Na třetí řadu našeho oblíbeného animáku jsme se pěkně načekali. U tvůrce Community Dana Harmona na to ale už tak nějak musíme být zvyklí (na ten film mimochodem pořád čekáme, #SixSeasonsAndAMovie). Podařilo se šílenému vědci a jeho dysfunkční rodině nepodlézt laťku?

Jak to vidí do_Od:

Jak začít... tak asi od začátku. Když kluci Harmon s Roilandem přišli nečekaně s první epizodou někdy kolem apríla, byl jsem nadšen. První epizoda třetí série byla krutá, vtipná, i seriózně temná. Což jsou přesně ty vlastnosti, které bych si žádal od každé epizody Ricka a Mortyho. Jenže s klasickou premiérou a druhou epizodou už přišlo z mého pohledu první zaváhání, předznamenávající, že tvůrci už to nemají tak úplně na háku.

Jasně, spousta lidi namítne, že mezi animáky momentálně nemá tenhle seroš konkurenci. Imho má a jmenuje se BoJack Horseman, jestli neznáte, rozhodně to zkuste. I kdyby ale neměl, pořád tu je ta ošklivá věc zvaná standard, podle které se chtě nechtě ohlížím zpátky za první a druhou sérií, které byly v porovnání s tou letošní jednoduše lepší. Co víc, ony byly přímo bezchybné! A ano, jakmile pak nejsou tvůrci schopni tyhle nemožné nároky naplnit, ještě navíc po tak dlouhém čekání, logicky přichází zklamání. Sorry, ale jo.

První polovina třetí řady nicméně pořád ok, taková ta klasika na pomezí geniality a "jen super". Historky z Citadely to pak v druhé půlce nakoply a já si bláhově myslel, že to celé bude putovat do provázaného konce s arcizáporákem v podání Evil Mortyho - budu čumět s pusou dokořán, smát se a nakonec přemýšlet. Jenže ne, místo toho to šlo rázem z kopce a to až do samotného finále, které je dost možná nejhorší epizodou vůbec. O tom, jak se tvůrci vykašlali na pořádné zakončený linky rozchodu Beth a Jerryho jsem se ale vypsal v recapu, takže bych se jen opakoval. Inu, nemusí být všem dnům konec a čtvrtá (podle všeho rozšířená) série to zase vytáhne - kéž by! Nebo třeba tvůrci vydají speciální jedenáctý díl, kterým smažou alespoň tu pachuť. Bylo by to od nich hezký. Do té doby... (7/10)

Jak to vidí Sam.Vimes:

Z Ricka a Mortyho se po první řadě stala malá kultovka, po druhé řadě velký hit. Třetí sérii tudíž provázela obrovská očekávání, navíc umocněná dlouhým čekáním (ty první dvě přitom většina z nás dávala maratonem). A s těmi nereálnými nároky exponenciálně rostoucí fanouškovské základy se nová série vyrovnala, když ne nejlíp jak mohla, tak přinejmenším velice důstojně. Tedy, pokud se u seriálu s konspirujícími veverkami a mluvícími okurkami vůbec slovo „důstojné“ dá použít.

Dlouhá preprodukce se rozhodně vyplatila, většina scénářů je vypilovaná téměř k dokonalosti. Seriál tak zvládá do pouhých dvaceti minut klidně narvat přehršel parádních mikropovídek nebo překvapivě komplexní socio-ekonomickou metaforu. Zároveň humor funguje minimálně na třech úrovních – jednak ten vyloženě prvoplánový, pak trochu sofistikovanější hlášky a přirovnání a pod tím hlubší paralely, do toho navíc skryté odkazy a pomrkávání.

Výtky? Většina epizod je sice brilantních, ale objeví se i několik „jen“ dobrých (jaká hrůza, já vím). Oproti minulé řadě trochu utrpěla rodinná linie a konečně, v desáté epizodě nás místo regulérního finále čekala prostě jen poslední epizoda řady. Což se epizodickému multidimenzionálnímu animáku nedá úplně vyčítat, ale po emocionální podpásovce s Nine Inch Nails z konce druhé řady jsme holt chtěli i letos něco víc. Pořád je to ale fontána šílených i podvratných nápadů, kde i ty slabší díly mají materiálu, že by to konkurenci vystačilo na celou řadu. (8/10)

Jak to vidí Spooner: 

Sakra Ricku, co mi to děláš? Ještě před pár týdny jsem byl přesvědčen, že i třetí dobrodružství Ricka s Mortym si ode mě odnese minimálně devítkové hodnocení. Zdálo se prostě, že tady je všechno v tom nejlepším harmonovském pořádku. I nejnovější štace nám totiž servírovala neuvěřitelný uragán nápadu, geniálních hlášek, ujetostí i nejrůznějších filmových odkazů. To všechno navíc dokázali autoři povětšinou zabalit do extrémní porce děje a divák jenom žasl nad schopností tvůrců narvat tolik událostí do pouhých dvaceti minut. Byla to zkrátka pořád jízda na hodně šílených drogách, po níž jsme vždy chtěli znát jméno Harmonova dealera. Jenže po sedmé (koncepčně asi nejvýjimečnější) epizodě asi scenáristé svého dealera po letech vyměnili a nastal nečekaný zlom.

Tvůrci jako by si najednou přestali být jisti v kramflecích a ztratili půdu pod nohama. Zápletky jednotlivých dílů tak najednou nebyly tak zajímavé a nahuštěné, gagů mířících mimo začalo přibývat a v některých místech se navíc seriál začal i malinko opakovat. A co hůř, hlavní linka okolo Rickovy rodiny navíc ztratila svůj pověstný tah na branku a mnohé věci se zde řešily dosti ploše a zkratkovitě. Což je bohužel nejvíce vidět na slabém finále řady, které v porovnání s nabušeným závěrem dvojky vypadá opravdu jako hodně slabší příbuzný. Tím ale vůbec nechci tvrdit, že by poslední tři epizody byly nějak extrémně špatné, to vůbec. Originálních a svěžích nápadů je tu stále požehnaně a v porovnání s animovanou konkurencí se tu, s výjimkou finále, jede poctivý nadprůměr. 

Jenže Dan Harmon a spol. mě za poslední léta namlsali natolik, že “jen“ poctivý nadprůměr mi v porovnání s předchozími zářezy přijde poněkud slabší. I přes menší nespokojenost však pořád platí, že osobitější a originálnější animák než Rick a Morty v bedně asi jen tak nenajdete a například díl v Citadele si mohu pouštět i několikrát dokola. Jenom zkrátka doufám, že poslední epizody neznačí postupný úbytek nápadů a Rick s Mortym se brzy zase vrátí v té nejgeniálnější formě. (8/10)