkách jsou seriály, které moc nemusíme a jejich případné zrušení by nám vůbec nedělalo problém (zdravím The Following). Pak tu jsou naštěstí takové, které nám dělají jen radost a na každý další díl se těšíme jako na nové číslo Kačera Donalda, když jsme byli malí. Přesně sem patří i Person of Interest. Je to možná už ohraná písnička, ale tenhle seriál Jonathana Nolana a J. J. Abramse jde neustále nahoru. S každou další epizodou a sezónou ukazuje svůj potenciál, který se, alespoň zatím, zdá být ještě obrovský, takže v nejbližší době se rozhodně nemusíme bát, že by se vytratily zajímavé zápletky.

Zatímco v první sérii jsme se podívali hlavně na pokračování příběhu Johna Reese, jeho minulost, jeho působení v CIA a nějaké ty konspirace. Série druhá je hlavně o samotném přístroji, o umělé inteligenci, ze které se v podstatě stala regulérní postava Person of Interest. Do teď jsme se mohli leda tak domnívat, že se jedná o nějaké skříně plné počítačů v rozsáhlém skladišti nebo jakémsi bunkru, dlouho dobu to tak dokonce i bylo, jenže v posledních dílech jsme nám bylo odhaleno, čeho všeho je počítač schopen. Konkrétně si třeba vytvořit fingovanou společnost, zálohovat svoji vlastní paměť nebo se třeba kousek po kousku přestěhovat a ubránit se tak snahám o své ovládnutí.

Tvůrci Person of Interest po celou sezónu šikovně dávkovali díly s hlavní dějovou linkou a s mírou ji ředili epizodními příběhy. Ty se stále drží zavedené šablony, kdy Reese s Finchem obdrží číslo a vydají se dotyčného zachránit, případně se mu rozhodnou zpřelámat pár kostí, jestliže se ukáže, že se nejedná o oběť, ale o pachatele. Právě tahle proměnná, kdy častokrát nevíme, zdali počítač vyplivne nevinného či nějakého grázla, se ukázala být jakousi náhradou za mnohdy krkolomné a nadbytečné zvraty v současných seriálových detektivkách. Opět se sice čas od času ukáže, že samostatné díly mohou být i kamenem úrazu, ale naštěstí jsme jich nemuseli přetrpět tolik jako v první řadě. Navíc to v takových případech zachraňovaly vedlejší dějové linky, ve kterých se stále vyskytuje HR a jeho úplatní fízlové, CIA nebo vládní skupina snažící se získat nad počítačem úplnou kontrolu.

Druhá sezóna byla hodně výživná. Johna Reese dohnala jeho temná minulost v podobě bývalé parťačky Kary Stanton, která se s tím nehodlala párat a své kolegy nevlékla do slušivých vest značky C4. Nakonec však na vlastní kůži poznala staré přísloví „s čím kdo zachází, tím také schází“. Stejnou zkušenost zažil i na poslední chvíli napravený detektiv Cal Breecher, po jehož boku už se viděla Jocelyn Carter. Pořád to však nebylo nic oproti flashbackům Harolda Finche, díky kterým jsme se konečně dozvěděli, jak se to mělo s vývojem počítače a co se vlastně stalo, že se Finch rozhodl svůj největší vynález skrýt. Druhá sezóna toho nabídla opravdu hodně a i když můžou někteří namítat, že se často jedná o rutinní záležitost, budu oponovat cool scénami, kterými Reese často dokazuje, proč je Person of Interest i nadále zatraceně zábavná podívaná.

Zvláště když náš hrdina dostal nového „parťáka“. Person of Interest má na seznamu několik hodně fajn epizod, ve kterých Reese rozšířil okruh svých známých, přátel, kologů... je jedno, jak jim chcete říkat. Nejprve bych sem zařadil i díl z první série, kde se nám představil Elias, to byla opravdu jedna z těch lepších a zábavnějších epizod. Patří sem i takové seznámení s neposedným účetním Leonem Taem nebo s věrným ovčákem. Jednou z takových epizod je uvedení agentky Shaw na scénu. Ukázalo se, že nejen Finch s Reesem mají předplatné na počítačem generovaná čísla. Může jich být i víc?

Já toho opravdu nemám moc co vytknout. Marně přemýšlím, co bych ještě zkritizoval, za co bych seriálu snížil hodnocení, ale nic zásadního mě už nenapadá. Zápletky se hezky rozjely a do budoucna slibují ještě mnohé viz. Carter a Elias, Root případně HR (přiznávám, že už trochu uměle živený). Slabším článkem by mohlo být oblíbené klišé s odhalením jakési záhadné společnosti, která si na počítač také dělá zálusk. Ovšem i na ty tak zvané vycpávkové díly se skvěle dívá, rozhodně nenudily a neměl jsem nutkání je vypnout, jak se mnohdy stává u jiných seriálů. Vzhledem k tomu, že 8,5 dát nemůžu, Person of Interest ode mě dostává vysoké hodnocení a přidávám učitelské varování, že až se setkáme příště, tak budu přísnější.