Rick a Morty

Harmon s Roilandem pokračují v krasojízdě. Morty si tentokrát na Rickovi vydupe vlastního draka. A ve vedlejší lince se Jerry potýká s mluvící kočkou s hlasem Matthew Brodericka. Po podfukářských filmech z minulého týdne teď v epizodě Claw and Hoarder: Special Ricktim’s Morty přichází na řadu hrdinská fantasy.

Postavy zaujímají své obvyklé pozice, čili Morty k dračí zápletce přistupuje s naivním nadšením fanouška žánru, zatímco Rick, samotný drak dabovaný Liamem Cunninghamem ze Hry o trůny i celé fungování drakova domovského světa dávají Mortyho ideálům jednu cynickou podpásovku za druhou.

Rick a Morty se do fantasy prvků nepouštějí moc často, což je pravděpodobně dobře, zas tak moc se to k nim nehodí. Jak Rick, tak tvůrci se cítí mnohem víc doma ve vesmíru a alternativních realitách. Jako úkrok stranou jednou za čas je to ale tak akorát. A rozhodně jim to nebrání čarodějům, drakům a všem fanouškům Dračího doupěte pořádně naložit, tohle je totiž „nejhorší“ (není myšleno kvalitou) epizoda od doby, kdy si Morty pořídil dítě se sex robotem.

Jinak stále platí, že je epizoda narvaná nápady i nenápadnými vizuálními gagy, takže během sledování opravdu nekontrolujte messenger na mobilu a naopak si to klidně zastavte (dobře si všimněte třeba scény, kdy čaroděj vychází ze dveří). I na krátkometrážní ploše dokáže epizoda udělat několik ostrých zatáček a sypat z rukávu materiál, z něhož by se klidně daly udělat dva nebo tři průměrné díly. Rick a Morty ale jednoznačně preferují kvalitu nad kvantitou a i proto je máme tak rádi.

Pokud jste tento recap otevřeli zejména proto, abyste se ujistili, že i nová epizoda Ricka a Morty je pecka, tak vám hned zkraje dám odpověď. Ano, je. Dan Harmon ani do třetice tuto sezónu nezaváhal a opět servíruje fandům hodně nabušenou omluvenku za více jak dvouleté čekání. A zároveň jim ovšem přidává i menší mrzení z toho, že už nás letos čekají pouhé dva díly. Na druhou stranu, pokud budou i zbylé dvě části stejně natřískané jako uplynulá trojice, nejspíš si je budeme ještě pár týdnů pouštět pořád dokola.

Ale zpět k nejnovější třetí epizodě. V ní si chce Rick vyřídit účty se svou nemesis, legendárním podfukářem a zlodějem Milesem Knightleyem. Dorazí proto na jeho Heist Con, aby jejich nepřátelství vyřídil jednou provždy. Jenže z jejich sázky o krádež lebky se nakonec vyvrbí (jak jinak) příběh plný twistů a nečekaných podrazů, jenž se nakonec stočí zcela jiným směrem.

Asi už jste pochopili, že aktuální epizoda si dělá legraci z žánru heist filmů a asi nejvíce budete při sledování vzpomínat na Dannyho parťáky. A tvůrci jdou v tomto ohledu zase až na dřeň. Čeká nás proto samozřejmě příběh plný vytváření týmovek, podrazů a absurdních twistů, které scénář do diváka chrlí tak dlouho, dokud se v nich člověk úplně neztratí. Divákům to však bude vlastně jedno, protože to pod tíhou hlášek, skvělých nápadů a geniálního camea Elona Muska nebudou ani moc stačit vnímat.

Pravda, minulé dvě epizody mi sedly přeci jen o něco více. Dokázaly mě ještě více odrovnat svými přepálenými, bizarními fóry a svým způsobem i daleko více překvapit. Nový zářez se možná ke konci na můj vkus až příliš drží žánrového konceptu a vlastně mě ve výsledku žádnou šílenou situací nepřekvapil. To je ovšem způsobené asi také tím, že se nepovažuji za extra milovníka Dannyho parťáků a ostatních žánrovek. Berte to tedy spíš jako opravdu malou výtku, po níž si i tak nového Ricka a Mortyho nejspíš maximálně užijete.

No jo, zase mě Dan Harmon má solidně v hrsti. Vážně jsem chtěl být na něj a jeho tvůrčí tým aspoň trochu nakrknutý za to, že jim tvorba pouhých deseti epizod (a tentokrát ještě v rozpůlené dávce) trvá zase dlouhého dva a půl roku. Jenže mi to opravdu dlouho nevydrželo. Úvod čtvrté řady totiž přivítal Ricka s Mortym zpátky v té nejlepší formě a jasně ukázal, že tahle šílenost plná neskutečných nápadů mi už v bedně prostě chyběla. A druhá epizoda v tomto více než solidním startu bez problémů pokračuje.

Když zde napíšu, že zápletka je tak neuvěřitelně bizarní a pitomá, až je vlastně úplně geniální, bude to zrovna u Ricka a Mortyho znít už trochu ohraně. Jenže na tenhle díl to prostě zase maximálně sedí. Zaprvé tu máme zápletku okolo Mortyho s Jerrym, který neposlechne Rickův zákaz a s jeho novým stážistou, mimozemšťanem Glootiem, vytvoří nebezpečnou aplikaci v podobě seznamky, jež však může zničit celé lidstvo. A právě otec se synem se tomu snaží zabránit. A co, že v tu dobu dělá Rick? Ten se vydal na cestu za pomstou, aby zjistil, kdo se…ehm, vykadil do jeho dokonalého záchodu. Nakonec ale při své výpravě zjistí více, než by čekal.

Ano, je to svým způsobem strašně stupidní a celou dobu si budete říkat, jak mohla tvůrce taková pitomost vlastně napadnout. Jenže celé je to až po okraj našlapané absurdními situacemi, hláškami a prostě vtipnými momenty, u nichž dostalo mé břicho zabrat více, než u minulého dílu. Zápletka okolo Glootieho je klasickou zábavnou esencí seriálu, Rickova linka je tu však tou správně bizarní třešničkou na dortu, která vás několikrát překvapí. A to jsem ani nezmínil tentokrát opravdu vydatnou sbírku hlasových cameo roliček. Režiséra Taiku Waititiho asi poznáte velmi rychle sami, zbytek vám ovšem dá docela zabrat a po jejich profláknutí v závěrečných titulcích je začnete ještě velmi poctivě hledat.

Jedinou menší výtku tak mám k samotnému závěru, jenž nebyl tak depresivní, jak asi scenáristé zamýšleli a v minulých řadách fungovala tato sázka na malinko vážnější notu o něco lépe. To je ale jen malá muška na stále parádní podívané plné těch nejšílenějších nápadů a také se sympatickou porcí odkazů na předchozí díly (tedy pokud se budete dívat opravdu velmi pozorně). Jen houšť, Dane Harmone!

Mr. Poopybutthole na úplném konci třetí řady diváky varoval, že na řadu čtvrtou si pořádně počkají. Nakonec z toho byly dva roky a vzhledem k předchozím zkušenostem s Harmonovými seriály by se skoro chtělo dodat „jenom“. #SixSeasonsAndAMovie. (Tady si dovolím malou odbočku – na nedávném panelu ke Community nevyhnutelně padla otázka na film. Většina přítomných herců by do toho šla (těžko říct co Glover a Chase), Harmon byl ale ve své odpovědi spíše vyhýbavý).

Zpátky k premiéře čtvrté řady Harmonova aktuálního projektu. Popisovat nějak podrobněji děj u dvacetiminutového epizodického seriálu mi připadá spíše kontraproduktivní, takže si vystačíme s tím, že se jedná o „klasické dobrodružství“ Ricka a Mortyho bez větší účasti dalších členů rodiny a že se titulní duo vydá sbírat krystaly odhalující okolnosti vlastní smrti a pak se vše samozřejmě zvrhne.

Epizoda Edge of Tomorty nabízí všechno to, na co jsme u seriálu zvyklí a máme to rádi. Mix jednoduchých gagů i sofistikovanějšího humoru, odkazy na popkulturu, meta-humor a dokonce i boření čtvrté stěny. Zároveň epizoda přímo hýří nápady a nenajdete v ní slabé místo, každých pár sekund se najde něco, co by stálo za zmínku. Někdy dokonce stojí za to, si obraz zastavit a pochytat všechny detaily. A rozhodně si počkejte na brilantní potitulkovou scénu!

Takhle zkrátka vypadá důkladně vyladěný a vyšperkovaný scénář a ta dvouroční prodleva evidentně Harmonovi s Roilandem při tvorbě Ricka a Mortyho prospívá. Jediné, z čeho mám mírné obavy, je, aby se Harmon časem příliš nezasekal v meta-spirále vlastního meta-humoru a snaze za každou cenu převracet úplně všechna očekávání. Závěr v garáži k tomu totiž má malinko nakročeno. Zatím se ale jedná o parádní rozjezd nové řady.

Tohle... tohle bylo finále třetí řady? Jako vážně? V tom případě palec dolů a v naší budoucí makrorecenzi budu zlej. Celá epizoda je totiž skrz nasrkz průměrným dobrodružstvím, kde se mlátí tvrdohlavej Rick s tvrdohlavým Obamou, Beth v žalostně nedotažené lince přemýšlí, jestli je skutečná a Morty se Summer... tam jen jsou.

Dát manželství Mortyho rodičů zpátky dohromady šlo podle mě udělat podstatně líp, než to takhle seknout bez jakéhokoliv build-upu, romantiky, nebo drama. Z letošního finále mám zkrátka dojem, že tvůrci v rychlosti připravili všechny postavy o plno geniálních chvilek, díky kterým mohl tenhle návrat být podstatně zajimavějším. Hlavně teda co se týče Jerryho a Ricka, tihle dva spolu měli letos solidní střety a tohle promlčené rádoby usmíření, kdy si v podstatě nic neřekli, nežeru ani jednomu z nich.

Nejhorší na tom je, že ta epizoda mohla klidně přijít o dva týdny dříve a nic by se nezměnilo. Skoro jako by si tvůrci dělali z diváků špatný šprým. Jestli to tak je a za týden se dočkáme doopravdové finálové epizody, budu tleskat, jinak je to ale v mých očích solidní průser. 

Přitom epizoda z Citadely byla takřka geniální. Nějak se mi nechce věřit, že Harmon s Roilandem nedokázali analyzovat příběh a vysledovat části, které jim fungují, a na kterých by mohli finále založit. Nesedí mi to, celé mi to přijde divné a nejsem z toho vůbec nadšen. Zbylé dojmy si nechám do recenze, mezitím dejte vědět, co jste na tuhle epizodu říkali vy.

Rick a Morty patří mezi redakční oblíbence a v recapech je každý týden chválíme, mění se jen míra nadšení. Po obzvlášť výborné minulé epizodě ovšem přichází asi nejslabší díl letošní řady. Což samozřejmě pořád neznamená žádnou velkou tragédii.

The ABC’s of Beth je zase jedním z dílů, který titulní dvojici rozdělí. A i když tahle promíchání týmů v principu vítám, přiznejme si, že Rick s Mortym nejlíp fungují společně. Takže tedy, zatímco Jerry představuje potomkům svou novou „podívejte se jak dobře zvládám rozvod“-přítelkyni, Rick s Beth naťukávají jaké to bylo, vyrůstat s pološíleným vědcem za otce a absolvují asi nejzvrácenější „dobrodružství“ vůbec.

Zajímavé nápady tady jsou, ne že ne, ale není to úplně ono. Obzvlášť ve srovnání s gejzírem gagů minulé epizody nebo rozmáchlou a zároveň úspornou předminulou epizodou. Devátý díl tvoří tak z jedné třetiny docela fajn námět(y) (OK), z třetiny rodinné vztahy (hmm) a z třetiny nechutná bizarnost. Ne že by mě to přímo pohoršovalo, ale tentokrát mi to už přišlo samoúčelné. Spíš jen vědomé testování a překračování hranic, „jaká zvrácenost nám projde“.

Jak říkám, kvalitativní fiasko to není, kdybychom v recapech dávali číselná hodnocení, pořád by to bylo tak 6-7/10, ale z aktuální série mi přišel každý jiný díl lepší. Možná i z těch předchozích. A příště tedy už poslední epizoda? A návrat evil Mortyho?? A pak čekání delší než na novou Hru o trůny??? Tak snad to alespoň za týden bude stát za to. Věřím, že jo.

Vlastně lituji, že jsem spíš nepsal recap minulé epizody. Depresivní, zlá, žádný happy-end, vyprávěná hned na několika úrovních, s parádním hudebním motivem na konci a ještě navíc upevňující jistý charakter do role hlavního antagonisty. Pro mě vlastně nejlepší epizoda seriálu doteď, a to i přes to, že se od tvůrců jedná s největší pravděpodobností jenom o zvrhlý running joke. A víte co, vlastně recapnuto. Hurá na ten osmý díl.

Ten se tentokrát nesl v duchu odpočinkové epizody - minulé dvě řady to byla intergalaktická kabelovka, tentokrát tvůrci zvolili Mortyho "mind blowery". Co to, ptáte se? Inu jenom odložené vzpomínky, které si Rick (a někdy raději ani Morty) nepřál zničit, ale zároveň ani pamatovat. A ano, hádáte správně, většina z nich je opět tak bizarně ujetých, že vás pošle instantně do kolen.

Třeba když Morty chtěl mluvit se zvířaty a omylem odhalil veverkovou konspiraci, kvůli které museli s Rickem znovu opustit svoji realitu (a teď jsou skutečně v háji, protože už si to budou moct dovolit jenom tak dvakrát, třikrát), nebo když Morty... ale co bych to vypisoval, prostě sled zábavných scének, které někdy fungovaly víc, někdy míň.

V závěru to pak chvíli vypadá, že se to tvůrcům celé lehce vymklo z rukou, jelikož to rychle spiráluje do míst, odkud by se starý Rick a Morty už nejspíš nemohli nikdy vrátit, jenže je to opět jen hra, kterou scenáristé šikovně vyřeší nečekaným trumfem. Jako jo, proč ne, už jen kvůli těm hláškám je to jedna z těch památnějších epizod, nicméně jak píšu v úvodu, na ty rafinovanější díly se to nechytá.

Po dvoutýdenní pauze se v nejnovějším díle Rick a Morty vydávají prozkoumat potopené město Atlantidy. A přesně o tom těch animovaných dvacet minut vůbec není. Místo toho se podíváme do Citadely, jak vypadá společnost Ricků a Mortyů ze všech koutů multiverza poté, co se „náš“ Rick zbavil Rady Ricků (už jen psát ty premisy do recapu je slušnej bizár).

Harmon a spol. tentokrát na jednom vztahu dvou postav stavějí mnohotvářnou metaforu pro stát jako USA nebo klidně JAR. Volby kam kandidují favorizovaní Rickové a jeden Morty, řadový Rick coby kolečko v mašinérii, cynický Morty-polda atd. Ty paralely jsou načrtnuty celkem jednoduše, jenže když si uvědomíte, že scenáristé toho za dvacet minut zvládají sdělit víc a lépe než kdejaký oscarový film, musíte je zase jednou obdivovat.

Tales from the Citadel vlastně ani nejsou vtipné a zcela subjektivně to není úplně to, co od tohohle seriálu chci (baví mě to spíš osobnější). Navíc v epizodě v zájmu premisy drhne vnitřní logika světa. Dimenzionální portály, mimozemšťani nebo intergalaktická SuperStar jsou holt pořád uvěřitelnější než Rick pracující jako dělník. Stále ale platí, že díly třetí řady mají promakané scénáře absentující vatu. A v rámci těch necelých třiceti epizod bizarních a zábavných nápadů je to zase něco úplně jiného. Takže si nestěžuju.

Už zbývají jen tři krátké epizody před kdo-ví-jak-dlouhým čekáním na novou sérii (jestli vůbec, že ano, viz Community film). Závěr nahazuje pro „našeho“ Ricka a Morthyho pořádného záporáka, tak třeba se s ním počítá i pro víc než jen finále řady. Když už na ně nebude mít žádný, ale naprosto žádný dopad, že jo.

Upřímně, už ani pomalu nevím, co k novým recapům Ricka a Mortyho psát. Tento seriál je totiž i ve své třetí sérii tak konstantně super a nabušený nápady až se bojím, že už se s těmi superlativy začínám trošku opakovat. Jenže co naplat, když Rickovy věčné průsery opravdu jsou tak geniální a všechen hype si po právu zaslouží. A nejnovější šestá epizoda to zase jen potvrzuje. I když je pravda, že za předchozími zářezy možná malinko zaostává.

Už samotný úvod dává naznačit, že tentokrát nás čeká zase něco naprosto jiného. Po svém nejnovějším smrtelně nebezpečném dobrodružství jsou totiž Rick s Mortym v takovém háji až si řeknou, že je čas na dovolenou. Oba tak plánují konečně vypnout a Morty doufá, že konečně zaboduje u čerstvě single Jessicy. Jenže stačí jedna detoxikační kůra a další příběhový bizár může začít.

Ale notak, co jiného by tak mohlo tlačítko "Reverse" znamenat než... PROKRISTA PANEBOŽE NE FUJ DEJTE TO PRYČ! Jeeeesus, to jako fakt? Pátá epizoda Ricka a Mortyho dokazuje, že letos jsou tvůrci fakt nekompromisní. Vše nabere hodně temný směr už v úvodních vteřinách, kdy se koukáte do zrcadla a vidíte sami sebe, jenom o pár let později. Počkat, to nebylo zrcadlo?

Každopádně Rick bere Jerryho na výlet, protože Morty má o svého otce oprávněnou starost, a jak sám Rick dodává, když má Morty starost, je to s ním k nevydržení. V páté epizodě je nicméně Mortyho racionální uvažování sladkým vysvobozením z jinak nekonečné smršti krutých gagů, po kterých se ještě teď trošku klepu. 

Upřímně jsem doufal, že se má slova pod druhou letošní epizodou potvrdí a časem se vážně ukáže, že šlo jen o mírné zavrávorání předtím, než nás tvůrci opět začnou svými nápady šokovat. S Whirly Dirly konspirací se jim přesně tohle povedlo a já bych pro jednou nemohl být nadšenější.

Jinými slovy, jak jsem před pár týdny psal, že se na nové epizody Ricka a Mortyho prakticky netěším, tak teď to musím vzít zpět. Těším se a fest. Boob-yeah!

Nejen Hrou o trůny je divák živ a ostatně nebýt fantasy megahitu, jež zastiňuje vše ostatní, aktuální seriálovou událostí by byla dlouho očekávaná třetí řada Ricka a Mortyho. Jen kvůli pár přerostlým ještěrkám a omrzlým chlápkům bychom ale téhle animované šílenosti rozhodně neměli upírat prostor.

Tentokrát se Rick s Mortym připojí k týmu superhrdinů ve stylu Avengers nebo Guardians of the Galaxy... a jde to ještě hůř než byste čekali. Nejradši bych vám teď začal citovat hlášky a na příkladech rozebírat, jak a v kolika dimenzích ten seriál pracuje s žánrovými stereotypy (a jakou jim dává čočku), ale nebudu to všechno propalovat.

Předminule Mad Max, minule John Wick a dnes Avengers. Rick and Morty tímhle konkrétním i žánrově obecným parodováním víc než kdy dřív připomínají Community (mimochodem, kde že je ten film? #SixSeasonsAndAMovie). Nejsem si jistý, že je to úplně dobře, přeci jen bych raději dostal (metaforicky řečeno) další epizodu s Meeseeksy než „jenom“ další parodickou variaci.

Jenže dokud jde o takhle brilantní díly (především poslední dva), bylo by jakékoliv stěžování si jen nactiutrhačné. Těch dvacet minut je totiž zase narvaných vizuálními i slovními nápady a kromě dorypování do superhrdinů epizoda opět stíhá říct i něco nového o Rickovi a jeho vztahu k rodině, kromě humoru stíhá opět i emocionální podpásovku. Jen si srovnejte, kolik toho za stejnou stopáž zvládne sdělit většina sitcomů. Takhle má vypadat opravdu kvalitní scenáristická práce, nahodíte námět a pak přidáváte, škrtáte a vybrušujete k dokonalosti. Delší čekání na 3. řadu rozhodně stálo (stojí) za to. A už jsem říkal, že jsem si pustil Ricka dřív než GoT?

Jako jo, minulý díl a definitivní návrat Ricka a Mortyho byl super. Epizoda v duchu Šíleného Maxe byla správně vytěžená a některé gagy opět dosahovaly hranice geniality. Akorát mi zde něco chybělo. Scházel mi ten typický “harmonovský“ moment překvapení, v němž tvůrci otočili příběh naprosto nečekaným směrem a já si říkal, že tohle mohl vymyslet buď naprostý génius, nebo někdo na hodně šílených drogách. Nebo obojím. Naštěstí jsem na tento moment nemusel čekat příliš dlouho. Třetí epizoda s názvem Pickle Rick mi totiž takových překvápek nabídla opravdu požehnaně.

Chtěl bych napsat, že to uteklo jako voda. Jenže ono to ale jako voda vůbec neuteklo. Na třetí řadu Ricka s Mortym jsme se načekali pěkně dlouho a hned zkraje musím přiznat, že po vydání první epizody a stanovení data premiéry na letošní srpen, ze mně mezitím to nadšení a geekovský hype mírně vyprchaly. Vlastně abych byl zcela upřímný, v porovnání s aktuální sérií Hry o trůny mě Rick a Morty téměř nezajímají. Tedy, téměř, no. Pořád je to totiž ta nejšílenější animovaná věc, jakou jsem kdy viděl, těžko to tedy nemilovat a ještě hůř to nesledovat. Druhá epizoda třetí série mi však moje momentální pocity nijak neusnadňuje.

V zásadě se zápletka dá shrnout do tří bodů. Rick chce šutr. Děti se vypořádávají s tím, že se rodiče rozvádí. A nikomu se tak úplně nedaří nahradit své skutečné potřeby něčím jiným. Mezitím se dobrá polovina děje odehrává v post-apokalyptickém světě, ne náhodou připomínající australské pouště ze Šíleného Maxe. Jo a Jerry je loser, aneb nejgeniální moment celé epizody přijde až po skončení titulků.

Sázka na depresivnější atmosféru a děj, který jde víc do hloubky, se tady ale oproti druhé řadě nedaří úplně využít. Odkrývat své skutečné city skrz násilí holt není nic nového, to takový sex s Unity byl o několik levelů dál. Přesto se i v nové epizodě samozřejmě najde plno lepších vtípků, kvůli kterým není na místě Harmona s Roilandem ještě úplně odepisovat. Navíc nesmíme zapomínat, že před půl rokem vypuštěný první díl byl takřka geniální, je tedy klidně možné, že si tentokrát jen tvůrci vybrali slabší chvilku a brzo nám zase vytřou zrak. Něco mi ale říká, že ono momentum už stejně nechytí. A že strategie nasadit svůj animovaný geekfest proti nejpopulárnějšímu seriálu dneška, budou časem velmi litovat.

Co jste na tuhle epizodu říkali vy?